Plundr je duší šachové partie. Čí je to citát? Můj. Nejdřív je asi potřeba si vyjasnit co má být plundr (česky "hrubá chyba"). Je to chybný tah, který zásadně mění šance hráče v partii... z vyrovnané pozice vznikne po takovém tahu pozice prohraná, z vyhrané remízová nebo prohraná a podobně. Každý šachista dobře ví, co je plundr. Mnohdy ale hráč sice udělá objektivně chybný tah, ale na takové úrovni, na jaké se partie hraje, oba hráči si nejsou schopni chybu uvědomit ani ji využít. Chybu odhalí silnější hráč, nebo dnes již každý počítač. Stává se, že hráč zahraje tah a v okamžiku, kdy pustí z ruky figuru, si uvědomí jakou udělal chybu, ale je pozdě. Takové chyby by měly být zbytečné. Avšak až 80% partií hráčů s ELO 1600-2000 je rozhodnuto hrubou chybou jednoho z hráčů. Kolikrát jsem se divil, jakou chybu dokáží mí kolegové z družstva spáchat. Oni se zase určitě divili, jaké skopičiny dokážu udělat na šachovnici já.
Pár anonymních příkladů z minulého víkendu připojuji jako ilustraci a to dotyční hráči nebyli ve vrcholné časové tísni, která by takové chyby vysvětlila (nikoli omluvila).
Jak se takovým situacím a tahům vyhnout?
Na stránce youtube.com je dvoudílné video GM I. Smirnova: Jak se vyhnout plundrům.
Video je v angličtině a tak stručně zrekapituluji hlavní myšlenky z této lekce.
1. Před partií se rozcvičte (zahřejte si mozek). Pomocí řešení jednoduchých úloh a vizualizací (představou v duchu naslepo) variant zahájení. Vizualizací vlastních vítězných partií v očekávaných zahájeních. Jde o pozitivní emotivní naladění na hru.
2. Soustřeďte se zcela na šachovou partii - například pomocí vizualizace.
3. Jestliže je soupeř evidentně lépe připraven, vyhněte se taktickým zahájením. Například soupeř zahraje nečekaně na 1.e4 Nf6, aljechinovu obranu, kterou nikdy nehrál. A necítíte se na teoretický souboj, a tak raději zahrajte neteoreticky 2. Jc3, bez větších nároků na výhodu, ale je to bezpečný tah, vedoucí k vyrovnané pozici.
4. Než se pustíte do přípravy a do řešení vlastních možností a plánů, odhalte nejdříve plány a hrozby soupeře po jeho tahu. Nejdříve je nutno hrozby soupeře vyhodnotit, respektovat, nebo je po úvaze jako nepodstatné zanedbat.
5. Používejte vždy těsně před vlastním tahem kontrolu tahu proti plundrům. Představte si pozici po tahu a kontrolujte pečlivě všechny vynucující možnosti soupeře ... zejména šachy, vzetí figur a taktické hrozby.
Tahy, které na první pohled vypadají jako zcela samozřejmé (automatické) prověřujte dvakrát.
Body 4 a 5. eliminují až 80% plundrů
6. Snažte se pokud možno o iniciativu... Obránci totiž chybují častěji. Snažte se o aktivitu, neskrblete příliš materiálem a vyberte si agresivnější možnost.
7. Když máte málo času na hodinách, zjednodušte pozici a nezaplétejte se do složitých variant. A snažte se vyhnout časovým tísním.
8. Trénujte taktické úlohy z druhé strany šachovnice. Nacvičíte si tak odhalování taktických možností soupeře ze své perspektivy.
4 nejčastější chyby
Drtivá většina hrubých chyb (plundrů) spadá do následujících skupin.
1. Nepozornost k soupeřovým hrozbám - než začneme myslet na vlastní tah, je nutné si uvědomit všechny taktické i poziční hrozby soupeře. Propočtem rozhodneme, jestli se jedná o reálné hrozby, které je nutno respektovat.
2. Opomenutí současné role táhnoucí figury. Po plánovaném tahu tato figury přestane tuto roli plnit (krytí jiných figur, nebo polí, krytí reálné hrozby) a soupeř toho může využít.
3. Nedostatečné vnímání globální působnosti figur po celé šachovnici, zvláště figur působících na dlouhé vzdálenosti.
4. Zanedbání bezpečnosti krále, kterého může soupeř využít k obětím a útoku
Pár anonymních příkladů z minulého víkendu připojuji jako ilustraci a to dotyční hráči nebyli ve vrcholné časové tísni, která by takové chyby vysvětlila (nikoli omluvila).
Jak se takovým situacím a tahům vyhnout?
Na stránce youtube.com je dvoudílné video GM I. Smirnova: Jak se vyhnout plundrům.
Video je v angličtině a tak stručně zrekapituluji hlavní myšlenky z této lekce.
1. Před partií se rozcvičte (zahřejte si mozek). Pomocí řešení jednoduchých úloh a vizualizací (představou v duchu naslepo) variant zahájení. Vizualizací vlastních vítězných partií v očekávaných zahájeních. Jde o pozitivní emotivní naladění na hru.
2. Soustřeďte se zcela na šachovou partii - například pomocí vizualizace.
3. Jestliže je soupeř evidentně lépe připraven, vyhněte se taktickým zahájením. Například soupeř zahraje nečekaně na 1.e4 Nf6, aljechinovu obranu, kterou nikdy nehrál. A necítíte se na teoretický souboj, a tak raději zahrajte neteoreticky 2. Jc3, bez větších nároků na výhodu, ale je to bezpečný tah, vedoucí k vyrovnané pozici.
4. Než se pustíte do přípravy a do řešení vlastních možností a plánů, odhalte nejdříve plány a hrozby soupeře po jeho tahu. Nejdříve je nutno hrozby soupeře vyhodnotit, respektovat, nebo je po úvaze jako nepodstatné zanedbat.
5. Používejte vždy těsně před vlastním tahem kontrolu tahu proti plundrům. Představte si pozici po tahu a kontrolujte pečlivě všechny vynucující možnosti soupeře ... zejména šachy, vzetí figur a taktické hrozby.
Tahy, které na první pohled vypadají jako zcela samozřejmé (automatické) prověřujte dvakrát.
Body 4 a 5. eliminují až 80% plundrů
6. Snažte se pokud možno o iniciativu... Obránci totiž chybují častěji. Snažte se o aktivitu, neskrblete příliš materiálem a vyberte si agresivnější možnost.
7. Když máte málo času na hodinách, zjednodušte pozici a nezaplétejte se do složitých variant. A snažte se vyhnout časovým tísním.
8. Trénujte taktické úlohy z druhé strany šachovnice. Nacvičíte si tak odhalování taktických možností soupeře ze své perspektivy.
4 nejčastější chyby
Drtivá většina hrubých chyb (plundrů) spadá do následujících skupin.
1. Nepozornost k soupeřovým hrozbám - než začneme myslet na vlastní tah, je nutné si uvědomit všechny taktické i poziční hrozby soupeře. Propočtem rozhodneme, jestli se jedná o reálné hrozby, které je nutno respektovat.
2. Opomenutí současné role táhnoucí figury. Po plánovaném tahu tato figury přestane tuto roli plnit (krytí jiných figur, nebo polí, krytí reálné hrozby) a soupeř toho může využít.
3. Nedostatečné vnímání globální působnosti figur po celé šachovnici, zvláště figur působících na dlouhé vzdálenosti.
4. Zanedbání bezpečnosti krále, kterého může soupeř využít k obětím a útoku
