pátek 31. července 2020

Stěhování Blogu z Blog.cz je hotovo

Oznámili mi že doména blog.cz 16. srpna končí. Tak jsem si ty zajímavé (pro mě) články přestěhoval sem. První článek byl "Co jsou šachy" z 26. ledna 2010 po mém odchodu do důchodu v roce 2009. Předtím jsem pauzíroval se šachem 25 let. Doba byla náročná a orientoval jsem se ve volném čase na přírodu, zahradu a chov včel. Na šachy jsem neměl ani pomyšlení. Několikrát jsem si za tu dlouhou dobu zahrál, jednou i v nějaké herně na internetu, ale hned jsem toho nechal. Jelikož jsem z minulosti měl jen několik celkem bezcenných knížek o zahájení, vrhl jsem se zvědavě s googlem na internet hledat vše co je nového v šachu. Jakmile mě nějaké téma o šachu zaujalo, tak jsem si napsal nějaké poznámky a většinou ještě překlad toho nejzajímavějšího. Jak jsem nyní zjistil, tak původní zdroje informací se také většinou přestěhovaly nebo úplně zmizely. Postahoval jsem si z internetu taky nejlepší literaturu v pdf nebo djvu formátu. I z této literatury jsem něco převedl do článků blogu "Zápisky šachového amatéra". Zjistil jsem ale, že žádný "kámen mudrců" v šachu neexistuje. Člověk je limitován svou fyzickou (genetickou) podstatou - stavbou mozku a tím zejména rychlostí a přesností myšlení. Pilným studiem lze jisté změny docílit, ale velmi omezeně. Je spousta velmi nadaných šachistů, bohužel líných se učit a mnoho je také pilných studentů, kterým ale nebylo tolik Bohem "do vínku" dáno.  Obě tyto skupiny spolu vyrovnaně zápolí a vyhraje ten, kdo má zrovna svůj den.

Cesta vzhůru

Nejdůležitější podle velmistra Bronsteina je pochopit základní ideje šachu a vyvinout si správný proces myšlení. Silný hráč by měl mít správné taktické vidění, schopnost počítat varianty, poziční chápání a znalost koncovek.

http://www.thechessworld.com/learn-chess/9-training-techniques/456-how-to-reach-2200-elo-according-to-gm-tkachiev

Z uvedených činitelů je taktické vidění nejsnadnější dovednost k natrénování. Soustavné řešení taktických úloh je správná cesta a určitě přinese výsledky.

Práce na koncovkách je časově náročné ale poměrně jednoduchý proces. Musíte mít základní chápání elementárních koncovek a být schopni vyhrát nebo remizovat typické koncovky.

Schopnost počítání variant je však již obtížnější získat. Měli byste být schopni vizualizovat si pozici v hlavě a počítat co se stane, pokud nastane jisté pořadí tahů. Je třeba však mít na paměti, že není nutné počítat všechno. Lidé nejsou stroje a nemohou všechno zkoumat tah po tahu. Výběr variant k hlubšímu propočtu je také schopnost silnějšího hráče.

Trik spočívá ve výběru správné linie k počítání a být schopen ji propočítat dostatečně hluboko tak, abychom mohli ohodnotit konečnou pozici dostatečně přesně ke správnému hodnocení. Existují některé metody, které se dají použít ke zlepšení dovednosti počítat varianty. Jedna je řešení taktických úloh v hlavě bez pohybu figur na šachovnici nebo bez pohledu na pozici. Můžeme začít snadnými úlohami a postupně přejít na obtížnější jak se naše schopnost počítat zlepší.

Jiná metoda je vhodnější pro pokročilé hráče. Hraní naslepo se slabším soupeřem dramaticky pomáhá schopnosti počítat a vizualizovat pozice.

Poziční chápání může přijít se zkušenostmi. Studování dobře komentovaných klasických partií, pochopení myšlenek skrývajících se za každým tahem a používání jich ve vlastních partiích můžete v této oblasti udělat rychle pokrok


Tři šachové mozky

Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak mi funguje šachové myšlení. Skoro každý den si řeším pro zábavu taktické úlohy a studie.

Někdy mi to jde jako po másle, někdy dělám chyby. Samozřejmě záleží na obtížnosti úloh, náročném propočtu mnoha variant, ale většinou jsou to vtipné úlohy na 2 - 3 tahy. To je ten první mozek. Význam má to, že dopředu u úlohy víme, že tam je nějaký skrytý rozhodující trik - to u praktické partie většinou před tahem nevíme.

Velmi se také rozšířila videa na youtube s bleskovými nebo rapid partiemi. Rád sleduji videa Hodinka s mistrem, nebo Banter Blitz with Bartholomew (Magnus, Hammer) (škádlení, žertování s bleskovkami). Při sledování cizí partie se zapojuje ten druhý mozek. Většina tahů se zdá velmi logických, některé tahy vidím dopředu a někdy se divím, co na té pozici tomu velmistrovi tak dlouho trvá. Člověk má iluzi, že by tu partii možná zahrál stejně.

Třetí mozek pak zbývá na vlastní hru v partii. A tady vzniká kámen úrazu - náhle si při hře nejsem jist většinou tahů, mám dilema, napadají mi nesmyslné tahy, bojím se neexistujících hrozeb soupeře. Přichází dříve či později chyby, často fatální. Zdánlivě to vypadá tak, jakoby ty 3 mozky spolu špatně komunikovaly. Proč je takový velký rozpor mezi iluzí druhého mozku (sledování partií mistrů) a mozkem pro samostatnou hru? Vysvětluji si to tak, že silnější hráč je více imunní proti velkým (rozhodujícím) chybám. Slabší hráč může udělat řadu silných tahů, ale statisticky častěji narazí při řešení pozice (i z časových důvodů) na nepřekonatelnou bariéru a udělá fatální chybu. Silnější hráč si pak se získanou výhodu snadněji poradí. Co se s tím dá dělat?

Zatím jsem dospěl k jedinému závěru: Je potřeba častěji hrát se silnějšími hráči, nejen bleskové a rapid partie, ale zejména vážné partie s delší časovou kontrolou minimálně 60 minut na partii se zápisem. Analýza chyb post mortem s trenérem, nebo s motorem je velmi důležitá. Jinudy cesta k šachovému mistrovství v praktické hře nejspíš nevede. Důležitá je i teoretická příprava na soupeře před partií.

Metody zlepšování jsou podobné jako u jiných sportů. Mozek se tak jeví jak zvláštní sval, který je nutné plánovitě zatěžovat i uvolňovat a postupně zvyšovat jeho pružnost. A to nezmiňuji vrozené dispozice v rychlosti a přesnosti myšlení, jejichž překročení je neobtížnější dokonce až nemožné.


Paradox dlouhého přemýšlení

Tento paradox jsem si objevil u sebe a potom mě příjemně překvapilo, že tím trpí i jiní hráči.

V šachové partii se hra odvíjí v podstatě ve 3 fázích. Zahájení, ve které se hráč orientuje podle určitých strategických principů (centrum, vývin, rošáda) a také podle moderní teorie. Teorie zahájení se historicky vyvíjela a názory se měnily. S touto fází mají šachové motory asi nejvíc problémů, zřejmě pro velkou složitost pozice a množství variant.

Vývinem figur a úklidem krále do bezpečí se současným vývinem věže začíná fáze střední hry, kde se začáná většinou v partii "lámat chleba"..

Koncovky podléhají poměrně propracované teorii a v dnešní době jsou již pozice se 7 kameny exaktně analyzované až do matu.

Zatímco v zahájení se hráči řídí také podle svého naučeného repertoáru, kde mohou mít připraveny nějaké nové tahy, které nikdo před nimi nevyzkoušel, tak ve střední hře se hráči řídí podle hodnocení pozice, příslušného plánu hry a propočtu variant. Spolu s chybami v hodnocení a plánech další hry, nastupují také chyby v taktice a propočtu variant a jejich správné hodnocení. V této fázi střední hry často hráč v kritické pozici přemýšlí někdy i desítky minut na nalezení konkrétního tahu. Přesto i po dlouhém přemýšlení hráč občas vyprodukuje velkou chybu. Přemýšlel jsem, proč k tomu dochází. V tomto článku se tohoto problému a příčin pokusím dotknout.

Tím paradoxem, který je v názvu článku, je čas věnovaný na jeden tah a to, že tomu neodpovídá výsledek přemýšlení - špatný tah.

Proces správného propočtu variant je podle mne nejnáročnější disciplína v šachu. Je náročná na představivost virtuálních koncových pozic variant a jejich správné hodnocení. Problém je v jejich počtu a výběru těch relevantních variant. V tomto ohledu se schopnosti hráčů diametrálně liší. Svou nezanedbatelnou a mnohdy přehlíženou roli hraje únava mozku z předešlé hry. Schopnost vybavování, paměti, představivosti se únavou zhoršuje. Hráč si toto ubývání schopnosti myslet někdy ani neuvědomuje.

Právě ta skutečnost, že se hráč na dlouhou dobu zamyslí, signalizuje problémy a váhání, co v pozici podniknout. Někdy je relativně správných cest několik, někdy je správný tah pouze jediný a ostatní vedou do záhuby. To ale hráč často netuší. Rozmanitost vznikajících pozic je nekonečná a někdy právě šablonovité myšlení, kdy se rozhoduje podle zkušenosti a podobnosti známých motivů, někdy vede ke konkrétním chybám.

Co proti tomu, abychom nechybovali, dělat?

Často hrát a trénovat. Trénovat řešení neznámých taktických úloh, pozic z partií, kde došlo k chybám. Časté hraní zvýší vytrvalost a schopnost odolávat únavě. Trénovat schopnost koncentrace myšlení. Také přehrávání kvalitních partií a snaha o pochopení originálních plánů hry a různých taktických obratů.





Zvyky a zlozvyky

Šachisté dělají v přípravě i během partie, která trvá často několik hodin, různé věci. Některé jsou pro mistry rutinní záležitostí, ale pro amatéra mohou být škodlivé

http://thechessworld.com/learn-chess/18-general-information/933-10-habits-of-a-chess-master

1. Hraní bleskových partií online. Tento zvyk by měli amatéři omezit, protože může váže narušit vývoj myšlenkového procesu.

2. Sledování turnajů po celém světě. Pomocí aplikací na chytrých telefonech je snadné sledovat všechny turnaje na světě. Není to špatný zvyk.

3. Zapínání motoru během sledování partie. To není dobré při sledování partií. Často jsou šachoví mistří příliš líní myslet nebo jsou zvědaví na to, co se děje na šachovnici, že nemohou odolat pokušení zkontrolovat pozici motorem. Následkem toho se stanete líní myslet nad šachovnicí. Je to špatný zvyk.

4. Analyzování vlastních partií s motorem. Často si mistr po partii řekne: Měl jsem vyhranou pozici, +1 nebo +4. Počítač hodnotil pozici jako zcela vyhranou. To je ale nepodstatné, protože se z této partie nic nenaučí. V dnešní rychlé době chceme rychlé výsledky a odpovědi, ale to je špatný zvyk. Je mnohem lepší analyzovat se soupeřem po partii nebo sami, ale bez motoru.

5. Povrchní čtení. Šachoví mistři znají několik knih, které vycházejí, ale sednou si a přehrát si partie je zcela jiná věc.

6. Posedlost zahájeními. Přílišné soustředění na fázi zahájení, a nemít jasný plán hry , nebo střídání zahájení podle aktuálních úspěchů špičkových hráčů nevede nikam. Málo hráčů vážně pracuje na vlastních schopnostech seriozně trénovat. Pokusme se odolat pokušení, i když to není snadné.

7. Vstávání během soupeřova tahu. Potřebujeme se čas od času uvolnit během partie a projít se, ale když to děláme příliš často, vždy to končí nedostatkem koncentrace. Pokuste se zůstat u šachovnice tak dlouho jak můžete a zvládnete situaci lépe.

8. Chození před a po partiích. To je dobrý zvyk. Krátká procházka dopoledne před partií i po partií je prospěšná.

9. Neztrácet energii během partie. Energetické tyčinky, čokolá

da a ovoce doplní energii během dlouhé partie. To je dobrý zvyk.


Jak hrát různé pěšcové struktury?

Hlavní typy pěšcových struktur, které předurčují strategické plány obou stran.

Pěšci nemohou táhnout zpátky a tedy každý tah pěšcem může vytvořit slabé pole, které může soupeř využít k umístění své figury. Když však opticky "slabé pole" nelze využít, nejedná se o slabé pole. Následuje 15 typických často se vyskytujících struktur vznikajících z různých zahájení:

Boleslavského struktura: vzniká ze sicilské obrany. otevřená, dynamická hra. Bílý kontroluje d5, útočí na pěšce d6. Může průlom f4. Černý připravuje průlom d5, nebo minoritní útok a kontroluje pole c4.

Struktura Caro-Kann: Vzniká také z francouzské obrany, nebo z odmítnutého dámského gambitu. Poziční manévrování. Bílý má předpole e5 a převahu v prostoru na král. křídle, průlom d4-d5. Černý tlačí na pěšce d4 a připravuje průlom c6-c5 a e6-e5.

Zavřená sicilská obrana. Vzniká také z anglické s obrácenými barvami. Zavřený charakter. Bílý má pěšcový útok na královském křídle, průlomy c3 a d4. Černý má pěšcový útok na dámském křídle a6. b5, diagonálu a1-h8.

Pěšcový klín d5. Staroindická, Benoni, Španělská. Zavřená pozice. Bílý má prostor. převahu na dáském, průlom c2-c4-c5, průlom f2-f4. Černý má útok na královském, průlom f7-f5, průlom c7-c6.

Dračí struktura. Ze Sicilské dračí, z anglického zahájení, dračí obrácenými barvami. Ostrá hra. Bílý má předpole d5, útok na královském kř. průlom f2-f4-f5 nebo h2-h4-h5. Černý kontroluje diagonálu h8-b2 a má útok na dámském křídle.

Pěšcový klín na e5. Z francouzské. Zavřená a polozavřená,.. ostrá hra. Bílý útočí na královském, průlom f2-f4-f5. Černý má průlom c5 a f6.

Visící pěšci. Z odmítnutého dámského gambitu, z novoindické obrany. Otevřená pozice. Bílý hrozí otevřít centrum, útočí na královském. Černý nutí k postupu pěšců, oslabení a zablokování.

Ježek. Z anglického zahájení, ze sicilské. Zavřený charakter. Bílý má průlom e4-e5 s podporou f2-f4. Černý otevře centrum pomocí d6-d5 nebo někdy b6-b5.

Izolovaný pěšec. Z dámského gambitu z francouzské obrany. Otevřený charakter. Bílý má průlom d4-d5, Předpole na e5 pro jezdce, útok na královském. Černý využívá blokádu a přechod do koncovky.

Maroczy vazba. Ze sicilské. Polootevřený charakter. Bílý fianketuje střelce, útok na královském, průlom c4-c5 a e4-e5. Černý má průlom b7-b5, průlom f7-f5 a d6-d5.

Karlovarská struktura. Z odmítnutého dámského gambitu, Caro-Kann bílými. Polootevřený charakter. Bílý má minoritní útok, průlom e3-e4. Černý má předpole e4, útok na královském křídle.


Struktura Rauzera. Ze staroindické obrany, nebo královské indické za bílé, španělská . Polootevřený charakter. Bílý využívá slabé pole d6, průlom c4-c5, diagonálu a3-f8, útok na dámském křídle. Černý využívá slabé pole d4, diagonálu a1-h8, útok na královském křídle.

Scheweningenská struktura. Sicilská obrana. Ostrá pozice. Bílý tlačí na d-sloupci, prostor, průlom e4-e5, úder f2-f4-f5. Černý má tlak po sloupci c, minoritní útok, průlom d6-d5.

Slovanská. Ze slovanské obrany, katalánské, Gruenfelda, Colle systém. Charakter pozice je poziční. Bílý má tlak po c-sloupci, průlom d4-d5. Černý má průlomy e6-e5 a c6-c5.

Kamenná stěna. 

Holandská, Colle systém, Anglická. Zavřený charakter. symetrie.

Bílý má předpole e5 pro jezdce, výmění špatného střelce. Černý má pole e4, vymění špatného střelce.



Učme se od Slováků

Sleduji aktivity slovenských trenérů a jejich šachové školy. Nedávno vyšel rozhovor s nadějným (dokonce nejmladším 19-letým velmistrem) Christopherem Repkou. Koho zajímají jeho názory a zkušenosti, metody jak se zlepšoval z 1000 na 2520 během 9 let, stojí za to si ho poslechnout.

Repka sedí vlevo

Stručný obsah toho, co mě v rozhovoru zaujalo.

Metoda tréninku:

Taktika:

Na stránce Tactics řešil úlohy od 10 let. Za vyřešenou +1 za chybu -1 a dal si cíl za den mít celkový součet být +10, jinak nepřestal s řešením (rozdíl v čase 10 min a 5 hodin). Mimo jiné hrál proti počítači.

Další metody přípravy:

Zahájení a jeho teorii nestudoval, jen obecné zásady. Po každé partii, za dobré paměti, si okomentoval kritické tahy a také pocity při hře (z čeho měl obavy, jak cítil pozici atd.). Potom analyzoval partii pomocí motoru a znovu okomentoval svoje komentáře a napsal si důvody proč si myslí, že se jeho hodnocení lišila od motoru. S růstem síly si svoje chyby rozebral rychleji a často již cestou domů a rychleji. Doma se podíval na kritické momenty motorem.

Koncovky se učil od trenéra, který mu vysvětlil nejčastější a nejdůležitější koncovky. Do ratingu 2400 se příliš nezabýval teorií zahájení, měl omezený repertoár a často měl ze zahájení podezřelé pozice. To ho však během partie motivovalo k většímu úsilí v propočtu a hledání praktických šancí.

Trénoval s několika velmistry (Cvitan Ognjev, Michalík, Markoš) asi 14 dní 10 hodin denně. Je to lepší metoda než dlouhodobá příprava s jedním trenérem. Na zahájení taktické úlohy na rozcvičku. Od každého získal něco jiného, to, co měl ten velmistr nejradši a v čem byl nejlepší.

Krizová situace:

Kolem 2400 narazil na svůj strop, nezlepšoval se, chtěl dělat něco jiného, frustrující situace. Získal novou energii, věřil si a zlepšil psychické, pozitivní naladění, po maturitě dostal novou chuť do přípravy a hry. Důležité je vydržet i v období, kdy se nedaří.

Důležité momenty v kariéře:

V 11 letech ME, mistr Slovenska, Open Krakow 2017.



Co nejvíce rozhoduje o výsledcích partií.

Každý by si možná myslel, že je to množství šachových znalostí, zkušeností, talentu a inteligence. To samozřejmě také, ale často se zapomíná na nejdůležitější věc, která často rozhoduje o výsledku partie, když průběh této partie tomu neodpovídal. Šachy jsou totiž hlavně sport a nikoli pouze teoretická diskuze. Do hry vstupuje intenzita duševního úsilí, vytrvalost, psychologie a tedy také strach ze soupeře, halucinace, strach z porážky a psychická odolnost.

Zkráceně to znamená potřeba "makat" u partie. Nejen figurky by se měly "potit". Šachy jsou bojový sport.

Šachová partie se sice dá vyhrát lehkou, svižnou, intuitivní hrou, ale soupeř nám musí trochu pomoct. Každopádně je spolehlivější hrát s plnou koncentrací, snažit se odhalit nejen vlastní efektivní taktiku a plány vycházející z hodnocení pozice, ale také odhalovat veškerou soupeřovu protihru, hrozby, taktiku, protože po našem případném lehkovážném tahu bude na tahu soupeř a může nás za to potrestat.

K soustředění také patří nebavit se během partie o ničem s kolegy, nezajímat se o vedlejší partie zvědavým počítáním možností. Občasný relax je dobré využít jen k meditaci bez náročných myšlenek, k uvolnění napětí a k odpočinku.

Zejména je potřeba dát si pozor na takzvané "vyhrané pozice", protože snížená koncentrace a čekání až se soupeř vzdá, může vyvolat chybu, zvláště když se soupeř nechce položit. Partie je vyhraná až když soupeř podepíše kapitulaci. Lépe je 10 minut "makat", než dát soupeři šanci a trápit se několik hodin s nápravou a nakonec třeba prohrát.

Nejnamáhavější činnost během partie je počítání variant, zvláště v taktických pozicích. To vysvětluje množství chyb u dokonce velmi zkušených (často starších) hráčů, kteří se orientují na své zkušenosti a poziční cit a namáhavému počítání konkrétních variant se často z pohodlnosti vyhýbají. Správná technika efektivního propočtu je proto velmi důležitá. Umět najít správný tah je důležité, ale stejně důležité je najít nejlepší odpověď soupeře (často se přehlíží mezitahy, nebo tahy figurami nazpět). Pravidlo je, že nejdříve se mají počítat šachy s braním, šachy, braní figur a silné hrozby (samozřejmě jde i o odpovědi soupeře). Lepší než počítání jedné varianty do velké hloubky, je nepřehlédnout nejlepší odpověď soupeře již na druhém tahu! V taktických pozicích není užitečné se orientovat podle obecných pozičních zásad. Často v takových pozicích rozhoduje "nelogický", na první pohled "nesmyslný" úder. Časté chyby se stávají v obraně, protože správné obranné tahy jsou nenápadné oproti tahům útočným a proto se přehlížejí.

A jak efektivně trénovat?

- Ideální a univerzální metoda tréninku neexistuje- Hráč musí hledat, učit se a experimentovat s různými metodami, které budou vyhovovat právě jemu.

- Výsledky každé šachové přípravy jsou úměrné množství úsilí. Pokud to nefunguje, musíte se více snažit.

- Je nutné se šachy stále učit. Stálé zkoumání různých metod učení bez učení k ničemu nevede. Je nutné se soustředit na vlastní slabiny.

- Při libovolné přípravě budete unaveni, dokonce i v případě není-li efektivní. Únava není záruka výsledku. Příprava musí být pravidelná.

- K tomu, aby se hráč dostal na úroveň ratingu 2000-2200 není nutné najímat drahé trenéry a mít IQ 165. Musíme jednoduše hodně trénovat.

- Některé oblasti hry máte zvláště rádi a lehko se je učíte. Ale jestliže jsou lehké, to znamená, že na ně nemusíte ztrácet tolik času. Lépe je soustředit se na to, co je pro vás těžké a nepříjemné. Pro větinu hráčů je to obvykle koncovka, poziční šachy, složitá taktika a technika propočtu.

- Když prohrajete, nemusíte se rozčilovat. Znamená to, že se musíte více učit a pracovat. Začít znovu a vyhrávat.

- Nebojte se prohrát se silnějším hráčem. Hra se silným soupeřem je nejlepší katalyzátor pro sebezdokonalování.

- Nemyslete si, že je nutné se zříci od všeho ostatního a učit se šachy 8 hodin denně. Spíše potom brzy vyhoříte a šachu zanecháte. Lépe je pracovat systematicky a pravidelně.

- Vedení studijního denníku je důležité pro proces přípravy. Abychom věděli co funguje a co ne.

Po porážce většina průměrných hráčů hledá příčinu v zahájení. Lépe je však pracovat dále na pozičním chápáním šachu a na koncovkách.



Největší "blunder" (hrubý omyl) v historii šachu

Blunder (česky hrubá chyba, plundr) každý šachista zná, dokonce velmistři a mistři světa. V jednom videu na youtube komentuje autor videa údajně největší blunder v partii Karpov-Bareev - Linares 1994.

V tomto superturnaji, o kterém sám Kasparov řekl, že jeho vítěz by mohl být považován za mistra světa turnajového šachu, a který vyhrál suverénně Karpov s 11 body ze 13 bez jediné prohry. Druhý byl Kasparov, třetí Shirov - oba 8.5 bodů a čtvrtý se 7.5 body Evgeny Bareev.

Onen slavný blunder se stal Bareevovi v partii proti Karpovovi v následující pozici:

Černý na tahu v poměrně jednoduché a vyrovnané pozici zahrál 35...Sa7?? a dostal ihned 36. Vd5xd8 mat. Vypadá to jako úmyslná chyba. Zdánlivě naprosto nepochopitelný tah. Vysvětlení je pravděpodobně psychologické. Černý samozřejmě viděl jasnou odpověď na předposlední tah bílého 35. Vd1-d5 a v hlavě si připravil vynucené Vxd5 Jxd5 (napaden střelec b6) a Sa7. Jenže patrně vlivem únavy, "zapomněl" ten samozřejmý tah Vxd5 udělat na šachovnici a zahrál až ten připravený tah Sa7, který předtím zřejmě déle promýšlel. Takové vysvětlení chápu, protože se mi stala stejná příhoda.

Vzpomněl jsem si totiž na jednu partii z mé praxe v přeboru oddílu. Je to sice ohromný rozdíl oproti nejsilnějšímu velmistrovskému turnaji historie. Ale podobnost chyb tu je.

V této pozici jsem byl jako "černý" a viděl jsem napadenou dámu d7, ale po vzetí Jc6xe5 jsem chvíli řešil problém kam ustoupit jezdcem na f6. Výsledek byl, že jsem po přemýšlení nyní zahrál Je4 a soupeř mi prostě dámu na d7 sebral zadarmo. Stalo se mi to v klubu, kde jsem před tím tahem odpovídal na nějakou poznámku kolegy, který zrovna nehrál. Příčina takových chyb je myslím stejná. V pozadí stojí někdy únava, někdy nesoustředěnost



Zhoubný strach z prohry

Setkali jste v šachu s hráči, kteří s přibližně stejně silným nebo silnějším soupeřem mají tendenci k nabízení a přijímání remízy záhy po vývinu figur v zahájení v 12 - 20 tahu? Také za tím bývá prostá lenost se duševně namáhat spojená s obavou z prohry. Míváte jako hráči stres a nepříjemné pocity před vážnou partií?

Strach, obava jsou člověku vrozené geneticky a tato vlastnost naší psychiky nám pomohla historicky přežít. Z tohoto strachu jsou odvozeny strach z neúspěchu, strach z neznáma, strach ze ztráty prestiže, atd. V šachu jde hlavně o strach z prohry a tím o zranění vlastního ega a sebedůvěry, ztráty ELO bodů. Spousta lidí proto vůbec nezačne hrát bojové hry, kde je vítěz a poražený. Tlak na jejich psychiku je pro ně nepřijatelný. Prostě je pro ně možnost prohry, někdy dokonce soucit s poraženým soupeřem natolik stresující, že si raději najdou jinou zábavu. "Šachy nejsou pro slabé povahy" - je jeden bonmot prvního mistra světa Steinitze: "Chess is not for the faint-hearted"

Zkusme bojovat proti strachu (nebo nepříjemným pocitům) z prohry v šachu a přistupovat k tomu jinak. Každý šachista by měl mít vnitřní motivaci pro zlepšování chápání teorie a praxe šachu, zlepšování své psychické odolnosti v kritických situacích, zlepšování vytrvalosti, cílevědomosti, vynalézavosti. Každá prohra má vždy nějakou příčinu a odhaluje u hráče určité nedostatky. Ať je to neznalost teorie zahájení, strategických zásad, kombinačního zraku, teorie koncovek, schopnost přesného propočtu variant, nebo "pouze" nesoustředěnost při hře. Bez takové prohry bychom svůj nedostatek možná neodhalili a nemohli ho začít opravovat. Proto je pořeba chápat každou prohru jako nezbytný stupeň k zlepšení v šachu a vytvoření předpokladů k pozdějším výhrám. Každá partie s mnohem lepším hráčem by měla být výzva a příležitost k testu svých znalostí a něco se naučit. Zvláště v partiích se silnějšími soupeři, kde je prohra velmi pravděpodobná. Partie se slabším hráčem rovněž může být dobrým testem stability svých znalostí a bojových schopností. Na každou partii bychom se měli těšit naladěni správnou motivací jako na příležitost k dalšímu poznávání tajemství šachu a zejména sebe sama.

Pokud zmírníte účinky strachu z prohry na svou hru v turnajích tím, že změníte přístup ke hře, získáte více radosti a příjemných zážitků ze hry.

Jose Capablanca

"You may learn much more from a game you lose than from a game you win. You will have to lose hundreds of games before becoming a good player."

"Můžete se naučit mnohem víc z prohrané partie než z vyhrané. Prohrajete stovky partií než se stanete dobrý hráčem"

Na podobné téma napsal pěkný článek šachový trenér Robert Cvek.



Výjimky potvrzují pravidlo

Pamatuji se na to jak jsem v základní škole této poučce nerozuměl. Pochopil jsem teprve později, že pravidlo neplatí vždy, že to není zákon protože ten výjimky nemá. Nedávno jsem narazil na zajímavou pozici, která takovou výjimku pěkně ilustruje.

V následující složité pozici je bílý na tahu na první pohled má lepší pozici, protože jeho figury jsou všechny vyvinuty a má více prostoru. Bílý zahrál "samozřejmý podle pouček" tah

1rb2rk1/p1n1ppbp/1q3np1/1p1P4/4P3/PNN5/1B2BPPP/R2Q1RK1 w - - 1 18


18. Jd4 (pravidlo centralizace figury, hrozba Jc6), ale ten se ukázal jako slabší možnost. Po 18. Jd4 ?!, který opravdu v partii zahrál bílý (elo 2475) následovalo 18...Sb7 19. Vb1 a6 a šance jsou vyrovnány. Nejlepší tah v této pozici je skrytý a na první pohled odporuje pravidlům strategie.

Je to 18. Sc1 ! - paradoxní ústup z dlouhé diagonály a1-h8 na základní pozici 18... Jd7 19. Se3 mezitah s tempem útoku na dámu 19... Dd6 20. Vc1 Sb7 21. Sxa7 +/- a bílý má velkou výhodu.

Takových výjimek je v šachu spousta. Pravidla jsou užitečná, protože nám usnadňují orientaci ve složitých situacích. Ale domyslet všechny detaily pozice a najít to pravé řešení dokáží opravdu silní hráči. Ve cvičných úlohách často najít řešení jde lépe, protože tušíme, že v pozici je nějaká zvláštnost a proto si také takovou pozici někdo vybral. V opravdových partiích, kdy hodiny odměřují čas a nervy pracují, často nevytušíme podobně skryté možnosti a hrajeme podle pravidel strategie a podle toho co zvládneme spočítat.

Při studiu šachu jsem se vždy po pravidlech pídil, protože se dobře pamatují a většinou se osvědčují. Sám jsem si některá pravidla vymyslel (možná už někde byla napsána). Na uvedenou pozici jedno takové moje pravidlo by bylo:

"Tah s hrozbou, proti které má však soupeř poměrně snadnou obranu a současně si zlepší svoji pozici, nebývá dobrý tah." Tah Jd4 vytvoři sice hrozbu Jc6, ale kterou černý vývinovým tahem Sb7 současně pokryl. Ale možnost převedení Sb7-c1-e3 s útokem na dámu a slabého pěšce a7 byla jasně lepší.




O čem by měl přemýšlet šachista při hře

Obecně je potřeba zdůraznit, že naprostá koncentrace na hru je samozřejmostí. Zabývat se při hře myšlenkami, které s hranou partií nemají nic společného, vede často k fatálním chybám. Šachy jsou příliš složité na to, aby byly pojednávány povrchně.

Proces myšlení jsem se kdysi pokusil shrnout do této stránky. Informací je tam ale příliš mnoho.

Zajímavá šachová kniha, která dostala dokonce ocenění šachová kniha roku "Move first, think later" ("nejdříve táhni a potom přemýšlej" - název je paradoxní a provokativní), se tématem vymýšlení nejlepšího tahu zabývá. Zdůrazňuje se tam důležitost koncentrace a vidění tahů kandidátů spíše intuitivně a teprve následující taktická kontrola tahů propočtem. Poněkud se tam polemizuje s metodou vytváření dlouhodobých plánů a stromem variant, která je málo praktická. Ale to není téma nynějšího článku.

Nedávno jsem narazil na stručného praktického průvodce myšlením šachisty, který se mi zalíbil a odráží také moje chápání šachu. Každé pravidlo v šachu má však řadu výjimek a vždy je potřeba přemýšlet konkrétně a nenechat se unést šablonami. Pravidla a šablony mají však praktickou výhodu, šetří čas a myšlení je pohodlnější.

V zahájení

  • Vyvíjet  figury na užitečná pole, co nejrychleji

  • Uklidit krále do bezpečí - rošáda

  • Připravit bezpečné pole pro dámu

  • Spojit věže, které se tak vzájemně kryjí

  • Začít boj o centrální pole

Ve střední hře

  • Pokračovat optimalizaci rolí všech figur

  • Plánovat koordinovaný útok v oblasti kde je možné získat více prostoru

  • Profylaxe soupeře před provedením jeho nejlepších myšlenek. Musí se vědět, které to jsou

  • Neutralizovat role soupeřových nejlepších figur

  • Pokusit se vyměnit vlastní figury, které neslouží užitečným rolím

V Koncovkách

  • Maximalizovat aktivitu každé figury, včetně krále

  • Neměnit ty pěšce, které mají potenciál k proměně.

  • Brát slabé pěšce nebo donutit soupeře aby je bránil.

  • Hrát na obou stranách šachovnice, pokud máme výhodu

  • Použít volné pěšce k proměně nebo nutit soupeřovy figury do pasivních rolí.

Další myšlenky, které je nuto mít na paměti:

Kdekoli je to možné, použít tempo-tahy (i mezitahy) k zlepšení pozice. Stále je třeba si být vědom všech hrozeb a taktiky, které existují v pozici. použít taktické kombinace, nejenom k získání materiálu, ale k dosažení vlastních cílů. dělat kontrolu na hrubou chybu před každým tahem. Vzít v úvahu nové informace ze soupeřova posledního tahu před vymýšlením vlastních tahů. Vždy dělat tahy, které slouží užitečným účelům. Klást soupeři problémy k řešení.



Rošáda - proč a kam?

Rošáda je zvláštní tah králem, kdy král táhne vodorovně o 2 pole doprava (doleva) a věž ho přeskočí. Do evropského šachu byla rošáda zavedena ve 14-tém století.

Strategický smysl má rošáda v odvedení krále do bezpečí a vyvinutí věže. Dlouhá rošáda směrem na dámské křídlo má tu nevýhodu, že krále je často nutno ještě jedním tahem odvézt stranou. Pro rozhodnutí kam udělat rošádu platí některé strategické poučky:

1. V následující pozici je nejlépe udělat rošádu dlouhou, protože sloupec d je otevřený a věž okamžitě přechází do útočné pozice.

r2qk2r/p3b1pp/2pp1n2/1p3bB1/3Q4/1BN5/PPP2PPP/R3K2R w KQkq - 2 12

2. V další pozici je nejlépe rošádu odložit a udělat užitečný vývinový tah a nechat černého v nejistotě, kam bílý rošádu udělá.

r1bq1rk1/pp2bppp/4pn2/8/3B4/2PB1N2/PP3PPP/R2QK2R w KQ - 3 11

3. V další pozici černý nejlépe udělá dlouhou rošádu, protože bílé figury jsou připraveny k útoku na královské křídlo a černý tam nemá dostatečně mobilizované figury proti očekávanému útoku f4-f5. Také po dlouhé rošádě bude mít černý možnost protiútoku na krále bílého.

r3k2r/1bq1bp2/p1npp1p1/1p5n/4PPNp/1N1BQ2P/PPP2BP1/4RR1K b kq - 0 1

4. V další pozici je lepší udělat rošádu krátkou, protože bílý král po dlouhé rošádě může padnout pod útok černého po Jb8-c6 s hrozbou Jb4.

rn1q1rk1/pb2bpp1/1p3n1p/2pp4/3P3B/2NBP3/PPQ1NPPP/R3K2R w KQ - 0 1


Můžeme se učit od počítače?

Přestal jsem s korespondenčním šachem. Vrcholný korespondenční šach je již hlavně o počítačích, jejich ceně, rychlosti, o procesorech (počtu procesorů) a velikosti pracovní paměti. Špičkový motor Stockfish11 lze dnes získat zadarmo.

Dost dlouho mi trvalo, než jsem k rozhodnutí opustit koršach, dospěl. Hlavní příčinou bylo neustálé zdokonalování šachových motorů (počítačový program na analýzu šachových pozic), které dnes představují v šachu opravdová monstra, proti kterým člověk má jen malé šance zvítězit (elo motoru 3300). Článek Jeremy Silmana "Šachový motor není tvůj přítel" také napomohl k pohledu na roli motorů v šachu.

Překlad části tohoto článku, která mě zaujala:

Před několik lety jsem navštívil přítele a ten se díval online na partie v zápase družstev. Jedna partie byla mezi velmistrem (který měl černé) a mezinárodním mistrem. Spousta lidí tam používali šachové motory a fantazírovaly o tom jaké má velmistr problémy. Připadalo mi to legrační, jelikož počítač hodnotil bílého s malým plusem. Také mi to připadalo legrační proto, že jsem tento druh pěšcové struktury znal a chápal jsem, že jestli někdo může vyhrát tuto partii je černý.
Jménem mého přítele, protože jsem byl přihlášen v jeho profilu, jsem pozamenal, že černý má volbu jestli remizovat nebo vyhrávat. Spousta lidí, v dokonalém souhlasu, napsalo: "Jsi idiot! Ničemu nerozumíš! Copak nevidíš, že bílý má 0.21 výhodu?" Tak jsem napsal pár instruktivních odstavců proč má černý šance a byl si jist, že mě ostatně rozcupují na kusy. Nakonec každý blázen vidí, že tam je +0,21, že? Černý hrál strategii, kterou jsem popsal, a 20 tahů později bílý partii vzdal. Všichni diváci opustili partii a začali papouškovat čísla jejich motorů.

Nechci zpochybňovat smysl korespondenčního šachu. Je to hra, možná sport, jako jiné druhy soupeření mezi lidmi. Korespondenční šach bych snad přirovnal k automobilovému závodění. Není tak riskantní, ale jistou podobnost myslím má. Praktický šach s hodinami a za šachovnicí bych přirovnal k atletice. V šachu se soutěží ve schopnosti mozku řešit složité úkoly samostatně v omezeném čase. Mozek je jako svaly také jedním z tělesných orgánů. Proto praktické soutěžní šachy považuji především za sport.

Šachy mají dlouhou a bohatou historii, která obsahuje spoustu pamětihodných událostí z bojů o mistry světa, řadu krásných partií, nádherných taktických kombinací a hlubokých myšlenek. Jakmile se objevily šachové počítačové programy, lidé podrobily partie z minulosti neúprosné kritice a odhalily spoustu chyb mistrů a nevyužitých šancí. Někoho možná zbavily iluzí o genialitě mistrů světa. Musíme se ale smířit s tím, že s počítači se prostě už poměřovat nemůžeme. Dříve jsem si myslel, že se mohu od počítače něco šachového naučit, ale takové možnosti jsou dost omezené. Naopak jsem dospěl k přesvědčení, že časté používání motoru má dokonce negativní až zhoubný vliv na propočet variant. Analogie k tomu je přehnané používání auta a jeho vliv na tělesnou kondici.

Neslučitelnost počítačového "myšlení" a lidského myšlení se pokusím objasnit ještě dalším příkladem. Člověk se učí šachy, to znamená taktiku z příkladů a také strategii šachu na příkladech z historie postupným chápáním obsahu typických pozic a plánů hry. Z plánů další hry pak vyplývají další tahy, ale ty člověk musí propočtem kontrolovat, jestli jsou funkční - tedy takticky zdravé.

Počítač ale takto neuvažuje, ten počítá všechny tahy a hodnotí vznikající pozice. Počítač hodnotí například nějakou pozici jako s rovnými šancemi 0.00, ale již nedodává, že rovnováha se udrží jen za cenu série jediných a těžko objevitelných tahů z jedné strany, která je pro člověka nepochopitelná. Proto některé pozice jsou sice vyrovnané +-0.2, ale za jednu stranu je plán hry logický a hraje se relativně snadno, zatímco druhá strana těžko nachází tahy a dříve nebo později udělá také často v nedostatku času strategicko-taktickou chybu a prohraje.

Nebo jiný příklad neslučitelnosti hry počítače s lidskou hrou: Je hodně taktických pozic, ve kterých nám nápověda úvodního tahu vyřeší celou úlohu. Avšak je nemalé množství složitých pozic, kde nejlepší tah podle počítače, by nás zavedl do takových komplikací, které bychom u praktické partie v omezeném čase nemuseli vůbec zvládnout a dokonce bychom mohli objektivně vyhranou pozici prohrát. Kterých pozic je víc, to neodhadnu.

Nedávno jsem si zase přečetl článek o tom, co nás může šachový motor naučit a zdály se mi závěry zajímavé. Počítač sice není náš přítel, ale něco se od něho naučit můžeme. Okřídlené úsloví "dobrý sluha, ale špatný pán" tedy zde také platí.

Jak se vyhnout chybám, což může být sama o sobě důležitá strategie. Je zajímavé, že motor dává hodnocení jisté pozice a často navrhuje velký počet hratelných tahů kandidátů. Některé tahy by neměly smysl, ale počítač navrhuje spoustu tahů, které vůbec nemají lidsky pochopitelný smysl. Přesto tyto tahy mají dobré hodnocení. Je to proto, že tyto tahy nejsou chyby! Dokonce tedy nesmyslné (takzvané počítačové) tahy mohou být docela hratelné.

Vyhýbání se chybám také přidává tlak na soupeře. Musí potom ukázat jak zlepší svou pozici. Nenavrhuji abyste dělali nesmyslné tahy a čekali na chybu od soupeře? Ovšemže ne, měli bychom se snažit najít tahy které slouží nějakému účelu. Avšak měli byste chápat, že nesmyslný ale hratelný tah je přece mnohem lepší, než hrubá chyba. Někdy snaha po aktivitě v pozici, kde je potřeba čekat, neoslabovat se, a nezhoršovat postavení figur, nás vede často k chybám.

Nebo to, že objektivita je důležitá, pokud chcete konzistentní výsledky. Počítač není zastrašen psychologickými faktory, které často tak snadno ovlivní člověka. Počítač jednoduše nachází nejlepší tah podle svého algoritmu.

Co se z toho dá naučit. Měli bychom se snažit dělat to samé - pouze se snažit najít nejlepší tah a soustředit se na kvalitu hry místo na výsledek. Slovy Bobby Fischera: "Nevěřím na psychologii, věřím na dobré tahy." Je to užitečná dovednost, kterou můžeme trénovat a nebýt ochromeni naší obavou o výsledek partie. Spíše hrát co nejlépe dovedeme bez ohledu na výsledek. To je objektivita.

Znalost taktických motivů je opravdu velmi důležitá. Taktické vidění je třeba neustále cvičit.

Kdokoli hrál proti silnému počítačovému motoru, dosvědčí nepříjemnou schopnost počítače. Počítač najde zdánlivě malou slabinu v pozici a útočí neúprosnou přesností. Každý pokus obranu slabiny je vyvrácen zcela neočekávaným taktickým úderem.

Je důležité vědět jak se dostat do dobrých pozic, ale jestli přehlédneme taktickou příležitost v pozici, může to velmi dobře znamenat, že výhoda se začne ztrácet. Vyvijení silné taktické a vizuální dovednosti je velmi důležité jestli chcete využít soupeřovy chyby.

Počítač nám ukáže, že v pozici může být více než jeden správný tah. Všimli jste si, že různé motory se neshodují na nejlepším tahu v pozici? První volba stockfishe není stejná jako u Komoda. Nebo Houdini navrhuje jistý tah a ten není dobrý pro Rybku. V mnoha případech všechny navrhované tahy nejsou jen hratelné, ale dokonce dobré. Počítače nám ukazují prostor pro různé styly hry v partii.

Počítač nám taky může ukázat nejefektivnější metodu technické realizace výhody, nebo obranu horší pozice.

A ještě jedna moje falešná představa z počátků používání motorů:

Mylně jsem si myslel, že si vytvořím originální repertoár zahájení tím, že si všechny odpovědi zkontroluji motorem a zvolím ty nejlepší tahy. Takový postup na mě vůbec nefungoval. Je mnohem lepší se naučit pozicím porozumět a hrát v duchu pozice. Z pochopení smyslu pozice lze správné tahy najít logicky. Pamatovat si varianty bez chápání podstaty pozice není pro člověka často ani možné. Jinými slovy: počítač nám může najít objektivně nejlepší tahy a varianty, ale člověk jim často nerozumí a čemu nerozumí, to si nedokáže trvale zapamatovat.

Doporučení na základě rad J. Silmana pro zacházení s motory jsou následující:

  • Pokud nemáte elo větší než 2100, raději motory ve většině případů nepoužívejte.

  • Sledujete-li živé partie, snažte se nejdříve si udělat vlastní názor a na motor se podívat až potom

  • Partie z turnaje si analyzujte bez motoru co nejhlouběji a zaznamenejte si myšlenky a emoce během partie. Motor vám pak odhalí přehlédnutou taktiku. Motor vám neodhalí proč je nějaký tichý tah dobrý, ale pouze nepodstatné číslo 0.21 rozdílu v hodnocení.

  • Motor je pro amatérského hráče a jeho zlepšování neefektivní a spíše škodlivý. Vytváří jen falešné ego a působí destruktivně na schopnost propočtu variant. Tato schopnost je nejtěžší a energeticky nejnáročnější dovednost v reálném šachu a často rozhoduje o výsledcích objektivně "prohraných" partií.





Hledání tahu a zlepšování propočtu variant

Zdokonalování ve schopnostech propočtu variant je jedna z nejtěžších metod k zvýšení síly hráče.

Mezi 12 sž 25 tahem vznikají složité pozice, ve kterých se většinou "láme chleba" celé partie. Rozhodují nejen správné plány další hry, ale zejména přesný propočet variant. Na detailu často velmi záleží.

Samozřejmým předpokladem je pravidelné řešení taktických úloh a nabírání do paměti co nejvíce typických taktických úderů a vzorců. Důležité je také nejen vidět silné svoje tahy, ale možná ještě důležitější je vidět silné obranné a protiútočné tahy soupeře. Na odhalení silných protiúderů často zásadně závisí úspěch propočtu. Umění efektivního propočtu spočívá také v tom, že se nepočítají všechny možné varianty, ale 1-2 nejsilnější pokračování a přesně se ohodnotí konečné pozice. Hloubka propoču potom závisí na situaci, jestli jsou ve variantě vynucující tahy (šachy, braní figur, matové a silné hrozby). Počítat je nutno až do klidné pozice bez větších hrozeb.

Nejefektivnější algoritmus uvažování při partii, který doporučuje trenér FIDE Kuzmin

1. Najít všechny tahy kandidáty

2. Spočítat možná pokračování

3. Ohodnotit vznikající pozice

4. Zvolit nejsilnější pokračování na základě analýzy.

Několik praktických rad pro hledání nejsilnějších tahů.

1. Nemusíte se soustředit na hledání tahů. Lépe je přemýšlet jak najít krátkou variantu tahů 2-3 tahy.

2. Nepočítejte hluboko jednu variantu, dokud jste neprověřili všechny ostatní varianty tahů kandidátů. Snad není nutné ztrácet 30 minut, odhadem pozice remízové koncovky, která vznikne po výměně, když je k dispozici lepší možnost. Vždy jděte po jednodušší variantě, kterou můžete jasně posoudit, pokud neprohráváte a nemusíte komplikovat hru.

3. Také je užitečné se představit na místě soupeře. To je možné udělat jednoduše tím, že si položíte otázky jako: Co chce můj soupeř dělat? Jak by hrál, kdyby byl na tahu? Odpovědi na tyto otázky vám pomůže určit hlavní hrozby a slabá místa, která se později mohou využít.

4. Cíl odhadu pozice není výpočet všech možných variant a linií, které vedou k přesnému hodnocení. Hlavní úkol je najít nejsilnější, nebo jeden z nejsilnějších tahů, který můžete zahrát. Ušetřete čas a počítejte pouze minimální počet pokračování.

5. Ve většině případů (pokud nechcete hrát v dalším zápase o mistra světa) nemusíte počítat 15 tahů. Obvykle stačí zhodnotit jestli má pokračování smysl a nepřivede ke zhoršení pozice.

6. Vždy hodnoťte pouze nejsilnější a nepříjemné odpovědi soupeře, aby se ušetřil čas a energie.

7. Vždy začněte propočtem vynucených variant. To jsou vzetí, šachy a vážné hrozby. Vytvoření aktivních tahů je prioritou.

Poznámka:

Někteří hráči zapomínají zásadní moment propočtu tahů. Idea spočívá v tom, aby našli silný tah pro hru, a nehodnotit všechny možnosti a ztrácet čas pro počítání 10 tahů.

Pro začátečníky doporučuji věnovat pozornost nejdříve poslednímu tahu soupeře: Jaké jsou jeho hrozby? (šach, mat, vzetí figur, napadení figur, ddvojí údery atd.) Jsou hrozby opravdu reálné, nebo zdánlivé, které se s výhodou odrazí? Teprve potom hledat vlastní kombinační možnosti, aktivní tahy, vzetí figur, šachy, hrozby. Nejsou-li násilné kombinační možnosti, hodnotit charakter pozice a vytvořit si plán další hry, snažit se zlepšit postavení špatně stojících figur, bojovat o střed, upevnění slabých bodů, nebo profylaktické bránění plánům soupeře a tak dále.