Můžeme se učit od počítače?

Přestal jsem s korespondenčním šachem. Vrcholný korespondenční šach je již hlavně o počítačích, jejich ceně, rychlosti, o procesorech (počtu procesorů) a velikosti pracovní paměti. Špičkový motor Stockfish11 lze dnes získat zadarmo.

Dost dlouho mi trvalo, než jsem k rozhodnutí opustit koršach, dospěl. Hlavní příčinou bylo neustálé zdokonalování šachových motorů (počítačový program na analýzu šachových pozic), které dnes představují v šachu opravdová monstra, proti kterým člověk má jen malé šance zvítězit (elo motoru 3300). Článek Jeremy Silmana "Šachový motor není tvůj přítel" také napomohl k pohledu na roli motorů v šachu.

Překlad části tohoto článku, která mě zaujala:

Před několik lety jsem navštívil přítele a ten se díval online na partie v zápase družstev. Jedna partie byla mezi velmistrem (který měl černé) a mezinárodním mistrem. Spousta lidí tam používali šachové motory a fantazírovaly o tom jaké má velmistr problémy. Připadalo mi to legrační, jelikož počítač hodnotil bílého s malým plusem. Také mi to připadalo legrační proto, že jsem tento druh pěšcové struktury znal a chápal jsem, že jestli někdo může vyhrát tuto partii je černý.
Jménem mého přítele, protože jsem byl přihlášen v jeho profilu, jsem pozamenal, že černý má volbu jestli remizovat nebo vyhrávat. Spousta lidí, v dokonalém souhlasu, napsalo: "Jsi idiot! Ničemu nerozumíš! Copak nevidíš, že bílý má 0.21 výhodu?" Tak jsem napsal pár instruktivních odstavců proč má černý šance a byl si jist, že mě ostatně rozcupují na kusy. Nakonec každý blázen vidí, že tam je +0,21, že? Černý hrál strategii, kterou jsem popsal, a 20 tahů později bílý partii vzdal. Všichni diváci opustili partii a začali papouškovat čísla jejich motorů.

Nechci zpochybňovat smysl korespondenčního šachu. Je to hra, možná sport, jako jiné druhy soupeření mezi lidmi. Korespondenční šach bych snad přirovnal k automobilovému závodění. Není tak riskantní, ale jistou podobnost myslím má. Praktický šach s hodinami a za šachovnicí bych přirovnal k atletice. V šachu se soutěží ve schopnosti mozku řešit složité úkoly samostatně v omezeném čase. Mozek je jako svaly také jedním z tělesných orgánů. Proto praktické soutěžní šachy považuji především za sport.

Šachy mají dlouhou a bohatou historii, která obsahuje spoustu pamětihodných událostí z bojů o mistry světa, řadu krásných partií, nádherných taktických kombinací a hlubokých myšlenek. Jakmile se objevily šachové počítačové programy, lidé podrobily partie z minulosti neúprosné kritice a odhalily spoustu chyb mistrů a nevyužitých šancí. Někoho možná zbavily iluzí o genialitě mistrů světa. Musíme se ale smířit s tím, že s počítači se prostě už poměřovat nemůžeme. Dříve jsem si myslel, že se mohu od počítače něco šachového naučit, ale takové možnosti jsou dost omezené. Naopak jsem dospěl k přesvědčení, že časté používání motoru má dokonce negativní až zhoubný vliv na propočet variant. Analogie k tomu je přehnané používání auta a jeho vliv na tělesnou kondici.

Neslučitelnost počítačového "myšlení" a lidského myšlení se pokusím objasnit ještě dalším příkladem. Člověk se učí šachy, to znamená taktiku z příkladů a také strategii šachu na příkladech z historie postupným chápáním obsahu typických pozic a plánů hry. Z plánů další hry pak vyplývají další tahy, ale ty člověk musí propočtem kontrolovat, jestli jsou funkční - tedy takticky zdravé.

Počítač ale takto neuvažuje, ten počítá všechny tahy a hodnotí vznikající pozice. Počítač hodnotí například nějakou pozici jako s rovnými šancemi 0.00, ale již nedodává, že rovnováha se udrží jen za cenu série jediných a těžko objevitelných tahů z jedné strany, která je pro člověka nepochopitelná. Proto některé pozice jsou sice vyrovnané +-0.2, ale za jednu stranu je plán hry logický a hraje se relativně snadno, zatímco druhá strana těžko nachází tahy a dříve nebo později udělá také často v nedostatku času strategicko-taktickou chybu a prohraje.

Nebo jiný příklad neslučitelnosti hry počítače s lidskou hrou: Je hodně taktických pozic, ve kterých nám nápověda úvodního tahu vyřeší celou úlohu. Avšak je nemalé množství složitých pozic, kde nejlepší tah podle počítače, by nás zavedl do takových komplikací, které bychom u praktické partie v omezeném čase nemuseli vůbec zvládnout a dokonce bychom mohli objektivně vyhranou pozici prohrát. Kterých pozic je víc, to neodhadnu.

Nedávno jsem si zase přečetl článek o tom, co nás může šachový motor naučit a zdály se mi závěry zajímavé. Počítač sice není náš přítel, ale něco se od něho naučit můžeme. Okřídlené úsloví "dobrý sluha, ale špatný pán" tedy zde také platí.

Jak se vyhnout chybám, což může být sama o sobě důležitá strategie. Je zajímavé, že motor dává hodnocení jisté pozice a často navrhuje velký počet hratelných tahů kandidátů. Některé tahy by neměly smysl, ale počítač navrhuje spoustu tahů, které vůbec nemají lidsky pochopitelný smysl. Přesto tyto tahy mají dobré hodnocení. Je to proto, že tyto tahy nejsou chyby! Dokonce tedy nesmyslné (takzvané počítačové) tahy mohou být docela hratelné.

Vyhýbání se chybám také přidává tlak na soupeře. Musí potom ukázat jak zlepší svou pozici. Nenavrhuji abyste dělali nesmyslné tahy a čekali na chybu od soupeře? Ovšemže ne, měli bychom se snažit najít tahy které slouží nějakému účelu. Avšak měli byste chápat, že nesmyslný ale hratelný tah je přece mnohem lepší, než hrubá chyba. Někdy snaha po aktivitě v pozici, kde je potřeba čekat, neoslabovat se, a nezhoršovat postavení figur, nás vede často k chybám.

Nebo to, že objektivita je důležitá, pokud chcete konzistentní výsledky. Počítač není zastrašen psychologickými faktory, které často tak snadno ovlivní člověka. Počítač jednoduše nachází nejlepší tah podle svého algoritmu.

Co se z toho dá naučit. Měli bychom se snažit dělat to samé - pouze se snažit najít nejlepší tah a soustředit se na kvalitu hry místo na výsledek. Slovy Bobby Fischera: "Nevěřím na psychologii, věřím na dobré tahy." Je to užitečná dovednost, kterou můžeme trénovat a nebýt ochromeni naší obavou o výsledek partie. Spíše hrát co nejlépe dovedeme bez ohledu na výsledek. To je objektivita.

Znalost taktických motivů je opravdu velmi důležitá. Taktické vidění je třeba neustále cvičit.

Kdokoli hrál proti silnému počítačovému motoru, dosvědčí nepříjemnou schopnost počítače. Počítač najde zdánlivě malou slabinu v pozici a útočí neúprosnou přesností. Každý pokus obranu slabiny je vyvrácen zcela neočekávaným taktickým úderem.

Je důležité vědět jak se dostat do dobrých pozic, ale jestli přehlédneme taktickou příležitost v pozici, může to velmi dobře znamenat, že výhoda se začne ztrácet. Vyvijení silné taktické a vizuální dovednosti je velmi důležité jestli chcete využít soupeřovy chyby.

Počítač nám ukáže, že v pozici může být více než jeden správný tah. Všimli jste si, že různé motory se neshodují na nejlepším tahu v pozici? První volba stockfishe není stejná jako u Komoda. Nebo Houdini navrhuje jistý tah a ten není dobrý pro Rybku. V mnoha případech všechny navrhované tahy nejsou jen hratelné, ale dokonce dobré. Počítače nám ukazují prostor pro různé styly hry v partii.

Počítač nám taky může ukázat nejefektivnější metodu technické realizace výhody, nebo obranu horší pozice.

A ještě jedna moje falešná představa z počátků používání motorů:

Mylně jsem si myslel, že si vytvořím originální repertoár zahájení tím, že si všechny odpovědi zkontroluji motorem a zvolím ty nejlepší tahy. Takový postup na mě vůbec nefungoval. Je mnohem lepší se naučit pozicím porozumět a hrát v duchu pozice. Z pochopení smyslu pozice lze správné tahy najít logicky. Pamatovat si varianty bez chápání podstaty pozice není pro člověka často ani možné. Jinými slovy: počítač nám může najít objektivně nejlepší tahy a varianty, ale člověk jim často nerozumí a čemu nerozumí, to si nedokáže trvale zapamatovat.

Doporučení na základě rad J. Silmana pro zacházení s motory jsou následující:

• Pokud nemáte elo větší než 2100, raději motory ve většině případů nepoužívejte.

• Sledujete-li živé partie, snažte se nejdříve si udělat vlastní názor a na motor se podívat až potom

• Partie z turnaje si analyzujte bez motoru co nejhlouběji a zaznamenejte si myšlenky a emoce během partie. Motor vám pak odhalí přehlédnutou taktiku. Motor vám neodhalí proč je nějaký tichý tah dobrý, ale pouze nepodstatné číslo 0.21 rozdílu v hodnocení.

• Motor je pro amatérského hráče a jeho zlepšování neefektivní a spíše škodlivý. Vytváří jen falešné ego a působí destruktivně na schopnost propočtu variant. Tato schopnost je nejtěžší a energeticky nejnáročnější dovednost v reálném šachu a často rozhoduje o výsledcích objektivně "prohraných" partií.

Hledání tahu a zlepšování propočtu variant

Zdokonalování ve schopnostech propočtu variant je jedna z nejtěžších metod k zvýšení síly hráče.

Mezi 12 sž 25 tahem vznikají složité pozice, ve kterých se většinou "láme chleba" celé partie. Rozhodují nejen správné plány další hry, ale zejména přesný propočet variant. Na detailu často velmi záleží.

Samozřejmým předpokladem je pravidelné řešení taktických úloh a nabírání do paměti co nejvíce typických taktických úderů a vzorců. Důležité je také nejen vidět silné svoje tahy, ale možná ještě důležitější je vidět silné obranné a protiútočné tahy soupeře. Na odhalení silných protiúderů často zásadně závisí úspěch propočtu. Umění efektivního propočtu spočívá také v tom, že se nepočítají všechny možné varianty, ale 1-2 nejsilnější pokračování a přesně se ohodnotí konečné pozice. Hloubka propoču potom závisí na situaci, jestli jsou ve variantě vynucující tahy (šachy, braní figur, matové a silné hrozby). Počítat je nutno až do klidné pozice bez větších hrozeb.

Nejefektivnější algoritmus uvažování při partii, který doporučuje trenér FIDE Kuzmin

1. Najít všechny tahy kandidáty

2. Spočítat možná pokračování

3. Ohodnotit vznikající pozice

4. Zvolit nejsilnější pokračování na základě analýzy.

Několik praktických rad pro hledání nejsilnějších tahů.

1. Nemusíte se soustředit na hledání tahů. Lépe je přemýšlet jak najít krátkou variantu tahů 2-3 tahy.

2. Nepočítejte hluboko jednu variantu, dokud jste neprověřili všechny ostatní varianty tahů kandidátů. Snad není nutné ztrácet 30 minut, odhadem pozice remízové koncovky, která vznikne po výměně, když je k dispozici lepší možnost. Vždy jděte po jednodušší variantě, kterou můžete jasně posoudit, pokud neprohráváte a nemusíte komplikovat hru.

3. Také je užitečné se představit na místě soupeře. To je možné udělat jednoduše tím, že si položíte otázky jako: Co chce můj soupeř dělat? Jak by hrál, kdyby byl na tahu? Odpovědi na tyto otázky vám pomůže určit hlavní hrozby a slabá místa, která se později mohou využít.

4. Cíl odhadu pozice není výpočet všech možných variant a linií, které vedou k přesnému hodnocení. Hlavní úkol je najít nejsilnější, nebo jeden z nejsilnějších tahů, který můžete zahrát. Ušetřete čas a počítejte pouze minimální počet pokračování.

5. Ve většině případů (pokud nechcete hrát v dalším zápase o mistra světa) nemusíte počítat 15 tahů. Obvykle stačí zhodnotit jestli má pokračování smysl a nepřivede ke zhoršení pozice.

6. Vždy hodnoťte pouze nejsilnější a nepříjemné odpovědi soupeře, aby se ušetřil čas a energie.

7. Vždy začněte propočtem vynucených variant. To jsou vzetí, šachy a vážné hrozby. Vytvoření aktivních tahů je prioritou.

Poznámka:

Někteří hráči zapomínají zásadní moment propočtu tahů. Idea spočívá v tom, aby našli silný tah pro hru, a nehodnotit všechny možnosti a ztrácet čas pro počítání 10 tahů.

Pro začátečníky doporučuji věnovat pozornost nejdříve poslednímu tahu soupeře: Jaké jsou jeho hrozby? (šach, mat, vzetí figur, napadení figur, ddvojí údery atd.) Jsou hrozby opravdu reálné, nebo zdánlivé, které se s výhodou odrazí? Teprve potom hledat vlastní kombinační možnosti, aktivní tahy, vzetí figur, šachy, hrozby. Nejsou-li násilné kombinační možnosti, hodnotit charakter pozice a vytvořit si plán další hry, snažit se zlepšit postavení špatně stojících figur, bojovat o střed, upevnění slabých bodů, nebo profylaktické bránění plánům soupeře a tak dále.

Co jsou poziční kombinace?

Pojem kombinace je obvykle spojován s taktikou.

Rozumí se tím překvapivý, nečekaný tah nebo série tahů, často s přechodnou obětí materiálu. Motiv kombinace není často očividný. Na rozdíl od taktických kombinací jsou motivy poziční kombinace pro zkušené hráče na první pohled viditelné a nevyžadují komplikovaný propočet. Využívají typicky jednu z následujících strategických myšlenek:

• Využití tempa k získání času

• Zvýšení aktivity figur efektivním vývinem a uspořádání výhodné pěšcové struktury

• Omezení figur soupeře preventivně k jeho plánům

• Využití výměn nebo hrozeb k vytvoření cílů v pozici soupeře

• Tlak na cíle v pozici soupeře a zatlačení jeho figur do obranných pozic

Podle mého názoru je právě široký repertoár pozičních kombinací to, co odlišuje silné a slabé hráče. Silný hráč příležitost v pozici vidí okamžitě, s minimální duševní námahou.

Poslední tah černého byl dámou na h5. Na první pohled je černý střelec d6 aktivnější než bílý Sd2. Bílý tahem Sd2-b4 vynutí jeho výměnu a tím zlepšení své pozice.

"Správná rozhodnutí vychází ze zkušenosti, a zkušenost se získává ze špatných rozhodnutí."

Proto nelitujte, poučte se z chyb a jděte dál.

O chybných tazích v šachu

 „Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?“ (Jan Werich).

Šachy jsou úžasná hra s nekonečným obsahem idejí. Potěšení v jejich složitosti nachází hráči všech úrovní, od věčných začátečníků až po mistry sěta. Partie se nevyhrává geniálním tahem, ale výhra je podmíněna chybou soupeře.

Šachy jsou vlastně hra vzájemných chyb. Hrubé chyby, které pochopí i slabí hráči, dělají i mistři světa. Dřívější radu, jak se vyhnout hrubé chybě, nelze nyní následovat kvůli změnám pravidel. Rada zněla: Než uděláte tah, zapište si ho do partiáře a ještě jednou si představte pozici, jestli soupeř nemůže po tahu udeřit - kontrola na všechny jeho šachy, vzetí figur a velké hrozby. Nyní však se tah může zapsat do partiáře až po jeho vykonání na šachovnici. Důvodem ke změně je možné zneužití předepsaného tahu k napovídání posunky silnějším hráčem, divákem.

Jedna čerstvá hrubá chyba z posledního kola nedávného ME družstev z partie GM Bologan - GM Ivanchuk

Černý reagoval na napadení 18. g5 automaticky. 18... Sf6-d8. Přišel tah, který neviděl a vzdal.

19. Jf3-d4 a svázaný jezdec c6 padá

Dětské, začátečnické chyby

Neznalost, nebo neuvědomění si obecných principů hry ze zahájení - vývin, boj o centrum, bezpečí krále. Tahy jako a4, Ja3, atd. Neznalost typických strategických plánů v pozicích střední hry. Pozornost začátečníků se točí kolem základních pravidel a zahrají první tah, který jim padne do oka. Ti lepší hráči se snaží napadnout nějakou figuru soupeře, aniž počítají dále a spoléhají na to, že si toho nevšimne. Typická je nepozornost k hrozbám soupeře, přehlížení hrozeb šachu a dvojitých úderů, hraní nepřípustných tahů a nepřipravené útoky před dokončením vývinu jednou nebo dvěma figurami "do plných".

U šachu však existuje mnoho výjimek, kdy hra proti obecným zásadám je nejlepší konkrétní způsob boje. Například brzký výpad dámy Dg4 ve francouzské hře. To je však založeno na hlubší pochopení pozice a vyplývá z její zvláštnosti a skrytých chyb soupeře. Mnohdy to vyžaduje daleký propočet variant a je to téma teorie zahájení.

Chyby pokročilých začátečníků.

Po fázi zahájení, kterou překonají se znalostí elementární teorie, občas naletí na nějakou více či méně známou léčku. Z toho pak vyplývají zbytečné profylaktické tahy (h6, h3) a pasivní hra v otevřených pozicích, kde záleží na každém tempu. Vzácné je již přehlédnutí nekryté figury, nebo elementárního úderu. S narůstající únavou a slábnoucí pozornosti v komplikovaných pozicích střední hry je přehlédnutí taktiky častější. Projevuje se neznalost strategických postupů v typických pozicích a ještě malá zásoba znalostí pozičních idejí a taktického arzenálu. Začíná se již více projevovat neznalost teorie koncovek. Příčinou chyb bývá špatné ohodnocení pozic, krátký a chybný propočet. Nedostatky ve správných myšlenkových postupech.

Chyby zkušenějších hráčů.

Neznalost zahájení, léček a nepodařené experimenty ve snaze splést soupeře. Přehlédnutí skrytějších taktických obratů pramenící z nesoustředěnosti a zbrklé hry. Nedostatečná technika propočtu variant a s tím související chybné hodnocení cílových pozic variant. Například opakované propočítávání stejných variant dokola, nerozhodnost, volba tahu naslepo, špatné hospodaření s časem a chyby v časové tísni.

Špatná orientace v rozehrávání složitějších koncovek. Podle jednoho aforismu D. Bronštejna "Šachová hra není zkouška ze znalostí, ale je to boj nervů". Vyhrává ten, kdo spáchá předposlední chybu. O partii rozhoduje schopnost lépe se soustředit, vytrvalost, lepší představivost, vůle k vítězství a udržení motivace hrát co nejlépe i v horší pozici.

Velmi časté jsou příčiny chyb myšlenkové předsudky. Intuitivní a často mylné přesvědčení, že nějaký tah není v pozici z nějakých obecných představ možný. Při hlubší analýze ale nakonec vyjde najevo, že právě takový "nemožný tah" je ten nejlepší. Zkušený hráč zkoumá i následky všech paradoxních tahů.

Chyby v přípravě

Mnoho hráčů by rádi zlepšili úroveň své hry. Studují teorii, cvičí se v taktice i v koncovkách, ale nedosahují očekávaných výsledků. Chyba někdy spočívá například v tom, že se soustřeďují příliš na teorii zahájení ve fázi, kdy by měli raději více času věnovat studiu taktických obratů. Dobrý trenér dokáže odhalit podstatné slabiny a zaměřit pozornost svěřence na podstatné nedostatky.

Genetické předpoklady

"Nikdo nepřekročí svůj stín". Talent ke hře, dobrá paměť, velká představivost a další psychické předpoklady vytváří velké rozdíly mezi hráči. Každý jsme limitováni svými mentálními dary, ale vhodnou přípravou můžeme zlepšit sílu hry až o 200 bodů. Každý se nemůže stát mistrem světa, ale může si hrát svou hru, sehrát krásné partie a získat nádherné zážitky ze šachových soutěží. Šachy jsou pro každého.

Jak vyhrát šachovou partii?

Recept je "jednoduchý". Donutit nebo dát příležitost soupeři udělat chyby a neudělat je sám. Člověk dělá chyby nebo ztrácí čas v neznámé situaci. Jak na to? V zahájení hrát takové systémy a varianty, které dobře známe a soupeř v nich tápe. Ve střední hře být pozorný k hrozbám a plánům soupeře a snažit se vlastní plány rafinovaně skrývat. Využívat psychologických slabin soupeřů a útočné hráče tlačit do obrany a obranářům nabízet varianty, kde musí útočit, aby získali výhodu. Někteří hráči se dokáží vyhecovat tím, že nabídnou v mírně leší pozici remízu a po odmítnutí získají motivaci využívat výhody v pozici.

___________________________________________________________________________________

A ještě jeden plundr z ME družstev žen na Islandu. Bílá černého jezdce, který odskočil aby napadl dámu na a8 prostě sebrala rukou a černá hned vzdala.

A na závěr 2 tipy z jednoho šachového fóra proto, abychom se vyhnuli chybám.

1. nápady soupeře:

Všiml jsem si, že většina amatérů jsou zaneprázdněni hrát svou hru, ale ignorují záměry jejich oponenta. Jakmile soupeř udělá tah, člověk musí ptát: Co se můj soupeř snaží dělat? Jaká je myšlenka za jeho tahem? Mnoho chybám se lze vyhnout tím, že vidí nápad protivníka a vyhne se mu!

Mnohokrát jsou hráči tak zaneprázdnění přemýšlením o svých nápadech, které nevnímají myšlenky svého oponenta a jednoduše prohrají partii.

2. Počkejte a podívejte se:

Jakmile jste se rozhodli provést tah, STOP !! a jen tak se podívejte na pozici, a zeptejte se sami sebe: Nepřehlédl jsem nějakou jednoduchou taktiku? Mnohokrát jsou šachisté tak zabraní do výpočtu dlouhé varianty, že nepostřehnou okamžitou a snadnou odpověď na oponentův tah, která by získala nějaký materiál.

Na závěr jedna pozice z mé partie, kdy jsem zahrál automaticky lákavý tah netuše jaká nebezpečí mě mohla potkat. Soupeř mě naštěstí nepotrestal a zahrál automaticky "logickou odpověď".

20. ... Vc4? (lákavý, ale chybný tah) 21. Ja4! +- Da7 22. Dxc4!! bxc4 23. Jc6 Da8 24. Jb6 +-

"Vše na čem záleží na šachovnici je dobrý tah!" Bobby Fischer

Jak musí dobrý tah vypadat:

1. Aby tah nebyl chyba. To vypadá samozřejmě, ale zamysleme se nad tím. Když provedete tah, který není chyba, váš soupeř pod tlakem najít užitečný tah nemůže okamžitě využít vaši pozici.

Je docela přirozené chtít udělat úžasné dobré tahy. ale buďme upřímní - jak velký důraz dávate tomu, že byste si měli být nejdříve jisti, že tah není chyba? . Vyhýbat se chybám by měla být naší prioritou protože jeden špatný tah okamžitě zničí hodnotu všech předchozích dobrých tahů.

2. Tah omezuje soupeřovy možnosti.

Tah nutící soupeře, aby se bránil znamená, že uděláte malý pokrok , ale současně nemůže využít svůj tah k zlepšení své pozice. V šachu se to často označuje jako získání iniciativ - stálé vyvíjení tlaku na soupeře a nutit je hledat obranné tahy.

3. Tah plní jasný cíl

Amatéři často dělají tahy jednoduše protože nedokáží vymyslet něco jiného, co dělat.

Když dělá hráč tah - měl by být schopen říci přesně cíl který dosáhne tímto tahem? Jestli ano, výborně. Jestli ne, musí se pokusit usilovněji hledat tah, který slouží jasnému účelu.

4. Tah neoslabuje strukturu pozice.

Když tah vytváří slabinu, ta se může dříve nebo pozěji stát terčem soupeřova útoku.

Mít slabinu v pozici je závazek. Na druhou stranu, když nemáte slabiny v pozici, je pro soupeře těžké najít plán. Vyhýbání se slabinám je samozřejmostí, a když soupeř ze zoufalství vytvořit slabinu ve vaší pozici, mohl by udělat chybu, kterou lze využít. Ovšem slabina, kterou nemůžeme efektivně napadat, není ve skutečnosti vážná slabina.

5. Tah zvětšuje celkovou aktivitu našich figur

Aktivita je velké slovo v šachu. Cíl mnoha známých strategií může být shrnuta několika slovy -- zvětšit celkovou aktivitu figur.

Tahy které zvětšují mobilitu figur jsou obecně dobré. Podobně tahy které omezují mobilitu vlastních figur většinou nebývají dobré. Ovšem všechny tahy se musí kontrolovat a podpořit propočtem.

To jsou všechno věci co dělají tah dobrým. Ale co dělá tah vynikajícím?

6. Vynikající tah dosahuje několika cílů

Toto je umění mistrů - jejich schopnost najít tahy které dosahují mnoha cílů. Tahy zlepšují pozici, nutí soupeře k obraně, pomáhá získat iniciativu a ovšem tah není chyba.

Schopnost najít dobrý tah v rozumném čase záleží na vaší zkušenosti, znalostech a dovednostech. Jestli pracujete na těchto třech oblastech potom budete schopni najít dobré tahy. které slouží potřebám pozice.

Šachová matematika

Název článku jsem zvolil takový proto, že téma, o kterém chci psát mi opravdu připomíná numerickou matematiku.

Když jsem kdysi dávno chodil na základní školu, učil nás učitel malý postavou, ale velký svými pedagogickými schopnostmi Alois Cinkán. Nevím jak ostatní spolužáky, ale mě naučil mít rád matematiku. Učil nás také počítat zpaměti, malou i velkou násobilku (například 11x11, 12x11 atd. až do 20, násobení 5, 25, 19 atd a druhé mocniny až do 30). Dnes se takové věci asi neučí a žáci by namítli, že na to mají elektrické kalkulačky a počítače. Znalost malé násobilky velmi usnadňuje výpočet složitějších numerických úloh, protože nemusíme se zatěžovat sčítáním a pamatováním mezivýsledků u 7x8, prostě bez složitého myšlení víme, že je to 56.

"stejně důležité jako objevit dobrý tah svůj je objevit dobrý obranný tah soupeře. Možná je to důležitější, protože se může potom ukázat, že náš plánovaný tah není vůbec dobrý."

V šachu je to s počítáním podobné a nazývá se různě: propočet variant nebo technika propočtu, kalkulace.

Považuji tuto oblast šachového řemesla za nejtěžší a nejúnavnější činnost v šachové partii. Jsou různé názory na to, co vlastně šachy jsou, jestli je to hra, sport, věda nebo umění. Já šachy považuji za sport a to mě na nich přitahuje. Samozřejmě i umělecké kvality některých pamětihodných pozic, úloh a studií mě také často přivádí k nadšení. Analogie znalosti malé (velké) násobilky je znalost vzorců pozic (dvojí údery, vazby, odlákání, typické matové vzorce a kombinace) a typické kombinace.

V běžné šachové pozici existuje několik (až 15-20) možných tahů. Po těchto tazích může mít soupeř opět 15 různých odpovědí a tak může po těchto dvou půltazích vzniknout 225 různých pozic. Jak se v takovém množství orientovat a neudělat chybu? Myslím si, že právě úroveň zručnosti v šachovém propočtu je to, co rozděluje hráče na silné a slabé. Můžeme se pilně učit šachové koncovky, seznamovat se s různými druhy taktických úderů, studovat strategii střední hry a teorii zahájení, ale pokud nedokážeme při partii (bez pomocí příruček a počítače) bez chyb zvládnout vznikající komplikované a nepředvídatelné pozice, nemůžeme očekávat úspěch v turnaji.

Téměř vše v šachu spočívá v taktice a taktika je založena na propočtu variant. Existuje ještě jeden problém, který s propočtem souvisí a bývá často přehlížen, nebo si ho hráči neuvědomují. Propočítávání variant je poměrně náročná duševní činnost na představivost a paměť, která bere duševní síly, kterých má každý hráč omezené kvantum. V průběhu času při partii slábne schopnost odhalit skryté možnosti i udržet v paměti počítané varianty. Hráč se často dostane po komplikované střední hře do časové tísně a tam už propočítat složitější kombinaci je v omezeném čase zcela nemožné. Spousta partií po velmi slibném zahájení, objektivně vyhrané střední hře často končí hrubou chybou před časovou kontrolou a prohrou.

Proto racionální technika propočtu šetří síly a má zásadní vliv na výsledky partií i na růst síly hráčů.

Základem techniky propočtu je umět dobře hodnotit pozice. Nejdřív je nutné se naučit "vidět". Zkušený hráč okamžitě po pohledu na pozici může bleskově odhalit motivy šachových kombinací. Má je uloženy v paměti a asociace hodnocené pozice s motivy, které zná mu odhalí a napoví možnosti kombinací (nekryté soupeřovy figury, odhalený soupeřův král, matové hrozby). Neméně důležité je odhalit v představě nejlepší soupeřovy odpovědi, zejména skryté na první pohled neviditelné protúdery.

Není-li řešení pozice očividné, nastoupí technika propočtu. Po logickém zhodnocení situace, slabé a silné body, postavení králů, aktivita figur, vyhlídky v případné koncovce atd., se vytipují Tahy kandidáti (vyplývající z pozice) a nastoupí hledání soupeřových odpovědí.

O všech aspektech propočtu a jeho technice pojednávají zajímavé knihy: Jacob Aagaard - Excelling at chess calculation, a How to calculate chess tactics, autor Valeri Beim. Knihy jsou plné zajímavých taktických úloh ze špičkových partií. Tento článek si neklade za cíl popsat všechny detaily šachového propočtu. Chci jen upozornit na některé zajímavé pasáže z uvedených knih.

Důležité techniky myšlení

Zatím jsme uvažovali tahy kandidáty v kapitolách 1 a 2, a diskutovali kdy musíme v pozici počítat v kapitole 3. V této kapitole půjdu do větších detailů o různých technikách myšlení, které můžeme používat při počítání. V žádném případě si nemohu přivlastňovat hlavní myšlenky uvedené v dalším, ale místo toho se odkazuji na předtím zmíněné autory a teoretiky, zejména Mark Dvoretsky (ačkoli i on, jako každý jiný, vděčí hodně těm před ním). Kdokoli chce znát více o těchto ideách a způsobu vysvětlování Dvoretského, měl by číst School of Chess Excellence 2 - Tactical Play. Je cílena na vysokou úroveň hráčů.

Jak to vidím, jsou dva hlavní způsoby zlepšení propočtu. První je jednoduše trénovat (viz kapitolu 8 o tom jak trénovat), a druhý se týká přístupu a informovanosti. V dalším navrhnu různé techniky, které můžete implementovat v tréninku. Tyto jsou užitečné nástroje navržené tak, aby nám umožnily dívat se na problémy jiným způsobem, a celkem často vytvoření jiného pohledu nám pomůže je řešit.

Mnoho hráčů má velký talent pro různé fáze hry a mají dobrý výkon v taktice, poziční hře, koncovkách a zahájení, ale přesto špatně počítají. Již jsme diskutovali důležitost být schopen jednoduše se dívat na šachovnici a hledat nové myšlenky. Nyní budeme diskutovat jak volit mezi různými tahy co máme k dispozici. První věc, kterou musíme udělat, je stát se konkrétnější v přemýšlení.

Předpoklady, hrubé chyby a další hříchy

"Hloupost nezná věk - Esben Lund"

Sám jsem hrubě chyboval asi tolikrát jako jiný aktivní hráč mého věku a síly, možná i víc, a znám všechno o otázkách jako "na co jsem přemýšlel?". - a také zřejmou odpověď - "na nic"

Jak často jsme slyšeli naše přátele si stěžovat na hrubé chyby, a dvakrát, ale dvakrát, třikrát, den za dnem. Některé z toho jsou z oblasti psychologie: jestli chybujeme a potom ztratíme sebedůvěru, stane se opakování chyb častější. Očekáváme, že chybujeme v určitém okamžiku, a to vyvolává tlak na nás tak, že ačkoli nechceme chybovat, nějak programujeme náš mozek na chyby. Není divu, že je to v souladu.

Také mohou pro hrubé chyby být fyziologická vysvětlení. Jednou jsem odhalil spojení mezi jedením čokolády během hry a vyprchání energie asi za 30 minut s katastrofickými výsledky. Jako výsledek jsem sotva kdy jedl cukrovinky před nebo během partie. Ne každý reaguje tak silně na nestability v krevním cukru, ale myslím většina zjistí, že má jasnější myšlení a je schopna se koncentrovat po delší dobu jestli lépe jí. Být v dobré fyzické kondici také pomáhá samozřejmě. Nemít kocovinu je také dobré, i když velké šachové umění bylo vytvořeno s těžkou bolestí hlavy. Vyspat se před turnajem je také rozumné.

Všechny tyto věci pomáhají eliminovat chyby - což pro mě znamená nepřirozená přehlédnutí, ne jenom taktické chyby - zlepší také kvalitu života. Ale jsou také způsoby myšlení, které vytvářejí chyby, i když hrajeme naše nejlepší šachy. Nazývají se předsudky neboli předpoklady. "

Příklad na takový předpoklad, nebo také jinými slovy "samozřejmý tah":

Bílý na tahu

má na výběr mezi vzetím pěšce na g2 .. Sxg2, ale zvolil tah c6xd7+ . Podle úvahy: Nejdřív si dám mezišach a pak doberu pěšce na g2 - předsudek - šach je víc, který se často potvrzuje, ale ne vždy!! Soupeř odpověděl Jf6xd7! a bílý zjistil, že jeho předsudek byl zhoubný. Má současně napadeného střelce g5 a věž na h1, kam si černý může postavit další dámu. Partie byla pro bílého ztracena.

Jeremy Silman nazývá takový způsob myšlení (s předsudky) slovy "He can't/I can't" (Tohle on nemůže/ Já toto nemohu). V článku "Smrtící myšlení" uvádí příklady ze Světového poháru a na prvním místě z partie Michael Adams (2742) vs. Viktor Laznicka (2676). Viktor si z dřívějších propočtů vsugeroval, že tah Vh6 nejde zahrát kvůli střelci g7 a na Sh6 chtěl pokrýt g7 tahem Vg8. Ale skutečnost byla jiná. Většína chyb končí nakonec "to jsem neviděl" - "to bylo možné?" v prvním tahu kombinace, a tím spíše v propočtu varianty v představách.

___________________________________________________________________________________

V následujícím příkladu nehráli silní hráči, jako ve většině příkladů, ale dva amatéři. Důvod pro zařazení je ten, že ilustruje běžnou chybu v myšlení mnoha hráčů, která jim brání ve zlepšení. Jako mnoho dalších chyb v šachovém myšlení, je způsobena hlavně leností.

Někdy nás překvapení mohou rozhodit z rovnováhy a potom je důležité zůstat ve střehu. Je snadné ztratit rovnováhu když se stane něco překvapivého na šachovnici. Zdá se docela jisté, že černý to nepředvídal.

Bílý zahrál 1O. Nf7?! Tento tah není příliš dobrý. Správné bylo 10. 0-0

Černý odpověděl 10...Qe7? (měl zahrát Kxf7! 11. dxe6+ dxe6 12.Bxb7 (nikoli 12.Qxd8?? Bxg2!! a černý za dámu získá hodně materiálu) 12...Qxd1+ 13.Kxd1 Rd8+ 14.Nd2 Nc5 a černý má iniciativu)

11. Nxh8 Qg7 černý počítal na získání jezdce zpátky ale přišel krutý šok:

12. Nf7! když to funguje jednou, funguje to znovu!

12...Nc5 13. Ne5 a bílý vyhrál, protože měl věž navíc.

Pointa je v tom, že byste neměli slepě důvěřovat soupeři.Vyhráváme partie proto, že soupeři dělají chyby, včetně chyb v propočtu. Zde černý mohl ziskat velkou výhodu s iniciativou - nejpříjemnější formu výhody, kterou máme - po pouhých 10 tazích; místo toho měl o věž méně po 12 tazích, protože přehlédl, že jezdec se mohl vrátit na f7, ne proto že to přehlédl, ale protože předpokládal, že ho nemohl vzít poprvé. Zřejmě viděl že 10…Kxf7 11.dxe6+ by získal bílý střelce na b7 a že bílý střelec potom by napadl věž a jezdce. Ale kdyby počítal trochu dále, viděl by že figury přijdou do hry velmi dobrým způsobem.

Lekce z toho je následující: Přinuťte se být konkrétnější. Nemůžete vidět téma a udělat si o tom předpoklad. Šachy jsou příliš komplikované pro nás abychom naší cestu jenom odhadovali.

Je lepší věřit, že soupeř je hloupý než mu slepě věřit.

Nenucené myšlení

Jeden z hlavních defektů v myšlení, kterého kdybychom se zbavili, tak naše šachové pozice se nám otevřou ve slávě, je nucený způsob myšlení. Toto je úzce svázáno s předpoklady a tudíž také s chybováním. Myslet mimo rámce "logických úvah", (nemít klapky na očích) nespoutaně předsudky, je v zásadě to o čem je nenucené myšlení. Je to řešení problémů konkrétním způsobem místo pouhého následování prvních impulsů na základě předsudků. Nikdy nemůžeme vědět s jistotou, že jsme našli nejlepší tah pokud se skutečně neponoříme do pozice. Nejběžnější forma nenuceného myšlení jsou mezitahy (v podstatě okamžité ignorování aktuální soupeřovy hrozby a vytvoření hrozby silnější - například "mezišach").

To byla jen krátká ukázka z knihy Jacoba Aagaarda, která na téměř 200 stránkách rozebírá všechny stránky a záludnosti šachového propočtu. Přečtením knihy se rázem lepší nestaneme, ale dovíme se, co je důležité a pak už zbývá poctivý trénink, řešení úloh (zpaměti) a nácvik techniky. Při partii pak nebýt líný a hledat "neviditelné" tahy, které se v zápletkách mohou vyskytnout.

Elementární prvky taktiky

Na webové stránce, která se věnuje individuálnímu zlepšování úrovně hry, se takové prvky nazývají "důležitá slova" v jazyce šachové taktiky. Čím větší bude vaše "slovní zásoba", tím bude lepší vaše schopnost vyjádřit myšlenky na šachovnici. Podle mého názoru je však důležitější mít v paměti uloženy typické kombinační obraty založené na základních taktických motivech (dvojí úder, odlákání, odtažný útok, zničení obrany, atd.). Správná funkce těchto motivů dohromady a výběr nejúčinějších prvků v celé taktické kombinaci se kontroluje propočtem s ohodnocením konečných pozic. V komplikovaných taktických pozicích je totiž několik motivů, často lákavých ale nefunkčních (léčky).

1. Hrozby

2. Protihrozby

3. Zisk tempa

4. Hrozby versus zisk tempa

5. Cíle

6. Obránci

7. Taktické motivy

Tato "slova" a pojmy vysvětluje následující příklad:

Hrozby

Bílý na tahu. Černý hrozbí vzít střelce e3.

Protihrozba

Bílý hrozí vzít dámu, protihrozba k Jxe3

Zisk tempa

Tempo znamená tah. Zisk tahu slouží k užitečnému tahu navíc.

Hrozby versus zisk tempa

Hrozba (vlevo) nenutí soupeře dělat obranný tah. Černý táhne Dh5! a zaútočí tak, že vyhrává tempo, protože nutí bílého bránit matu a tím získává tempo (tah).

Cíle

Cíle v pozici bílého: Pole h2 (Dh2mat), Král Kg1, Střelec Se3 může být vzat jezdcem, Pole d4 pro střelce, Sc4 - nekrytá (visící) figura by vždy měla být považována za potenciální cíl, Nc3 - jezdec pod útokem Sg7.

Cíle jsou bráněny obránci.

Obránci

3 možnosti obrany: h3, Dg3, h4

Výměna Jxe3 Dxe3 k vytvoření cíle útoku

Taktické motivy

Taktika

 

  

Podstata šachů je taktika

A podstata taktiky je znalost taktických motivů a především propočet variant tahů.

Botvinnik, první mistr světa po 2.světové válce tvrdil, že šachy jsou umění analýzy.

Význačný šachový trenér a velmistr Alexandr Kotov popsal svou cestu do světové špičky jako systematickou přípravu a výcvik v propočtu variant.

Je velký rozdíl mezi tím, když řešíte v klidu u kávičky šachové kombinace a studie a mezi vážnou partií s tikajícími hodinami dokonce v nízkých soutěžích jednotlivců a družstev. Rozdíl spočívá v tom, že u studie a kombinační úlohy vy víte, že se tam skrývá řešení. Ve vlastní partii to nevíte a můžete tušit, že se v pozici skrývá nějaký překvapivý tah. Je často pozdě, když vás přemýšlet o problému pozice donutí nějaký překvapivý soupeřův tah, který spadne jako z nebe. Začnete usilovně propočítávat a zjišťujete s depresivními pocity, že situace je vážná a skoro zoufalá. Strach z prohry a vztek na vlastní nepozornost nejsou dobrými rádci.

V ten těžký okamžik si uvědomíte, že nemáte v propočítávání variant vůbec žádnou praxi, stále se vracíte ke stejné variantě a cítíte beznadějnost situace. Zapomínáte, které tahy jste již propočítali a s jakým výsledkem, až donuceni časovou tísní uděláte nějaký tah, který se zdá být rozumný. Většinou to není ten nejlepší tah a situace se zhoršuje.

Na základě prvních zkušeností z praktického šachu, kdy jsem první partii prohrál na čas, aniž bych si to sám uvědomil, jsem se rozhodl, že s tím musím něco dělat. Sáhl jsem po knize A. Kotova:  Tajemství myšlení velmistra. Její doporučení se mi zdály rozumné a některé pojmy dokonce objevné. Termín  "Tahy kandidáti" je licence Kotova a prý tato kniha je velmi populární. V poslední době jsem narazil na knihu How to calculate Chess Tactics  (objevný pohled na šrouby a matice šachového myšlení). Autor Valery Beim uvádí velmi zajímavé myšlenky a ilustruje je na ještě zajímavějších příkladech šachové historie. Co mě však udivilo, byl fakt, že autor kritizuje a částečně opravuje pravidla A.Kotova v postupu propočtu variant. Své závěry celkem dobře zdůvodňuje. Například uvádí tyto myšlenky:

Je nezbytná předběžná logická analýza pozice před počítáním variant. Začít konkrétní počítání bez předběžné logické analýzy je chyba, protože to vede ke zmatkům a plýtvá to časem a energií. 

Moje poznámka: (EV) Vyšetřování statusu pozice (Viz kniha M. Weteschnika "Understanding Chess Tactics"), pěšců a figur (vazby, úkoly jednotlivých figur ve vztahu k ostatním, ...) to  vše nám může pomoci k orientaci v pozici.

Navrhnout "tahy kandidáty" -  jestli se jeden tah "kandidát" ukazuje, že vede ke komplikovaným a nepředvidatelným následkům, potom je rozumné dát tuto variantu na čas stranou a zkoumat jiné tahy kandidáty. Jestli se ukáže, že z nich je některý jasný a silný, ušetří se čas a energie.

Karpov přiznal v jednom rozhovoru, že když má na výběr přibližně stejné možnosti, volí vždy tu, která zjednodušuje pozici. V době své největší slávy téměř nikdy neprohrával.

Další doporučení V. Beima:

Když je významný počet tahů kandidátů, a nejsou zřejmé důvody jak je rozdělit, je užitečné je rozdělit podle figur, které mohou tyto tahy provést.

Moje poznámka: 

Uvažovat tahy kandidáty takové, aby figury zaujaly aktivnější pozice (s využitím slabých polí soupeře) a zvýšily aktivitu ostatních vlastních figur. To zvýší potenciál dalších tahů. Tahy do pasivních pozic uvažovat až po vyloučení předešlých možností propočtem.

Tahy, které vynucují další vývoj hry (šachy, vzetí figur, vážné hrozby, napadení figur...), by měly být zkoumány především.

Umění propočtu je potřeba cvičit a to pravidelně na studiích a kombinacích, kde je hodně variant. Podobně jako při učení jazyků je lepší  krátkou dobu 15-20 minut, ale spíše každý den, než dlouhé  hodiny jednou za měsíc.

Ale nyní zdánlivě částečně popřu všechno co je uvedeno výše. Propočítávání variant je dobrá dovednost, ale samozřejmě nelze většinou propočítat vše až do matu. Výjimkou jsou vynucené matové kombinace, které jsou v praxi vzácné. Všechno počítání stojí a padá s ohodnocením konečných pozicí, kterých v běžné situaci střední hry může být několik set. Tyto konečné pozice je potřeba ohodnotit v představě, nikoli na šachovnici. Ohodnocení ovšem spočívá na dobrých znalostech pozičních výhod a prvků, na strategických pojmech.

Takže vlastně všechno hodnocení spočívá na pozičním citu a strategii. Je to rozpor s názvem článku?  Zřejmě nikoli, ale je to jen důkaz, že strategie a taktika jde partií ruku v ruce, jedna bez druhé nemůže žít.  Richard Réti, geniální myslitel a hráč v Československé republice mezi dvěma světovými válkami, odpověděl na otázku jak daleko počítá tahy:  Většinou ne více než 1 tah.  Tohle charakterizuje velmistry, kteří často nepočítají, ale prostě dobré tahy a pokračování přímo "vidí". Taktické vidění se asi dá nacvičit. 

Šachy jsou z 99% taktika

Šachy jsou bojový sport. Úspěch může dosáhnout jen ten, kdo poráží soupeře. Velmi nadaní hráči, a já některé znám z mládí, zanechali šachu a dali se na bridž, právě pro tu sportovní zrádnost boje v šachu.

V Šachové partii můžete udělat 40 geniálních tahů, brilantně sehrát zahájení, stanovit unikátní strategický plán, soupeře herně úplně převálcovat, mít drtivou materiální převahu a ouha - přehlédnete nakonec vtipný taktický obrat a dostanete 3 tahový mat.

Emanuel Lasker je můj nejoblíbenější mistr světa, který se na šachovém trůnu udržel 27 let potom co porazil pražského rodáka Wilhelma Steinitze v roce 1895. Lasker zastával psychologický způsob boje. Nedělal možná objektivně nejsilnější tahy, ačkoli o nich věděl, ale hrál takové tahy a vytvářel takové pozice, které jsou soupeři co nejvíce nepříjemné a necítí se v nich dobře. Útočného hráče zmrazil do takové pozice, aby se musel bránit - například obětí pěšce za iniciativu. Podobný způsob boje praktikoval i geniální šachista mistr světa 1926 - 1946 Alexandr Aljechin, který zemřel na šachovém trůnu v roce 1946 neporažen.

Taková hra je ale již vyšší škola šachu, ale bezchybná znalost všech základních i pokročilých taktických obratů je nezbytným předpokladem.

Co je to šachová taktika? Definice taktiky, která se mi líbí, je taková, že taktika se zabývá aktuálními problémy, tedy takovými, které je nutno řešit tady a teď. Další velmi důležitý faktor je to, že rozlišení mezi taktickými a ostatními metodami řešení konkretních problémů vyplývá významným dílem z emocionálního vnímání hráče. To znamená, že hráči tradičně považují taktické operace, když jsou na první pohled neočekávané, nestandardní, často ostře mění vývoj akcí na šachovnici. V běžném životě se takové události popisují jako revoluční. Taktika sestává ze dvou základních prvků: taktický úder a kombinace.

Shrnuto a podtrženo pro praxi: šachista musí pravidelně pilovat taktické obraty, aby ho nezaskočila slabá chvilka a nespáchal plundr (blunder = hrubá chyba, která může rozhodnout o výsledku), kterých je ve všech soutěžích stále dost a dost. Dala by se z nich udělat obrovská sbírka. Vykládání potom jak jsem měl vyhranou pozici a přehlédl se a udělal chybu, nikoho už nezajímá a působí směšně. Je zajímavé pozorovat, jaké chyby hráči dělají a co často přehlídnou. Roli v tom hraje také únava po 3-4 hodinách hry, náhlý záchvat "šachové slepoty", nervové vypětí a vznikající přízraky v hlavě při počítání variant. Šachovou slepotou trpí i velmistři, jak ukazuje řada příkladů ze šachové historie. Podstatná příčina bývá většinou v nedostatečné trénovanosti. A také nejsme všichni stejně mentálně a fyzicky vybavení, jsou lidé bystřejší, s lepší pamětí, psychicky odolnější. Kolik procent je vrozený talent k šachu a kolik je možné "nadřít" tréninkem, to si nedovoluji odhadnout.

Zajímavá sbírka hrubých chyb, těch nejhorších, kdy hráč dokonce ve vyhrané pozici vzdá, protože něco totálně nevidí, je v odkazu v článku Šachové paradoxy. Je tam až neuvěřitelné, co dobří hráči při hře nevidí.

Z nedávné doby je příklad příšerného plundru z partie velmistrů: Gelfand - Gashimov 2730. Černý nastavil nepochopitelně dámu na f6 a když mu ji Gelfand vzal, okamžitě vzdal.

Někdo kdysi řekl: Taktik je hráč, který ví co udělat, kdy je co dělat a stratég je ten, kdo ví jak hrát, když není co dělat.

Taktika je věcí vidění, zatímco strategie je záležitost znalostí, studia pozice, a nalezení správného plánu hry vyplývajícího z rozestavení figur. Taktická řešení nakonec vyplývají z pozice a jsou kořením hry. Za hrubou chybu považuji i když hráč přehlédne v jasně lepší pozici taktický obrat, který by mohl udělat a hru okamžitě ukončit. Místo toho nemastnými neslanými tahy nakonec vyhraje o 30 tahů později. Taková slepota je již malým zárodkem prohry.

Hráč by měl tedy pravidelně cvičit svůj taktický ostrovid na různých pozicích tak, jako špičkový houslista dře denně etudy, aby jeho prsty neztratily cit a obratnost. Existují dobré programy, které jsou ale za peníze, například The Art of Chess Tactics.

Lze však trénovat i zadarmo například na Chess Tactics Server, nebo na Chess Tempo, nebo spousta problémů k procvičování řešení je na Chess puzzles.

Minimální šachová rozcvička je vždy aktuálně na stránce Schredder Computer Chess.

Stačí dát do vyhledávače Google heslo Chess tactics training a podobná hesla a určitě se najdou další stránky s problémy k procvičování. Spousta odkazů na stránky je v článku Zajímavé zdroje studijního materiálu. Dobré jednoduché cvičení je rychlým pohledem na šachovou pozici odhalit všechny slabé body v pozici (nekrytí pěšci a figury), uvědomění si všech tahů v pozici a také tahů rychlých figur dozadu (to se často přehlíží), svázaných figur, které jsou v podstatě momentální "mrtvoly" (ale je zajímavé a je nutno si uvědomit, že svázaná figura svou "mrtvou" působností omezuje soupeřova krále). Dobré je představit si na poslední chvíli pozici vznikající po vlastním tahu a zkontrolovat možnosti soupeře. Svým tahem vlastně poskytujete soupeři výhodu, kdy soupeř se dívá na reálnou pozici, kterou vy v reálu nevidíte, ale máte ji více či méně přesně v hlavě. To je podstata plundrů, je to vlastně zanedbání hrozeb soupeře přílišným soustředěním na vlastní plány a představy.

Problém je pouze v ochotě hráče věnovat procvičování taktiky potřebný čas. Kdo ochoten je a poctivě cvičí, má potom lepší výsledky, než ten, kdo hraje "z podstaty", a čeká na hrubou chybu soupeře. Většinou se nedočká a sám je potrestán pilnějším a lépe připraveným soupeřem. Tak je to spravedlivé.

Samotná taktika k úspěchu v šachu ale samozřejmě nestačí. Je potřeba vědět jak hrát, když v pozici není co vtipného vymyslet. Dobrý výběr repertoáru zahájení, napasovaného soupeři na míru, dobré strategické myšlení a chápání pozice, bezchybný taktický ostrozrak, dobrá znalost hry a odhad koncovek. To vše dělá dobrého hráče a také mistra. Ti nejlepší tohle všechno mají v perfektním provedení a mezi nimi rozhodují maličkosti, novinky v zahájení, překvapující nápady a odvážné oběti. Přímo koncert nápadů je v partiích posledního šachového turnaje gigantů Amber 2010. To jsou bojové a vítězné šachy, žádné nudné potahování mrtvých pozic.

Pěkná stránka s mnoha odkazy na různé kvízy je zde:

Improve your Chess with Tactics Training

Taktické Fitcentrum

Vodítka k vytušení možných kombinací a taktických úderů v pozici:

Špatné nebo oslabené postavení krále a s tím související slabá pole kolem krále. Jaké manévry by se daly zahrát, aby se tato slabá pole napadla? Jaké jsou soupeřovy klíčové figury pro obranu? Mohly by být odlákány? Bylo by možné otevřít další linie ke králi? Má soupeř nekryté (visící) figury či pěšce. Bylo by možné přinutit soupeře, aby nekryl některé figury? Přetížené figury soupeře,.... bylo by možné toho využít? Vázané figury, dalo by se toho využít? Mohu vytvořit nové vazby?

Zvláštní rozestavení figur. Je něco divného v rozestavení soupeřových figur., například slabá poslední řada. Jsou některé figury vzdáleny od centra boje? Tyto předpoklady taktického řešení mohou být propleteny vzájemně. Musíme se snažit takové motivy v pozici odhalit a využít.

Některé psychologické příčiny proč dělají hráči hrubé chyby:

1. Když je hráč v časové tísni

2. Když je Hráč mentálně unaven, zvláště v koncovce nebo po dlouhém přemýšlení na předchozí tah

3. Když Útočník je daleko od figury, kterou může vzít (střelci)

4. Když figura musí táhnout dozadu, zvláště po diagonále.

5. Když věž musí vzít do strany, takový tah se přehlédne

6. Když je hráč potopen v plánech, které vymyslel na předchozí tahy, a nekontroluje je aby se ujistil, jestli je plán ještě bezpečný.

7. Když přemýšlí na komplikovanou taktiku často se přehlédne jednoduché braní, které lze provést

8. Soupeř šachuje a často se přehlédne, že lze šachující figuru jednoduše vzít

9. Když je velká převaha materiálu, je čas se zvláště dobře dívat na soupeřovy hrozby.

10. účinek jezdce v území soupeře se přehlédne.

11. Útočící figura je skryta v hroznu ostatních fitgur a vizuálně se neodlišuje1

12. Zapomeneme na důležitou roli figury, která tuto důležitou roli po tahu přestane vykonávat

13. Nevnímáme šachovnici jako celek, ale zaměříme se pouze na omezený úsek šachovnice

14. Podcení se bezpečnost vlastního krále

15. Hráč je nemotivovaný a soutěživý duch nehoří.

Doporučení pro vyloučení větších chyb:

• Buďte čerství - dobře se vyspěte

• Stále vyvíjejte figury

• Po napadení soupeřovy dámy počítejte s mezitahem, protiútokem na dámu atd.

• Stahujte figuru z aktivní pozice pouze pokud je přímo ohrožena. Preventivní ústup nebývá dobrý.

Další "pravidla", která mohou být při volbě tahu užitečná pro eliminaci chyb:

- útočný tah, na který má soupeř snadnou obranu nebo dokonce napadená figura odchodem zlepší svou pozici (aktivitu, funkci), potom takový pseudoútočný tah není často dobrý ("plácnutí do vody"). Bránící strana musí dělat poziční ústupky a nikolik si zlepšovat figury. V obraně je obtížnější najít správný tah i z psychologických důvodů

- Pokud již musíme ustoupit s napadenou figurou (dámou), pak ustoupit tak, aby na novém místě plnila užitečné funkce (něco napadala, kryla slabý bod, byla aktivní).

- Honba za pěšci, nebo materiálem vůbec je dobrá jen když neumožníme následující nebezpečné zvýšení aktivity soupeřových figur!!

Zlaté pravidlo je úsilí o aktivitu a souhru vlastních figur - a stojí-li jedna figura špatně, bývá celá pozice špatná. "lepšovat vlastní figury a mrzačit soupeřovy."(GM R. Cvek). "Všechny moje figury se musí potit" (GM Jansa)