Olympiádu v Baku jsem sledoval online hlavně na oficiální stránce, která byla zřejmě často přetížená a přenos se zpožďoval a současně na stránce Chessbomb, kde přenos vypadával občas také. Komentáře k jednotlivým kolům jsem stihl přečíst na novinkách serveru chess.com a na novoborském serveru nss.cz. Občas jsem se podíval na video Daniela Kinga na youtube. Bylo to ho hodně a více jsem nestíhal.
Olympiáda je mamutí šachový podnik, kde se sejdou nejlepší hráči světa. Letos až na absenci Arménie (zejména Levon Aronian) tam byli všichni. Chyběl mi tam Anand, ale i bez něho hrála Indie skvěle a sahala po zlatu. Přijemně mě překvapil výkon exmistra světa Kramnika. Naproti tomu mistr světa Carlsen nebyl v oslnivé formě.
Na stránce World Chess je hodnocení nejlepších hráčů (Jobava a Volokitin) s některými jejich partiemi.
Hodnocení výkonu našeho družstva nechám kapitánovi Jansovi a komentářům pod články z olympiády. 29. místo není zrovna úspěch a umístění družstva žen bylo ještě horší. Takový je stav českého šachu. Je pravda, že muži měli trochu smůlu a utkání s Ukrajinou bylo vysloveně nešťastné. Náš největší "smolař" Babula si naběhl v partii s Volokitinem, který jinak zářil a zrovna v partii s Babulou byl blízko jediné porážce. Ale jak kdysi řekl Bronstein, tak šachy nejsou měření znalostí, ale je to boj nervů - psychologie, nálada, nedostatek odvahy, strach ze soupeře, přeludy v atmosféře boje, narůstající psychická únava hrají mnohdy rozhodující roli. A lepší nervy měli v kritických momentech naši silní a zkušení soupeři.
Nejlepší dojem z našich hráčů jsem měl ze zařazení a výkonu V. Pláta do družstva, ačkoli jako člověka a osobnost ho příliš nemusím (to je způsobeno asi tím, že o něm toho vím víc než o ostatních špičkových hráčích světa).
Velký dojem na mě udělala hra Eugenia Torre (nar. 1951... 65 let), který ve věku, který je daleko za optimálním, podal skvělý výkon.
Olympiáda je mamutí šachový podnik, kde se sejdou nejlepší hráči světa. Letos až na absenci Arménie (zejména Levon Aronian) tam byli všichni. Chyběl mi tam Anand, ale i bez něho hrála Indie skvěle a sahala po zlatu. Přijemně mě překvapil výkon exmistra světa Kramnika. Naproti tomu mistr světa Carlsen nebyl v oslnivé formě.
Na stránce World Chess je hodnocení nejlepších hráčů (Jobava a Volokitin) s některými jejich partiemi.
Hodnocení výkonu našeho družstva nechám kapitánovi Jansovi a komentářům pod články z olympiády. 29. místo není zrovna úspěch a umístění družstva žen bylo ještě horší. Takový je stav českého šachu. Je pravda, že muži měli trochu smůlu a utkání s Ukrajinou bylo vysloveně nešťastné. Náš největší "smolař" Babula si naběhl v partii s Volokitinem, který jinak zářil a zrovna v partii s Babulou byl blízko jediné porážce. Ale jak kdysi řekl Bronstein, tak šachy nejsou měření znalostí, ale je to boj nervů - psychologie, nálada, nedostatek odvahy, strach ze soupeře, přeludy v atmosféře boje, narůstající psychická únava hrají mnohdy rozhodující roli. A lepší nervy měli v kritických momentech naši silní a zkušení soupeři.
Nejlepší dojem z našich hráčů jsem měl ze zařazení a výkonu V. Pláta do družstva, ačkoli jako člověka a osobnost ho příliš nemusím (to je způsobeno asi tím, že o něm toho vím víc než o ostatních špičkových hráčích světa).
Velký dojem na mě udělala hra Eugenia Torre (nar. 1951... 65 let), který ve věku, který je daleko za optimálním, podal skvělý výkon.
