Plaskettova studie je studie šachové koncovky vytvořená nizozemským skladatelem koncovek Gijs van Breukelen (27. února 1946 – 21. prosince 2022) kolem roku 1970, i když v té době nebyla publikována. Van Breukelen publikoval hádanku v roce 1997 v nizozemském šachovém časopise Schakend Nederland. Představil jej anglický velmistr James Plaskett na špičkovém šachovém turnaji v Bruselu v roce 1987, odtud název „Plaskett's Puzzle“. Podle soudobých zpráv z několika silných velmistrů, kteří tuto pozici analyzovali, ji dokázal vyřešit pouze bývalý mistr světa Michail Tal.[1]
I když je řešení překvapující, bylo zjištěno, že studie je nedokonalá v tom, že bílý nemá žádné bezprostředně rozhodující pokračování, pokud černý zahraje 4...Kg4 spíše než zjevné 4...Nf7+.[2] Tento problém lze vyřešit umístěním černého jezdce g5 na h8 nebo e5 nebo přidáním bílého pěšce na h2, ale tato nedokonalá verze studie, kterou předvedl Plaskett a kterou zveřejnil van Breukelen, zůstává nejznámější.
Studie je považována za nejlepší studii "Bílý na tahu vyhraje" všech dob. Může sloužit jako testovací úloha pro moderní šachové motory. Její historie je zajímavá a doufám, že je pravdivá. Studie se objevila na turnaji v Brusselu 1987, když ji GM Jim Plaskett ukázal přítomným velmistrům (Kasparov a Ljubojevic turnaj vyhráli s 8.5/11, Karpov byl druhý 7/11). Žádný přítomný velmistr ji nevyřešil, kromě Michaila Tala, který se na ni několik minut dival a šel se projít do parku. Vrátil se s řešením. Řešení studie je opravdu fantastické a dokazuje nekonečnou krásu myšlenek v šachu.
FEN "8/3P3k/n2K3p/2p3n1/1b4N1/2p1p1P1/8/3B4 w - - 0 1
