čtvrtek 7. dubna 2011

Situace je napjatá, něco visí ve vzduchu

Z partie Szabo - Istvan Polgar, Budapest 1968

Bílý je na tahu.
A přišel pro černého asi překvapující tah....


23. Bd7 ! Nxd7 24. Qxc8 Qxc8 25. Ne7+ Kg7 26. Nxc8 Nf6 27. Rc1 1-0 

Na další pozici je bilý na tahu a řeší dilema kam ustoupit králem. Ustoupil na g4 a myslel si, že šachy skončily...




11. Kg4??
( 11. Kg2 Qc2+ 12. Kg1 Ne4 13. Qg8+ Kh6 14. hxg5+ Nxg5 15. fxg5+ Rxg5 16. Qf8+ Rg7 17. Ra3 Qxc4 18. Rf3 Qd4+ 19. Kg2 Qd2+ 20. Rf2 Qd5+ 21. Kh2 Qxe5 22. Rf4 f5 23. Rh4+ Kg5 24. Qd8+ Kg6 25. Qe8+ Rf7 26. Rxh7 Kxh7 27. Qxf7+ Qg7 28. Qe8 -+ )
11. ... Rxh4+!! 12. gxh4 h5+ 13. Kxh5 Qf3+ 14. Kxg5 Ne4#

středa 23. března 2011

Podvádění francouzů na šachové olympiádě je potrestáno.

Disciplinární komise francouzské šachové federace vynesla verdikt o vině a pozastavila činnost účastníkům hráčského podvodu (Sebastien Feller, Arnaud Hauchard, IM Cyril Marzolo) na šachové olympiádě 2010 v Khanty Mansiysku. Komise prohlásila jejich vinu z porušování zákonů sportovní etiky. Princip podvodu spočíval v napovídání počítačových tahů hráčům při utkání na olympiádě. Podrobnosti o důkazech a svědcích jsou na této stránce.

Zajímavý byl systém předávání tahů hráči, který seděl za šachovnicí. Tah byl zakódován způsobem jako v mezinárodní notaci pro korespondenční hru:  Pole e4 je například 52, pole e5 je 55, pole e7 je 57 a pole e5 je 55.  Tah byl vlastně zakódován do 4 po sobě jdoucích číslic od 1 do 8.
Číslice 1- 4 představovali hráči družstev - Francie 1, 2, 3, 4 šachovnice a soupeři 1.,...4. šachovnice (5 až 8)
Trenér Hauchard získal u baru z mobilního telefonu kolegy a šel za hráče, který představoval potřebnou číslici, a za ním se otočil. Například tah 5254 ( v notaci e2-e4) sdělil tak, že šel za hráče soupeře na 1 šachovnici (5), pak za hráče Francie na 2. šachovnici (2) atd. a vždy se tam otočil.  Tah soupeře potom odeslal od baru pomocí SMS na počítač s programem Firebird. Důkazy spočívaly ve svědectví a v analýze partie, kdy Feller hrál několik tahů za sebou první navrhovaný tah  programem.

Soud zakázal připuštění důkazů odhalením obsahů SMS s odkazem na ochranu obsahu osobní korespondence. Právník Fellera oznámil, že se odvolá.

Jeden zajímavý názor na korespondenční šachy

Na stránce E. Vlasáka vyšla 21.3. zmínka o příspěvku na diskuzním fóru immortal chess.
Závěr tam je tento:
Korespondenční hráč = silný motor (Houdini, Critter, Rybka) + rychlé "železo" (aspoň Intel i7) + databáze + doba strávená analýzou.

Korespondenční šach byl vždycky od šachové veřejnosti málo obdivovaným druhem šachu. Opovržlivě se o tomto šachu vyjadřovali i někteří velmistři. Například Michail Tal někde řekl, že on měl hodně neřestí (je známo že mu chutnal alkohol a kouřil), ale neřest korespondenční hry neměl.

Při hraní korespondenční partie můžete použít jakoukoli pomoc, teoretické knížky, rady přátel, analyzovat přesunováním figurek, prostě to co je v praktickém šachu zakázáno. Ale tyto možnosti mají všichni a tak záleží jak je využijí. Z vlastní zkušenosti vím, že i rada mistra se musí brát s rezervou, protože je to jako v životě. Každý vám, máte-li problém,  něco nezávazně poradí, ale sám si rady neví když se dostane do potíží.

Jsou lidé, kteří nemají čas na turnajovou hru a nemají možnosti hrát se silnými soupeři z různých důvodů: Pracovní vytížení, místo bydliště atd. Pokud si chtějí zahrát turnaj, je hra na dálku jediná možnost. Četl jsem ale, že podvádí se i na on-line herních serverech s pomocí počítače. Pro praktické testování repertoáru zahájení a řešení šachových pozic v době, kdy se to člověku hodí, je korespondenční hra dobrá.
Silný hráč si tedy nyní v korespondenční partii musí poradit s hrou proti šachovému motoru. Dá se někdy odhadnout jaký motor soupeř používá a připravit mu léčku, která využívá slabin toho konkrétního motoru. Zahájení v korespondenčních partiích na vyšší úrovni jsou často úplně jiná (ICCF game archiv) než se hrají na turnajích. Tyto partie mě zbavily předsudků o některých teoretiky opovrhovaných zahájeních. Šablonovité povrchní hodnocení různých pozic podle notorických dogmat je přesně cesta do záhuby, která se v praktické partii nechá velmi obtížně vyvrátit. V praktické partii někdy nekorektní tah vytvoří pro soupeře pozici, kterou nemá šanci v omezeném čase zvládnout a naopak přirozený a evidentní dobrý poziční tah nepřipraví stejnému soupeři žádný problém a hra spěje spolehlivě do remízy. Vtip je v tom, jak odhadnout co soupeři bude dělat větší problém a aby se to neobrátilo proti riskujícímu hráči.

pondělí 21. března 2011

Zase jsem se nechal nachytat v taktice

A zbrkle navrhl následující "vyhrávající tah" (ve variantě), který se ukázal jako prohrávající. Myšlenka byla u obou tahů stejná, jen s malým rozdílem, který byl rozhodující. Na takových "detailech" spočívá kouzlo šachu. Nápady a precizní a detailní kontrola se musí vzájemně podporovat.

V následující pozici je černý na tahu:



1. ... Qg6! --+ ( 1. ... Qe6?? 2. Qe5 Qxe5 3. dxe5 Rxe5 4. Rxb6 +/- )
2. Rb8 Qe4+ 3. Qxe4 dxe4+ 4. Kf4 Rxb8 0-1

Počítače mě učí hrát šachy

V tyto dny probíhá zajímavý turnaj světové špičky Amber v Monaku. Sleduji partie na serveru Chessbomb, kde partie "komentuje" počítačový program Stockfish 2.0.1-cb3 64bit, 5.28 sec, depth 20. Program navrhuje 4 varianty s hodnocením pozic. Odhalí většinou neomylně slabé tahy supervelmistrů. Vzhledem k tomu, že se hrají partie zrychleným tempem, jedna naslepo a jedna rapid, někdy se počítač utne. Ale ta jeho chyba se dá odhalit. Například když navrhuje tah s hodnocením 0 (vyrovnaná hra) a ten tah se zahraje a on hodnotí vzniklou pozici ve všech dalších pokračováních jako +4 (vyhraná pro bílého + 4 "pěšci"), tak je to samozřejmě zcela nelogický postup.

Procházím si partie a hledám v nich, kde se stala nějaká zásadní, mnohdy rozhodující chyba. Správnou variantu si okopíruji a přidám do zápisu. Hodnocení varianty jsem prověřil ještě off-line svým počítačovým programem a ty nejpoučnější případy si zaznamenám k prostudování. Většinou jsou pochybení velmistrů ryze taktického charakteru. Nejde o nějaké dalekosáhlé koncepční chyby. Počítač prostě kalkuluje všechny různé varianty do hloubky 20 tahů bez ohledu na nějaké předsudky o pozici. Nezajímá ho minulost v partii, nemá žádné pocity, záliby ani strach. Hledá tahy, které vedou k optimálnímu postavení figur s ohledem na všechny odpovědi soupeře.

Člověk se od malička učí myslet, mluvit a vývoj jeho mozku je postupný. Úroveň lidského myšlení je poplatný genetickému vybavení a kvalitě výchovy a výuky. U počítače jsou analogické prvky v úrovni hardware a software. Stavba člověka trvá desetiletí, počítač se vyrobí (naklonuje) za několik hodin a nalití odladěného programu do jeho paměti je otázka sekund. Pak už hraje a "myslí" podle programu a nic nového nevytvoří. Úroveň hry počítačů se za poslední desetiletí fantasticky zvedla s ratingem nad 3000 bodů ELO a dnes už člověk proti počítači prakticky nemá šanci vyhrát.

Já samozřejmě nemám ambici hrát tak dobře jako šachový program, ale některým seskupením figur po jeho navrhovaném lepším tahu, než byl tah velmistra, občas porozumím. Možná si je i zapamatuji do budoucna. Při partii lidí musí hráč poctivě propočítávat varianty, zvláště v ostrých pozicích, kdy jsou figury v kontaktu a mají spoustu možností. Někdy výsledek závisí i na štěstí. Partii vyhrává hráč, který udělá předposlední velkou chybu.

Při propočítávání vždy je alfa a omega správné ohodnocení konečné pozice. Donekonečna počítat nelze a to neumí ani počítače. Schopnost odhadnout správně pozici a schopnost v představách přesně propočítat tahy je základ správného hraní šachu.

Procházel jsem si jednou nejlepší partie génia šachu A. Aljechina  překvapilo mě, kolik chyb a taktických nepřesností objevil šachový program. Kolik chybných hodnocení k tomu přidali komentátoři. Když velmistr publikuje komentovanou partii a v úvodu předešle, že partii nekomentoval s použitím počítače, mám ke kvalitě analýz velkou nedůvěru. Nedávno jsem se s tím setkal na našem nejlepším šachovém portálu Novoborský šachový server. Nevím proč to ten člověk vůbec dělá. Nemá počítač?, chce se chlubit, že je lepší než počítač? Nebo demonstruje svůj odpor k počítačům.

Chápu že počítače umí hrát šachy jen tak, jak je to naučili nejlepší šachisté. Lidé do nich naprogramovali šachovou vědu nasbíranou lidstvem za staletí a počítat už umí "od přírozenosti". Komentáře velmistra s pomocí šachového programu bude asi to nejlepší co lze o šachové partii vytvořit. Najít chyby, pochopit správný postup, to musí vést k pokroku. A o to mi jde.

http://kasalice.ic.cz/chess/Amber_2011/

pátek 18. března 2011

Pgn4web

http://pgn4web.casaschi.net/board-generator.html

Klikni na a2 pro zastavení autoplay
e1 - tah dopředu
d1 - tah dozadu
atd. - pomoc při najetí na políčko

Puzzles

 
10 taktických úloh. Vyhrál ten, kdo je na tahu. Tahy řešení jsou skryté. Zobrazit řešení je možné kliknutím na políčk C8.
Nebo kliknout na políčko e1 (tah dopředu)   (- d1 = tah zpět)
Přechod na další úlohu je klikutí na f3, předchozí úloha na c3.
Políčko E8 otevře (aktualizuje) analytickou šachovnici. Políčko E7 otočí orientaci šachovnice.
____________________________________________________________

neděle 13. března 2011

Paradox s nedostatkem času

"Žádný blázen neumí hrát šachy, ale šachy hrají jenom blázni." Německé přísloví

Hodně spisovatelů zdůrazňují rozdíl mezi dvěma aspekty tvůrčího procesu. Nejdříve je "psaní": definují se postavy a zápletky, řeší se jejich problémy a když se to vymyslí, je připraven první návrh. Poto přijde etapa editování, kde se jemně dolaďuje a leští, stylizuje se text. Někteří spisovatelé tyto dvě etapy oddělují. Když je mozek v kreativní fázi, není možné dávat pozor na detaily, které vyžaduje editace; a když editují, není možné se zabývat celkovým schématem díla.

Šachoví hráči mají stejný problém: vágní myšlenkový proces obecného plánování je neslučitelný s detailní analýzou taktiky. V režimu tvoření "psaní" hráč hledá ideje, intuitivně tvoří možnosti, a zlepšuje obecné chápání pozice; v režimu editace analyzuje konkrétní varianty.

V praxi většina hráčů přirozeně tvoří v čase kdy je protihráč na tahu a nechá klíčit ideje - a editují se varianty když jim tikají hodiny. To vysvětluje jeden důležitý paradox:

Je snadné chybovat, když soupeř má málo času.

Jestliže rychlou odpovědí soupeře se zkrátí čas "psaní", je snadné udělat špatné rozhodnutí. Řešení je dělat vědomou přestávku v myšlenkách, a zrovna přepnout z jednoho režimu do druhého. Stará škola sovětských velmistrů v letech 1950 a 1960 vždy zapsala tahy předtím než je zahrála. Mysli, rozhodni, napiš... pak se zeptej sebe:  "Není to chyba?"  (Dnes je tento postup proti pravidlům, protože tah se smí zapsat až tehdy, je-li vykonán na šachovnici. Je to opatření proti možnosti nápovědy posunkem od trenéra)
Pomocí přerušení myšlenkových stereotypů před položením otázky, pravděpodobně přijdete na správnou odpověď. Jako příklad uvádí Bill Hartston ve své knize Teach Yourself Better CHess  v 64. kapitole Writing and Editing, závěr partie Short - Kasparov




Kdyby bílý našel čas k nadechnutí v této sérii tahů a přepnul do režimu "psaní", jistě by zachytil několik vyhrávajících možností.

Místo 33.Nf4+, mohl by vyhrát okamžitě tahem 33.Rf8! , kdy by mohl na jakýkoli šach dámou odpovědět Rf1
Místo 36.Ne5 mohl hrát 36.Rh1! Kg6  37.Ne5+! Kf5  38.Nc6!

a místo Re7? mohl hrát   40. Ne4 ! Qd3 41. Rf2 Qxd7 42. Rh2+...