Co jsou poziční kombinace?

Pojem kombinace je obvykle spojován s taktikou.

Rozumí se tím překvapivý, nečekaný tah nebo série tahů, často s přechodnou obětí materiálu. Motiv kombinace není často očividný. Na rozdíl od taktických kombinací jsou motivy poziční kombinace pro zkušené hráče na první pohled viditelné a nevyžadují komplikovaný propočet. Využívají typicky jednu z následujících strategických myšlenek:

• Využití tempa k získání času

• Zvýšení aktivity figur efektivním vývinem a uspořádání výhodné pěšcové struktury

• Omezení figur soupeře preventivně k jeho plánům

• Využití výměn nebo hrozeb k vytvoření cílů v pozici soupeře

• Tlak na cíle v pozici soupeře a zatlačení jeho figur do obranných pozic

Podle mého názoru je právě široký repertoár pozičních kombinací to, co odlišuje silné a slabé hráče. Silný hráč příležitost v pozici vidí okamžitě, s minimální duševní námahou.

Poslední tah černého byl dámou na h5. Na první pohled je černý střelec d6 aktivnější než bílý Sd2. Bílý tahem Sd2-b4 vynutí jeho výměnu a tím zlepšení své pozice.

"Správná rozhodnutí vychází ze zkušenosti, a zkušenost se získává ze špatných rozhodnutí."

Proto nelitujte, poučte se z chyb a jděte dál.

O chybných tazích v šachu

 „Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?“ (Jan Werich).

Šachy jsou úžasná hra s nekonečným obsahem idejí. Potěšení v jejich složitosti nachází hráči všech úrovní, od věčných začátečníků až po mistry sěta. Partie se nevyhrává geniálním tahem, ale výhra je podmíněna chybou soupeře.

Šachy jsou vlastně hra vzájemných chyb. Hrubé chyby, které pochopí i slabí hráči, dělají i mistři světa. Dřívější radu, jak se vyhnout hrubé chybě, nelze nyní následovat kvůli změnám pravidel. Rada zněla: Než uděláte tah, zapište si ho do partiáře a ještě jednou si představte pozici, jestli soupeř nemůže po tahu udeřit - kontrola na všechny jeho šachy, vzetí figur a velké hrozby. Nyní však se tah může zapsat do partiáře až po jeho vykonání na šachovnici. Důvodem ke změně je možné zneužití předepsaného tahu k napovídání posunky silnějším hráčem, divákem.

Jedna čerstvá hrubá chyba z posledního kola nedávného ME družstev z partie GM Bologan - GM Ivanchuk

Černý reagoval na napadení 18. g5 automaticky. 18... Sf6-d8. Přišel tah, který neviděl a vzdal.

19. Jf3-d4 a svázaný jezdec c6 padá

Dětské, začátečnické chyby

Neznalost, nebo neuvědomění si obecných principů hry ze zahájení - vývin, boj o centrum, bezpečí krále. Tahy jako a4, Ja3, atd. Neznalost typických strategických plánů v pozicích střední hry. Pozornost začátečníků se točí kolem základních pravidel a zahrají první tah, který jim padne do oka. Ti lepší hráči se snaží napadnout nějakou figuru soupeře, aniž počítají dále a spoléhají na to, že si toho nevšimne. Typická je nepozornost k hrozbám soupeře, přehlížení hrozeb šachu a dvojitých úderů, hraní nepřípustných tahů a nepřipravené útoky před dokončením vývinu jednou nebo dvěma figurami "do plných".

U šachu však existuje mnoho výjimek, kdy hra proti obecným zásadám je nejlepší konkrétní způsob boje. Například brzký výpad dámy Dg4 ve francouzské hře. To je však založeno na hlubší pochopení pozice a vyplývá z její zvláštnosti a skrytých chyb soupeře. Mnohdy to vyžaduje daleký propočet variant a je to téma teorie zahájení.

Chyby pokročilých začátečníků.

Po fázi zahájení, kterou překonají se znalostí elementární teorie, občas naletí na nějakou více či méně známou léčku. Z toho pak vyplývají zbytečné profylaktické tahy (h6, h3) a pasivní hra v otevřených pozicích, kde záleží na každém tempu. Vzácné je již přehlédnutí nekryté figury, nebo elementárního úderu. S narůstající únavou a slábnoucí pozornosti v komplikovaných pozicích střední hry je přehlédnutí taktiky častější. Projevuje se neznalost strategických postupů v typických pozicích a ještě malá zásoba znalostí pozičních idejí a taktického arzenálu. Začíná se již více projevovat neznalost teorie koncovek. Příčinou chyb bývá špatné ohodnocení pozic, krátký a chybný propočet. Nedostatky ve správných myšlenkových postupech.

Chyby zkušenějších hráčů.

Neznalost zahájení, léček a nepodařené experimenty ve snaze splést soupeře. Přehlédnutí skrytějších taktických obratů pramenící z nesoustředěnosti a zbrklé hry. Nedostatečná technika propočtu variant a s tím související chybné hodnocení cílových pozic variant. Například opakované propočítávání stejných variant dokola, nerozhodnost, volba tahu naslepo, špatné hospodaření s časem a chyby v časové tísni.

Špatná orientace v rozehrávání složitějších koncovek. Podle jednoho aforismu D. Bronštejna "Šachová hra není zkouška ze znalostí, ale je to boj nervů". Vyhrává ten, kdo spáchá předposlední chybu. O partii rozhoduje schopnost lépe se soustředit, vytrvalost, lepší představivost, vůle k vítězství a udržení motivace hrát co nejlépe i v horší pozici.

Velmi časté jsou příčiny chyb myšlenkové předsudky. Intuitivní a často mylné přesvědčení, že nějaký tah není v pozici z nějakých obecných představ možný. Při hlubší analýze ale nakonec vyjde najevo, že právě takový "nemožný tah" je ten nejlepší. Zkušený hráč zkoumá i následky všech paradoxních tahů.

Chyby v přípravě

Mnoho hráčů by rádi zlepšili úroveň své hry. Studují teorii, cvičí se v taktice i v koncovkách, ale nedosahují očekávaných výsledků. Chyba někdy spočívá například v tom, že se soustřeďují příliš na teorii zahájení ve fázi, kdy by měli raději více času věnovat studiu taktických obratů. Dobrý trenér dokáže odhalit podstatné slabiny a zaměřit pozornost svěřence na podstatné nedostatky.

Genetické předpoklady

"Nikdo nepřekročí svůj stín". Talent ke hře, dobrá paměť, velká představivost a další psychické předpoklady vytváří velké rozdíly mezi hráči. Každý jsme limitováni svými mentálními dary, ale vhodnou přípravou můžeme zlepšit sílu hry až o 200 bodů. Každý se nemůže stát mistrem světa, ale může si hrát svou hru, sehrát krásné partie a získat nádherné zážitky ze šachových soutěží. Šachy jsou pro každého.

Jak vyhrát šachovou partii?

Recept je "jednoduchý". Donutit nebo dát příležitost soupeři udělat chyby a neudělat je sám. Člověk dělá chyby nebo ztrácí čas v neznámé situaci. Jak na to? V zahájení hrát takové systémy a varianty, které dobře známe a soupeř v nich tápe. Ve střední hře být pozorný k hrozbám a plánům soupeře a snažit se vlastní plány rafinovaně skrývat. Využívat psychologických slabin soupeřů a útočné hráče tlačit do obrany a obranářům nabízet varianty, kde musí útočit, aby získali výhodu. Někteří hráči se dokáží vyhecovat tím, že nabídnou v mírně leší pozici remízu a po odmítnutí získají motivaci využívat výhody v pozici.

___________________________________________________________________________________

A ještě jeden plundr z ME družstev žen na Islandu. Bílá černého jezdce, který odskočil aby napadl dámu na a8 prostě sebrala rukou a černá hned vzdala.

A na závěr 2 tipy z jednoho šachového fóra proto, abychom se vyhnuli chybám.

1. nápady soupeře:

Všiml jsem si, že většina amatérů jsou zaneprázdněni hrát svou hru, ale ignorují záměry jejich oponenta. Jakmile soupeř udělá tah, člověk musí ptát: Co se můj soupeř snaží dělat? Jaká je myšlenka za jeho tahem? Mnoho chybám se lze vyhnout tím, že vidí nápad protivníka a vyhne se mu!

Mnohokrát jsou hráči tak zaneprázdnění přemýšlením o svých nápadech, které nevnímají myšlenky svého oponenta a jednoduše prohrají partii.

2. Počkejte a podívejte se:

Jakmile jste se rozhodli provést tah, STOP !! a jen tak se podívejte na pozici, a zeptejte se sami sebe: Nepřehlédl jsem nějakou jednoduchou taktiku? Mnohokrát jsou šachisté tak zabraní do výpočtu dlouhé varianty, že nepostřehnou okamžitou a snadnou odpověď na oponentův tah, která by získala nějaký materiál.

Na závěr jedna pozice z mé partie, kdy jsem zahrál automaticky lákavý tah netuše jaká nebezpečí mě mohla potkat. Soupeř mě naštěstí nepotrestal a zahrál automaticky "logickou odpověď".

20. ... Vc4? (lákavý, ale chybný tah) 21. Ja4! +- Da7 22. Dxc4!! bxc4 23. Jc6 Da8 24. Jb6 +-

"Vše na čem záleží na šachovnici je dobrý tah!" Bobby Fischer

Jak musí dobrý tah vypadat:

1. Aby tah nebyl chyba. To vypadá samozřejmě, ale zamysleme se nad tím. Když provedete tah, který není chyba, váš soupeř pod tlakem najít užitečný tah nemůže okamžitě využít vaši pozici.

Je docela přirozené chtít udělat úžasné dobré tahy. ale buďme upřímní - jak velký důraz dávate tomu, že byste si měli být nejdříve jisti, že tah není chyba? . Vyhýbat se chybám by měla být naší prioritou protože jeden špatný tah okamžitě zničí hodnotu všech předchozích dobrých tahů.

2. Tah omezuje soupeřovy možnosti.

Tah nutící soupeře, aby se bránil znamená, že uděláte malý pokrok , ale současně nemůže využít svůj tah k zlepšení své pozice. V šachu se to často označuje jako získání iniciativ - stálé vyvíjení tlaku na soupeře a nutit je hledat obranné tahy.

3. Tah plní jasný cíl

Amatéři často dělají tahy jednoduše protože nedokáží vymyslet něco jiného, co dělat.

Když dělá hráč tah - měl by být schopen říci přesně cíl který dosáhne tímto tahem? Jestli ano, výborně. Jestli ne, musí se pokusit usilovněji hledat tah, který slouží jasnému účelu.

4. Tah neoslabuje strukturu pozice.

Když tah vytváří slabinu, ta se může dříve nebo pozěji stát terčem soupeřova útoku.

Mít slabinu v pozici je závazek. Na druhou stranu, když nemáte slabiny v pozici, je pro soupeře těžké najít plán. Vyhýbání se slabinám je samozřejmostí, a když soupeř ze zoufalství vytvořit slabinu ve vaší pozici, mohl by udělat chybu, kterou lze využít. Ovšem slabina, kterou nemůžeme efektivně napadat, není ve skutečnosti vážná slabina.

5. Tah zvětšuje celkovou aktivitu našich figur

Aktivita je velké slovo v šachu. Cíl mnoha známých strategií může být shrnuta několika slovy -- zvětšit celkovou aktivitu figur.

Tahy které zvětšují mobilitu figur jsou obecně dobré. Podobně tahy které omezují mobilitu vlastních figur většinou nebývají dobré. Ovšem všechny tahy se musí kontrolovat a podpořit propočtem.

To jsou všechno věci co dělají tah dobrým. Ale co dělá tah vynikajícím?

6. Vynikající tah dosahuje několika cílů

Toto je umění mistrů - jejich schopnost najít tahy které dosahují mnoha cílů. Tahy zlepšují pozici, nutí soupeře k obraně, pomáhá získat iniciativu a ovšem tah není chyba.

Schopnost najít dobrý tah v rozumném čase záleží na vaší zkušenosti, znalostech a dovednostech. Jestli pracujete na těchto třech oblastech potom budete schopni najít dobré tahy. které slouží potřebám pozice.

Šachová matematika

Název článku jsem zvolil takový proto, že téma, o kterém chci psát mi opravdu připomíná numerickou matematiku.

Když jsem kdysi dávno chodil na základní školu, učil nás učitel malý postavou, ale velký svými pedagogickými schopnostmi Alois Cinkán. Nevím jak ostatní spolužáky, ale mě naučil mít rád matematiku. Učil nás také počítat zpaměti, malou i velkou násobilku (například 11x11, 12x11 atd. až do 20, násobení 5, 25, 19 atd a druhé mocniny až do 30). Dnes se takové věci asi neučí a žáci by namítli, že na to mají elektrické kalkulačky a počítače. Znalost malé násobilky velmi usnadňuje výpočet složitějších numerických úloh, protože nemusíme se zatěžovat sčítáním a pamatováním mezivýsledků u 7x8, prostě bez složitého myšlení víme, že je to 56.

"stejně důležité jako objevit dobrý tah svůj je objevit dobrý obranný tah soupeře. Možná je to důležitější, protože se může potom ukázat, že náš plánovaný tah není vůbec dobrý."

V šachu je to s počítáním podobné a nazývá se různě: propočet variant nebo technika propočtu, kalkulace.

Považuji tuto oblast šachového řemesla za nejtěžší a nejúnavnější činnost v šachové partii. Jsou různé názory na to, co vlastně šachy jsou, jestli je to hra, sport, věda nebo umění. Já šachy považuji za sport a to mě na nich přitahuje. Samozřejmě i umělecké kvality některých pamětihodných pozic, úloh a studií mě také často přivádí k nadšení. Analogie znalosti malé (velké) násobilky je znalost vzorců pozic (dvojí údery, vazby, odlákání, typické matové vzorce a kombinace) a typické kombinace.

V běžné šachové pozici existuje několik (až 15-20) možných tahů. Po těchto tazích může mít soupeř opět 15 různých odpovědí a tak může po těchto dvou půltazích vzniknout 225 různých pozic. Jak se v takovém množství orientovat a neudělat chybu? Myslím si, že právě úroveň zručnosti v šachovém propočtu je to, co rozděluje hráče na silné a slabé. Můžeme se pilně učit šachové koncovky, seznamovat se s různými druhy taktických úderů, studovat strategii střední hry a teorii zahájení, ale pokud nedokážeme při partii (bez pomocí příruček a počítače) bez chyb zvládnout vznikající komplikované a nepředvídatelné pozice, nemůžeme očekávat úspěch v turnaji.

Téměř vše v šachu spočívá v taktice a taktika je založena na propočtu variant. Existuje ještě jeden problém, který s propočtem souvisí a bývá často přehlížen, nebo si ho hráči neuvědomují. Propočítávání variant je poměrně náročná duševní činnost na představivost a paměť, která bere duševní síly, kterých má každý hráč omezené kvantum. V průběhu času při partii slábne schopnost odhalit skryté možnosti i udržet v paměti počítané varianty. Hráč se často dostane po komplikované střední hře do časové tísně a tam už propočítat složitější kombinaci je v omezeném čase zcela nemožné. Spousta partií po velmi slibném zahájení, objektivně vyhrané střední hře často končí hrubou chybou před časovou kontrolou a prohrou.

Proto racionální technika propočtu šetří síly a má zásadní vliv na výsledky partií i na růst síly hráčů.

Základem techniky propočtu je umět dobře hodnotit pozice. Nejdřív je nutné se naučit "vidět". Zkušený hráč okamžitě po pohledu na pozici může bleskově odhalit motivy šachových kombinací. Má je uloženy v paměti a asociace hodnocené pozice s motivy, které zná mu odhalí a napoví možnosti kombinací (nekryté soupeřovy figury, odhalený soupeřův král, matové hrozby). Neméně důležité je odhalit v představě nejlepší soupeřovy odpovědi, zejména skryté na první pohled neviditelné protúdery.

Není-li řešení pozice očividné, nastoupí technika propočtu. Po logickém zhodnocení situace, slabé a silné body, postavení králů, aktivita figur, vyhlídky v případné koncovce atd., se vytipují Tahy kandidáti (vyplývající z pozice) a nastoupí hledání soupeřových odpovědí.

O všech aspektech propočtu a jeho technice pojednávají zajímavé knihy: Jacob Aagaard - Excelling at chess calculation, a How to calculate chess tactics, autor Valeri Beim. Knihy jsou plné zajímavých taktických úloh ze špičkových partií. Tento článek si neklade za cíl popsat všechny detaily šachového propočtu. Chci jen upozornit na některé zajímavé pasáže z uvedených knih.

Důležité techniky myšlení

Zatím jsme uvažovali tahy kandidáty v kapitolách 1 a 2, a diskutovali kdy musíme v pozici počítat v kapitole 3. V této kapitole půjdu do větších detailů o různých technikách myšlení, které můžeme používat při počítání. V žádném případě si nemohu přivlastňovat hlavní myšlenky uvedené v dalším, ale místo toho se odkazuji na předtím zmíněné autory a teoretiky, zejména Mark Dvoretsky (ačkoli i on, jako každý jiný, vděčí hodně těm před ním). Kdokoli chce znát více o těchto ideách a způsobu vysvětlování Dvoretského, měl by číst School of Chess Excellence 2 - Tactical Play. Je cílena na vysokou úroveň hráčů.

Jak to vidím, jsou dva hlavní způsoby zlepšení propočtu. První je jednoduše trénovat (viz kapitolu 8 o tom jak trénovat), a druhý se týká přístupu a informovanosti. V dalším navrhnu různé techniky, které můžete implementovat v tréninku. Tyto jsou užitečné nástroje navržené tak, aby nám umožnily dívat se na problémy jiným způsobem, a celkem často vytvoření jiného pohledu nám pomůže je řešit.

Mnoho hráčů má velký talent pro různé fáze hry a mají dobrý výkon v taktice, poziční hře, koncovkách a zahájení, ale přesto špatně počítají. Již jsme diskutovali důležitost být schopen jednoduše se dívat na šachovnici a hledat nové myšlenky. Nyní budeme diskutovat jak volit mezi různými tahy co máme k dispozici. První věc, kterou musíme udělat, je stát se konkrétnější v přemýšlení.

Předpoklady, hrubé chyby a další hříchy

"Hloupost nezná věk - Esben Lund"

Sám jsem hrubě chyboval asi tolikrát jako jiný aktivní hráč mého věku a síly, možná i víc, a znám všechno o otázkách jako "na co jsem přemýšlel?". - a také zřejmou odpověď - "na nic"

Jak často jsme slyšeli naše přátele si stěžovat na hrubé chyby, a dvakrát, ale dvakrát, třikrát, den za dnem. Některé z toho jsou z oblasti psychologie: jestli chybujeme a potom ztratíme sebedůvěru, stane se opakování chyb častější. Očekáváme, že chybujeme v určitém okamžiku, a to vyvolává tlak na nás tak, že ačkoli nechceme chybovat, nějak programujeme náš mozek na chyby. Není divu, že je to v souladu.

Také mohou pro hrubé chyby být fyziologická vysvětlení. Jednou jsem odhalil spojení mezi jedením čokolády během hry a vyprchání energie asi za 30 minut s katastrofickými výsledky. Jako výsledek jsem sotva kdy jedl cukrovinky před nebo během partie. Ne každý reaguje tak silně na nestability v krevním cukru, ale myslím většina zjistí, že má jasnější myšlení a je schopna se koncentrovat po delší dobu jestli lépe jí. Být v dobré fyzické kondici také pomáhá samozřejmě. Nemít kocovinu je také dobré, i když velké šachové umění bylo vytvořeno s těžkou bolestí hlavy. Vyspat se před turnajem je také rozumné.

Všechny tyto věci pomáhají eliminovat chyby - což pro mě znamená nepřirozená přehlédnutí, ne jenom taktické chyby - zlepší také kvalitu života. Ale jsou také způsoby myšlení, které vytvářejí chyby, i když hrajeme naše nejlepší šachy. Nazývají se předsudky neboli předpoklady. "

Příklad na takový předpoklad, nebo také jinými slovy "samozřejmý tah":

Bílý na tahu

má na výběr mezi vzetím pěšce na g2 .. Sxg2, ale zvolil tah c6xd7+ . Podle úvahy: Nejdřív si dám mezišach a pak doberu pěšce na g2 - předsudek - šach je víc, který se často potvrzuje, ale ne vždy!! Soupeř odpověděl Jf6xd7! a bílý zjistil, že jeho předsudek byl zhoubný. Má současně napadeného střelce g5 a věž na h1, kam si černý může postavit další dámu. Partie byla pro bílého ztracena.

Jeremy Silman nazývá takový způsob myšlení (s předsudky) slovy "He can't/I can't" (Tohle on nemůže/ Já toto nemohu). V článku "Smrtící myšlení" uvádí příklady ze Světového poháru a na prvním místě z partie Michael Adams (2742) vs. Viktor Laznicka (2676). Viktor si z dřívějších propočtů vsugeroval, že tah Vh6 nejde zahrát kvůli střelci g7 a na Sh6 chtěl pokrýt g7 tahem Vg8. Ale skutečnost byla jiná. Většína chyb končí nakonec "to jsem neviděl" - "to bylo možné?" v prvním tahu kombinace, a tím spíše v propočtu varianty v představách.

___________________________________________________________________________________

V následujícím příkladu nehráli silní hráči, jako ve většině příkladů, ale dva amatéři. Důvod pro zařazení je ten, že ilustruje běžnou chybu v myšlení mnoha hráčů, která jim brání ve zlepšení. Jako mnoho dalších chyb v šachovém myšlení, je způsobena hlavně leností.

Někdy nás překvapení mohou rozhodit z rovnováhy a potom je důležité zůstat ve střehu. Je snadné ztratit rovnováhu když se stane něco překvapivého na šachovnici. Zdá se docela jisté, že černý to nepředvídal.

Bílý zahrál 1O. Nf7?! Tento tah není příliš dobrý. Správné bylo 10. 0-0

Černý odpověděl 10...Qe7? (měl zahrát Kxf7! 11. dxe6+ dxe6 12.Bxb7 (nikoli 12.Qxd8?? Bxg2!! a černý za dámu získá hodně materiálu) 12...Qxd1+ 13.Kxd1 Rd8+ 14.Nd2 Nc5 a černý má iniciativu)

11. Nxh8 Qg7 černý počítal na získání jezdce zpátky ale přišel krutý šok:

12. Nf7! když to funguje jednou, funguje to znovu!

12...Nc5 13. Ne5 a bílý vyhrál, protože měl věž navíc.

Pointa je v tom, že byste neměli slepě důvěřovat soupeři.Vyhráváme partie proto, že soupeři dělají chyby, včetně chyb v propočtu. Zde černý mohl ziskat velkou výhodu s iniciativou - nejpříjemnější formu výhody, kterou máme - po pouhých 10 tazích; místo toho měl o věž méně po 12 tazích, protože přehlédl, že jezdec se mohl vrátit na f7, ne proto že to přehlédl, ale protože předpokládal, že ho nemohl vzít poprvé. Zřejmě viděl že 10…Kxf7 11.dxe6+ by získal bílý střelce na b7 a že bílý střelec potom by napadl věž a jezdce. Ale kdyby počítal trochu dále, viděl by že figury přijdou do hry velmi dobrým způsobem.

Lekce z toho je následující: Přinuťte se být konkrétnější. Nemůžete vidět téma a udělat si o tom předpoklad. Šachy jsou příliš komplikované pro nás abychom naší cestu jenom odhadovali.

Je lepší věřit, že soupeř je hloupý než mu slepě věřit.

Nenucené myšlení

Jeden z hlavních defektů v myšlení, kterého kdybychom se zbavili, tak naše šachové pozice se nám otevřou ve slávě, je nucený způsob myšlení. Toto je úzce svázáno s předpoklady a tudíž také s chybováním. Myslet mimo rámce "logických úvah", (nemít klapky na očích) nespoutaně předsudky, je v zásadě to o čem je nenucené myšlení. Je to řešení problémů konkrétním způsobem místo pouhého následování prvních impulsů na základě předsudků. Nikdy nemůžeme vědět s jistotou, že jsme našli nejlepší tah pokud se skutečně neponoříme do pozice. Nejběžnější forma nenuceného myšlení jsou mezitahy (v podstatě okamžité ignorování aktuální soupeřovy hrozby a vytvoření hrozby silnější - například "mezišach").

To byla jen krátká ukázka z knihy Jacoba Aagaarda, která na téměř 200 stránkách rozebírá všechny stránky a záludnosti šachového propočtu. Přečtením knihy se rázem lepší nestaneme, ale dovíme se, co je důležité a pak už zbývá poctivý trénink, řešení úloh (zpaměti) a nácvik techniky. Při partii pak nebýt líný a hledat "neviditelné" tahy, které se v zápletkách mohou vyskytnout.

Elementární prvky taktiky

Na webové stránce, která se věnuje individuálnímu zlepšování úrovně hry, se takové prvky nazývají "důležitá slova" v jazyce šachové taktiky. Čím větší bude vaše "slovní zásoba", tím bude lepší vaše schopnost vyjádřit myšlenky na šachovnici. Podle mého názoru je však důležitější mít v paměti uloženy typické kombinační obraty založené na základních taktických motivech (dvojí úder, odlákání, odtažný útok, zničení obrany, atd.). Správná funkce těchto motivů dohromady a výběr nejúčinějších prvků v celé taktické kombinaci se kontroluje propočtem s ohodnocením konečných pozic. V komplikovaných taktických pozicích je totiž několik motivů, často lákavých ale nefunkčních (léčky).

1. Hrozby

2. Protihrozby

3. Zisk tempa

4. Hrozby versus zisk tempa

5. Cíle

6. Obránci

7. Taktické motivy

Tato "slova" a pojmy vysvětluje následující příklad:

Hrozby

Bílý na tahu. Černý hrozbí vzít střelce e3.

Protihrozba

Bílý hrozí vzít dámu, protihrozba k Jxe3

Zisk tempa

Tempo znamená tah. Zisk tahu slouží k užitečnému tahu navíc.

Hrozby versus zisk tempa

Hrozba (vlevo) nenutí soupeře dělat obranný tah. Černý táhne Dh5! a zaútočí tak, že vyhrává tempo, protože nutí bílého bránit matu a tím získává tempo (tah).

Cíle

Cíle v pozici bílého: Pole h2 (Dh2mat), Král Kg1, Střelec Se3 může být vzat jezdcem, Pole d4 pro střelce, Sc4 - nekrytá (visící) figura by vždy měla být považována za potenciální cíl, Nc3 - jezdec pod útokem Sg7.

Cíle jsou bráněny obránci.

Obránci

3 možnosti obrany: h3, Dg3, h4

Výměna Jxe3 Dxe3 k vytvoření cíle útoku

Taktické motivy

Katalánská hra

Zkrácený úvod autora knihy Powerful Catalan - Viktora Bologana.

Katalánské zahájení je silný koncept bílého, kde se fianketuje bělopolný střelec a tento střelec se stává silnou figurou. Porovnejme toto uspořádání s královskou indickou obranou. Tam Černý také fianchetuje královského střelce, ale zde Bílý obsazuje centrum pěšci na c4, d4 a e4; ale i tak černý získá plnohodnotnou hru.

Radil bych vám, abyste nepovažovali katalánskou za nezávislé zahájení na jakémkoli jiném zahájením. Chcete-li vytvořit obecný repertoár, založený na Fianchettu královského střelce, pak je třeba studovat celou řadu variant se střelcem na g2. To zahrnuje g2-g3 proti Benko Gambit, Královskou indickou, v Benoni a Gruenfeldovu obranu. Netvrdím, že je to jediný dobrý způsob, jak bojovat proti těmto zahájením, ale pokud máte tuto obecnou koncepci pro odpověď na tyto systémy královským Fianchetem, pak si budete rozvíjet tím lepší cit pro pozice, s čím více nápady se seznámíte. To zlepšuje pochopení šachu obecně, protože myšlenky z jednoho zahájení mohou být použity v jiných, a takové vzájemné propojení je velmi užitečné.

Materiál v této knize je uspořádán v klasickým způsobem - počínaje nejvzácnějšími variantami a směrem k nejoblíbenějším. Ale je třeba poznamenat, že "vzácné varianty" nemusí nutně znamenat "špatné varianty". Například v úvodních kapitolách se podíváme na některé varianty, které vznikají v jiných zahájeních, jako například dámská indická a Tarraschova obrana. Zahrnul jsem tyto v knize, protože mohou vzniknout přes pořadí tahů v katalánské. Černý může hrát ... b7-b6 nebo ... C7-C5, a čtenář bude okamžitě mít možnost získat všechny informace, které potřebuje. To by byl podvod, kdybychom ho jednoduše odkazoval se na další knihu. S touto knihou se můžete připravit pro celé spektrum pozic typu katalánské.

Samozřejmě, nejvíce konkrétní a taktické linky vznikají po 4 ... d5xc4. Černý bere pěšce, po kterém on má mnoho možných tahů. Bílý si musí pamatovat přesnou odpověď na všechny hlavní tahy, protože pěšák je pěšák - pokud se to nepodaří ani ji získat zpět, nebo získat dostatečnou kompenzaci, pak černý bude prostě mít extra pěšce.

Jeden zajímavý nápad pro černého je šachovat b4 střelcem, a v odpovědi na Sd2, převést střelce na E7 nebo D6, a své pěšce na C6 a B6 a druhého střelce na B7. To je možná nejpevnější uspořádání pro černého proti Katalánské, ale současně je to dost pasivní. Bílý obsadí centrum a není tak snadné pro černého získat plné vyrovnání.

Hlavní myšlenkou černého je hrát Se7, ... 0-0, a pak vzít na C4. Po Dc2 a6 bílý může zahrát a2-a4, ale tam máme spoustu variant. Podle mého názoru z hlediska pozičního okamžité vzetí na C4 je přesnější, aby se pak pokusit se vytvořit kontrolu centra figurami. Důležitou subtilností v této variantě je víceúčelový tah Sd2. Za prvé, Bílý chce vidět, jak jeho soupeř odpoví, a jak se mu rozestaví figury. Pokud Černý vyvine jezdce C6, pak nemůže hrát ... C7 -c5; pokud ho dá na D7, pak Bílý má možnost Sa5 a když hraje Se4, později tento střelec bude pod útokem.

Podle mého názoru je struktura této knihy je velmi přesná; Nevím, že bych přehlédl nějakou významnou poziční výstavbu. Pro další studium tohoto nádherného zahájení bych doporučoval, že budete studovat partie silných hráčů. Například, můžete začít s partiemi Karpova v tomto zahájení. V naší době nejlepší exponent Katalánské je asi Vladimir Kramnik, jenž dosáhl fantastické výsledky v tomto zahájení. Velmi se mi líbí, jak hraje v partiích proti velmi silným soupeřům, kteří jsou výborně připravení na Katalánskou. Dokonce se Kramnikovi podaří najít drobné nuance a přehrát soupeře! Vladislav Tkachiev chápe katalánskou výborně, a mám rád analýzu jeho partií se svými žáky. Doporučuji také studovat partie takových silných velmistrů jako Alexander Grischuk a Boris Gelfand.

Je zde jedna z rad, které neúnavně opakuji: pokud ve vaší přípravě používáte počítač, nikdy nevybírejte tah pouze z toho důvodu, že ho počítač doporučuje. Musíte se snažit pochopit a vysvětlit tah sám sobě a pochopit, proč by se tento tah měl hrát právě teď, a proč ne něco jiného? Jaké jsou myšlenky za tahem, jaký plán bude následovat? Vždy je užitečné vést rozhovor sám se sebou, a vysvětlit slovy, co tento tah má v úmyslu. Tímto způsobem budete zvládat materiál lépe, a kromě toho, nezávislá analytická práce je velmi důležitá pro rozvoj vašeho šachového chápání.

Doufám, že tato kniha bude ležet v centru vašeho repertoáru zahájení, založeném na tahu 1.d2-d4. Pro další studijní materiál, mohu doporučit Borise Avrukha Repertoár velmistra pro bílé s 1.d2-d4, kde mnoho katalánských variant uvedených ve velkém detailu. Přeji vám úspěch ve hře katalánské. Není nutné mít znalosti katalánského jazyka, abyste hráli toto zahájení! Jediné, co potřebujete znát, je katalánský "šachový jazyk".

Teorie zlepšování v šachu

Citát: I když se narodili s neuvěřitelnými intelektuálním dary, přesto je potřeba 8,000 hodin cvičení k tomu, aby realizovali svůj talent. - Kenneth Akiewra Ph.D a Thomas O´Connor Ph.D.

článek je volný překlad z práce Dan Heismana Theory of Chess Improvement

Zlepšování v šachu a v podobných aktivitách spočívá v přidávání positiv nebo odstraňování negativ. Takto je to jednoduché - a přesto rozpracování toho je obrovské. Tato jednoduchá myšlenka obsahuje následující:

Definice:

Učení nových myšlenek a šachových vzorců jsou příklady přidávání positiv.

Nalezení chyb a nepochopení, a jejich minimalizace je odstraňování negativ.

K dosažení zlepšení musí vaše úsilí zahrnovat vyvážení

A) teorie a praxe

B) přidávání pozitiv a odstraňování negativ (v teorii a studiu)

Bod A - tvrdí, že musíte dosáhnout rovnováhu mezi teorií (studiem) a praxí (hrou). Rovnováhou není myšlena dokonalé rozdělení 50-50 stráveného času, ale spíš dostatečný poměr potřebného studia a praxe. Jestliže studujete a nehrajete, nemůžete aplikovat to, co jste se naučili; Jestli hrajete a nestudujete, pravděpodobně stále děláte stejné chyby opakovaně. Aby se bylo zlepšování šachu efektivní, měli byste se nejdřív něco naučit, a použít to naučené při hraní, naučit se z chyb během hry, a potom opakovat proces kolikrát je to možné, aby se dosáhlo maximální účinnosti.

Bod B - tvrdí, že čas pro teorii a studium musí sestávat z učení se nových myšlenek a vzorců, a také odstranění chyb a omylů.

Výšeuvedené myšlenky jsou velmi důležité. Například pomohou vysvětlit proč se nemůžete zlepšit pouze studiem šachových knih. Ke zlepšení potřebujete jak praxi (pomalé partie a nějaké rychlé) a teorie (přidávání nových myšlenek a vzorců, a zjišťování a minimalizace chyb). Zanedbání jakékoli ingredience může mít za následek nedostatek pokroku a také soustředění na jeden prvek skončí pomalým pokrokem.

V mnoha místech kariéry hráč potřebuje odstranit negativa aby se zlepšil To je důvod proč všichni dobří hráči berou rozsáhlé lekce nebo mají silné šachové přátele, kteří jim v tom pomohou.

Rozeberme detailněji to, co to znamená přidat pozitiva a odstranit negativa

Přidání pozitiv znamená naučit se nové principy nebo nové vzorce (zahájení, taktiky, koncovek atd), nebo číst komentované partie, nebo dokonce odhalit lepší způsob organizace času nebo myšlenkových procesů při partii.

Odstranit negativa znamená nahradit nepochopení a omyly nebo špatný proces přemýšelní něčím lepším a správnějším; například, jestli si myslíte, že všechny figury v průměru mají hodnotu celý násobek pěšce (střelec a jezdec 3, věže 5, dáma 9), potom to není o nic víc správnější než myslet si, že každý člověk ve vašem městě je vysoký násobky 10 cm. Jistě, tato čísla se dobře pamatují začátečníkům, ale nejsou to reálné hodnoty. Takže v průměru výměna střelce a jezdce za věž a pěšce bývá chyba protože střelec nebo jezdec jsou ve střední hře cennější než tři pěšci (v průměru)!

Nebo předpokládejme že hrajete příliš rychle protože nemáte vyvinutý dobrý proces přemýšlení, nebo si neuvědomujete že stimulace využít všechen svůj čas je lepší způsob jak kontrolovat čas. Potom když si osvojíte lepší způsob přemýšlení nebo správného tempa, odstraníte negativa (rychlé hraní) a nahradíte to něčím lepším a zlepšíte se.

Zajímavé je že "Síň hanby" (sbírka chyb z vlastních partií, hrubé prohrávající chyby, přehlédnutí, špatný odhad pozice atd.) kterou jsem navrhl v jednom článku se liší od všeho ostatního co šachové knihy zdůrazňují v odstraňování negativ, zatímco všechny knihy a více zdůrazňují přidávání pozitiv.

Tedy čím více umíte odstranit negativ a přidat pozitiv (jako je běžná taktika; lepší analytiká metoda; a správný rozvržení času) než z malých pozitiv (jako například nový 12.tý tah v nějakém zahájení). Je rozumnější zlepšit věcí, které děláte na každém tahu (analýza, hospodaření s časem, umění hodnotit pozice) získají větší dopad na celkové zesílení hry než věci, které se stanou příležitostně (například jak matovat střelcem a jezdcem samotného krále).

Učím studenty jak přidat pozitiva, jak umět studovat a vstřebat účinně informace. Ale soustřeďuji se většinu času na odstraňování negativ, co je pro studenty mnohem těžší udělat to sami sobě. Jedno negativum co mohou odstranit bez mé pomoci je vyhledat každé zahájení po partii a najít co by mohli udělat jinak příště. Ale většina jiných negativ, jako je hospodaření s časem nebo chyby v myšlenkovém procesu, je snadnější když dobrý instruktor pomůže identifikovat vaše omyly.

Začněme s odstraňováním negativ protože nejvíce šachových knih jsou plné přidávání pozitiv (nová informace o zahájení, příručky, vzorce koncovek a taktické problémy), zatímco je méně informaci o odstraňování negativ. Zajímavé je, že se to týká časté otázky "Proč bych měl platit trenéra, když mohu projít mou partii šachovým programem (motorem)".

Všichni mladí šachoví mistři byli trénování titulovanými hráči a většina začali s pravidelnými tréninky jednu nebo dvě hodiny týdně než se začali učit hru.

To bylo tak důležité a efektivní pro tyto mladé silné hráče protože většina překážek ve zlepšování jsou z neschopnosti odstranit chyby, spíše než selhání v přidávání nových informací. Odhadl bych že 75% chyb mých studentů jsou z nerealizování pojmů, které již umějí. Pouze 25% je kvůli něčemu co nevěděli a potřebují se to naučit. Samozřejmě, jestli pouze odstraňujete chyby a nikdy se nebudete učit nové informace tak to zadusí vaše zlepšování také, takže obě metody zlepšování jsou důležité a nutné.

Pravděpodobně znáte několik slabých hráčů, kteří četli stovky šachových knih a snaží se najít více knih aby posunuli zastavené zlepšování. Vsadil bych se že téměř každý v této situaci by získal více ze zjištění a minimalizace opakovaných chyb než z učení nové informace.

Schopnost člověka identifikovat vlastní chyby - a to nejen v šachu - je poněkud podezřelá. Proto máme učitele, kvalitní personál pro zajištění a korektory. Navíc identifikace chyby ve srovnání s tím něco udělat jsou totálně rozdílné schopnosti. Zatímco dobrý trenér může udělat více než jen najít negativa, jedna z nejlepších a nejběžnějších způsobů identifikace chyb nevyžadují instruktora. Jak je to možné? Nemůžete prohrát šachovou partii aniž uděláte chybu. Kromě toho pravděpodobnost výhry bodů (bod za výhru ½ za remíza) se snižuje u ratingově silnějšího soupeře: 36% jestli je silnější o 100 elo bodů, tedy jste-li 1200 a hrajete 100 partii s 1300, očekávaný výsledek je 36 bodů), 24% při 200 bodovém elo rozdílu a 16% pro rozdíl 300 a 11% pro 400... Tedy výborný způsob jak zjisti co děláte špatně je hrát se silnějším soupeřem a dovolit mu upozornit na vaše chyby. Je to jednoduchý koncept.

Děláte podobné chyby proti slabšímu soupeři, ale samozřejmě vás pravděpodobně nepotrestají za chyby, a dají vám méně příležitostí je dělat. Například hrajete s někým o 300 elo bodů slabším a získáte rychle figuru. Potom je nepravděpodobné, že váš soupeř vyvine dostatek tlaku na vaši pozici aby vás donutil udělat nevýznamné chyby. Nakonec aby věci byly horší, slabší soupeř může hrát dokonce tak špatně, že ospravedlní vaše chyby a utvrdí vaše omyly. Tedy stabilní hra se slabšími soupeři může být pro vaše zlepšování škodlivé.

Naproti tomu hra se silnějším soupeřem dává spoustu příležitostí dělat chyby! Je těžké porazit silnější hráče a, i když neprohrajete, silnější hráč vás dostane pod tlak po většinu partie. Silnější hráči budou také vyvíjet větší odpor, když budou prohrávat.

Když uděláte chyby, musíte mít metodu jak je identifikovat, zjistit jak jsou vážné, co jste měli dělat místo nich, a jak se jich vyvarovat v budoucnu. Každý hráč má potenciálně výborný nástroj - svého soupeře! Jestli můžete přimět silnějšího soupeře projít partii a zjistit co jste dělali špatně. Hráči jsou často znechuceni procházet prohranou partii, ale to jenom utvrzuje vaše chyby přehlížením výborné příležitosti se zlepšit. Téměř všichni silní hráči využijí takovou kritickou příležitost post-mortem na jejich cestě ke zlepšování. Naštěstí možnost hrát se silnějšími hráči je spousta, většina turnajů dovoluje hrát se silnějším soupeřem. Dokonce i online partie jsou se silnějšími hráči.

Co byste měli diskutovat se silnějším soupeřem:

• Kde jste mohli hrát lépe v zahájení

• Taktiku co jste přehlédli

• každý tah co změnil partii z vyhrané na remízovou nebo prohranou. Prohrávající tah.

• Jiné rady soupeře, které vám dá. Nemusí být super silný hráč, ale i hráči na vaší úrovni vědí věci, které vy nevíte. Bylo by nemožné aby vaše znalosti byly stejné.

Jakékoli negativum, které vás stojí prohru partie je důležité, ale negativa která vás stojí mnoho partií jsou nejdůležitější. Opakované chyby musíte odstranit.

• hraní příliš rychle

• špatný myšlenkový proces, hraní s nadějí na soupeřovu chybu. Vidět dobrý tah a nehledání lepšího, nebo nehledání soupeřových hrozeb z posledního tahu soupeře.

• Nesledování obecných principů jako je vývin figur v zahájení, nebo neaktivace krále v koncovce.

• Nepochopení ceny figur

• Psychologické chyby, jako hraní se sebedůvěrou a vyhýbání se silnějším hráčům ze strachu z porážky.

• Chyby v analyzování pozic, špatná vizualizace v propočtu variant, předčasné ukončení propočtu v okamžiku kdy je potřeba ještě řešit taktiku.

• Chyby v hodnocení pozice.

Algoritmus uvažování po soupeřově tahu:

1. Jaké jsou důsledky posledního soupeřova tahu? Nenechal něco nekrytého? Jaká pole se oslabila? Mohu to nějak využít? Poslední tah soupeře má nejvíce relevantní informaci a je potřeba ho studovat pečlivě nejdříve.

2 Co soupeř hrozí? To souvisí s první otázkou. Ale více se soustřeďuje na výhody posledního soupeřova tahu.

Jsou hrozby tak silné, že musím je řešit, nebo mohu pokračovat ve svém plánu?

3 Mám možnost násilně zlepšit svou pozici? Tato otázka se týká tempových tahů a taktiky. Mám nějaká tempa, hrozby, které zlepší pozici

4 Jaký je nejlogičtější cíl v pozici? Důsledek soupeřova tahu, stadium hry. Pochopení pozice, dominantní motivy podle úrovně chápání šachu.

5 Kde jsou citlivé body mého soupeře ? Slabá pole, slabé oblasti. Aktivity na straně s větším prostorem pro figury.

6 Jaké jsou důsledky plánovaného tahu? kontrola na blunder, zkontrolovat nevýhody tahu. Přehlédnutí následků tahu je často příčinou blunderu.

Naučit se 6 otázek nazpaměť. Přehrávat si GM partie a v nahodilé pozici si dát těchto 6 otázech.

Umění hrát špatné pozice

V zajímavé knize Jonatana Tisdalla - Improve Your Chess - Now (Zlepši se v šachu) je rozebíráno spousta problémů praktického šachu. Začíná legendárním stromem variant s tahy "kandidáty", který do terminologie zavedl v 70-tých letech A. Kotov. U kapitoly Umění hraní špatných pozic jsem si řekl, že by ty rady měly platit nejen u špatných pozic, protože pokud se jimi šachista neřídí, rychle svou dobrou pozici změní ve špatnou a může být potom pozdě. Kapitola o hraní dobrých pozic v knize chybí.

• Stále bojuj a nikdy neodpočívej

• Vytvářej soupeři problémy. Zjisti, kde jsou tvoje trumfy a co nejvíc je využívej.

• Jednoduché věci, jako snaha o centralizaci, může tvoji pozici automaticky zlepšit.

• Snaž se udržet iniciativu, i za cenu nějakého materiálu. Komplikace zlepší šance horší strany. Udrž své síly co možná aktivní.

• Na druhé straně: Ačkoli komplikace jsou nežádoucí, máme-li lepší pozici, neměly bychom být příliš konzervativní. Neměli bychom se bát komplikací, které soupeř rozpoutá z čirého zoufalství.

• Prodlužuj odpor. Nezhoršuj pozici, a dej soupeři co nejvíce příležitostí udělat chybu.

• Hra na levné a riskantní triky je úplně to poslední útočiště

• Používej co nejvíce svou představivost. Existují často skryté šance, které sebevědomý soupeř přehlédne.

• Obecně by se horší strana měla vyhýbat výměnám.

• Bezpečnost krále je základní prvek v kompenzaci nevýhody

• Nikdy se nedívej do minulosti. Je to ztráta času a mrhání nervovou energií. Bojuj za budoucnost.

• Když se karty obrátí, neodpočívej. Často se soupeř nedokáže smířit s tím, že již nestoji lépe a prohraje.

I ostatní kapitoly té knihy jsou se zajímavým obsahem:

Hra naslepo a diagramy "nášlapné kameny"

Trénink vzorců

Hodnota figur

Moudré rady

a na závěr je 100 úloh k procvičení s řešením.

Psychologie štěstí v šachu

K tématu tohoto článku jsem se dostal poněkud oklikou. Odebírám zajímavé emaily od Tima Brennana Chodí 1-2x týdně a vždy je v nich něco zajímavého. Tentokrát to byl Spotlight Effect (=efekt reflektoru). Při hledání vhodného českého ekvivalentu jsem skončil na stránce wikipedie Psychologie štěstí.

Byl jsem překvapen, jak silně se uváděné psychologické fenomény zaujatého vnímání projevují u hraní šachů. Je dobré si tyto zákonitosti lidské psychiky uvědomit a nešlapat si po "šachovém štěstí".

Uvedu pro přehled podstatný text z hesla wikipedie

1. Iluze transparentnosti

Tendence lidí přeceňovat, jako moc dokáží ostatní odhadnout jejich vnitřní stavy. Příklad: Při lhaní mají lidé pocit, že jsou odhaleni, i když ten, na kterého mluví, nic netuší

2. Efekt reflektoru

Lidé přeceňují míru, do jaké si ostatní všímají jejich činů a jejich vzhledu. Příklad: Při nevhodném oblečení mají lidé pocit, že je na ně upřena nadměrná pozornost, i když tomu tak není. (poznámka: Díky tomuto efektu se někteří vyprovokují k podivnému chování, které potom už pozornost ostatních upoutá)

Máme tendenci si myslet, že na nás svítí reflektory a přitom ostatní lidé mají jiné starosti i sami se sebou a nám věnují mnohem méně pozornosti, než si myslíme.

3. Očekávání kritiky

Lidé mají tendenci přeceňovat, jak tvrdě je budou ostatní odsuzovat za přehmaty, nehody a selhání. Proto se asi některých z nás tak silně dotýká kritika. 

4. Zpětné posuzování rozhodnutí (Aktivita-Pasivita)

Okamžitě po učinění rozhodnutí lidé více litují vykonaného činu, než případné nečinnosti. Ale v dlouhém časovém období lidé litují více toho, co neudělali To je pravděpodobně způsobeni tím, že pokud uděláme chybu, jsme schopni se přes to přenést, ale nedokážeme se přenést přes něco, co jsme nikdy neudělali.

5. Úspěch a selhání

Lidé se bojí selhání a to je odrazuje od zkoušení nových věcí, i když mají slušnou šanci na úspěch. Zčásti je tomu tak zřejmě kvůli chybnému předpokladu, že vyhrávání a prohrávání se navzájem vylučují. Ve skutečnosti je tomu tak, že čím více člověk prohrává, tím více pokusy prošel a tím větší je tedy jeho naděje na výhru.

Poslední dva jevy se u šachu vyskytují snad nejvíce, zvláště u začínajících hráčů. Při partii hráč se brzy ocitne před kritickým rozhodnutím, kdy volí jednu možnost ze dvou. Jít do nevyzkoušeného dobrodružství, které je lákavé, nebo zahrát indiferentní tah, který na pohled nic nekazí. Pokud hráč z jakési obavy nezvolí lákavé, ale dvojsečné pokračování (hodnoceno z pohledu úrovně chápání šachu), pak později toho více lituje. Je to špatně i z toho důvodu, že se šachista připraví o cennou zkušenost, která se potom dobře pamatuje.

Strach ze selhání je také iracionální obava. Pokud se hráč rozhodl se dlouhodobě hře věnovat, vyhýbání se důležitým partiím, turnajům kvůli strachu z neúspěchu je pro další vývoj zcela kontraproduktivní. Šach se nelze dobře naučit u zeleného stolu, bez bojových praktických zkušeností s neúspěchy, přehmaty, hořkými porážkami. Každá porážka, je-li adekvátně analyzována příčina, je základem budoucího úspěchu. Jedno bez druhého u většiny lidí nejde. Jsou samozřejmě výjimky, mimořádné talenty, ale průměrný amatér si musí projít peklem šachových karambolů.

Věřím, že pokud se zamyslíte nad výšeuvedenými vlastnostmi naší psychiky, pomůže vám to překonat některé psychickými bloky a zvýší pravděpodobnost dosažení štěstí.