Název článku
jsem zvolil takový proto, že téma, o kterém chci psát mi opravdu
připomíná numerickou matematiku.
Když jsem
kdysi dávno chodil na základní školu, učil nás učitel malý
postavou, ale velký svými pedagogickými schopnostmi Alois Cinkán.
Nevím jak ostatní spolužáky, ale mě naučil mít rád
matematiku. Učil nás také počítat zpaměti, malou i velkou
násobilku (například 11x11, 12x11 atd. až do 20, násobení 5,
25, 19 atd a druhé mocniny až do 30). Dnes se takové věci asi
neučí a žáci by namítli, že na to mají elektrické kalkulačky
a počítače. Znalost malé násobilky velmi usnadňuje výpočet
složitějších numerických úloh, protože nemusíme se zatěžovat
sčítáním a pamatováním mezivýsledků u 7x8, prostě bez
složitého myšlení víme, že je to 56.
"stejně
důležité jako objevit dobrý tah svůj je objevit dobrý obranný
tah soupeře. Možná je to důležitější, protože se může
potom ukázat, že náš plánovaný tah není vůbec dobrý."
V šachu je
to s počítáním podobné a nazývá se různě: propočet variant
nebo technika propočtu, kalkulace.
Považuji
tuto oblast šachového řemesla za nejtěžší a nejúnavnější
činnost v šachové partii. Jsou různé názory na to, co vlastně
šachy jsou, jestli je to hra, sport, věda nebo umění. Já šachy
považuji za sport a to mě na nich přitahuje. Samozřejmě i
umělecké kvality některých pamětihodných pozic, úloh a studií
mě také často přivádí k nadšení. Analogie znalosti malé
(velké) násobilky je znalost vzorců pozic (dvojí údery, vazby,
odlákání, typické matové vzorce a kombinace) a typické
kombinace.
V běžné
šachové pozici existuje několik (až 15-20) možných tahů. Po
těchto tazích může mít soupeř opět 15 různých odpovědí a
tak může po těchto dvou půltazích vzniknout 225 různých pozic.
Jak se v takovém množství orientovat a neudělat chybu? Myslím
si, že právě úroveň zručnosti v šachovém propočtu je to, co
rozděluje hráče na silné a slabé. Můžeme se pilně učit
šachové koncovky, seznamovat se s různými druhy taktických
úderů, studovat strategii střední hry a teorii zahájení, ale
pokud nedokážeme při partii (bez pomocí příruček a počítače)
bez chyb zvládnout vznikající komplikované a nepředvídatelné
pozice, nemůžeme očekávat úspěch v turnaji.
Téměř vše
v šachu spočívá v taktice a taktika je založena na propočtu
variant. Existuje ještě jeden problém, který s propočtem souvisí
a bývá často přehlížen, nebo si ho hráči neuvědomují.
Propočítávání variant je poměrně náročná duševní činnost
na představivost a paměť, která bere duševní síly, kterých má
každý hráč omezené kvantum. V průběhu času při partii slábne
schopnost odhalit skryté možnosti i udržet v paměti počítané
varianty. Hráč se často dostane po komplikované střední hře do
časové tísně a tam už propočítat složitější kombinaci je v
omezeném čase zcela nemožné. Spousta partií po velmi slibném
zahájení, objektivně vyhrané střední hře často končí hrubou
chybou před časovou kontrolou a prohrou.
Proto
racionální technika propočtu šetří síly a má zásadní vliv
na výsledky partií i na růst síly hráčů.
Základem
techniky propočtu je umět dobře hodnotit pozice. Nejdřív je
nutné se naučit "vidět". Zkušený hráč okamžitě po
pohledu na pozici může bleskově odhalit motivy šachových
kombinací. Má je uloženy v paměti a asociace hodnocené pozice s
motivy, které zná mu odhalí a napoví možnosti kombinací
(nekryté soupeřovy figury, odhalený soupeřův král, matové
hrozby). Neméně důležité je odhalit v představě nejlepší
soupeřovy odpovědi, zejména skryté na první pohled neviditelné
protúdery.
Není-li
řešení pozice očividné, nastoupí technika propočtu. Po
logickém zhodnocení situace, slabé a silné body, postavení
králů, aktivita figur, vyhlídky v případné koncovce atd., se
vytipují Tahy
kandidáti (vyplývající z pozice) a
nastoupí hledání soupeřových odpovědí.
O všech
aspektech propočtu a jeho technice pojednávají zajímavé knihy:
Jacob Aagaard - Excelling at chess calculation, a How to calculate
chess tactics, autor Valeri Beim. Knihy jsou plné zajímavých
taktických úloh ze špičkových partií. Tento článek si neklade
za cíl popsat všechny detaily šachového propočtu. Chci jen
upozornit na některé zajímavé pasáže z uvedených knih.
Důležité
techniky myšlení
Zatím
jsme uvažovali tahy kandidáty v kapitolách 1 a 2, a diskutovali
kdy musíme v pozici počítat v kapitole 3. V této kapitole půjdu
do větších detailů o různých technikách myšlení, které
můžeme používat při počítání. V žádném případě si
nemohu přivlastňovat hlavní myšlenky uvedené v dalším, ale
místo toho se odkazuji na předtím zmíněné autory a teoretiky,
zejména Mark Dvoretsky (ačkoli i on, jako každý jiný, vděčí
hodně těm před ním). Kdokoli chce znát více o těchto ideách a
způsobu vysvětlování Dvoretského, měl by číst School of Chess
Excellence 2 - Tactical Play. Je cílena na vysokou úroveň hráčů.
Jak
to vidím, jsou dva hlavní způsoby zlepšení propočtu. První je
jednoduše trénovat (viz kapitolu 8 o tom jak trénovat), a druhý
se týká přístupu a informovanosti. V dalším navrhnu různé
techniky, které můžete implementovat v tréninku. Tyto jsou
užitečné nástroje navržené tak, aby nám umožnily dívat se na
problémy jiným způsobem, a celkem často vytvoření jiného
pohledu nám pomůže je řešit.
Mnoho
hráčů má velký talent pro různé fáze hry a mají dobrý výkon
v taktice, poziční hře, koncovkách a zahájení, ale přesto
špatně počítají. Již jsme diskutovali důležitost být schopen
jednoduše se dívat na šachovnici a hledat nové myšlenky. Nyní
budeme diskutovat jak volit mezi různými tahy co máme k dispozici.
První věc, kterou musíme udělat, je stát se konkrétnější v
přemýšlení.
Předpoklady,
hrubé chyby a další hříchy
"Hloupost
nezná věk - Esben Lund"
Sám
jsem hrubě chyboval asi tolikrát jako jiný aktivní hráč mého
věku a síly, možná i víc, a znám všechno o otázkách jako "na
co jsem přemýšlel?". - a také zřejmou odpověď - "na
nic"
Jak
často jsme slyšeli naše přátele si stěžovat na hrubé chyby, a
dvakrát, ale dvakrát, třikrát, den za dnem. Některé z toho jsou
z oblasti psychologie: jestli chybujeme a potom ztratíme sebedůvěru,
stane se opakování chyb častější. Očekáváme, že chybujeme v
určitém okamžiku, a to vyvolává tlak na nás tak, že ačkoli
nechceme chybovat, nějak programujeme náš mozek na chyby. Není
divu, že je to v souladu.
Také
mohou pro hrubé chyby být fyziologická vysvětlení. Jednou jsem
odhalil spojení mezi jedením čokolády během hry a vyprchání
energie asi za 30 minut s katastrofickými výsledky. Jako výsledek
jsem sotva kdy jedl cukrovinky před nebo během partie. Ne každý
reaguje tak silně na nestability v krevním cukru, ale myslím
většina zjistí, že má jasnější myšlení a je schopna se
koncentrovat po delší dobu jestli lépe jí. Být v dobré fyzické
kondici také pomáhá samozřejmě. Nemít kocovinu je také dobré,
i když velké šachové umění bylo vytvořeno s těžkou bolestí
hlavy. Vyspat se před turnajem je také rozumné.
Všechny
tyto věci pomáhají eliminovat chyby - což pro mě znamená
nepřirozená přehlédnutí, ne jenom taktické chyby - zlepší
také kvalitu života. Ale jsou také způsoby
myšlení, které vytvářejí chyby, i
když hrajeme naše nejlepší šachy. Nazývají se předsudky
neboli předpoklady. "
Příklad
na takový předpoklad, nebo také jinými slovy "samozřejmý
tah":
Bílý
na tahu

má
na výběr mezi vzetím pěšce na g2 .. Sxg2, ale zvolil tah c6xd7+
. Podle úvahy: Nejdřív si dám mezišach a pak doberu pěšce na
g2 - předsudek - šach je víc, který se často potvrzuje, ale ne
vždy!! Soupeř odpověděl Jf6xd7! a bílý zjistil, že jeho
předsudek byl zhoubný. Má současně napadeného střelce g5 a věž
na h1, kam si černý může postavit další dámu. Partie byla pro
bílého ztracena.
Jeremy
Silman nazývá takový způsob myšlení (s předsudky) slovy "He
can't/I can't" (Tohle on nemůže/ Já toto nemohu). V
článku "Smrtící
myšlení"
uvádí příklady ze Světového poháru a na prvním místě z
partie Michael Adams (2742) vs. Viktor Laznicka (2676). Viktor si z
dřívějších propočtů vsugeroval, že tah Vh6 nejde zahrát
kvůli střelci g7 a na Sh6 chtěl pokrýt g7 tahem Vg8. Ale
skutečnost byla jiná. Většína chyb končí nakonec "to jsem
neviděl" - "to bylo možné?" v prvním tahu
kombinace, a tím spíše v propočtu varianty v představách.
___________________________________________________________________________________
V
následujícím příkladu nehráli silní hráči, jako ve většině
příkladů, ale dva amatéři. Důvod pro zařazení je ten, že
ilustruje běžnou chybu v myšlení mnoha hráčů, která jim brání
ve zlepšení. Jako mnoho dalších chyb v šachovém myšlení,
je způsobena
hlavně leností.
Někdy
nás překvapení mohou rozhodit z rovnováhy a potom je důležité
zůstat ve střehu. Je snadné ztratit rovnováhu když se stane něco
překvapivého na šachovnici. Zdá se docela jisté, že černý to
nepředvídal.

Bílý
zahrál 1O.
Nf7?! Tento
tah není příliš dobrý. Správné bylo 10. 0-0
Černý
odpověděl 10...Qe7? (měl
zahrát Kxf7! 11. dxe6+ dxe6 12.Bxb7 (nikoli 12.Qxd8?? Bxg2!! a černý
za dámu získá hodně materiálu) 12...Qxd1+ 13.Kxd1 Rd8+ 14.Nd2
Nc5 a černý má iniciativu)
11.
Nxh8 Qg7 černý počítal na získání jezdce zpátky ale přišel
krutý šok:

12.
Nf7! když
to funguje jednou, funguje to znovu!
12...Nc5
13. Ne5 a
bílý vyhrál, protože měl věž navíc.
Pointa
je v tom, že byste neměli slepě důvěřovat soupeři.Vyhráváme
partie proto, že soupeři dělají chyby, včetně chyb v propočtu.
Zde černý mohl ziskat velkou výhodu s iniciativou - nejpříjemnější
formu výhody, kterou máme - po pouhých 10 tazích; místo toho měl
o věž méně po 12 tazích, protože přehlédl, že jezdec se mohl
vrátit na f7, ne proto že to přehlédl, ale protože
předpokládal, že ho nemohl vzít poprvé. Zřejmě
viděl že 10…Kxf7 11.dxe6+ by získal bílý střelce na b7 a že
bílý střelec potom by napadl věž a jezdce. Ale kdyby počítal
trochu dále, viděl by že figury přijdou do hry velmi dobrým
způsobem.
Lekce
z toho je následující: Přinuťte
se být konkrétnější. Nemůžete
vidět téma a udělat si o tom předpoklad. Šachy jsou příliš
komplikované pro nás abychom naší cestu jenom odhadovali.
Je lepší věřit, že soupeř je hloupý než mu slepě věřit.
Nenucené
myšlení
Jeden
z hlavních defektů v myšlení, kterého kdybychom se zbavili, tak
naše šachové pozice se nám otevřou ve slávě, je nucený způsob
myšlení. Toto je úzce svázáno s předpoklady a tudíž také s
chybováním. Myslet mimo rámce "logických úvah", (nemít
klapky na očích) nespoutaně předsudky, je v zásadě to o čem
je nenucené
myšlení. Je
to řešení problémů konkrétním způsobem místo pouhého
následování prvních impulsů na základě předsudků. Nikdy
nemůžeme vědět s jistotou, že jsme našli nejlepší tah pokud
se skutečně neponoříme do pozice. Nejběžnější forma
nenuceného myšlení jsou mezitahy (v
podstatě okamžité ignorování aktuální soupeřovy hrozby a
vytvoření hrozby silnější - například "mezišach").
To byla jen
krátká ukázka z knihy Jacoba Aagaarda, která na téměř 200
stránkách rozebírá všechny stránky a záludnosti šachového
propočtu. Přečtením knihy se rázem lepší nestaneme, ale dovíme
se, co je důležité a pak už zbývá poctivý trénink, řešení
úloh (zpaměti) a nácvik techniky. Při partii pak nebýt líný a
hledat "neviditelné" tahy, které se v zápletkách mohou
vyskytnout.
Elementární
prvky taktiky
Na webové
stránce,
která se věnuje individuálnímu zlepšování úrovně hry, se
takové prvky nazývají "důležitá slova" v jazyce
šachové taktiky. Čím větší bude vaše "slovní zásoba",
tím bude lepší vaše schopnost vyjádřit myšlenky na šachovnici.
Podle mého názoru je však důležitější mít v paměti uloženy
typické kombinační obraty založené na základních taktických
motivech (dvojí
úder, odlákání, odtažný útok, zničení obrany, atd.).
Správná funkce těchto motivů dohromady a výběr nejúčinějších
prvků v celé taktické kombinaci se kontroluje propočtem
s ohodnocením konečných
pozic. V komplikovaných taktických pozicích je totiž několik
motivů, často lákavých ale nefunkčních (léčky).
1. Hrozby
2.
Protihrozby
3. Zisk tempa
4. Hrozby
versus zisk tempa
5. Cíle
6. Obránci
7. Taktické
motivy
Tato "slova"
a pojmy vysvětluje následující příklad:
Hrozby

Bílý na
tahu. Černý hrozbí vzít střelce e3.
Protihrozba

Bílý hrozí
vzít dámu, protihrozba k Jxe3
Zisk tempa

Tempo
znamená tah. Zisk tahu slouží k užitečnému tahu navíc.
Hrozby
versus zisk tempa

Hrozba
(vlevo) nenutí soupeře dělat obranný tah. Černý táhne Dh5! a
zaútočí tak, že vyhrává tempo, protože nutí bílého bránit
matu a tím získává tempo (tah).
Cíle

Cíle
v pozici bílého: Pole
h2 (Dh2mat), Král Kg1, Střelec Se3 může být vzat jezdcem, Pole
d4 pro střelce, Sc4 - nekrytá (visící) figura by vždy měla být
považována za potenciální cíl, Nc3 - jezdec pod útokem Sg7.
Cíle jsou
bráněny obránci.
Obránci

3 možnosti
obrany: h3, Dg3, h4
Výměna
Jxe3 Dxe3 k vytvoření cíle útoku
Taktické
motivy
