Tak jsem zase zabloudil na zajímavý blog Roberta Cveka. Nebyl jsem tam poprvé a tak to nebyla náhoda. Jeho články jsou perly, například jeho rady Tak na to.
Se zájmem jsem si přečetl článek Šifra mistra Bobbyho i s komentáři pod ním. To mě motivovalo se na zmíněnou partii Portisch - Fischer podívat blíže. Tah 14...Nh5 ?? byl ve velmistrovské partii opravdu prohrávající. Potom se ale stala řada chyb a Portisch udělal tu poslední. Myslím, že své sehrála i psychologie, nervové vypětí a časová tíseň. Navíc partie se hrála ke konci olympiády a zapracovala i únava. Je zajímavé sledovat partii za asistence chladnokrevného pohledu nekompromisního silného motoru. Partie zastihla budoucího mistra světa v nedbalkách a Portisch propásl životní šanci. Taková partie plná chyb u tak silných hráčů obsahující přesto pěkné nápady může pro průměrného šachistu odhalit skutečnost, že i špičkoví hráči mají slabší chvilky a že naděje umírá poslední. Často se setkávám s tím, že hráč si zjistí ELO soupeře a pokud je vyšší o 200 než jeho, přistupuje k partii jako na popravčí špalek. To je myslím zcela zbytečné a jak radí Boris ve výšeuvedeném článku, je potřeba se na každou partii těšit a přijmout i porážku jako užitečnou lekci, radost z poznání, a nikoli jako potupu (moje poznámka).
Se zájmem jsem si přečetl článek Šifra mistra Bobbyho i s komentáři pod ním. To mě motivovalo se na zmíněnou partii Portisch - Fischer podívat blíže. Tah 14...Nh5 ?? byl ve velmistrovské partii opravdu prohrávající. Potom se ale stala řada chyb a Portisch udělal tu poslední. Myslím, že své sehrála i psychologie, nervové vypětí a časová tíseň. Navíc partie se hrála ke konci olympiády a zapracovala i únava. Je zajímavé sledovat partii za asistence chladnokrevného pohledu nekompromisního silného motoru. Partie zastihla budoucího mistra světa v nedbalkách a Portisch propásl životní šanci. Taková partie plná chyb u tak silných hráčů obsahující přesto pěkné nápady může pro průměrného šachistu odhalit skutečnost, že i špičkoví hráči mají slabší chvilky a že naděje umírá poslední. Často se setkávám s tím, že hráč si zjistí ELO soupeře a pokud je vyšší o 200 než jeho, přistupuje k partii jako na popravčí špalek. To je myslím zcela zbytečné a jak radí Boris ve výšeuvedeném článku, je potřeba se na každou partii těšit a přijmout i porážku jako užitečnou lekci, radost z poznání, a nikoli jako potupu (moje poznámka).
Portisch - Fischer, Siegen 1970 |
Žádné komentáře:
Okomentovat