Úžasná partie, kterou nakonec vyhrál vítěz turnaje 6 špičkových programů. V kritickém okamžiku, kde Shredder zvolil 26. Rxf7 a vypustil remizu, tak jeho tah by zahrála většina programů. Byla to smůla v komplikované pozici. Taková hra chce "železné" nervy, které ale počítače z principu mají.
http://www.tcec-chess.org/
středa 15. září 2010
Nejfantastičtější tahy v šachové historii - 2
Následující slavná kombinace, kterou provedl španěl Sanz měla svého předchůdce v partii Tylkowski - Wojciechowski v roce 1931 v polské Poznani. Je to fantastická shoda. Díky uveřejnění partie Ortueta - Sanz ve španělském časopise, kde partii okomentoval Capablanca. Okolnosti kolem kombinace a jejich napodobitelů popisuje v článku "Nejpodivnější shoda nebo podvod?" na své stránce Tim Krabbé. Capablankovy poznámky jsem přeložil do partie. Zajímavé je, že se "šachový stroj" Capa ani nepozastavil nad krásou kombinace. Prostě suše konstatuje, že je to nejrychlejší výhra ve vyhrané pozici. Krásný v pozici není jen ten úvodní tah 31...Rxb2!!, ale celý průběh až do postavení nové dámy.
Pokochejte se nádhernou souhrou pěšců, kterým obě obětované figury připravily velkolepou scénu. Podobný dojem na mě udělal triumfální postup pěšce v partii Bogoljubov - Aljechin, kterou sem také v budoucnu uvedu.
Pokochejte se nádhernou souhrou pěšců, kterým obě obětované figury připravily velkolepou scénu. Podobný dojem na mě udělal triumfální postup pěšce v partii Bogoljubov - Aljechin, kterou sem také v budoucnu uvedu.
Nejfantastičtější tahy v šachové historii - 1
Objevil jsem ChessFlash PGN Viewer Quick Publisher a to mě navedlo na postupné publikování nejfantastičtějších tahů v partiích šachové historie. Robert J. Fischer v jednom interview řekl, že nevěří v šachu na žádnou psychologii, ale pouze na dobrý tah. Inspiroval mě také Tim Krabbé, který má na své úžasné stránce o šachu i sbírku 110 fantastických tahů. S výběrem některých bych si dovolil polemizovat, ale některé jsou opravdové lahůdky. Pokročilejší začátečník v šachu dokáže krásu těch tahů ocenit. Z těchto 110 tahů vyberu jen ty, které nejvíce zaujaly mě a otestuju je předtím silným šachovým motorem. Nechci kopírovat pozice sesbírané Timem, ale využít nové možnosti přehrát si to na obrazovce a pokochat se různými variantami. Je to od něj úžasná práce vyhledat ty fantastické tahy.
Nejlepší tah musí být absolutní pravda a musí být blesk z čistého nebe. První dojem musí vyvolat otázku, "cože?, je to vůbec možný?" Pak po hledání odpovědi se postupně dochází k tomu, že to možné je a že to je dokonce nejlepší cesta k výhře. Nemám rád efektní tahy v pozici, kde je spousta cest a rychlejších k výhře, nebo ty tahy a následující kombinace jenom pěkně vypadají, ale nikam nevedou. Jeremy Silman takové tahy nazývá "kombinacemi idiotů". Je to jako slovní exhibice některých lidí, za nimiž se skrývá prázdnota a faleš.
V dalším článku uvedu nejlepší šachovou kombinaci historie, která prý u Tigrana Petrosjana vyvolala takovou náklonnost k šachu, že se nakonec stal mistrem světa. Petrosjan byl mistr světa 1966 - 1969, kterému vzal titul Boris Spasskij, kterému zase vzal titul Robert Fischer v roce 1972, kdy jsem trávil rok na povinné vojenské službě tak mě osobně přivedl tím znovu k šachu. Tenkrát jsme se spolubojovníkem Karlem Příbem, doufám že si to jméno pamatuji dobře, imitovali zápas Fischer - Spasskij.
Následující tah ocenil i šachový fenomén Garry Kasparov:
Zajímavé je, že když se průměrný hráč na tu pozici podívá, a ví že tam je rozhodující tah, tak tento tah najde. Ale v praktické partii si troufám tvrdit nemusí tento tah napadnout, protože ho tam člověk nehledá. Ale pokud už podobný obrat uviděl, tak ho to může trknout.
Rád bych také dále uvedl tímto způsobem sbírku 35 pozic z praktických partií, kde jeden hráč v elementárně vyhrané pozici vzdal partii, protože prostě neviděl vítězný tah a předchozím tahem soupeře padl do deprese. Podobná situace je například v předchozím článku po tahu černého ...c6, kdy se zdá, že bílá věž je ztracena pro mat na h2. "Poslední hrubá chyba". Jeden známý americký šachista vyprávěl o své největší hrubé chybě v partii s R. Fischerem, který u partie usnul a hrozila mu prohra na čas. Jeho soupeř udělal osudnou chybu, že Fischera včas vzbudil. Ten se vzpamatoval a partii rychle vyhrál.
Nejlepší tah musí být absolutní pravda a musí být blesk z čistého nebe. První dojem musí vyvolat otázku, "cože?, je to vůbec možný?" Pak po hledání odpovědi se postupně dochází k tomu, že to možné je a že to je dokonce nejlepší cesta k výhře. Nemám rád efektní tahy v pozici, kde je spousta cest a rychlejších k výhře, nebo ty tahy a následující kombinace jenom pěkně vypadají, ale nikam nevedou. Jeremy Silman takové tahy nazývá "kombinacemi idiotů". Je to jako slovní exhibice některých lidí, za nimiž se skrývá prázdnota a faleš.
V dalším článku uvedu nejlepší šachovou kombinaci historie, která prý u Tigrana Petrosjana vyvolala takovou náklonnost k šachu, že se nakonec stal mistrem světa. Petrosjan byl mistr světa 1966 - 1969, kterému vzal titul Boris Spasskij, kterému zase vzal titul Robert Fischer v roce 1972, kdy jsem trávil rok na povinné vojenské službě tak mě osobně přivedl tím znovu k šachu. Tenkrát jsme se spolubojovníkem Karlem Příbem, doufám že si to jméno pamatuji dobře, imitovali zápas Fischer - Spasskij.
Následující tah ocenil i šachový fenomén Garry Kasparov:
Zajímavé je, že když se průměrný hráč na tu pozici podívá, a ví že tam je rozhodující tah, tak tento tah najde. Ale v praktické partii si troufám tvrdit nemusí tento tah napadnout, protože ho tam člověk nehledá. Ale pokud už podobný obrat uviděl, tak ho to může trknout.
Rád bych také dále uvedl tímto způsobem sbírku 35 pozic z praktických partií, kde jeden hráč v elementárně vyhrané pozici vzdal partii, protože prostě neviděl vítězný tah a předchozím tahem soupeře padl do deprese. Podobná situace je například v předchozím článku po tahu černého ...c6, kdy se zdá, že bílá věž je ztracena pro mat na h2. "Poslední hrubá chyba". Jeden známý americký šachista vyprávěl o své největší hrubé chybě v partii s R. Fischerem, který u partie usnul a hrozila mu prohra na čas. Jeho soupeř udělal osudnou chybu, že Fischera včas vzbudil. Ten se vzpamatoval a partii rychle vyhrál.
neděle 12. září 2010
Světová jednička Magnus Carlsen poráží Svět
Závěrečná pozice po tahu 47. a6-a7 - Magnus měl bílé figury:
Černý nemůže zabránit tomu, aby bílý proměnil pěšce a8 v dámu. Po vynuceném Ra5, a8=Q, Rxa8, Rxa8 zůstane bílý s kvalitou a pěšcem navíc v jasně vyhrané pozici.
Celá partie s komentářem.
Jaká byla pravidla tohoto unikátního zápasu:
- Magnus Carlsen byl usazen v Penthouse Cooper Square Hotel v New Yorku.
- Magnus hrál na fyzické šachovnici a neměl přístup k externí podpoře.
- Tři velmistři podporující Světový tým byli umístěny v různých místech a navrhovali tahy na počítači.
- Obsluha, v místnosti Magnuse hrála zvolené tahy Světového týmu na šachovnici.
- Jediný kontakt mezi Magnusem a třemi velmistry byl přes rozhodčího, který asistoval oběma stranám během partie a rozhodoval jakékoli spory. Partie byla hrála živě s přísnou časovou kontrolou:
- Magnus měl 1 minutu času na rozmyšlení na tah.
- Když Magnus udělal tah na šachovnici, zastavili se mu hodiny.
- Operátor partie zavedl tento tah do počítače, který ho ukázal třen velmistrům a divákům online, a spustil hodiny velmistrům.
- Velmistři měli nyní 1 minutu na stanovení odpovědi.
- Když velmistři navrhli volby odpovědí divákům online, zastavily se jejich hodiny.
- Publikum online mělo nyní 1.5 minuty k hlasování.
- Během tohoto času tým komentátorů diskutoval tři návrhy, zatímco počítač spočítal hlasy.
- Když uplynulo 1.5 minuty, nejpopulárnější tah byl ukázán.
- Obsluha u Magnuse zahrála tento tah na fyzické šachovnici podle Světového týmu. Jakmile byl tah dokončen, aktivovaly se Magnusovy hodiny a on měl 1 minutu na další tah.
- Jestliže všichni 3 velmistři navrhli stejný tah, tento tah platil bez hlasování online.
- Jak Magnus tak Světový tým měli dovoleny 3 "Extra Time" tahy. Při těchto tazích jim byly povoleny další 2 minuty času na rozmyšlenou na tah (celkově 3 minuty). Odměření času navíc bylo spuštěno požadavkem na rozhodčího, který monitoroval dodatečný čas a počet těchto vybraných časů.
Černý nemůže zabránit tomu, aby bílý proměnil pěšce a8 v dámu. Po vynuceném Ra5, a8=Q, Rxa8, Rxa8 zůstane bílý s kvalitou a pěšcem navíc v jasně vyhrané pozici.
Celá partie s komentářem.
Jaká byla pravidla tohoto unikátního zápasu:
- Magnus Carlsen byl usazen v Penthouse Cooper Square Hotel v New Yorku.
- Magnus hrál na fyzické šachovnici a neměl přístup k externí podpoře.
- Tři velmistři podporující Světový tým byli umístěny v různých místech a navrhovali tahy na počítači.
- Obsluha, v místnosti Magnuse hrála zvolené tahy Světového týmu na šachovnici.
- Jediný kontakt mezi Magnusem a třemi velmistry byl přes rozhodčího, který asistoval oběma stranám během partie a rozhodoval jakékoli spory. Partie byla hrála živě s přísnou časovou kontrolou:
- Magnus měl 1 minutu času na rozmyšlení na tah.
- Když Magnus udělal tah na šachovnici, zastavili se mu hodiny.
- Operátor partie zavedl tento tah do počítače, který ho ukázal třen velmistrům a divákům online, a spustil hodiny velmistrům.
- Velmistři měli nyní 1 minutu na stanovení odpovědi.
- Když velmistři navrhli volby odpovědí divákům online, zastavily se jejich hodiny.
- Publikum online mělo nyní 1.5 minuty k hlasování.
- Během tohoto času tým komentátorů diskutoval tři návrhy, zatímco počítač spočítal hlasy.
- Když uplynulo 1.5 minuty, nejpopulárnější tah byl ukázán.
- Obsluha u Magnuse zahrála tento tah na fyzické šachovnici podle Světového týmu. Jakmile byl tah dokončen, aktivovaly se Magnusovy hodiny a on měl 1 minutu na další tah.
- Jestliže všichni 3 velmistři navrhli stejný tah, tento tah platil bez hlasování online.
- Jak Magnus tak Světový tým měli dovoleny 3 "Extra Time" tahy. Při těchto tazích jim byly povoleny další 2 minuty času na rozmyšlenou na tah (celkově 3 minuty). Odměření času navíc bylo spuštěno požadavkem na rozhodčího, který monitoroval dodatečný čas a počet těchto vybraných časů.
středa 1. září 2010
Mistr světa Anand prohrál se svým nástupcem?
Magnus Carlsen (Nor) vyhrál turnaj Arctic Securities Chess Stars v Kristiansund. Tento rapid turnaj byl přenášen živě v Norské televizi. Ve finále porazil Mistra světa Viswanthan Ananda 1.5-0.5. Anand nehrál od svého vítězného zápasu v Sofii v květnu a přesvědčivě vyhrál všechny partie s Polgarovou a Hammerem. Avšak ve finale byl v první partii poražen a v druhé partii se dohodl na remize po pouhých 27 tazích Španělské hry. Jon Ludvig Hammer porazil Judit Polgar 1.5-0.5 a vyhrál bronzovou medaili.
Carlsen vant sjakkmesterskap
Magnus Carlsen wins the Arctic Securities Chess Stars 2010
Jeden špatný tah anuluje předchozích 40 dobrých - Horrowitz
"Piju, kouřím, hraji hazard, honím holky -- ale neřest korespondenčího šachu nemám." - Tal
Carlsen vant sjakkmesterskap
Magnus Carlsen wins the Arctic Securities Chess Stars 2010
Jeden špatný tah anuluje předchozích 40 dobrých - Horrowitz
"Piju, kouřím, hraji hazard, honím holky -- ale neřest korespondenčího šachu nemám." - Tal
úterý 31. srpna 2010
Hodnocení pozice
Dobré ohodnocení pozice je nutná funkce pro smysluplný propočet variant. Bez hodnocení pozice by jakýkoli propočet neměl smysl. Této funkce se využívá k prořezávání stromu variant, nebo také k takzvanému zpětnému řešení (backsolving). Spočívá v tom, že dojde-li hodnotící funkce k pozici, která je evidentně horší pro stranu na tahu, tuto větev zahodí a dále nepropočítává. Co k tomuto problému píše J. Nunn ve své knize (viz předchozí článek na toto téma). Úryvky z této výborné knihy považuji za velmi upřímné zkušenosti a přesně vystihují mé osobní praktické problémy ve vážných partiích. Špatné hospodaření s časem, přílišné propočítávání variant z důvodu velké odpovědnosti v soutěži družstev a velká nerozhodnost jsou problémy, které mě pronásledují.
Když počítače analyzují pozici, vytvářejí strom analýzy a potom používají poněkud hrubou funkci vyhodnocení k odhadu pozice na konci každé větve. Potom pracují nazpět, mohou ohodnotit aktuální pozici a ustanovit co považují za optimální linii hry. Kdyby měl počítač dokonale přesnou vyhodnocovací funkci, potom by nemusel analyzovat pozici více než na jeden polotah (ply) dopředu – mohl by jednoduše vyhodnotit pozici po každém tahu a vybral to pokračování s nejpříznivějším hodnocením. Efekt analýzy je zvýšit přesnost jednoduché funkce vyhodnocování.
Lidé mají sklon analyzovat jiným způsobem, ale stejně používají vyhodnocovací funkci. Jelikož si nemohou myslet, že mají výhodu 0.32 pěšců, je celkem normální si myslet „Na konci této větve mám mírnou, slušnou, jasnou, drtivou převahu.“ Po přehlédnutí různých linií se člověk rozhodne o té nejlepší. Tento proces je do jisté míry podobný tomu co dělá počítač.
Člověk však také používá vyhodnocovací funkci typicky jiným způsobem. Jestli si myslíte, že máte v počáteční pozici výhodu, potom automaticky odmítáte tahy, které soupeři dovolují úplnou rovnost. Tento typ uvažování je velmi běžný a je mimořádně užitečný v rychlém omezení počtu tahů, které musíte uvažovat, ale to má také svá nebezpečí. Je to téměř opačná logika k počítači; místo používání analýzy k ohodnocení pozice, ohodnocení je použito k prořezání stromu analýzy. Avšak vzhledem k tomu, že počáteční ohodnocení není založeno na konkrétní analýze aktuální pozice, je vnitřně nespolehlivé. Hráči typicky jednoduše přenáší svá ohodnocení z předchozího tahu a používají ho jako výchozí bod pro další tah. Jestliže je vyhodnocení nepřesné, potom se mohou začít dít všechny druhy divných věcí. Příklad: Předpokládejme, že máte tři možné tahy, A, B, a C, a myslíte si, že máte výhodu. Analyzujete A a usoudíte, že vede do vyrovnané pozice: B vychází stejně. Potom uděláte závěrečný úsudek vylučovacím způsobem, že správný tah musí být C a bohužel s velmi povrchními analýzami. Jestliže je však pozice ve skutečnosti vyrovnaná, potom právě ten tah C, který jste téměř neanalyzovali, může skutečně vést k nevýhodě, ačkoli si to okamžitě neuvědomíte. Potom když máte sklon přenášet ohodnocení z jednoho tahu na další tah, opakujete tento postup s vadnou logikou na další tah. Výsledek je celá řada nepřesných tahů; toto je ve skutečnosti co je běžně známo jako „ztráta vlákna hry“. Jestli se vám přihodí ztráta vlákna, pokuste se potom vystopovat problém zpátky ke kořenu příčiny; překvapivě často zdrojem chyby bylo chybné ohodnocení pozice.
Kdy a jak dlouho analyzovat
Jedna otázka, kterou Kotov ve své teorii "stromu analýzy" skutečně neodpověděl, je kdy vůbec analyzovat, anebo jak mnoho analyzovat. To však má velký praktický význam. Kdekdo umí hrát lepší tahy kdyby mohl analyzovat neomezený čas, ale hry před zavedením šachových hodin (a některé korespondenční partie) ukazují, že to nemusí být vždy pravda. Příliš mnoho analýzy může snadno vést k únavě a zmatkům. Dnes je tendence ke stále kratším časovým limitům a to znamená že rozvržení času na přemýšlení se stává kritičtější.
Když analyzujeme danou pozici, je potřeba také říci, že téměř vždy hráč vidí více v prvních pěti minutách, než v dalších pěti minutách. A dalších pět minut je dokonce ještě méně produktivních, a tak dále. Pozoroval jsem, že jestli hráč stráví více než 20 minut nad tahem, výsledek je téměř vždy chyba. Normální proces rozhodování by neměl trvat déle než oněch 20 minut, dokonce v dosti složitých situacích. Jsou ovšem vždy výjimky k takovému empirickému zákonu, ale ty jsou v tomto případě velmi vzácné. Jestliže hráč ztratí dlouhý čas na tah, důvod je obvykle buď v nerozhodnosti nebo neschopnosti najít uspokojivé pokračování. Je velmi nezvyklé, aby byla pozice tak komplikovaná, že vyžaduje více než 20 minut přemýšlení.
Jestli jste přemýšleli o pozici nějaký čas a stále si nejste jisti co hrát, potom je důležité být nemilosrdně pragmatický. Musíte se ptát zda další přemýšlení vám pomůže k lepšímu rozhodnutí; například jsou dva tahy, oba mají zhruba stejnou podstatu. Jestli jste nebyli se mezi nimi schopni rozhodnout, další přemýšlení by mohlo případně odhalit některé jemné rozdíly, ale velmi vzácně by se tato časová investice vyplatila. Především je snadné se zmýlit když se pracuje s takovými jemnými rozdíly a za druhé, získání minimální výhody má malou cenu, jestli ve výsledku spadnete do časové tísně a přehlédnete figuru. Partie rozhodnuté velmi malými výhodami jsou mnohem méně časté, než se obvykle předpokládá. Jsou hráči, jako Capablanca a Karpov, kteří mají schopnost přeměnit malou výhodu do výhry pravidelně, ale tento talent je vzácný dokonce mezi velmistry. Hry ve kterých hráči dělají chyby a výhoda se mění sem a tam jsou mnohem častější; Nakonec rozhodnutí v partii přijde jako důsledek vážné chyby. Moje rada je poslechnout intuici, který ze dvou tahů je lepší, nebo jestli namáte žádnou preferenci, prostě si vybrat náhodně. Příležitostně jsem měl pokušení si hodit mincí u šachovnice, ale to se mi zdálo vůči soupeři nesportovní.
Jestli nejste schopni najít uspokojivé pokračování, potom znovu obvykle nepomáhá přemýšlet stále dále a doufat v zázrak. Ovšem je otázka, která vzniká s rezignací, pak můžete pokračovat, ale to není běžné. Obvykle je lépe hrát to, co se jeví jako nejméně nevýhodné pokračování a šetřit čas pro přesnou obranu a možnou protihru na později. Stojí za to poznamenat, že pokud jste obecně nespokojeni s vaší pozicí, potom by to mohlo obarvit vaše hodnocení. Před výběrem tahu má asi cenu rychle přehlédnout alternativy a důvody proč je pokládáte za neuspokojivé, podívat se jestli jsou opravdu tak špatné, jak si je představujete. Je běžné, že náhle zjistíte, že vaše zamýšlené pokračování pozici mírně horší; potom si prohlédnete více a více nevýhodné možnosti, a hlouběji se ponoříte do pozice ale zapomenete tu první linii, na kterou jste se dívali a nebyla vůbec tak špatná.
Další běžné plýtvání časem je chtít hrát jistý tah a potom strávit dlouhý čas pokoušením se podpořit tento intuitivní pocit konkrétní analýzou. Nedělejte to. Jestli vaše intuice silně říká abyste hrál tah X, potom pravděpodobně ho budete nakonec hrát stejně a další přemýšlení je jenom ztráta času. (Moje poznámka: Určitě je užitečné podrobit tento tah hlavně důkladné kontrole není-li to "blunder"- hrubá chyba. Prohlédnout všechny soupeřovy vynucující tahy (mezitahy, šachy, údery)).
Nejhorší situace ze všeho může nastat, když chcete hrát tah X, ale nemůžete zjistit objektivní důvod pro tento tah; potom analyzujete a analyzujete až najdete něco polopečeného a pochybný důvod proč X je dobrý tah. Potom skončíte zahráním pochybného tahu a strávíte spoustu času. Avšak obvykle stojí za to strávit pár minut pokoušet se najít něco konkrétně špatného v intuitivní volbě, protože poziční intuice neochrání proti možnosti pochybení z taktických důvodů. Jestli během těchto pár minut nenajdete nic špatného, potom byste ten tah měli zahrát.
Když počítače analyzují pozici, vytvářejí strom analýzy a potom používají poněkud hrubou funkci vyhodnocení k odhadu pozice na konci každé větve. Potom pracují nazpět, mohou ohodnotit aktuální pozici a ustanovit co považují za optimální linii hry. Kdyby měl počítač dokonale přesnou vyhodnocovací funkci, potom by nemusel analyzovat pozici více než na jeden polotah (ply) dopředu – mohl by jednoduše vyhodnotit pozici po každém tahu a vybral to pokračování s nejpříznivějším hodnocením. Efekt analýzy je zvýšit přesnost jednoduché funkce vyhodnocování.
Lidé mají sklon analyzovat jiným způsobem, ale stejně používají vyhodnocovací funkci. Jelikož si nemohou myslet, že mají výhodu 0.32 pěšců, je celkem normální si myslet „Na konci této větve mám mírnou, slušnou, jasnou, drtivou převahu.“ Po přehlédnutí různých linií se člověk rozhodne o té nejlepší. Tento proces je do jisté míry podobný tomu co dělá počítač.
Člověk však také používá vyhodnocovací funkci typicky jiným způsobem. Jestli si myslíte, že máte v počáteční pozici výhodu, potom automaticky odmítáte tahy, které soupeři dovolují úplnou rovnost. Tento typ uvažování je velmi běžný a je mimořádně užitečný v rychlém omezení počtu tahů, které musíte uvažovat, ale to má také svá nebezpečí. Je to téměř opačná logika k počítači; místo používání analýzy k ohodnocení pozice, ohodnocení je použito k prořezání stromu analýzy. Avšak vzhledem k tomu, že počáteční ohodnocení není založeno na konkrétní analýze aktuální pozice, je vnitřně nespolehlivé. Hráči typicky jednoduše přenáší svá ohodnocení z předchozího tahu a používají ho jako výchozí bod pro další tah. Jestliže je vyhodnocení nepřesné, potom se mohou začít dít všechny druhy divných věcí. Příklad: Předpokládejme, že máte tři možné tahy, A, B, a C, a myslíte si, že máte výhodu. Analyzujete A a usoudíte, že vede do vyrovnané pozice: B vychází stejně. Potom uděláte závěrečný úsudek vylučovacím způsobem, že správný tah musí být C a bohužel s velmi povrchními analýzami. Jestliže je však pozice ve skutečnosti vyrovnaná, potom právě ten tah C, který jste téměř neanalyzovali, může skutečně vést k nevýhodě, ačkoli si to okamžitě neuvědomíte. Potom když máte sklon přenášet ohodnocení z jednoho tahu na další tah, opakujete tento postup s vadnou logikou na další tah. Výsledek je celá řada nepřesných tahů; toto je ve skutečnosti co je běžně známo jako „ztráta vlákna hry“. Jestli se vám přihodí ztráta vlákna, pokuste se potom vystopovat problém zpátky ke kořenu příčiny; překvapivě často zdrojem chyby bylo chybné ohodnocení pozice.
Kdy a jak dlouho analyzovat
Jedna otázka, kterou Kotov ve své teorii "stromu analýzy" skutečně neodpověděl, je kdy vůbec analyzovat, anebo jak mnoho analyzovat. To však má velký praktický význam. Kdekdo umí hrát lepší tahy kdyby mohl analyzovat neomezený čas, ale hry před zavedením šachových hodin (a některé korespondenční partie) ukazují, že to nemusí být vždy pravda. Příliš mnoho analýzy může snadno vést k únavě a zmatkům. Dnes je tendence ke stále kratším časovým limitům a to znamená že rozvržení času na přemýšlení se stává kritičtější.
Když analyzujeme danou pozici, je potřeba také říci, že téměř vždy hráč vidí více v prvních pěti minutách, než v dalších pěti minutách. A dalších pět minut je dokonce ještě méně produktivních, a tak dále. Pozoroval jsem, že jestli hráč stráví více než 20 minut nad tahem, výsledek je téměř vždy chyba. Normální proces rozhodování by neměl trvat déle než oněch 20 minut, dokonce v dosti složitých situacích. Jsou ovšem vždy výjimky k takovému empirickému zákonu, ale ty jsou v tomto případě velmi vzácné. Jestliže hráč ztratí dlouhý čas na tah, důvod je obvykle buď v nerozhodnosti nebo neschopnosti najít uspokojivé pokračování. Je velmi nezvyklé, aby byla pozice tak komplikovaná, že vyžaduje více než 20 minut přemýšlení.
Jestli jste přemýšleli o pozici nějaký čas a stále si nejste jisti co hrát, potom je důležité být nemilosrdně pragmatický. Musíte se ptát zda další přemýšlení vám pomůže k lepšímu rozhodnutí; například jsou dva tahy, oba mají zhruba stejnou podstatu. Jestli jste nebyli se mezi nimi schopni rozhodnout, další přemýšlení by mohlo případně odhalit některé jemné rozdíly, ale velmi vzácně by se tato časová investice vyplatila. Především je snadné se zmýlit když se pracuje s takovými jemnými rozdíly a za druhé, získání minimální výhody má malou cenu, jestli ve výsledku spadnete do časové tísně a přehlédnete figuru. Partie rozhodnuté velmi malými výhodami jsou mnohem méně časté, než se obvykle předpokládá. Jsou hráči, jako Capablanca a Karpov, kteří mají schopnost přeměnit malou výhodu do výhry pravidelně, ale tento talent je vzácný dokonce mezi velmistry. Hry ve kterých hráči dělají chyby a výhoda se mění sem a tam jsou mnohem častější; Nakonec rozhodnutí v partii přijde jako důsledek vážné chyby. Moje rada je poslechnout intuici, který ze dvou tahů je lepší, nebo jestli namáte žádnou preferenci, prostě si vybrat náhodně. Příležitostně jsem měl pokušení si hodit mincí u šachovnice, ale to se mi zdálo vůči soupeři nesportovní.
Jestli nejste schopni najít uspokojivé pokračování, potom znovu obvykle nepomáhá přemýšlet stále dále a doufat v zázrak. Ovšem je otázka, která vzniká s rezignací, pak můžete pokračovat, ale to není běžné. Obvykle je lépe hrát to, co se jeví jako nejméně nevýhodné pokračování a šetřit čas pro přesnou obranu a možnou protihru na později. Stojí za to poznamenat, že pokud jste obecně nespokojeni s vaší pozicí, potom by to mohlo obarvit vaše hodnocení. Před výběrem tahu má asi cenu rychle přehlédnout alternativy a důvody proč je pokládáte za neuspokojivé, podívat se jestli jsou opravdu tak špatné, jak si je představujete. Je běžné, že náhle zjistíte, že vaše zamýšlené pokračování pozici mírně horší; potom si prohlédnete více a více nevýhodné možnosti, a hlouběji se ponoříte do pozice ale zapomenete tu první linii, na kterou jste se dívali a nebyla vůbec tak špatná.
Další běžné plýtvání časem je chtít hrát jistý tah a potom strávit dlouhý čas pokoušením se podpořit tento intuitivní pocit konkrétní analýzou. Nedělejte to. Jestli vaše intuice silně říká abyste hrál tah X, potom pravděpodobně ho budete nakonec hrát stejně a další přemýšlení je jenom ztráta času. (Moje poznámka: Určitě je užitečné podrobit tento tah hlavně důkladné kontrole není-li to "blunder"- hrubá chyba. Prohlédnout všechny soupeřovy vynucující tahy (mezitahy, šachy, údery)).
Nejhorší situace ze všeho může nastat, když chcete hrát tah X, ale nemůžete zjistit objektivní důvod pro tento tah; potom analyzujete a analyzujete až najdete něco polopečeného a pochybný důvod proč X je dobrý tah. Potom skončíte zahráním pochybného tahu a strávíte spoustu času. Avšak obvykle stojí za to strávit pár minut pokoušet se najít něco konkrétně špatného v intuitivní volbě, protože poziční intuice neochrání proti možnosti pochybení z taktických důvodů. Jestli během těchto pár minut nenajdete nic špatného, potom byste ten tah měli zahrát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)