Derby ve 2. kole

2. kolo 1. ligy - východ:   Polabiny B - Polabiny C  6:2  (8. šachovnice)  

Rozhodly chybné tahy černou dámou  15...Dc7?, správné bylo 15...Qe7! 16.Qd1 Rfd8 17.f3 Nf8 18.Be2 Ng6 19.Bg3 d5 20.cxd5 Nxd5 21.Nxd5 Rxd5 22.Rxd5 Bxd5 ~ = 

a   18... Dc6? - lepší bylo 18...Qg6!? 19.Qd1 Nc5 20.f3 e5 21.Rd2 a6 22.Nd6 Bc6 23.e4 ale i zde stál bílý jasně lépe.

V zahájení stálo za úvahu hrát místo 9... d6 aktivněji  9...d5!? 10.cxd5 ( 10.Nf3 dxc4 11.Bxc4 Nbd7 12.O-O c5 13.Rac1 g5 14.Bg3 Ne4 15.Qd3 Nxg3 16.hxg3 = )

10...Bxd5 11.Nf3! ( 11.Bxf6? Qxf6 12.Qxc7 Nc6 =+ )  11...c5 12.dxc5 Nbd7 13.cxb6 Qxb6 14.Qb4 Qxb4+ 15.axb4 Rfb8 = ~ )

Každopádně to byla pro mě poučná partie.

Analýza partie na Lichess

A 2 zajímavé partie ze soutěže KP1 kde se situace měnila nahoru a dolů:

Analýza této partie na Lichess

Analýza této partie na lichess.org

Drama v neděli dopoledne

 Bojovná partie v KPI  na 3. šachovnici, ve které mi soupeř kladl velké problémy. Nakonec po řadě oboustranných chyb v zápletkách při mě stálo štěstí. Utkání  Polabiny D - Bohemia Pardubice 3-5 pro  naše družstvo skončilo prohrou.

Zajímavé momenty :  Tah 13...Sh3!? mě tak překvapil, že jsem úplně vyloučil nejlepší a vlatně přirozený tah 0-0, po kterém jsem měl jasně lepší pozici. Větší chyba bílého byla jen tah 15. Je2, ale černý mu oplatil na první pohled přirozeným tahem 16...Dg5+ který byl chybou, protože lépe bylo jednoduše...0-0, rošáda která pak černému velmi chyběla.

Analýza této partie na lichess.org

Plaskettova studie

Plaskettova studie je studie šachové koncovky vytvořená nizozemským skladatelem koncovek Gijs van Breukelen (27. února 1946 – 21. prosince 2022) kolem roku 1970, i když v té době nebyla publikována. Van Breukelen publikoval hádanku v roce 1997 v nizozemském šachovém časopise Schakend Nederland. Představil jej anglický velmistr James Plaskett na špičkovém šachovém turnaji v Bruselu v roce 1987, odtud název „Plaskett's Puzzle“. Podle soudobých zpráv z několika silných velmistrů, kteří tuto pozici analyzovali, ji dokázal vyřešit pouze bývalý mistr světa Michail Tal.[1]

I když je řešení překvapující, bylo zjištěno, že studie je nedokonalá v tom, že bílý nemá žádné bezprostředně rozhodující pokračování, pokud černý zahraje 4...Kg4 spíše než zjevné 4...Nf7+.[2] Tento problém lze vyřešit umístěním černého jezdce g5 na h8 nebo e5 nebo přidáním bílého pěšce na h2, ale tato nedokonalá verze studie, kterou předvedl Plaskett a kterou zveřejnil van Breukelen, zůstává nejznámější.

Studie je považována za nejlepší studii "Bílý na tahu vyhraje" všech dob. Může sloužit jako testovací úloha pro moderní šachové motory. Její historie je zajímavá a doufám, že je pravdivá. Studie se objevila na turnaji v Brusselu 1987, když ji GM Jim Plaskett ukázal přítomným velmistrům (Kasparov a Ljubojevic turnaj vyhráli s 8.5/11, Karpov byl druhý 7/11). Žádný přítomný velmistr ji nevyřešil, kromě Michaila Tala, který se na ni několik minut dival a šel se projít do parku. Vrátil se s řešením. Řešení studie je opravdu fantastické a dokazuje nekonečnou krásu myšlenek v šachu.

FEN "8/3P3k/n2K3p/2p3n1/1b4N1/2p1p1P1/8/3B4 w - - 0 1

Stěhování Blogu z Blog.cz je hotovo

Oznámili mi že doména blog.cz 16. srpna končí. Tak jsem si ty zajímavé (pro mě) články přestěhoval sem. První článek byl "Co jsou šachy" z 26. ledna 2010 po mém odchodu do důchodu v roce 2009. Předtím jsem pauzíroval se šachem 25 let. Doba byla náročná a orientoval jsem se ve volném čase na přírodu, zahradu a chov včel. Na šachy jsem neměl ani pomyšlení. Několikrát jsem si za tu dlouhou dobu zahrál, jednou i v nějaké herně na internetu, ale hned jsem toho nechal. Jelikož jsem z minulosti měl jen několik celkem bezcenných knížek o zahájení, vrhl jsem se zvědavě s googlem na internet hledat vše co je nového v šachu. Jakmile mě nějaké téma o šachu zaujalo, tak jsem si napsal nějaké poznámky a většinou ještě překlad toho nejzajímavějšího. Jak jsem nyní zjistil, tak původní zdroje informací se také většinou přestěhovaly nebo úplně zmizely. Postahoval jsem si z internetu taky nejlepší literaturu v pdf nebo djvu formátu. I z této literatury jsem něco převedl do článků blogu "Zápisky šachového amatéra". Zjistil jsem ale, že žádný "kámen mudrců" v šachu neexistuje. Člověk je limitován svou fyzickou (genetickou) podstatou - stavbou mozku a tím zejména rychlostí a přesností myšlení. Pilným studiem lze jisté změny docílit, ale velmi omezeně. Je spousta velmi nadaných šachistů, bohužel líných se učit a mnoho je také pilných studentů, kterým ale nebylo tolik Bohem "do vínku" dáno.  Obě tyto skupiny spolu vyrovnaně zápolí a vyhraje ten, kdo má zrovna svůj den.

Každopádně toho je kolem šachu hodně zajímavého a možná se to bude někomu zvídavému hodit.

Oblíbené odkazy z výšeuvedeného blogu

• CHESS History Center

• PGN_mentor_files

• chessopolis

• Gameknot

• chess_for_all_ages

• chesbites

• Most instructive gamesChessdom

• ChessVille

• ChessBase Magazin

• LINK COLLECTION CHESS GAMES

• Chess Portal

• Chessgameslinks

• Facebook - Z. Zavodny

• Neznámé šachové partie a materiály

Cesta vzhůru

Nejdůležitější podle velmistra Bronsteina je pochopit základní ideje šachu a vyvinout si správný proces myšlení. Silný hráč by měl mít správné taktické vidění, schopnost počítat varianty, poziční chápání a znalost koncovek.

http://www.thechessworld.com/learn-chess/9-training-techniques/456-how-to-reach-2200-elo-according-to-gm-tkachiev

Z uvedených činitelů je taktické vidění nejsnadnější dovednost k natrénování. Soustavné řešení taktických úloh je správná cesta a určitě přinese výsledky.

Práce na koncovkách je časově náročné ale poměrně jednoduchý proces. Musíte mít základní chápání elementárních koncovek a být schopni vyhrát nebo remizovat typické koncovky.

Schopnost počítání variant je však již obtížnější získat. Měli byste být schopni vizualizovat si pozici v hlavě a počítat co se stane, pokud nastane jisté pořadí tahů. Je třeba však mít na paměti, že není nutné počítat všechno. Lidé nejsou stroje a nemohou všechno zkoumat tah po tahu. Výběr variant k hlubšímu propočtu je také schopnost silnějšího hráče.

Trik spočívá ve výběru správné linie k počítání a být schopen ji propočítat dostatečně hluboko tak, abychom mohli ohodnotit konečnou pozici dostatečně přesně ke správnému hodnocení. Existují některé metody, které se dají použít ke zlepšení dovednosti počítat varianty. Jedna je řešení taktických úloh v hlavě bez pohybu figur na šachovnici nebo bez pohledu na pozici. Můžeme začít snadnými úlohami a postupně přejít na obtížnější jak se naše schopnost počítat zlepší.

Jiná metoda je vhodnější pro pokročilé hráče. Hraní naslepo se slabším soupeřem dramaticky pomáhá schopnosti počítat a vizualizovat pozice.

Poziční chápání může přijít se zkušenostmi. Studování dobře komentovaných klasických partií, pochopení myšlenek skrývajících se za každým tahem a používání jich ve vlastních partiích můžete v této oblasti udělat rychle pokrok

Tři šachové mozky

Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak mi funguje šachové myšlení. Skoro každý den si řeším pro zábavu taktické úlohy a studie.

Někdy mi to jde jako po másle, někdy dělám chyby. Samozřejmě záleží na obtížnosti úloh, náročném propočtu mnoha variant, ale většinou jsou to vtipné úlohy na 2 - 3 tahy. To je ten první mozek. Význam má to, že dopředu u úlohy víme, že tam je nějaký skrytý rozhodující trik - to u praktické partie většinou před tahem nevíme.

Velmi se také rozšířila videa na youtube s bleskovými nebo rapid partiemi. Rád sleduji videa Hodinka s mistrem, nebo Banter Blitz with Bartholomew (Magnus, Hammer) (škádlení, žertování s bleskovkami). Při sledování cizí partie se zapojuje ten druhý mozek. Většina tahů se zdá velmi logických, některé tahy vidím dopředu a někdy se divím, co na té pozici tomu velmistrovi tak dlouho trvá. Člověk má iluzi, že by tu partii možná zahrál stejně.

Třetí mozek pak zbývá na vlastní hru v partii. A tady vzniká kámen úrazu - náhle si při hře nejsem jist většinou tahů, mám dilema, napadají mi nesmyslné tahy, bojím se neexistujících hrozeb soupeře. Přichází dříve či později chyby, často fatální. Zdánlivě to vypadá tak, jakoby ty 3 mozky spolu špatně komunikovaly. Proč je takový velký rozpor mezi iluzí druhého mozku (sledování partií mistrů) a mozkem pro samostatnou hru? Vysvětluji si to tak, že silnější hráč je více imunní proti velkým (rozhodujícím) chybám. Slabší hráč může udělat řadu silných tahů, ale statisticky častěji narazí při řešení pozice (i z časových důvodů) na nepřekonatelnou bariéru a udělá fatální chybu. Silnější hráč si pak se získanou výhodu snadněji poradí. Co se s tím dá dělat?

Zatím jsem dospěl k jedinému závěru: Je potřeba častěji hrát se silnějšími hráči, nejen bleskové a rapid partie, ale zejména vážné partie s delší časovou kontrolou minimálně 60 minut na partii se zápisem. Analýza chyb post mortem s trenérem, nebo s motorem je velmi důležitá. Jinudy cesta k šachovému mistrovství v praktické hře nejspíš nevede. Důležitá je i teoretická příprava na soupeře před partií.

Metody zlepšování jsou podobné jako u jiných sportů. Mozek se tak jeví jak zvláštní sval, který je nutné plánovitě zatěžovat i uvolňovat a postupně zvyšovat jeho pružnost. A to nezmiňuji vrozené dispozice v rychlosti a přesnosti myšlení, jejichž překročení je neobtížnější dokonce až nemožné.

Paradox dlouhého přemýšlení

Tento paradox jsem si objevil u sebe a potom mě příjemně překvapilo, že tím trpí i jiní hráči.

V šachové partii se hra odvíjí v podstatě ve 3 fázích. Zahájení, ve které se hráč orientuje podle určitých strategických principů (centrum, vývin, rošáda) a také podle moderní teorie. Teorie zahájení se historicky vyvíjela a názory se měnily. S touto fází mají šachové motory asi nejvíc problémů, zřejmě pro velkou složitost pozice a množství variant.

Vývinem figur a úklidem krále do bezpečí se současným vývinem věže začíná fáze střední hry, kde se začáná většinou v partii "lámat chleba"..

Koncovky podléhají poměrně propracované teorii a v dnešní době jsou již pozice se 7 kameny exaktně analyzované až do matu.

Zatímco v zahájení se hráči řídí také podle svého naučeného repertoáru, kde mohou mít připraveny nějaké nové tahy, které nikdo před nimi nevyzkoušel, tak ve střední hře se hráči řídí podle hodnocení pozice, příslušného plánu hry a propočtu variant. Spolu s chybami v hodnocení a plánech další hry, nastupují také chyby v taktice a propočtu variant a jejich správné hodnocení. V této fázi střední hry často hráč v kritické pozici přemýšlí někdy i desítky minut na nalezení konkrétního tahu. Přesto i po dlouhém přemýšlení hráč občas vyprodukuje velkou chybu. Přemýšlel jsem, proč k tomu dochází. V tomto článku se tohoto problému a příčin pokusím dotknout.

Tím paradoxem, který je v názvu článku, je čas věnovaný na jeden tah a to, že tomu neodpovídá výsledek přemýšlení - špatný tah.

Proces správného propočtu variant je podle mne nejnáročnější disciplína v šachu. Je náročná na představivost virtuálních koncových pozic variant a jejich správné hodnocení. Problém je v jejich počtu a výběru těch relevantních variant. V tomto ohledu se schopnosti hráčů diametrálně liší. Svou nezanedbatelnou a mnohdy přehlíženou roli hraje únava mozku z předešlé hry. Schopnost vybavování, paměti, představivosti se únavou zhoršuje. Hráč si toto ubývání schopnosti myslet někdy ani neuvědomuje.

Právě ta skutečnost, že se hráč na dlouhou dobu zamyslí, signalizuje problémy a váhání, co v pozici podniknout. Někdy je relativně správných cest několik, někdy je správný tah pouze jediný a ostatní vedou do záhuby. To ale hráč často netuší. Rozmanitost vznikajících pozic je nekonečná a někdy právě šablonovité myšlení, kdy se rozhoduje podle zkušenosti a podobnosti známých motivů, někdy vede ke konkrétním chybám.

Co proti tomu, abychom nechybovali, dělat?

Často hrát a trénovat. Trénovat řešení neznámých taktických úloh, pozic z partií, kde došlo k chybám. Časté hraní zvýší vytrvalost a schopnost odolávat únavě. Trénovat schopnost koncentrace myšlení. Také přehrávání kvalitních partií a snaha o pochopení originálních plánů hry a různých taktických obratů.