Následující text je ze 7. kapitoly dříve zmíněné knihy Voprosy sovremennoj teorii od Izáka Lipnického. Tuto kapitolu zatím považuji za klíčovou v celé knize a podle mého názoru dosti srozumitelně objasňuje roli šachových zákonů a pouček, jak se je učí začátečníci i pokročilí při studiu šachu. Králem dogmatiků byl Dr. Siegbert Tarrasch, jehož díla jsou ale neocenitelná pro celé šachové generace. Jeho poučky jsou srozumitelné, zapamatovatelné a fungují v 90 procentech pozic vznikajících na šachovnici. Například "Ein Springer am Rand bringt Kummer und Schand." (Jezdec na kraji přináší starosti a ostudu). Sbírku takových pouček přehledně uspořádal například také autor tohoto blogu. Ale některé poučky a zákony si na první pohled logicky odporují. Co s tím? Jak se v tom orientovat? Zkušený hráč vám poradí: Hrát, hrát a hrát. Je pravda, že někomu praxe vyjasní jak to doopravdy je s těmi zákony. Každá partie je ale diametrálně jiná a příčiny porážky jsou někdy velmi spletité - většinou ale hrubá chyba rozhodne bez ohledu na to, jak bezvadně hrál poražený hráč v předchozích tazích. Stinná stránka přehnané praxe se slabšími soupeři je v tom, že se mohou jenom zafixovat špatné návyky. Dobrá průprava ve znalosti taktiky a pohotovost v odhalení taktické podstaty je klíčový předpoklad k úspěšné hře bez něhož nelze postoupit dál. Ale co když jsou oba hráči v taktice na stejné úrovni? Pak rozhodují další rozdíly v chápání pozice, znalosti teorie zahájení, koncovek a další faktory. Příspěvek k přehodnocení přístupu k pozici může být i následující výňatek ze zmíněné knihy.
Kapitola 7 - Konkrétní přístup k pozici
Dívali jsme se již na řadu příkladů - z nesčíslné řady podobných - kde se jistá objektivní šachová pravidla ukázala jako neúčinná do té míry jak konkrétní, dynamický přístup k pozici vyžadoval rozhodnutí, které šlo proti těmto pravidlům.
Dnes vládne konkrétní, tvůrčí přístup k hodnocení pozice. Sovětští hráči spoléhající na tuto metodu dosáhli mimořádných úspěchů. To dalo Petru Romanovskému příčinu napsat v jeho knize Vybrané partie (Selected Games):
"Extrémní konkrétnost plánování, průzračnost a realismus cílů; přesné a daleko sahající počítání; vysoká úroveň techniky, a silná představivost; odpor k rutině a stereotypům - to je to co určuje tvůrčí styl reprezentantů Sovětské šachové školy. "
Nicméně až do dnešní doby nebyla objasněna skutečná podstata konkrétního přístupu k pozici nebyla.
Říkal jsem, že konkrétní zvláštnosti pozice hrají hlavní roli ve výběru plánu nebo tahu - určují zda jistá šachová pravidla a principy jsou účinné nebo nikoli. Ale o jakém druhu konkrétních zvláštností mluvíme? Jaký je jejich určující význam? Šachová teorie dosud musela dávat odpověď na tyto otázky.
Zdá se mi, že problém může být správně vyřešen s pomocí celkové dialektické metody dotazování.
1. Šachy existují a vyvíjejí se na základě stabilní skupiny faktorů: Stejné figury, pevná pravidla hry, pravidelné střídání tahů. Různé kombinace těchto faktorů vytvářejí miliony možných šachových pozic, mnoho z nich mají podobné vlastnosti. Obecný cíl každé strany je stálý: dosáhnout vítězství nebo remízy.
2. Jsou jisté základní zákony, normy a principy působící v jakýchkoli pozicích. Studie šachu sleduje cíl v odhalování těchto základních spojení, aby dalo hráčům spolehlivé vodítko pro jejich akce.
3. Proces získávání znalostí v šachu spočívá v následujících krocích:
a) studie různých specifických pozic - jinými slovy základní, okamžité pochopení hry;
b) zobecnění těchto pozic; odhalení obecných zákonů, norem a principů.
Celý proces dotazování a jeho závěrů je neoddělitelně spojen s praktickými testy, které měří hodnotu "pravd" ke kterým jsme dospěli.
4. V každé šachové pozici jisté skupiny objektivních zákonů, norem a principů účinkují skrytě. Mnoho z nich musí být ještě vytaženy na světlo a formulovány. Správné ohodnocení pozice a volba tahu pouze na základě stanovených, známých pravd není vždy proveditelná. V těchto zákonech a principech, které jsou již stanoveny a známé, jsou nejvyšší, v pozici dominující, a potom může být na jejich základě provedeno hodnocení. Dále podstata mnoha pozic je stanovena pomocí zákonů a principů, které ačkoli objektivně existují, nejsou nám ještě k dispozici.
Jak tedy máme ohodnotit pozici? Standardy, které jsou známé se ukazují jako neužitečné. Jiné standardy nejsou k dispozici. Z dobře známé poučky, že pravda je konkrétní, vyplývá na druhé straně to, že konkrétní přístup odráží jednoznačnou pravdu - a nahrazuje, tak řečeno, nedostatek zvláštního šachového zákona nebo pravidla. Je proto nesprávné říci, že kreativní, konkrétní přístup k pozici redukuje platnost šachových pravidel nebo jim odporuje.
Celá pointa je v tom, že v jakékoli zvláštní pozici vyvrácení některých zákonů pouze dělá cestu pro potvrzení a úspěch jiných.
Tudíž šachové zobecnění a konkrétní přístup plodně doplňují jeden druhého v průběhu boje nebo analýzy. Šachová zobecnění musí být používána konkrétně s představivostí. Dnes nejdůležitější teoretický úkol bezpochyby leží v dalším rozšiřování naší šachové znalosti, odhalování nových zákonů a principů a vytažení úplné hodnoty z mimořádně bohaté zkušenosti a úspěchů nejsilnějších současných hráčů.
5. Vědecké studium hry vůbec nezmenšuje roli a význam šachové představivosti. Naopak, pomocí otevírání nových horizontů pouze slouží k vývoji této představivosti a směruje ji na správnou cestu.
Je naivní se obávat, že s vývojem teorie a odhalením jejího tajemství, šachový boj může někdy ztratit svou přitažlivost a bude redukován jednoduše na aplikaci připravených formulí. Radost z šachové tvořivosti nebude nikdy vyčerpána!
Bez ohledu jak široce a zevrubně jsou šachové zákony a principy vypracovány, konkrétní tvůrčí přístup k jakémukoli problému nebo pozice bude mít vždy rozhodující význam. Bez toho nemůžeme stanovit
a) které zákony - zákonitosti, principy, pravidla - jsou platná v daném specifickém případu; a
b) Jak tyto teoretické pojmy mají být aplikovány v praxi.
Dále musíme mít na paměti to, že s objevením nových šachových faktů a objevů, mnoho ze zavedených teoretických doporučení bude pozměněno nebo ztratí na síle. Proto například v Sicilské obraně bylo dlouho považováno za velmi špatné pro černého dovolit c2-c4, jelikož bílý by dostal silnou pozici v centru.
Postupně se však ukázalo, že tah c2-c4 není pro černého nebezpečný, pokud může provést osvobozující postup d6-d5.
Zdá se mi, že ve světle toho co bylo diskutováno, by se mělo něco více udělat k objasnění toho, co je špatné na dogmatické metodě řešení různých problémů v šachu. Podstata šachového dogmatismu není jenom v tom, že (1) zavedená pravidla jsou aplikována bez ohledu na okolnosti, bez ohledu na všechny konkrétní zvláštnosti pozice. Dále (2) hodnocení specifických pozic má tendenci být založeno na ničem jiném, než na těchto zákonech a direktivách, které jsou zřejmé, známé a již zavedené; Nikdo se nepokouší ujistit se zda tyto zřejmé ukazatele mají ústřední důležitost v problémové pozici, nebo jsou pouze podružné (když některé jiné ukazatele, ačkoli méně zřejmé, jsou rozhodující).
Tudíž dogmatický přístup k šachovým pozicím je zvláště povrchní přístup, neschopný odhalit všechnu nesmírnou mnohostrannost možností obsažených v partii.
Uvažujme některé příklady.
Černý na tahu. Bílý má lepší vývin a jeho otevřené sloupce jsou klíčové charakteristiky pozice. Přesto pozice nemůže být hodnocena jako vyhraná pro bílého. V pozici černého nejsou slabiny; tahem Nb8-c6 může zavřít c- sloupec a pokrýt bod vniku e7.
V tomto diagramu černý na tahu, klíčová charakteristika je oslabení černého dámského křídla.
Znovu situace není pro něho těžká. Bílý nemá otevřené sloupce a náskok ve vývinu, který by mu umožnil využít tyto slabiny.
Můžeme zde vidět, že je nesmyslné uvažovat tento nebo onen poziční faktor v izolaci od specifických okolností na šachovnici. Nyní prozkoumejme pozici, kde tyto charakteristiky zvýhodňující bílého se vyskytly dohromady.
Botvinnik - Aljechin, Amsterdam 1938
Při hodnocení pozice je snadné vidět, že vážné slabiny v pozici černého nemohou zabránit soupeři proniknout na otevřených sloupcích (tah Nb8-c6 není možný). Černá pozice je již prohraná.
Verdikt v situaci je tedy založen na dvou pozičních faktorech, které známe: otevřené sloupce pro bílého ve spojitosti se slabinami u černého. Oba faktory slouží k definici podstaty pozice a jsou ve prospěch bílého.
19...Re7 20.Rxe7 Qxe7 21.Qc7! Qxc7 22.Rxc7 f6! 23.Kf1 Rf7 24.Rc8+ Rf8 25.Rc3! g5 26.Ne1 h5 27.h4! a bílý vyhrál v 51 tahu.
Botvinnikovy poznámky k partii jsou velmi charakteristické:
"Potíže při hraní takové pozice není ve složitosti kalkulací, ale problém je správně ohodnotit vznikající pozice při propočítávání."
Ve světle dříve uvedených argumentů se podívejme na některé příklady, které jsme již viděli v předchozích kapitolách.
Zřejmá charakteristika pozice je to, že bílý král je v centru.
Je známo ze zkušeností z mnoha partií, že král v centru šachovnice ve střední hře je velké riziko. Na tomto základě šachový dogmatik stanoví poučku: Ve střední hře je král v centru vždy špatně postaven. Následně když pracujeme s variantami v praktické hře, hráč zavrhuje ty, ve kterých král skončí v centru, protože slepě věří zavedenému pravidlu.
Při tvůrčím pojetí stejné pozice můžeme začít uvažovat následovně. V pozici střední hry král v centru není v nebezpečí sám o sobě, ale pouze protože soupeř může proti němu obvykle organizovat silný útok. Když je toto ten případ, tak obecný šachový zákon účinkuje: Kryjte svého krále.
Jako zvláštní případy tohoto zákona můžeme zmínit nebezpečí krále v centru šachovnice, nebezpečí pro krále na křídle v absenci pěšcového krytu atd. Ale jak jsem již zdůraznil, platnost jakýchkoli šachových zákonů a zákonitostí je zcela závislá na konkrétních okolnostech. Jaké jsou to okolnosti zde?
Z konkrétního studia situace můžeme vidět že pozice bílého krále v centru neodporuje zákonu o krytí krále, jelikož černý proti němu nemůže vytvořit útok.
Vyplývá z toho, že král v centru je pouze zřejmá charakteristika pozice, ale nikoli rozhodující.
Hlavní, rozhodující charakteristika je následující:
a. Bílé figury jsou aktivní, mají k dispozici otevřené linie.
b. Černé figury jsou omezeny; nemohou se prolomit do otevřeného prostoru.
Pro tento okamžik král na d5 brání bílému od organizování rozhodujícího útoku. Ale jakmile je král odstraněn z centra, pozice se stane pro černého beznadějná.
Nemělo by nás udivovat, že toto umístění krále se stalo v partii Chigorina, jemuž byl šachový dogmatismus absolutně cizí.
Nyní jiný příklad. Jak by měl bílý zacházet s další pozicí?
a. povrchní dogmatické rozhodnutí: Bílý musí vzít směrem k centru a2xb3, jelikož c2xb3 by otevřelo krále, který je na stejném sloupci jako černá věž. Kromě toho by černý zůstal se snadno vyhranou pěšcovou koncovkou pokud by se všechny figury vyměnily.
Tudíž a2xb3!
b. Konkrétní, tvůrčí rozhodnutí: v této pozici rozhodující princip je usilovný útok na opačných křídlech. V případě axb3? Nb4! s hrozbou Qd8-a5, černý získá mimořádně silný útok. Na druhou stranu cxb4! černého útok je velmi těžké spustit, navzdory věži a králi proti sobě. ...(Například: 13....Nb4 14.Kb1!)
Bílý bude moci pokračovat úspěšně v útoku na královském křídle. Za těchto okolností pěšec navíc v centru nemá zvláštní význam.
Takže c2xb3 a nikoli a2xb3 je správné. Toto je nejen konkrétní tvůrčí řešení problému, ale řešení je v zachování zvláštních šachových principů, které hrají tady centrální roli a může být vyjádřeno jako toto:
při ostrých útocích na opačných křídlech, úspěch závisí na schopnosti kombinovat vlastní útok na jednom křídle s podstatnými profylaktickými opatřeními na druhé straně.
Uvažujme ještě jeden příklad konkrétního a tvůrčího rozhodnutí.
Bílý má střelce mimo hru na b2, a jeho pěšec na c4 je slabý. Posledním tahem b7-b6, černý jasně definoval svůj plán - tlak proti pěšci c4 pomocí Bc8-a6, Qa5-a4, Nb8-c6-a5. Povrchní hrou by bílý mohl skončit v problémech.
Může provokovat tah, který by mu prospěl, zejména c5xd4?
Bílý zvážil konkrétní charakteristiky pozice a zahrál 11.g4!!
Tento tah náhle mění scénu. Černý nemůže nyní pomýšlet na obléhání pěšce c4. Například 11...Ba6 by prohrálo po 12.gxf5! kdy obě odpovědi jsou špatné: 12...exf5 13.Qe3+!, nebo 12...Bxc4 13.Bg2 Nc6 14.fxe6 atd.
Hrozby vznikly neočekávaně a tak naléhavě nutí černého přejít k počítání specifické varianty. Na prvním místě jsou zřejmé tahy 11...Bb7 a 11...fxg4. Možné varianty jsou 11....Bb7 12.d5 nebo 12.Rg1 12....0-0 13.gxf5 exf5 14.Rg1 a 11...fxg4 12.Rg1 (12.Bg2) s nebezpečnou iniciativou pro bílého.
11.g2-g4 vytváří černému vážné problémy. Nyní tento tah by sotva napadl hráče, kterému vládnou dogmatické pojmy. Odporuje pravidlům
1. Vyvinuj se co nejrychleji jak můžeš
2. Nechoď do nepřipravených útoků
3. Neoslabuj kryt krále.... atd.
Slepé lpění na těchto pravidlech, dogmatik v pozici na diagramu by asi hrál 11.e3 a potom by se divil proč ho "správná" hra přivedla k prohře.
Ale věc je v tom, že v dané pozici nejsou uvedená teoretická pravidla 1, 2, 3 v žádném případě klíčová a rozhodující, a tak by byla chyba, aby bílý na nich zakládal další hru.
11.g2-g4!! je příklad čistě tvořivého pojetí pozice. Ale potom není toto konkrétní, tvůrčí rozhodnutí v konfliktu s šachovými principy? Určitě ne!
Uvažujme situaci na diagramu:
Konkrétní zvláštnosti této pozice jsou následující:
1. Většina černých figur je na dámském křídle; v tomto okamžiku je jediná ve hře.
2. Černé královské křídlo postrádá figurovou ochranu.
Zřejmě v takových podmínkách je velký zájem bílého začít ostrou šarvátku na královském křídle, kde může okamžitě koncentrovat akce některých svých figur. Použitím konkrétního přístupu k této pozici, můžeme vidět, že následující šachový zákon má maximální účinnost, oprávněnost a význam : Udeřte na nejzranitelnější bod v soupeřově pozici.
Bílého 11.g2-g4!! je zcela v souladu s tímto zákonem, umožní mu otevřít linie a pokračovat okamžitě v útoku na krále. Aby se vyhnul černý pohromě, musí odpovědět 11....cxd4! ale toto je právě to k čemu bílý směřuje když hraje g4, jelikož chce srovnat dvojpěšce c a vyvést střelce b2 do života. Po 12.cxd4! silnější než 12.gxf5 dxc3! 13.Bxc3 Qxf5) 12....Qxd2+ 13.Kxd2 fxg4 14.Rg1 h5 15.h3! gxh3 16.Bxh3. Černý má velké problémy.
Podívejte se na některé příklady v kapitole o Mobilizaci figur: partie Korchnoi-Flohr -a Keres-Lipnitsky. Tak tam budete vidět konkrétní, tvůrčí rozhodnutí porušující jeden šachový zákon "vyvinuj své figury tak rychle jak jen možno" v zájmu jiného zákona "bojuj o centrum".
Shrneme-li to, můžeme říci, že správné hodnocení pozice je nemyslitelné bez hlubokého proniknutí do jejího obsahu - bez zvláštní pozornosti k tomu zřejmému ale zejména s ohledem k jejím skrytým faktorům. Konkrétní tvůrčí rozhodnutí není vůbec popření šachových obecností, protože popření některých zákonů a zákonitostí - které jsou často zřejmé - je vyváženo pomocí potvrzení jiných zákonů, které jsou asi skrytější.
Kapitola 7 - Konkrétní přístup k pozici
Dívali jsme se již na řadu příkladů - z nesčíslné řady podobných - kde se jistá objektivní šachová pravidla ukázala jako neúčinná do té míry jak konkrétní, dynamický přístup k pozici vyžadoval rozhodnutí, které šlo proti těmto pravidlům.
Dnes vládne konkrétní, tvůrčí přístup k hodnocení pozice. Sovětští hráči spoléhající na tuto metodu dosáhli mimořádných úspěchů. To dalo Petru Romanovskému příčinu napsat v jeho knize Vybrané partie (Selected Games):
"Extrémní konkrétnost plánování, průzračnost a realismus cílů; přesné a daleko sahající počítání; vysoká úroveň techniky, a silná představivost; odpor k rutině a stereotypům - to je to co určuje tvůrčí styl reprezentantů Sovětské šachové školy. "
Nicméně až do dnešní doby nebyla objasněna skutečná podstata konkrétního přístupu k pozici nebyla.
Říkal jsem, že konkrétní zvláštnosti pozice hrají hlavní roli ve výběru plánu nebo tahu - určují zda jistá šachová pravidla a principy jsou účinné nebo nikoli. Ale o jakém druhu konkrétních zvláštností mluvíme? Jaký je jejich určující význam? Šachová teorie dosud musela dávat odpověď na tyto otázky.
Zdá se mi, že problém může být správně vyřešen s pomocí celkové dialektické metody dotazování.
1. Šachy existují a vyvíjejí se na základě stabilní skupiny faktorů: Stejné figury, pevná pravidla hry, pravidelné střídání tahů. Různé kombinace těchto faktorů vytvářejí miliony možných šachových pozic, mnoho z nich mají podobné vlastnosti. Obecný cíl každé strany je stálý: dosáhnout vítězství nebo remízy.
2. Jsou jisté základní zákony, normy a principy působící v jakýchkoli pozicích. Studie šachu sleduje cíl v odhalování těchto základních spojení, aby dalo hráčům spolehlivé vodítko pro jejich akce.
3. Proces získávání znalostí v šachu spočívá v následujících krocích:
a) studie různých specifických pozic - jinými slovy základní, okamžité pochopení hry;
b) zobecnění těchto pozic; odhalení obecných zákonů, norem a principů.
Celý proces dotazování a jeho závěrů je neoddělitelně spojen s praktickými testy, které měří hodnotu "pravd" ke kterým jsme dospěli.
4. V každé šachové pozici jisté skupiny objektivních zákonů, norem a principů účinkují skrytě. Mnoho z nich musí být ještě vytaženy na světlo a formulovány. Správné ohodnocení pozice a volba tahu pouze na základě stanovených, známých pravd není vždy proveditelná. V těchto zákonech a principech, které jsou již stanoveny a známé, jsou nejvyšší, v pozici dominující, a potom může být na jejich základě provedeno hodnocení. Dále podstata mnoha pozic je stanovena pomocí zákonů a principů, které ačkoli objektivně existují, nejsou nám ještě k dispozici.
Jak tedy máme ohodnotit pozici? Standardy, které jsou známé se ukazují jako neužitečné. Jiné standardy nejsou k dispozici. Z dobře známé poučky, že pravda je konkrétní, vyplývá na druhé straně to, že konkrétní přístup odráží jednoznačnou pravdu - a nahrazuje, tak řečeno, nedostatek zvláštního šachového zákona nebo pravidla. Je proto nesprávné říci, že kreativní, konkrétní přístup k pozici redukuje platnost šachových pravidel nebo jim odporuje.
Celá pointa je v tom, že v jakékoli zvláštní pozici vyvrácení některých zákonů pouze dělá cestu pro potvrzení a úspěch jiných.
Tudíž šachové zobecnění a konkrétní přístup plodně doplňují jeden druhého v průběhu boje nebo analýzy. Šachová zobecnění musí být používána konkrétně s představivostí. Dnes nejdůležitější teoretický úkol bezpochyby leží v dalším rozšiřování naší šachové znalosti, odhalování nových zákonů a principů a vytažení úplné hodnoty z mimořádně bohaté zkušenosti a úspěchů nejsilnějších současných hráčů.
5. Vědecké studium hry vůbec nezmenšuje roli a význam šachové představivosti. Naopak, pomocí otevírání nových horizontů pouze slouží k vývoji této představivosti a směruje ji na správnou cestu.
Je naivní se obávat, že s vývojem teorie a odhalením jejího tajemství, šachový boj může někdy ztratit svou přitažlivost a bude redukován jednoduše na aplikaci připravených formulí. Radost z šachové tvořivosti nebude nikdy vyčerpána!
Bez ohledu jak široce a zevrubně jsou šachové zákony a principy vypracovány, konkrétní tvůrčí přístup k jakémukoli problému nebo pozice bude mít vždy rozhodující význam. Bez toho nemůžeme stanovit
a) které zákony - zákonitosti, principy, pravidla - jsou platná v daném specifickém případu; a
b) Jak tyto teoretické pojmy mají být aplikovány v praxi.
Dále musíme mít na paměti to, že s objevením nových šachových faktů a objevů, mnoho ze zavedených teoretických doporučení bude pozměněno nebo ztratí na síle. Proto například v Sicilské obraně bylo dlouho považováno za velmi špatné pro černého dovolit c2-c4, jelikož bílý by dostal silnou pozici v centru.
Zdá se mi, že ve světle toho co bylo diskutováno, by se mělo něco více udělat k objasnění toho, co je špatné na dogmatické metodě řešení různých problémů v šachu. Podstata šachového dogmatismu není jenom v tom, že (1) zavedená pravidla jsou aplikována bez ohledu na okolnosti, bez ohledu na všechny konkrétní zvláštnosti pozice. Dále (2) hodnocení specifických pozic má tendenci být založeno na ničem jiném, než na těchto zákonech a direktivách, které jsou zřejmé, známé a již zavedené; Nikdo se nepokouší ujistit se zda tyto zřejmé ukazatele mají ústřední důležitost v problémové pozici, nebo jsou pouze podružné (když některé jiné ukazatele, ačkoli méně zřejmé, jsou rozhodující).
Tudíž dogmatický přístup k šachovým pozicím je zvláště povrchní přístup, neschopný odhalit všechnu nesmírnou mnohostrannost možností obsažených v partii.
Uvažujme některé příklady.
V tomto diagramu černý na tahu, klíčová charakteristika je oslabení černého dámského křídla.
Znovu situace není pro něho těžká. Bílý nemá otevřené sloupce a náskok ve vývinu, který by mu umožnil využít tyto slabiny.
Můžeme zde vidět, že je nesmyslné uvažovat tento nebo onen poziční faktor v izolaci od specifických okolností na šachovnici. Nyní prozkoumejme pozici, kde tyto charakteristiky zvýhodňující bílého se vyskytly dohromady.
Botvinnik - Aljechin, Amsterdam 1938
Při hodnocení pozice je snadné vidět, že vážné slabiny v pozici černého nemohou zabránit soupeři proniknout na otevřených sloupcích (tah Nb8-c6 není možný). Černá pozice je již prohraná.
Verdikt v situaci je tedy založen na dvou pozičních faktorech, které známe: otevřené sloupce pro bílého ve spojitosti se slabinami u černého. Oba faktory slouží k definici podstaty pozice a jsou ve prospěch bílého.
19...Re7 20.Rxe7 Qxe7 21.Qc7! Qxc7 22.Rxc7 f6! 23.Kf1 Rf7 24.Rc8+ Rf8 25.Rc3! g5 26.Ne1 h5 27.h4! a bílý vyhrál v 51 tahu.
Botvinnikovy poznámky k partii jsou velmi charakteristické:
"Potíže při hraní takové pozice není ve složitosti kalkulací, ale problém je správně ohodnotit vznikající pozice při propočítávání."
Ve světle dříve uvedených argumentů se podívejme na některé příklady, které jsme již viděli v předchozích kapitolách.
Zřejmá charakteristika pozice je to, že bílý král je v centru.
Je známo ze zkušeností z mnoha partií, že král v centru šachovnice ve střední hře je velké riziko. Na tomto základě šachový dogmatik stanoví poučku: Ve střední hře je král v centru vždy špatně postaven. Následně když pracujeme s variantami v praktické hře, hráč zavrhuje ty, ve kterých král skončí v centru, protože slepě věří zavedenému pravidlu.
Při tvůrčím pojetí stejné pozice můžeme začít uvažovat následovně. V pozici střední hry král v centru není v nebezpečí sám o sobě, ale pouze protože soupeř může proti němu obvykle organizovat silný útok. Když je toto ten případ, tak obecný šachový zákon účinkuje: Kryjte svého krále.
Jako zvláštní případy tohoto zákona můžeme zmínit nebezpečí krále v centru šachovnice, nebezpečí pro krále na křídle v absenci pěšcového krytu atd. Ale jak jsem již zdůraznil, platnost jakýchkoli šachových zákonů a zákonitostí je zcela závislá na konkrétních okolnostech. Jaké jsou to okolnosti zde?
Z konkrétního studia situace můžeme vidět že pozice bílého krále v centru neodporuje zákonu o krytí krále, jelikož černý proti němu nemůže vytvořit útok.
Vyplývá z toho, že král v centru je pouze zřejmá charakteristika pozice, ale nikoli rozhodující.
Hlavní, rozhodující charakteristika je následující:
a. Bílé figury jsou aktivní, mají k dispozici otevřené linie.
b. Černé figury jsou omezeny; nemohou se prolomit do otevřeného prostoru.
Pro tento okamžik král na d5 brání bílému od organizování rozhodujícího útoku. Ale jakmile je král odstraněn z centra, pozice se stane pro černého beznadějná.
Nemělo by nás udivovat, že toto umístění krále se stalo v partii Chigorina, jemuž byl šachový dogmatismus absolutně cizí.
Nyní jiný příklad. Jak by měl bílý zacházet s další pozicí?
a. povrchní dogmatické rozhodnutí: Bílý musí vzít směrem k centru a2xb3, jelikož c2xb3 by otevřelo krále, který je na stejném sloupci jako černá věž. Kromě toho by černý zůstal se snadno vyhranou pěšcovou koncovkou pokud by se všechny figury vyměnily.
Tudíž a2xb3!
b. Konkrétní, tvůrčí rozhodnutí: v této pozici rozhodující princip je usilovný útok na opačných křídlech. V případě axb3? Nb4! s hrozbou Qd8-a5, černý získá mimořádně silný útok. Na druhou stranu cxb4! černého útok je velmi těžké spustit, navzdory věži a králi proti sobě. ...(Například: 13....Nb4 14.Kb1!)
Bílý bude moci pokračovat úspěšně v útoku na královském křídle. Za těchto okolností pěšec navíc v centru nemá zvláštní význam.
Takže c2xb3 a nikoli a2xb3 je správné. Toto je nejen konkrétní tvůrčí řešení problému, ale řešení je v zachování zvláštních šachových principů, které hrají tady centrální roli a může být vyjádřeno jako toto:
při ostrých útocích na opačných křídlech, úspěch závisí na schopnosti kombinovat vlastní útok na jednom křídle s podstatnými profylaktickými opatřeními na druhé straně.
Uvažujme ještě jeden příklad konkrétního a tvůrčího rozhodnutí.
Bílý má střelce mimo hru na b2, a jeho pěšec na c4 je slabý. Posledním tahem b7-b6, černý jasně definoval svůj plán - tlak proti pěšci c4 pomocí Bc8-a6, Qa5-a4, Nb8-c6-a5. Povrchní hrou by bílý mohl skončit v problémech.
Může provokovat tah, který by mu prospěl, zejména c5xd4?
Bílý zvážil konkrétní charakteristiky pozice a zahrál 11.g4!!
Tento tah náhle mění scénu. Černý nemůže nyní pomýšlet na obléhání pěšce c4. Například 11...Ba6 by prohrálo po 12.gxf5! kdy obě odpovědi jsou špatné: 12...exf5 13.Qe3+!, nebo 12...Bxc4 13.Bg2 Nc6 14.fxe6 atd.
Hrozby vznikly neočekávaně a tak naléhavě nutí černého přejít k počítání specifické varianty. Na prvním místě jsou zřejmé tahy 11...Bb7 a 11...fxg4. Možné varianty jsou 11....Bb7 12.d5 nebo 12.Rg1 12....0-0 13.gxf5 exf5 14.Rg1 a 11...fxg4 12.Rg1 (12.Bg2) s nebezpečnou iniciativou pro bílého.
11.g2-g4 vytváří černému vážné problémy. Nyní tento tah by sotva napadl hráče, kterému vládnou dogmatické pojmy. Odporuje pravidlům
1. Vyvinuj se co nejrychleji jak můžeš
2. Nechoď do nepřipravených útoků
3. Neoslabuj kryt krále.... atd.
Slepé lpění na těchto pravidlech, dogmatik v pozici na diagramu by asi hrál 11.e3 a potom by se divil proč ho "správná" hra přivedla k prohře.
Ale věc je v tom, že v dané pozici nejsou uvedená teoretická pravidla 1, 2, 3 v žádném případě klíčová a rozhodující, a tak by byla chyba, aby bílý na nich zakládal další hru.
11.g2-g4!! je příklad čistě tvořivého pojetí pozice. Ale potom není toto konkrétní, tvůrčí rozhodnutí v konfliktu s šachovými principy? Určitě ne!
Uvažujme situaci na diagramu:
Konkrétní zvláštnosti této pozice jsou následující:
1. Většina černých figur je na dámském křídle; v tomto okamžiku je jediná ve hře.
2. Černé královské křídlo postrádá figurovou ochranu.
Zřejmě v takových podmínkách je velký zájem bílého začít ostrou šarvátku na královském křídle, kde může okamžitě koncentrovat akce některých svých figur. Použitím konkrétního přístupu k této pozici, můžeme vidět, že následující šachový zákon má maximální účinnost, oprávněnost a význam : Udeřte na nejzranitelnější bod v soupeřově pozici.
Bílého 11.g2-g4!! je zcela v souladu s tímto zákonem, umožní mu otevřít linie a pokračovat okamžitě v útoku na krále. Aby se vyhnul černý pohromě, musí odpovědět 11....cxd4! ale toto je právě to k čemu bílý směřuje když hraje g4, jelikož chce srovnat dvojpěšce c a vyvést střelce b2 do života. Po 12.cxd4! silnější než 12.gxf5 dxc3! 13.Bxc3 Qxf5) 12....Qxd2+ 13.Kxd2 fxg4 14.Rg1 h5 15.h3! gxh3 16.Bxh3. Černý má velké problémy.
Podívejte se na některé příklady v kapitole o Mobilizaci figur: partie Korchnoi-Flohr -a Keres-Lipnitsky. Tak tam budete vidět konkrétní, tvůrčí rozhodnutí porušující jeden šachový zákon "vyvinuj své figury tak rychle jak jen možno" v zájmu jiného zákona "bojuj o centrum".
Shrneme-li to, můžeme říci, že správné hodnocení pozice je nemyslitelné bez hlubokého proniknutí do jejího obsahu - bez zvláštní pozornosti k tomu zřejmému ale zejména s ohledem k jejím skrytým faktorům. Konkrétní tvůrčí rozhodnutí není vůbec popření šachových obecností, protože popření některých zákonů a zákonitostí - které jsou často zřejmé - je vyváženo pomocí potvrzení jiných zákonů, které jsou asi skrytější.
Žádné komentáře:
Okomentovat