Na novém webu
WhyChess.org je zajímavý článek o problémech šachového zdokonalování. Dovolil jsem si ho volně přeložit a doufám, že bude srozumitelnější než automatický překlad
google translatoru.
Zajímavé statistiky:
129 000 hráčů na světě se hodnotilo, ale jen 20 tisíc z nich dosáhlo úrovně 2200, 2250 bodů dosáhlo 13 500, a hodnocení nad 2300 má jen 8150 lidí.
Proto je jasné, že tu leží neviditelné bariéry, jejichž překročení není pro každého. Právě v tomto intervalu umístěný hráč by měl být schopen se přesunout do nové kvality, vytvořit si vlastní styl a pohled na hru, repertoár zahájení. Na konci tohoto článku uvádíme nejzajímavější odpovědi velmistrů.
1. Je nutné vytvořit základy správného myšlení. Týká se to propočtu variant, taktického vidění, chápání pozic a techniky koncovek.
Jak kdysi napsal Bronstein, taktické vidění - to je trénink, trénink a ještě jednou trénink. Po tisících vyřešených úlohách budete určitě cítit výsledky. To je asi to nejjednodušší. K tomu jsou nepostradatelné sbírky kombinací.
Mnohem obtížnější je získat minimální úroveň základů techniky koncovek. V této oblasti je mnoho nových materiálů. Asi nejobsáhlejší je encyklopedie koncovek od Averbacha.
S propočtem variant je to složitější. Populární je práce Kotova "Jak se stát velmistrem", nebo Tajemství praktického šachu od Nunna. Je to velmi časově náročná etapa. A nakonec tvorba repertoáru zahájení. A myslím že nejdůležitější věc je být schopen porozumět sám sobě. Určitý styl, který máte jen vy, se váže k prvním krokům v šachu a váš repertoár by měl být s ním v souladu. Srdce mě krvácí, když šachista propadající panice při sebemenším ohrožení vlastního krále, hraje francouzskou obranu nebo Najdorfovu obranu jen proto, že jsou to oblíbené zahájení Kasparova nebo Morozeviche.
Takže musí v této fázi šachista usilovat o vytvoření "své" teorie, podle svého stylu hry, světového názoru a charakteru.
2. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zlepšit hru je odhadnout tahy velkých hráčů. Tato metoda je velmi jednoduchá: Předpokládám, že se vám líbí styl V. Ananda. Můžete si vybrat jednu z partií, kterou vyhrál a snažit se uhodnout jeho tahy, jako byste hrát na jeho místě. První výsledky budou hrozně deprimující, ale s určitou vytrvalostí vám garantuji vynikající výsledky Odpusťte mi mou neskromnost, ale dám příklad ze své vlastní praxe. Po roce takové výuky z dlouhé partie Sax - Korchnoi (1989, Lucerne) uhádl jsem všechny tahy, kromě tří. Teprve pak jsem si uvědomil, že něco se mění ...
3. Cvičit, cvičit, cvičit. Nyní, se vznikem řady herních serverů je provedení této části programu velmi jednoduché. Stačí se podívat na růst mladých elitních hráčů z vlny - H. Nakamura, Y. Co, A. Geary, stejně tak Karjakin a Carlsen a přesvědčit se o účinnosti všech fantastických podmínek. No, je docela dobré, pokud máte sparing partnera na svou úroveň. Denní konkurence vás donutí, abyste rostly mnohem rychleji - to je prověřeno!
4. A teď, snad to nejdůležitější. Před startem všech těchto časově náročných a nejednoduchých cvičení, je dobré pochopit: opravdu chcete dosáhnout pokrok? Můj dojem je, že drtivá většina hráčů v této věci klame. Všechna cvičení, co jsem popsal - není snadná procházka a polovičatá opatření nejsou úspěšná.
Hodně štěstí! Vlad Tkachev
A. Moiseenko:
Knihy: vybrané zápasy (Nezhmetdinov), "analytické a kritické práce", 3 svazky (Botvinnik), "Šachové dědictví Aljechina" (Kotov) - i když se mi nelíbil pětistupňový plán Aljechinových partií, "Otázky moderní šachové teorie" (Lipnitskii )
Myslím, že k pokroku je nutno milovat šachy, je žádoucí mít dialog se silnějším hráčem a analýza jejich partií. Pomohlo mi studovat šachové knihy, pokusil se najít chybu, a když jsem ji našel, zdálo se mi, že mám malé vítězství.
I. Morovich:
Možná, že jsou nějaké "metody", ale mohu říci, že od samého začátku jsem byl šachový fanatik. Vzpomínám si desítky knih šachy ve věku 9 až 12 let, zejména analyzováním partií mistrů světa, počínaje Morphy a Staunton a konče Fischerem a Karpovem. Líbilo se mi porovnávat zahájení převzaté z knihy Bronsteina "Zurich 53" s moderními a najít nové varianty z praxe.
Knihy: "Můj systém" (Nimzowitsch), Fischer vs Spassky - Šachový zápas století (Gligoric), "Šachové dědictví Aljechina" (Kotov).
S. Rublevsky:
Největší přínos k mému rozvoji měla škola Panchenka. Každý den jsme měli 2 přednášky na vybraná témata (střelcové koncovky, zahájení, atd.), a trénink pro správnou asimilaci materiálu - jen asi 5 hodin denně. Ve škole Panchenko jsem strávil dvě nebo tři zasedání ročně, ale zúčastnilo se 20 lidí a nebyl tam nikdo, kdo by nedosáhl úrovně 2350.
Knihy: "Akiba Rubinstein" (Razuvaev, Murakhver), "Mezinárodní turnaj v Curychu 53 velmistři." (Bronstein), "Turnaj hvězd, Montreal, 79" (Chepizhny). Líbilo se mi přehrávat strany knihy na stole, cítit duch turnaje. Myslím, že to mi opravdu hodně pomohlo.
E. Miroshnichenko:
Nyní šachy se změnily s příchodem počítačových programů, takže si nejsem jistý, jestli moje zkušenost je stále aktuální ... Pokud si vzpomínám, na této úrovni, zabývali jsme se analýzou partií vynikajících mistrů minulosti - Alekhine, Rubinstein, Botvinnik a atd. Řešili jsme studie a rozehrávali typické pozice koncovek. Jedním z velmi užitečných cvičení je hádat tahy v klasických partiích velmistrů.
Pro mě kultovní knihy, v tomto období byly: "300 vybraných partií Aljechina s jeho poznámkami" (Panov), slavný "Můj systém" Nimcoviče ", Zahrajte si s velmistry - Jansy a Horta. No, samozřejmě, musí se hrát a analyzovat se soupeři, kteří jsou lepší (banálnost, samozřejmě, ale je to užitečné pro všechny.)
M. Kazhgaleev
1. Četl jsem spoustu literatury: "Můj systém", MM Botvinnik, Karpov, Kasparov.
2. Hrál na všech turnajích.
3. Řešit taktiku ze základních učebnic a studium koncovek od Averbakha.
4. Měl jsem svoje analýzy zahájení a názory na řadu pozic.
5. Jednalo se o velkou touhu hrát a vyhrát jednotlivou partii nebo turnaj.
Tak jsem se dostal na úroveň 2200-2300.
A přišel krásný TAH černého:
