Občas narazím na stránku, která zahraje na moji strunu a vyvolá příjemné vzpomínky.
Nedávno to byla stránka Šachy v hospodě
Vzpomněl jsem si na vlastní zážitky z dětství a na něco, co mi dnes chybí. Jako malý kluk začínající hrát šachy, kdy mi bylo snad 10 let a chodil jsem do domu pionýrů k paní Sobotové do šachového kroužku, jsem nahlédl i do hráčského "podsvětí". Bylo to jednak v hotelu Veselka, který je dávno zbourán a na jeho místě stojí v Pardubicích budova pojišťovny. Bylo tam také kino OKO. V kavárně toho hotelu se hrály různé hry . hazardní i šachy. Taky se hrálo v areálu nemocnice KUNZ. Byla to herna se vším všudy. Vařila se tam káva, čaj a hráči si mohli dát i něco tvrdšího. Samozřejmě se tam mocně kouřilo, což já dodnes nemusím, ale nijak mě to nevadilo. Bydlel jsem na sídlišti Dukla a to je docela daleko přes Skřivánek a Višňovku a jednou večer v 10 hodin mě tam v oblacích dýmu vyzvedl táta a měl jsem po žížalkách. Dodnes na tu atmosféru vzpomínám a snad se něčeho podobného už nedožiji.
Nevím co způsobilo, že takové herny dnes zmizely.
Když jsem byl v Německu v 80-tých letech, tak jsem se do podobné hospody vícekrát dostal a zážitky z kombinace dobrého jídla, piva a kávy s šachovou hrou dobrou náladou mě také utkvěly hluboko v paměti. O co tam byli hráči v průměru slabší než u nás, o to větší radost měli ze hry a dobré společnosti. Vždyť o to jde. Slabší hráči, kteří však mají šachy rádi, se s potěšením podívají na nápady mistrů šachové hry a jejich taktickou obratnost, tak jako se tisíce fanoušků raduje v hledišti při fotbalovém utkání a přitom řada z nich by nepřeběhla bez balonu ani hřiště.
Dnes chodí málo lidí do hospody a v nich v nejlepším případě hrají mariáš. Televize a lenost jsou moc dobré protilátky proti nemoci zvané šachy.
Vzpomněl jsem si na vlastní zážitky z dětství a na něco, co mi dnes chybí. Jako malý kluk začínající hrát šachy, kdy mi bylo snad 10 let a chodil jsem do domu pionýrů k paní Sobotové do šachového kroužku, jsem nahlédl i do hráčského "podsvětí". Bylo to jednak v hotelu Veselka, který je dávno zbourán a na jeho místě stojí v Pardubicích budova pojišťovny. Bylo tam také kino OKO. V kavárně toho hotelu se hrály různé hry . hazardní i šachy. Taky se hrálo v areálu nemocnice KUNZ. Byla to herna se vším všudy. Vařila se tam káva, čaj a hráči si mohli dát i něco tvrdšího. Samozřejmě se tam mocně kouřilo, což já dodnes nemusím, ale nijak mě to nevadilo. Bydlel jsem na sídlišti Dukla a to je docela daleko přes Skřivánek a Višňovku a jednou večer v 10 hodin mě tam v oblacích dýmu vyzvedl táta a měl jsem po žížalkách. Dodnes na tu atmosféru vzpomínám a snad se něčeho podobného už nedožiji.
Nevím co způsobilo, že takové herny dnes zmizely.
Když jsem byl v Německu v 80-tých letech, tak jsem se do podobné hospody vícekrát dostal a zážitky z kombinace dobrého jídla, piva a kávy s šachovou hrou dobrou náladou mě také utkvěly hluboko v paměti. O co tam byli hráči v průměru slabší než u nás, o to větší radost měli ze hry a dobré společnosti. Vždyť o to jde. Slabší hráči, kteří však mají šachy rádi, se s potěšením podívají na nápady mistrů šachové hry a jejich taktickou obratnost, tak jako se tisíce fanoušků raduje v hledišti při fotbalovém utkání a přitom řada z nich by nepřeběhla bez balonu ani hřiště.
Dnes chodí málo lidí do hospody a v nich v nejlepším případě hrají mariáš. Televize a lenost jsou moc dobré protilátky proti nemoci zvané šachy.
Žádné komentáře:
Okomentovat