Jedovatý taneček jezdce

Jeremy Silman je asi nejlépe prodávaný autor šachových knih v anglickém jazyce. Kniha How to Reassess your Chess (Jak přehodnotit svoje šachy) vychází již ve 4. vydání. Nechci dělat reklamu, tu dělá tento článek, ale zaujala mě pozice uvedená jako ukázka z nového vydání populární knihy. Typické pro Silmana je používání názorných dobře zapamatovatelných srovnání. V následující ukázce demonstruje tanec jezdce v pozici  z partie Szelag-Radjabov, Litohoro 1999  po tahu 22.Rf3, kterým bílý pokryl napadeného pěšce f4. Mě ale zajímalo něco jiného, a to kde se stala zásadní chyba a proč v pozici již stačilo černému objevit onen taneček a získat tak rozhodující poziční převahu.
V komentáři k pozici po 22.Rf3 píše Silman:
Na první pohled se zdá, že bílý stojí lépe: Má dva ostrůvky pěšců a černý má tři a navíc klasického "špatného" francouzského střelce na b7 zavřeného centrálními pěšci. Ale zdvojené věže na sloupci f dávají silnou protihru - zvláště když najde tah 1...Nb8! hrozící odehnat věž na d4 z obrany pěšce f4. Pokud bílý posílí pěšce 2.g3, černý využije vazby na sloupci f tahem 2...e5, potom 3.Rd1 d4 4.Nb1 g5 a bílý bude převálcován. Jak píše Silman, špatný střelec se změní ve střelu typu "vyhledat a zničit".

Kde tedy udělal bílý tu zásadní chybu a umožnil černému manévrem jezdce získat jasnou převahu? Ta chybička asi spočívá v předchozím tahu 22.Rf3, kterým si  pokryl napadeného pěšce. Mělo se stát 22.a4.  V této situaci je něco obecného ve strategii. Bránit ztracenou vartu je ztráta času a sil (tah 22.Rf3), které by se mohly využít k protihře na jiném úseku - zaútočit na slabinu černého b5. Černý i potom bude mít lepší pozici, ale bílý získá protišance a může se ještě udržet.