Šachoví začátečníci a vlastně všichni hráči se potýkají s kardinálním problémem "jaký tah zahrát" - to věčné dilema. Nejdřív jsou začínající hráči rádi, že jejich tah nevede k okamžité katastrofě, matu, ztrátě dámy či jiné figury. Když se naučí pohlídat si vlastní figury, začínají se poohlížet po možnostech napadení soupeřových figur.
O výběru tahu se vyjadřují mistři někdy velmi pochybným způsobem a setkáváme se s moudrostmi jako například: "V každé pozici je nejlepší tah a je potřeba ho najít." Nebo to, že je nutné uvažovat o každém rozumném tahu, analyzovat ho pouze jednou a pak udělat závěrečné rozhodnutí pouze potom co jsme si absolutně jisti následky. Ale tito mistři i ve vlastních partiích všechny ty nerealistické rady ignorují.
Není pravda, že musí být vždy v pozicích jediný nejlepší tah.
Většina šachových pozic se charakterem liší od těch oblíbených taktických úloh, mat 2. tahem, bílý vyhraje a podobně. Pokud se vám taktická pozice vyskytne v partie a můžete dokonce obětovat věž či dámu s efektní výhrou, gratulujte si. Trapné je, když takovou pozici přehlédnete a svoji šanci zahodíte. Což se může stát i velmistrům a je v článcích:
I mistr tesař se utne
Neuvěřitelná série hrubých chyb
U mistrů se takové přehlédnutí stane vzácně na rozdíl od řadových hráčů.
Taktické vidění je potřeba pravidelně cvičit. Proto se tomu říká vidění, že kombinaci v pozici musíme vidět bleskově - dlouhé hledání k ničemu nevede. Kromě toho se při hře vyskytuje něco podobného jako "Taktická únava", tedy snížená schopnost vidět taktické obraty po únavné a dlouhodobé analýze pozice. Věnovat příliš dlouhou dobu na analýzu pozice se často nevyplácí a čas potom chybí při opravdových zápletkách. Důkladně počítat je nutno vynucená pokračování - šachy, vzetí, silné hrozby.
O problematice volby tahu pojednává podrobně velmi pěkná knížka od Andrew Soltise: How to Choose a Chess Move (Jak vybrat tah v šachu).
Kniha je plná názorných příkladů a praktických rad pro efektivní metodu přemýšlení v podmínkách praxe šachových soutěží. Mnohokrát se popis problémů shodoval s mými zážitky a v tak koncentrované formě jsem se s tolika dobrými radami nesetkal. Bylo by naivní si však myslet, že stačí knihu přečíst a hráč nebude od té chvíle dělat chyby v uvažování. Praxe je mimořádně potřebná, ale je dobré mít o metodách uvažování realistické představy a pochopit příčiny chyb.
V partii Kasparov proti světu... se legendární mistr světa a zřejmě nejlepší hráč všech dob svěřil.
Po 13.tém tahu Kasparov plánoval hrát 14. Nc3 když si před 11-tým tahem představoval tuto pozici. Ale když se tato pozice skutečně objevila, zamítl tah Nc3 bez analyzování. Učinil rozhodnutí z obecné úvahy: Nejsou zde cíle pro útok a navzdory jeho dočasné materiální výhodě nejvýše by mohl doufat, že získá šance v koncovce. Rozhodl se pro 14. Nb6+ aby vytvořil cíl na b6. Nedíval se tah dále. "Musím přiznat. Nevěděl jsem, co dělat dál. " Když černý odpověděl axb6, zkoumal nejdříve tah 15.Nc3. Ale našel problém. Černý zdá se, že by dostal protihru po Nc3 ... b5 a ...b4.
Tak se soustředil na tah 15.a4, aby zastavil ... b5 a zabezpečil Nc3. Ale po 15.a4 zbývá černému příliš mnoho tahů, které se ukazovaly dobré. Rozhodl se znovu pro 15.Nc3 . Šel zpátky ke kandidátovi znovu, k tomu,co dříve zamítl a to bylo považováno sovětskými trenéry za hřích (vracení se k propočítaným tahům). Ale jejich hráči to přesto dělali.
Kasparov si uvědomil, že jeho pozice nebyla tak dobrá jak si myslel, když hrál 13.Nxa8 a nezíská asi výhodu ve střední hře.
Mistři tradičně odhalí málo o tom, jak volí tahy. V jejich poznámkách jsou komentáře k tahům soupeřů, ale jejich vlastní myšlenky jsou vágní - například: Možné bylo také.... V horším případě dokonce lžou. "Slavný" je výrok R. Réti, který na otázku jak daleko dopředu počítá tahy, když dělá kombinaci, odpověděl že zpravidla ani na jeden tah. Ať tomu věří kdo chce.
O výběru tahu se vyjadřují mistři někdy velmi pochybným způsobem a setkáváme se s moudrostmi jako například: "V každé pozici je nejlepší tah a je potřeba ho najít." Nebo to, že je nutné uvažovat o každém rozumném tahu, analyzovat ho pouze jednou a pak udělat závěrečné rozhodnutí pouze potom co jsme si absolutně jisti následky. Ale tito mistři i ve vlastních partiích všechny ty nerealistické rady ignorují.
Není pravda, že musí být vždy v pozicích jediný nejlepší tah.
Většina šachových pozic se charakterem liší od těch oblíbených taktických úloh, mat 2. tahem, bílý vyhraje a podobně. Pokud se vám taktická pozice vyskytne v partie a můžete dokonce obětovat věž či dámu s efektní výhrou, gratulujte si. Trapné je, když takovou pozici přehlédnete a svoji šanci zahodíte. Což se může stát i velmistrům a je v článcích:
I mistr tesař se utne
Neuvěřitelná série hrubých chyb
U mistrů se takové přehlédnutí stane vzácně na rozdíl od řadových hráčů.
Taktické vidění je potřeba pravidelně cvičit. Proto se tomu říká vidění, že kombinaci v pozici musíme vidět bleskově - dlouhé hledání k ničemu nevede. Kromě toho se při hře vyskytuje něco podobného jako "Taktická únava", tedy snížená schopnost vidět taktické obraty po únavné a dlouhodobé analýze pozice. Věnovat příliš dlouhou dobu na analýzu pozice se často nevyplácí a čas potom chybí při opravdových zápletkách. Důkladně počítat je nutno vynucená pokračování - šachy, vzetí, silné hrozby.
O problematice volby tahu pojednává podrobně velmi pěkná knížka od Andrew Soltise: How to Choose a Chess Move (Jak vybrat tah v šachu).
- Jste na tahu
- Příznaky tahů kandidátů
- Spouště tahů
- Jak hodně analyzovat?
- Stromy, dáma a nejhorší případy
- Hodnocení a očekávání
- Čtyři modely uvažování
- Selský rozum
- Kejkle, opravy a kontrola
- Přehlednost a riziko
- Povědomí hodin
Kniha je plná názorných příkladů a praktických rad pro efektivní metodu přemýšlení v podmínkách praxe šachových soutěží. Mnohokrát se popis problémů shodoval s mými zážitky a v tak koncentrované formě jsem se s tolika dobrými radami nesetkal. Bylo by naivní si však myslet, že stačí knihu přečíst a hráč nebude od té chvíle dělat chyby v uvažování. Praxe je mimořádně potřebná, ale je dobré mít o metodách uvažování realistické představy a pochopit příčiny chyb.
V partii Kasparov proti světu... se legendární mistr světa a zřejmě nejlepší hráč všech dob svěřil.
Po 13.tém tahu Kasparov plánoval hrát 14. Nc3 když si před 11-tým tahem představoval tuto pozici. Ale když se tato pozice skutečně objevila, zamítl tah Nc3 bez analyzování. Učinil rozhodnutí z obecné úvahy: Nejsou zde cíle pro útok a navzdory jeho dočasné materiální výhodě nejvýše by mohl doufat, že získá šance v koncovce. Rozhodl se pro 14. Nb6+ aby vytvořil cíl na b6. Nedíval se tah dále. "Musím přiznat. Nevěděl jsem, co dělat dál. " Když černý odpověděl axb6, zkoumal nejdříve tah 15.Nc3. Ale našel problém. Černý zdá se, že by dostal protihru po Nc3 ... b5 a ...b4.
Tak se soustředil na tah 15.a4, aby zastavil ... b5 a zabezpečil Nc3. Ale po 15.a4 zbývá černému příliš mnoho tahů, které se ukazovaly dobré. Rozhodl se znovu pro 15.Nc3 . Šel zpátky ke kandidátovi znovu, k tomu,co dříve zamítl a to bylo považováno sovětskými trenéry za hřích (vracení se k propočítaným tahům). Ale jejich hráči to přesto dělali.
Kasparov si uvědomil, že jeho pozice nebyla tak dobrá jak si myslel, když hrál 13.Nxa8 a nezíská asi výhodu ve střední hře.
Mistři tradičně odhalí málo o tom, jak volí tahy. V jejich poznámkách jsou komentáře k tahům soupeřů, ale jejich vlastní myšlenky jsou vágní - například: Možné bylo také.... V horším případě dokonce lžou. "Slavný" je výrok R. Réti, který na otázku jak daleko dopředu počítá tahy, když dělá kombinaci, odpověděl že zpravidla ani na jeden tah. Ať tomu věří kdo chce.
Žádné komentáře:
Okomentovat