pátek 31. července 2020

Stěhování Blogu z Blog.cz je hotovo

Oznámili mi že doména blog.cz 16. srpna končí. Tak jsem si ty zajímavé (pro mě) články přestěhoval sem. První článek byl "Co jsou šachy" z 26. ledna 2010 po mém odchodu do důchodu v roce 2009. Předtím jsem pauzíroval se šachem 25 let. Doba byla náročná a orientoval jsem se ve volném čase na přírodu, zahradu a chov včel. Na šachy jsem neměl ani pomyšlení. Několikrát jsem si za tu dlouhou dobu zahrál, jednou i v nějaké herně na internetu, ale hned jsem toho nechal. Jelikož jsem z minulosti měl jen několik celkem bezcenných knížek o zahájení, vrhl jsem se zvědavě s googlem na internet hledat vše co je nového v šachu. Jakmile mě nějaké téma o šachu zaujalo, tak jsem si napsal nějaké poznámky a většinou ještě překlad toho nejzajímavějšího. Jak jsem nyní zjistil, tak původní zdroje informací se také většinou přestěhovaly nebo úplně zmizely. Postahoval jsem si z internetu taky nejlepší literaturu v pdf nebo djvu formátu. I z této literatury jsem něco převedl do článků blogu "Zápisky šachového amatéra". Zjistil jsem ale, že žádný "kámen mudrců" v šachu neexistuje. Člověk je limitován svou fyzickou (genetickou) podstatou - stavbou mozku a tím zejména rychlostí a přesností myšlení. Pilným studiem lze jisté změny docílit, ale velmi omezeně. Je spousta velmi nadaných šachistů, bohužel líných se učit a mnoho je také pilných studentů, kterým ale nebylo tolik Bohem "do vínku" dáno.  Obě tyto skupiny spolu vyrovnaně zápolí a vyhraje ten, kdo má zrovna svůj den.

Cesta vzhůru

Nejdůležitější podle velmistra Bronsteina je pochopit základní ideje šachu a vyvinout si správný proces myšlení. Silný hráč by měl mít správné taktické vidění, schopnost počítat varianty, poziční chápání a znalost koncovek.

http://www.thechessworld.com/learn-chess/9-training-techniques/456-how-to-reach-2200-elo-according-to-gm-tkachiev

Z uvedených činitelů je taktické vidění nejsnadnější dovednost k natrénování. Soustavné řešení taktických úloh je správná cesta a určitě přinese výsledky.

Práce na koncovkách je časově náročné ale poměrně jednoduchý proces. Musíte mít základní chápání elementárních koncovek a být schopni vyhrát nebo remizovat typické koncovky.

Schopnost počítání variant je však již obtížnější získat. Měli byste být schopni vizualizovat si pozici v hlavě a počítat co se stane, pokud nastane jisté pořadí tahů. Je třeba však mít na paměti, že není nutné počítat všechno. Lidé nejsou stroje a nemohou všechno zkoumat tah po tahu. Výběr variant k hlubšímu propočtu je také schopnost silnějšího hráče.

Trik spočívá ve výběru správné linie k počítání a být schopen ji propočítat dostatečně hluboko tak, abychom mohli ohodnotit konečnou pozici dostatečně přesně ke správnému hodnocení. Existují některé metody, které se dají použít ke zlepšení dovednosti počítat varianty. Jedna je řešení taktických úloh v hlavě bez pohybu figur na šachovnici nebo bez pohledu na pozici. Můžeme začít snadnými úlohami a postupně přejít na obtížnější jak se naše schopnost počítat zlepší.

Jiná metoda je vhodnější pro pokročilé hráče. Hraní naslepo se slabším soupeřem dramaticky pomáhá schopnosti počítat a vizualizovat pozice.

Poziční chápání může přijít se zkušenostmi. Studování dobře komentovaných klasických partií, pochopení myšlenek skrývajících se za každým tahem a používání jich ve vlastních partiích můžete v této oblasti udělat rychle pokrok


Tři šachové mozky

Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak mi funguje šachové myšlení. Skoro každý den si řeším pro zábavu taktické úlohy a studie.

Někdy mi to jde jako po másle, někdy dělám chyby. Samozřejmě záleží na obtížnosti úloh, náročném propočtu mnoha variant, ale většinou jsou to vtipné úlohy na 2 - 3 tahy. To je ten první mozek. Význam má to, že dopředu u úlohy víme, že tam je nějaký skrytý rozhodující trik - to u praktické partie většinou před tahem nevíme.

Velmi se také rozšířila videa na youtube s bleskovými nebo rapid partiemi. Rád sleduji videa Hodinka s mistrem, nebo Banter Blitz with Bartholomew (Magnus, Hammer) (škádlení, žertování s bleskovkami). Při sledování cizí partie se zapojuje ten druhý mozek. Většina tahů se zdá velmi logických, některé tahy vidím dopředu a někdy se divím, co na té pozici tomu velmistrovi tak dlouho trvá. Člověk má iluzi, že by tu partii možná zahrál stejně.

Třetí mozek pak zbývá na vlastní hru v partii. A tady vzniká kámen úrazu - náhle si při hře nejsem jist většinou tahů, mám dilema, napadají mi nesmyslné tahy, bojím se neexistujících hrozeb soupeře. Přichází dříve či později chyby, často fatální. Zdánlivě to vypadá tak, jakoby ty 3 mozky spolu špatně komunikovaly. Proč je takový velký rozpor mezi iluzí druhého mozku (sledování partií mistrů) a mozkem pro samostatnou hru? Vysvětluji si to tak, že silnější hráč je více imunní proti velkým (rozhodujícím) chybám. Slabší hráč může udělat řadu silných tahů, ale statisticky častěji narazí při řešení pozice (i z časových důvodů) na nepřekonatelnou bariéru a udělá fatální chybu. Silnější hráč si pak se získanou výhodu snadněji poradí. Co se s tím dá dělat?

Zatím jsem dospěl k jedinému závěru: Je potřeba častěji hrát se silnějšími hráči, nejen bleskové a rapid partie, ale zejména vážné partie s delší časovou kontrolou minimálně 60 minut na partii se zápisem. Analýza chyb post mortem s trenérem, nebo s motorem je velmi důležitá. Jinudy cesta k šachovému mistrovství v praktické hře nejspíš nevede. Důležitá je i teoretická příprava na soupeře před partií.

Metody zlepšování jsou podobné jako u jiných sportů. Mozek se tak jeví jak zvláštní sval, který je nutné plánovitě zatěžovat i uvolňovat a postupně zvyšovat jeho pružnost. A to nezmiňuji vrozené dispozice v rychlosti a přesnosti myšlení, jejichž překročení je neobtížnější dokonce až nemožné.


Paradox dlouhého přemýšlení

Tento paradox jsem si objevil u sebe a potom mě příjemně překvapilo, že tím trpí i jiní hráči.

V šachové partii se hra odvíjí v podstatě ve 3 fázích. Zahájení, ve které se hráč orientuje podle určitých strategických principů (centrum, vývin, rošáda) a také podle moderní teorie. Teorie zahájení se historicky vyvíjela a názory se měnily. S touto fází mají šachové motory asi nejvíc problémů, zřejmě pro velkou složitost pozice a množství variant.

Vývinem figur a úklidem krále do bezpečí se současným vývinem věže začíná fáze střední hry, kde se začáná většinou v partii "lámat chleba"..

Koncovky podléhají poměrně propracované teorii a v dnešní době jsou již pozice se 7 kameny exaktně analyzované až do matu.

Zatímco v zahájení se hráči řídí také podle svého naučeného repertoáru, kde mohou mít připraveny nějaké nové tahy, které nikdo před nimi nevyzkoušel, tak ve střední hře se hráči řídí podle hodnocení pozice, příslušného plánu hry a propočtu variant. Spolu s chybami v hodnocení a plánech další hry, nastupují také chyby v taktice a propočtu variant a jejich správné hodnocení. V této fázi střední hry často hráč v kritické pozici přemýšlí někdy i desítky minut na nalezení konkrétního tahu. Přesto i po dlouhém přemýšlení hráč občas vyprodukuje velkou chybu. Přemýšlel jsem, proč k tomu dochází. V tomto článku se tohoto problému a příčin pokusím dotknout.

Tím paradoxem, který je v názvu článku, je čas věnovaný na jeden tah a to, že tomu neodpovídá výsledek přemýšlení - špatný tah.

Proces správného propočtu variant je podle mne nejnáročnější disciplína v šachu. Je náročná na představivost virtuálních koncových pozic variant a jejich správné hodnocení. Problém je v jejich počtu a výběru těch relevantních variant. V tomto ohledu se schopnosti hráčů diametrálně liší. Svou nezanedbatelnou a mnohdy přehlíženou roli hraje únava mozku z předešlé hry. Schopnost vybavování, paměti, představivosti se únavou zhoršuje. Hráč si toto ubývání schopnosti myslet někdy ani neuvědomuje.

Právě ta skutečnost, že se hráč na dlouhou dobu zamyslí, signalizuje problémy a váhání, co v pozici podniknout. Někdy je relativně správných cest několik, někdy je správný tah pouze jediný a ostatní vedou do záhuby. To ale hráč často netuší. Rozmanitost vznikajících pozic je nekonečná a někdy právě šablonovité myšlení, kdy se rozhoduje podle zkušenosti a podobnosti známých motivů, někdy vede ke konkrétním chybám.

Co proti tomu, abychom nechybovali, dělat?

Často hrát a trénovat. Trénovat řešení neznámých taktických úloh, pozic z partií, kde došlo k chybám. Časté hraní zvýší vytrvalost a schopnost odolávat únavě. Trénovat schopnost koncentrace myšlení. Také přehrávání kvalitních partií a snaha o pochopení originálních plánů hry a různých taktických obratů.





Zvyky a zlozvyky

Šachisté dělají v přípravě i během partie, která trvá často několik hodin, různé věci. Některé jsou pro mistry rutinní záležitostí, ale pro amatéra mohou být škodlivé

http://thechessworld.com/learn-chess/18-general-information/933-10-habits-of-a-chess-master

1. Hraní bleskových partií online. Tento zvyk by měli amatéři omezit, protože může váže narušit vývoj myšlenkového procesu.

2. Sledování turnajů po celém světě. Pomocí aplikací na chytrých telefonech je snadné sledovat všechny turnaje na světě. Není to špatný zvyk.

3. Zapínání motoru během sledování partie. To není dobré při sledování partií. Často jsou šachoví mistří příliš líní myslet nebo jsou zvědaví na to, co se děje na šachovnici, že nemohou odolat pokušení zkontrolovat pozici motorem. Následkem toho se stanete líní myslet nad šachovnicí. Je to špatný zvyk.

4. Analyzování vlastních partií s motorem. Často si mistr po partii řekne: Měl jsem vyhranou pozici, +1 nebo +4. Počítač hodnotil pozici jako zcela vyhranou. To je ale nepodstatné, protože se z této partie nic nenaučí. V dnešní rychlé době chceme rychlé výsledky a odpovědi, ale to je špatný zvyk. Je mnohem lepší analyzovat se soupeřem po partii nebo sami, ale bez motoru.

5. Povrchní čtení. Šachoví mistři znají několik knih, které vycházejí, ale sednou si a přehrát si partie je zcela jiná věc.

6. Posedlost zahájeními. Přílišné soustředění na fázi zahájení, a nemít jasný plán hry , nebo střídání zahájení podle aktuálních úspěchů špičkových hráčů nevede nikam. Málo hráčů vážně pracuje na vlastních schopnostech seriozně trénovat. Pokusme se odolat pokušení, i když to není snadné.

7. Vstávání během soupeřova tahu. Potřebujeme se čas od času uvolnit během partie a projít se, ale když to děláme příliš často, vždy to končí nedostatkem koncentrace. Pokuste se zůstat u šachovnice tak dlouho jak můžete a zvládnete situaci lépe.

8. Chození před a po partiích. To je dobrý zvyk. Krátká procházka dopoledne před partií i po partií je prospěšná.

9. Neztrácet energii během partie. Energetické tyčinky, čokolá

da a ovoce doplní energii během dlouhé partie. To je dobrý zvyk.


Jak hrát různé pěšcové struktury?

Hlavní typy pěšcových struktur, které předurčují strategické plány obou stran.

Pěšci nemohou táhnout zpátky a tedy každý tah pěšcem může vytvořit slabé pole, které může soupeř využít k umístění své figury. Když však opticky "slabé pole" nelze využít, nejedná se o slabé pole. Následuje 15 typických často se vyskytujících struktur vznikajících z různých zahájení:

Boleslavského struktura: vzniká ze sicilské obrany. otevřená, dynamická hra. Bílý kontroluje d5, útočí na pěšce d6. Může průlom f4. Černý připravuje průlom d5, nebo minoritní útok a kontroluje pole c4.

Struktura Caro-Kann: Vzniká také z francouzské obrany, nebo z odmítnutého dámského gambitu. Poziční manévrování. Bílý má předpole e5 a převahu v prostoru na král. křídle, průlom d4-d5. Černý tlačí na pěšce d4 a připravuje průlom c6-c5 a e6-e5.

Zavřená sicilská obrana. Vzniká také z anglické s obrácenými barvami. Zavřený charakter. Bílý má pěšcový útok na královském křídle, průlomy c3 a d4. Černý má pěšcový útok na dámském křídle a6. b5, diagonálu a1-h8.

Pěšcový klín d5. Staroindická, Benoni, Španělská. Zavřená pozice. Bílý má prostor. převahu na dáském, průlom c2-c4-c5, průlom f2-f4. Černý má útok na královském, průlom f7-f5, průlom c7-c6.

Dračí struktura. Ze Sicilské dračí, z anglického zahájení, dračí obrácenými barvami. Ostrá hra. Bílý má předpole d5, útok na královském kř. průlom f2-f4-f5 nebo h2-h4-h5. Černý kontroluje diagonálu h8-b2 a má útok na dámském křídle.

Pěšcový klín na e5. Z francouzské. Zavřená a polozavřená,.. ostrá hra. Bílý útočí na královském, průlom f2-f4-f5. Černý má průlom c5 a f6.

Visící pěšci. Z odmítnutého dámského gambitu, z novoindické obrany. Otevřená pozice. Bílý hrozí otevřít centrum, útočí na královském. Černý nutí k postupu pěšců, oslabení a zablokování.

Ježek. Z anglického zahájení, ze sicilské. Zavřený charakter. Bílý má průlom e4-e5 s podporou f2-f4. Černý otevře centrum pomocí d6-d5 nebo někdy b6-b5.

Izolovaný pěšec. Z dámského gambitu z francouzské obrany. Otevřený charakter. Bílý má průlom d4-d5, Předpole na e5 pro jezdce, útok na královském. Černý využívá blokádu a přechod do koncovky.

Maroczy vazba. Ze sicilské. Polootevřený charakter. Bílý fianketuje střelce, útok na královském, průlom c4-c5 a e4-e5. Černý má průlom b7-b5, průlom f7-f5 a d6-d5.

Karlovarská struktura. Z odmítnutého dámského gambitu, Caro-Kann bílými. Polootevřený charakter. Bílý má minoritní útok, průlom e3-e4. Černý má předpole e4, útok na královském křídle.


Struktura Rauzera. Ze staroindické obrany, nebo královské indické za bílé, španělská . Polootevřený charakter. Bílý využívá slabé pole d6, průlom c4-c5, diagonálu a3-f8, útok na dámském křídle. Černý využívá slabé pole d4, diagonálu a1-h8, útok na královském křídle.

Scheweningenská struktura. Sicilská obrana. Ostrá pozice. Bílý tlačí na d-sloupci, prostor, průlom e4-e5, úder f2-f4-f5. Černý má tlak po sloupci c, minoritní útok, průlom d6-d5.

Slovanská. Ze slovanské obrany, katalánské, Gruenfelda, Colle systém. Charakter pozice je poziční. Bílý má tlak po c-sloupci, průlom d4-d5. Černý má průlomy e6-e5 a c6-c5.

Kamenná stěna. 

Holandská, Colle systém, Anglická. Zavřený charakter. symetrie.

Bílý má předpole e5 pro jezdce, výmění špatného střelce. Černý má pole e4, vymění špatného střelce.



Učme se od Slováků

Sleduji aktivity slovenských trenérů a jejich šachové školy. Nedávno vyšel rozhovor s nadějným (dokonce nejmladším 19-letým velmistrem) Christopherem Repkou. Koho zajímají jeho názory a zkušenosti, metody jak se zlepšoval z 1000 na 2520 během 9 let, stojí za to si ho poslechnout.

Repka sedí vlevo

Stručný obsah toho, co mě v rozhovoru zaujalo.

Metoda tréninku:

Taktika:

Na stránce Tactics řešil úlohy od 10 let. Za vyřešenou +1 za chybu -1 a dal si cíl za den mít celkový součet být +10, jinak nepřestal s řešením (rozdíl v čase 10 min a 5 hodin). Mimo jiné hrál proti počítači.

Další metody přípravy:

Zahájení a jeho teorii nestudoval, jen obecné zásady. Po každé partii, za dobré paměti, si okomentoval kritické tahy a také pocity při hře (z čeho měl obavy, jak cítil pozici atd.). Potom analyzoval partii pomocí motoru a znovu okomentoval svoje komentáře a napsal si důvody proč si myslí, že se jeho hodnocení lišila od motoru. S růstem síly si svoje chyby rozebral rychleji a často již cestou domů a rychleji. Doma se podíval na kritické momenty motorem.

Koncovky se učil od trenéra, který mu vysvětlil nejčastější a nejdůležitější koncovky. Do ratingu 2400 se příliš nezabýval teorií zahájení, měl omezený repertoár a často měl ze zahájení podezřelé pozice. To ho však během partie motivovalo k většímu úsilí v propočtu a hledání praktických šancí.

Trénoval s několika velmistry (Cvitan Ognjev, Michalík, Markoš) asi 14 dní 10 hodin denně. Je to lepší metoda než dlouhodobá příprava s jedním trenérem. Na zahájení taktické úlohy na rozcvičku. Od každého získal něco jiného, to, co měl ten velmistr nejradši a v čem byl nejlepší.

Krizová situace:

Kolem 2400 narazil na svůj strop, nezlepšoval se, chtěl dělat něco jiného, frustrující situace. Získal novou energii, věřil si a zlepšil psychické, pozitivní naladění, po maturitě dostal novou chuť do přípravy a hry. Důležité je vydržet i v období, kdy se nedaří.

Důležité momenty v kariéře:

V 11 letech ME, mistr Slovenska, Open Krakow 2017.