pátek 31. prosince 2010

Reggio Emilia - Navara nemusel prohrát

Oba hráči v partii 3. kola turnaje Reggio Emilia měli španělská jména  Vallejo Pons - opravdický Španěl a David Navara, nejlepší český šachista. Rozehráli španělskou hru: 1.e4 e5 2.Nf3 Nc6 3.Bb5 a6 4.Bxc6 dxc6, výměnný systém s Fischerovým tahem 5.0-0. David obětoval pěšce b7 a vtipně vytvořil pozici, kde mohl vynuceně remizovat:



Letmým pohledem je vidět, že pokud by černá věž napadala dámu Rb8 - Ra8 - Rb8, ta nemá úniku a partie by musela skončit remízou trojím opakováním pozice. Ale David se pokusil hrát na výhru lákavým tahem Be2 donutil Španěla vymyslet pěknou, i když trochu zbytečnou kombinaci s obětí kvality Nxe5, Qe8 a Rxd6 (ještě lepší byl jednoduchý ústup věže Rd2). Nakonec partie přešla do koncovky, která už byla značně horší pro černého.

V další zajímavé partii Caruana - Short, velmistr přehlédl celkem jednoduchou kombinaci, kdy po chybném mezitahu černého b4xc3 (správný tah byl Bxd5) automaticky dobral pěšce b2xc3 a dal černému šanci zahrát správný tah Bxd5 a trápil se v lepší dámské koncovce, kterou pak naštěstí stejně vyhrál. Mohl však ihned rozhodnout partii efektní kombinací, která vedla až do matu. Podobné impulsivní reakce znám na vlastní kůži. Jsou to reflexy typu "oko za oko, zub za zub". Z podobného reflexu vyplynula moje největší hrubá chyba v tomto roce, která mi na rozdíl od tohoto velmistrovského případu stála bod ve vyrovnané partii, kdy jsem měl navíc spoustu času na rozmyšlenou. Sebesamozřejmější tah je potřeba vždy zkoumat, jestli je to opravdu ten nejlepší. Lidský mozek podléhá mnoha falešným impulsům, které ho svádí k osudným chybám.

čtvrtek 30. prosince 2010

Moje partie roku 2010

Všude se ke konci roku bilancuje. Volí se sportovci roku, vybírá se nejlepší video na Youtube.com a nejvýznamnější událost roku. Od začátku své nové kariéry soutěžního šachu - říjen 2009 - jsem sehrál 35 vážných partií v krajských soutěžích (KP I a KP II) a na turnajích (Czech Open, přebor Bohemia).
Získal anebo obnovil jsem si tím jisté počáteční zkušenosti a za moji nejlepší partií roku 2010 jsem si zvolil partii z 5.kola Czech Open 2010 se zkušenějším hráčem, který měl o 150 bodů lepší ELO. Bílými jsem si vybudoval slušnou pozici, s lepší časem, ale při partii jsem ji přecenil a myslel si chybně, že musí být vyhraná. Černá pozice byla stísněná, ale celkem pevná. Tohle přecenění z přehnaného optimismu se mi často stává kvůli nedostatku znalostí a zkušeností a špatným odhadem. Tato chyba odhadu vede často spolehlivě ke zkáze, protože jak jsem se dočetl v knize J.Nunna, Secret of practical chess, člověk pak udělá tu chybu, že zavrhne při počítání vinou špatného odhadu varianty, které jsou správné ale vedou k objektivní remíze. Ačkoli jsem tu zmíněnou partii prohrál, byla pro mě velmi poučná. Přiučil jsem se nepřeceňovat pozici a poznal jsem na vlastní kůži význam hospodaření s časem a nevzdávat se naděje po jedné nevydařené kombinaci. Hráč v časové tísni a unavený po tříhodinovém boji má sníženou schopnost kalkulace a představivosti.
V době, kdy už jsem si přestával věřit, jsem ještě měl remízu. Za zkušenosti se musí platit. Bilance je tedy celkem z 35 partií 14 remíz, 6 proher a 15 partií jsem vyhrál. ELO je zatím 1851 a stále roste.


středa 29. prosince 2010

Problém malých výhod v partii

Jsou výhody, které jsou dostatečně velké k zaručení výhry za normálního běhu událostí; jako je podstatná materiální výhoda (dva pěšci, kvalita, nebo figura navíc) a které se hrají do výhry samy. Vše co musíte je konsolidovat pozici, vyhnout se hrubým chybám a stále se snažit měnit figury. Jiné výhody jsou charakterizovány mnohem lepší pěšcovou strukturou, která se nezmění za normálního průběhu událostí. Tudíž tento druh výhody je trvalý, ale ne dost velký aby vedla k výhře samotná o sobě. Tady mluvíme o technickém manévrování, vytváření druhé slabiny a jiných metodách, které silnější strana používá v takových případech, aby zvětšila výhodu.

Nejmenší výhody představují prchavé typy výhod, které jsou určeny krátkodobými pozičními faktory, jako je náskok ve vývinu, ovládání otevřeného sloupce, nebo dvojice střelců. Ve většině případů jestliže nevzniklo trvalé poškození pozice, obránce může izolovat problém a zvládnout ho přiměřenou hrou. Opravdu otevřený sloupec může být uzavřen, nebo těžké figury lze vyměnit a udělat tak výhodu bezvýznamnou; Výhoda dvojice střelců často závisí na struktuře pěšců, nebo není výhodou a výhodu vývinu lze dohnat.
Dokonce tak kompromitující činitel jako nejisté postavení krále je nejednoznačný: výměna dam a centralizovaný král se změní ze slabiny na silný bod.  Tyto výhody jsou malé, a jsou v literatuře popsány jako +=, jako bílý má malou výhodu.

Poziční teorie Steinitze a Tarrasche učí, že útočit se má v lepším postavení, jinak výhoda zmizí - jako "využij to nebo to ztratíš". A měli bychom se tím řídit, protože je to pravda; avšak musí být rozlišena jemná nerovnováha mezi aktivní hrou a nekorektními útoky; Když je naše výhoda malá, obvykle to znamená, že na konci nevynucené sekvence nebudeme mít vůbec nic.  Mnoho partií bylo prohráno z toho důvodu, že hráč, který považoval svoji pozici za mnohem lepší, investoval do neoprávněné akce, která nakonec vedla k destrukci jeho pozice. Abychom našli takovou nerovnováhu, musíme nejprve jasně definovat poziční faktory, které dělají naši pozici že vypadá lepší.  Naše akce musí sloužit účelu zachování naší síly, ať to jsou dva střelci, či lépe postavené figury, nebo silné pěšcové centrum.  Často tyto výhody mohou být transformovány do něčeho nového; Například  s dvojicí střelců často můžeme střelce vyměnit za jezdce a kompromitovat pěšcovou strukturu soupeře.

Pro ilustraci dvě partie. Prvni ukazuje zdánlivě rovnou pozici se symetrickými pěšci, kde černého výhoda je téměř zanedbatelná: pouze malé věci, jako mírně aktivnější dáma, šance postavit věž na otevřený sloupec před soupeřem. Zajímavější je sledovat strategii černého jak tahy dámou vyvolal oslabení pěšců dámského křídla a vyprovokoval chybný manévr jezdce. Proto vrátil dámu na královské křídlo, zatímco se bílý zaměstnal zbavení věží, a začal hrozit s průnikem. Úkol bílého se zhoršil absencí únikového pole pro krále (ouško) - to se ukázalo být pro soupeře obtížné.


Další příklad začíná z typicky sicilské pozice s výhodou černého ve formě dvojice střelců.  Bílý má ale příliš solidní postavení v centru a dokonce nachází možnou oběť pěšce. Mohl jsem ji v jistém okamžiku přijmout, ale místo toho jsem se rozhodl trvat na svém plánu, který byl přišpendlit pěšce c na původní místo. Bílý se rozhodl pustit slabého pěšce aby získal čas na vládu na černých polích, ale černí střelci se oživili v taktickém stylu a po dočasné oběti kvality se partie dostala do vyhrané koncovky.

Článek je přeložený text z jedné kapitoly knihy - Yermolinsky: Cesta k šachovému zlepšování (A Road to chess improvement). Komentáře u partií dělal Yermolinsky. Recenze na tuto knihu jsou zde.

úterý 28. prosince 2010

Reggio Emilia - turnaj velmistrů

Dnes začíná silný turnaj, kde hraje i náš nejlepší hráč David Navara.
1 - Short, 2 - Morozevič, 3- Caruana, 4 - Vallejo Pons, 5 - Oniščuk, 6 - Movsesjan, 7 - Godena, 8 - Ivančuk, 9 - Navara, 10 - Gašimov

Na tomto webu je přímý přenos partií. Partie Morozevich - Navara byla odložena na 1. ledna 2011 pro velké problémy  v Moskvě na letišti se zimním počasím, kde provoz zkolaboval.

Stránka turnaje s fotografiemi a komentáři na Chessdom

sobota 25. prosince 2010

Jaké jsou příčiny chyb v propočtu kombinací?

Většinu taktických úloh si dokážu vyřešit, ale občas (asi 15%) narazím na pozici, která mi dělá nevysvětlitelné problémy. Přemýšlím, čím to je a zatím jsem dospěl k závěru, že to je nedostatek v paměti uložených vzorců figurových konstelací a jejich významu. Také to může být špatnými návyky v procesu myšlení a nedůslednost v prověrce zavrhované linie. Náprava vede jenom v rozmanitosti řešených úloh a opakování těch, které dělají problém.

V následující pozici jsem první tah viděl ihned, ale hned jsem ho zavrhl pro Qf1. Člověk však nesmí "házet předčasně flintu do žita" a podívat se, jestli je ten nápad opravdu tak špatný, jak ho vzápětí intuitivně napadne.

Bílý na tahu


řešení
1.Rgxg7 Qf1+ 2.Rg1+ Rxe5 3.Rxf1 Re2 4.Ne1 f2 5.Nf3 Rxb2 6.Rd2 Rxd2


V této pozici stačí najít první tah a zbytek je jasný.
Bílý na tahu


řešení:
1.Nc6 Bxc6 2.Qxc6+ Kf8 3.Qxd6+ Kg8 4.Be4 Rc8 5.Rb7


V následující pozici nestačí najít správný úvodní tah a vedoucí ideu útoku. Přesnost je nutná až do konce. V následující pozici jsem našel první tahy, ale pak jsem sešel ze správné cesty, ačkoli i potom byla pozice vyhraná, jenže nekončilo to matem a to je principiálně vážná chyba.



Zajímavý článek o Síle komparativního myšlení

středa 22. prosince 2010

Chronická slepota

Celkem pravidelně si řeším různé taktické úlohy, studie, matové kombinace. Ty pozice, které mi dělají větší problémy, nebo dokonce se na nich projevuje moje šachová slepota, si zaznamenávám do databáze "Slepé skvrny" a po nějakém čase se k nim vrátím. Většinou je pak už snadno vyřeším, ale občas narazím na chronickou slepotu, jako v následujícím případě:

Černý na tahu:




1...Qd1+ 2.Rxd1 Ne2+ 3.Bxe2 Nb3#

úterý 21. prosince 2010

Ježek

V šachu je ježek (anglicky Hedgehog) pěšcová formace používaná obvykle černými, která může vzniknout z několika zahájení. Černý výmění pěšce c5 za bílého pěšce na d4, a pak umístí pěšce na polích a6, b6, d6 a e6. Tito pěšci tvoří řadu "ostnů", za níž černý vyvine své figury. Typicky jsou střelci postaveni na b7 a e7, jezdci na d7 a f6, dáma na c7, a věže na c8 a e8 (nebo c8 a d8 - d8 věž slouží k obraně pěšce d6 a podporuje postup... d5 , přičemž jezdec f6  přejde na e8 v případě potřeby k obraně pěšce na d6). Ačkoli Černá pozice je stísněná, má velkou latentní energii, která může být uvolněna, pokud v určitém okamžiku černý může zahrát ... b5 nebo ... d5. Tito pěšcové průlomy jsou obzvláště efektivní, protože bílý obvykle umístí své vlastní pěšce na c4 a e4 (Maróczyho vazba).

V základní struktuře ježka v závislosti na tom, jak reaguje na to bílý, má černý různé způsoby jak reorganizovat figury. Jezdec na d7 často skočí na c5, kde útočí na pěšce e4, nebo na e5, kde útočí na pěšce c4. Jezdec na f6 může jít na e8 bránit pěšce d6, nebo na d7 nebo dokonce na h5, pokud tato pole jsou neobsazena. Černá dáma může být umístěna na b8 (odhalí věž na c8 a možná i podporuje ... b5) nebo na a8 (s pohledem upřeným na d5).  Někdy Černý hraje ... Bf8, ... g6 a ... Sg7 (nebo jednodušeji ... Bf6, jestliže jezdec f6 táhnul) a vykonávat jistý tlak na d4, zatímco stejný střelec může být převeden přes d8 na c7 a mířit na bílé královské křídlo (ve spojení s dámou na b8). Jsou také situace, kdy černý může zorganizovat útok na krále tak, že hraje, ... Kh8, ... Rg8, a ... g5, a často následuje zdvojení věží na g-sloupci a postup g-pěšce na g4. Tento strategický plán objevil génius Fischer bílými figurami.

Černý je v následující pozici na tahu. Je to ukázka toho, jaký jed v sobě může mít na pohled stísněnější pozice černého. Zajímalo by mě, kolik % hráčů by v této pozici udělalo "samozřejmý" tah 0-0, malou rošádu, aby dokončilo vývin.

1...g5 2.Bg3 g4 3.Qd1 gxf3 4.Bxf3 Bxf3 5.Qxf3 h5 6.h3 Rc8 7.Rd1 Ke7 -+ 

Tradiční šachové strategie zavrhovala postavení černého, protože jeho figury mají malý prostor k manévrování. V letech 1970, "'ježek' byl generický termín pro nějaké postavení, které bylo stísněné, obranné a těžké k zaútočení", ale dnes se vztahuje specificky k této formaci. Ježek byl rozsáhle analyzován v roce 1970 , kdy hráči začali oceňovat bohatou škálu strategických nápadů, které z něho vznikly. Zatímco černá pozice je stísněná, je také relativně bez slabin. Neexistuje žádný zřejmý způsob, jak bílý může zaútočit na černou strukturu pěšců, ale jak je uvedeno výše, černý má několik metod k dispozici pro vytváření protihry. To znamená, že ježek udržel svou popularitu jako dobrý systém vývinu v moderní praxi.
Myšlenka ježka byla původně vyvinuta z anglického zahájení. Obrana Ježkem se zejména vztahuje k variantě symetrické anglické obrany (1.c4 c5), kde černý používá toto postavení: 1.c4 c5 2.Nf3 Nf6 3.g3 b6 4.Bg2 Bb7 5.Nc3 e6 6.0-0 Be7 7. d4 cxd4 8.Qxd4 d6


Ostatní zahájení, kde černý často používá nastavení patří dámská indická obrana a Taimanov a Kan Varianta sicilské obrany.
Je také možné, že nastavení ježek používá bílý, ale to se stává zřídka. Stalo se to v partii Fischer - Andersson, Siegen 1970, jedna z prvních partií s tímto způsobem vývinu. Švédský velmistr vzpomínal na tuto památnou partii, jak se zpočátku cítil v pozici bezpečný a potom pozvolna chápal myšlenky Bobbyho a předpovídal svůj osud. Fischerovo drtivé vítězství v této partii, ve které  živě demonstroval metodu útoku Kh1/Rg1/g4 , tak zapůsobilo, že sám Andersson se později stal jedním z předních exponentů ježka.



Pokud podobné rozestavení figur použijí obě strany, je jednoduché pravidlo a  "Ježka" hraje ta strana, která vymění svého c-pěšce za soupeřova pěšce d.
Někteří hráči mají již plné zuby teorie zahájení, nebo ji přímo chtějí ignorovat a volí podobně jako Fischer tuto výstavbu dvojitého fiankcheta s c4. Nedávno jsem se s podobnou filosofií hry setkal v partii nynější světové jedničky Magnuse Carlsena v partii s Nakamurou na turnaji London Chess Classic. Carlsen Nakamuru přehrál tak, aniž by bylo vidět, kde vlastně černý udělal nějakou rozhodující chybu. Proti tomuto stylu hry si může znalec teorie strčit svoji přípravu zahájení za klobouk. Vyhraje ten, kdo lépe rozumí pozicím a dokáže vymyslet reálný a účinnější plán hry než soupeř.

Obrana Hedgehog ve Wikipedii

Suba, Mihai. The Hedgehog (2000). Batsford. ISBN 978-0713486964
http://www.angelfire.com/nf/chess/Hedgehog.html

pondělí 20. prosince 2010

Moderní strategie nejsou jen zásady a poučky.

Nový pohled na strategii šachu.

Je celkem přirozené, že každý šachista si své pojetí šachu snaží přetvořit do jakési vlastní teorie, která se dá popsat určitými dobře zapamatovatelnými zásadami. Typická je situace, kdy slabší hráč, který se snaží zlepšit, analyzuje svou partii se silným hráčem. Ten mu rychle odhalí chyby v partii a většinou doprovází jako důkaz ke svým tvrzením připomenutí nějakého strategického pravidla: Například o výhodě dvojice střelců, nebo o blokování volného pěšce, obsazení volných sloupců věžemi a vniknutí na sedmou řadu a tak dále.  Každá kniha o zahájení a o strategii šachu je plná takových pravidel a zásad. Obsazování centra, vývin figur, vyvarování se opakovaných tahů jednou figurou v zahájení a podobně. Slabý hráč si možná někdy myslí, že když se naučí všechna ta opisovaná pravidla, tak bude hrát lépe. Proti stejně silným hráčům to možná bude fungovat, ale jakmile narazí na silného hráče, přestane často chápat, co se vlastně na šachovnici děje. Každé pravidlo totiž má své výjimky. Platí v určité situaci a za určitých podmínek. Ostatně hra spoutaná pravidly je mrtvá hra.  Silný hráč převyšuje slabšího nejen v lepší taktické pohotovosti, schopnosti přesnějšího propočtu, ale hlavně ve filosofickém pohledu na pojetí šachové strategie, a v hlubším chápání strategických prvků. V šachu na štěstí rozhoduje kombinační tvořivost a tvůrčí aplikace obecných zásad. Znalost podobných pravidel, jako že všechy věžové a dámské koncovky jsou remízové, nebo že dvojpěšci jsou vždy nevýhoda, se mohou ukázat jako málo užitečné.
Užitečná je dobrá znalost teoretických koncovek, znalost správné techniky hry v koncovce ale hlavně přesný konkrétní propočet variant v konkrétní pozici a posouzení koncových pozic. Rozhoduje samostatné myšlení se současnou znalostí dosavadní teorie.

Kniha Secrets of Modern Chess Strategy, kterou napsal John Watson (Tajemství moderní strategie šachu) pojednává o pokrocích v šachové strategie od Nimcovičovy legendární knihy "Můj Systém".

Je to kniha roku 1999  a představuje letmý pohled do filosofických oblastí rezervovaných dříve šachovým elitám.  Známý šachový publicista Jeremy Silman pěje velkou chválu na tuto knihu, která relativizuje všechna doposud známá pravidla strategie hry.

Pro představu o tématech probíraných v té knize uvedu pouze závěry na úplném konci knihy, která představuje metody moderní šachové teorie lišící se od klasické teorie šachu a stručný přehled všech nových myšlenek od vydání Nimcovičovy legendární knihy My System:

a) Nové pojmy vývinu, to jest zřeknutí se principu "táhni každou figurou jednou"
b) pragmatický materialismus vyjádřený v sebrání křídelních pěšců v zahájení;
c) Ochota přijetí pohyblivých ale zranitelných centrálních pěšců;
d) vývoj teorie minoritního útoku a postupné snížení důležitosti majority pěšců a volných pěšců ve střední hře;
e) sofistikovanější přístup k dvoj a trojpěšců který zahrnuje ochota přijmnout je na oplátku ke kontrole klíčových centrálních polí, a nové metody využití dvojpěšců v ovládnutí barevných komplexů;
f) vypracování pragmatického přístupu k pozicím s izolovaným dámským pěšcem;
g) zvětšená znalost výměn lehkých figur;
h) mírný vývoj hry věží podél řad;
i) výměny kvůli hře na komplexu barevných polí;

V části 2 byly diskutovány  určité posuny v teorii. Mnoho se točilo kolem obecného pojmu nezávislosti na pravidlech, a byla tak popřena klasická stavba pravidel a principů. Jak ukazují moderní tendence v téměř každém případě je založeno pragmatické rozhodnutí na konkrétní analýze a má přednost před takovými pravidly:

a) ignorování vývinu, aby se vytvořily čistě strukurální zisky, nebo pro profylaktické účely;
b) časté připuštění trvale opožděných pěšců;
c) přijetí dvojitých pěšců za dynamické důvody
d) postup pěšců před králem;
e) vývin střelců před jezdci, nebo dámy před ostatními figurami;
f) útočení na přední fronty pěšcových řetězců (na rozdíl proti útoku na bázi řetězce jako u Nimcoviče)
g) postupování křídelních pěšců i když není bezpečné centrum a nebo i když nejsou vyvinuté figury;
h) téměř rutinní přijetí špatných střelců a jezdců na okraji šachovnice;
i) otevření pozice jestliže máme jezdce, a stabilizování pozic když máme střelce;

Toto jsou pokroky ve vztahu k nezávislosti na pravidlech. Širší charakteristiky teorie a praxe hry, která charakterizovala moderní šach, jsou to například:
a) dlouhodobé oběti pěšců;
b) častější  používání fiankchet střelců (domečky);
c) řešení problémů dvojice střelců;
d) nové myšlenky o ceně předsunutých postů jezdce a přebytečných figur;
e) všudypřítomné oběti kvality
f) úplně nové chápání dvojice jezdců proti dvojici střelců;
g) zvýšené použití profylaxe;
h) tendence nahradit akumulování malých výhod pomocí dynamické hry;
i) použití pružných systémů zahájení;
j) pokroky ve vytváření asymetrických pozic;
k) hloubka přípravy zahájení; a tak dále

Diskuze "jsou dáma a jezdec lepší než dáma a střelec? Jsou šachy remíza?  Jsou věžové koncovky remizové?

čtvrtek 16. prosince 2010

Hodnocení šachových tahů

Šachová teorie a praxe se od 19-tého století rozvinula do nepředstavitelné šíře. Bylo sehráno desítky tisíc part ií na nejvyšší úrovni. Šachy mají oproti jiným sportům tu výhodu, že partie z historie jsou zachovány a mohou být znovu analyzovány a mohou se tam najít v té době skryté možnosti. V současné době už není sporu o tom, jestli počítače hrají lépe než člověk. Člověk v podstatě nemá při hře proti nejlepšímu šachovému programu šanci. Od pradávna se zavedla jistá konvence v označování kvality tahů v zápisech šachových partií. Vykřičníky označovaly vždy výborné tahy a !! vykřičníky vždy označovaly tahy překvapivé až fantastické. Záleželo na komentátorovi, jak tyto znaky použije. Měřítkem toho, co je dobrý tah a co špatný byl v minulosti vždy názor velmistra, nebo ještě lépe mistra světa. S těmi běžný šachista neměl nárok polemizovat. Dnes při zapojení nejlepších počítačů a programů máme jakýsi více nebo méně spolehlivý standard v posouzení síly jednotlivých tahů. Počítače označují tahy číselným skóre v jednotkách pěšců, + je ve prospěch bílého, - ve prospěch černého.  Například pozice +2.10, znamená převaha 2 pěšců bílého a pravděpodobně pro bílého vyhraná pozice. Ve skutečnosti ta výhra nemusí být vynucená, protože v posuzování koncovek mají počítače ještě rezervy. V tomto směru očekávám ještě další vývoj. Ale zpět k označování tahů pomocí ! a ? nebo ?! a !?. Nejvíce logická a promyšlená se mi zdá konvence Johna Nunna používání ! a ? ke komentování šachových tahů

!  - jediný tah, který zachovává současné hodnocení pozice: jestli je pozice teoreticky vyhraná, toto je jediný tah, který zajišťuje výhru; ! je používáno bez ohledu na to jak triviální je to tah; jediná výjimka je pokud je to jediný možný tah podle pravidel.
!! - tah ! který je zvláště obtížné nalézt
? -tah, který negativně ovlivní hodnocení pozice: jestliže je pozice remizová před tahem, je nyní prohraná, pokud je vyhraná před tímto tahem, jen nyní remizová nebo prohraná
?? - evidentně špatný tah
!? - tah, který činí soupeřův úkol obtížnější nebo vlastní úkol snadnější; například v teoreticky prohrané pozici, tah který nutí soupeře najít několik tahů "!" aby vyhrál.
?! - tah který dělá soupeřův úkol snadnější nbo vlastní úkol obtížnější; například v teoreticky vyhrané pozici, tah který vyžaduje několik dalších tahů "!" aby se partie vyhrála.

Hübnerův přístup k označování tahů je ještě více omezující. Otazníky dává k tahům, které mění vyhranou pozici na remizovou nebo remizovou na prohranou. Tah, který mění vyhranou pozici na prohranou zasluhuje dva otazníky ??.  Otazníky v závorkách dává k tahům, které jsou evidentně nepřesné nebo významně zvyšují obtížnost úkolu. Vykřičníky nepoužívá, protože nejsou užitečné. Nejlepší tah by se měl zmínit v analýze. Vykřičník může pouze sloužit k vyjádření osobního nadšení komentátora.

Označení pozice
= rovná pozice
=/&
+= malá výhoda  bílého =+ malá výhoda černého
+/- výhoda  bílého  -/+ výhoda černého
+- rozhodující výhoda, technicky vyhraná  (-+)
+-- evidentně vyhraná pozice  (--+)

úterý 14. prosince 2010

Miniaturka a koncovka Kramnik - Carlsen

Bílý na tahu:

1.a4+ Kb6 2. Rc8 a dáma je chycena do pasti

===================================================

Zajímavá koncovka z partie 6. kola turnaje London Chess Classic 2010
Pokud by v této partii vyhrál Kramnik, jak většina diváků při sledování celé partie očekávala, ujal by se s 11 body vedení v tomto superturnaji světové špičky s nejlepšími anglickými hráči  (mistr světa Anand (2804), Carlsen (2802), exmistr světa Kramnik (2791), Nakamura (2741), McShane (2645), Adams (2723), Howell (2611), Short (2680). Za vítězství v partii se získávají 3 body, za remízu 1 bod.
      Nyní (14. prosince 2010) je stav po 6 kolech: Magnus Carlsen, Vishy Anand, Luke McShane 10 bodů/z 18, Hikaru Nakamura, Vladimir Kramnik 9 bodů, Mickey Adams 7, David Howell 3, Nigel Short 2. Poslední kolo se hraje 15.12 ve 14 h. Nejblíže k vítězství má zřejmě Magnus Carlsen, protože hraje bílými s posledním Shortem. Partie Anand s Kramnikem bude také hodně sledovaná. Ale šanci vyhrát celý turnaj má také McShane i Nakamura, pokud Carlsen a Anand remizují. 


7. kolo 

Vishy Anand
-
Vladimir Kramnik
Hikaru Nakamura
-
Michael Adams
David Howell
-
Luke McShane
Magnus Carlsen
-
Nigel Short



Kramnik - Carlsen.
6. kolo
diagram 1


Tato pozice vznikla po velmi zajímavém boji, kde Kramnik přehrál Carlsena. Nyní při technickém uplatňování převahy v jednoduše vypadající koncovce zahrál Kramnik "samozřejmý" tah 70. Kh4?

Partie pokračovala  70...Kf2 71. Bd5 g6 72. Kh3 g5 73. Kh2 Kf1 74. Be6 Kf2 75. Bc4 Ke3 76. Kg3 Kd4 77. Be6 Ke3 78. Kh2 Kf2 79. Bc4 Ke3 80. Kg1 Kf4 81. Be6 Ke5 82. Bb3 Kf4 83. Be6 Ke5 84. Bb3 Kf4 85. Be6 Ke5 86. Bb3
a v této pozici se dohodli na remíze.


Správný tah měl být  (viz diagram 1)  70. g5! hxg5 71. Kg4 Kf2 72. g3 Kg2 73. Bf7 Kf2 74. Ba2 Ke3 75. Bd5 Kf2 76. Bb3 Ke3 77. Kxg5 Kf3 78. Kh4  a vznikla by tato pozice, která by měla být již vyhraná pro bílého:

sobota 11. prosince 2010

4 šachové události přímým přenosem

Počasí je venku, že by psa nevyhnal (leží na okně a spí) a tak je príma, že se dají doma sledovat šachové partie velmistrů on-line.
Na webu Schachbundesliga se 16 družstvy s velmi pestrým cizineckým složením lze sledovat všechny partie všech 8 zápasů. Opravdu pěkně graficky a funkčně povedený web.
Ruské superfinále přeboru mužů, kde průměrný rating dvanácti účastníků dělá 2707, se dá sledovat tady
A nakonec velmi sledovaný turnaj světové elity v Londýně sleduji raději na ChessBomb, protože oficiální web London Classic byl včera přetížený a ty analýzy ChessBomb jsou zajímavé.

Zajímavá stránka s přímým přenosem partií a analýzami na ChesOK je také tady

A živé video z dějiště London Classic

A turnaj vyhrál Magnus Carlsen se 13 body.
Final Standings after Round 7

NrPnoTitleNameRatingFedScoreTPRBornTiebreak 
12GMCarlsen, Magnus2802NOR1328161990
21GMAnand, Viswanathan2804IND1128151969No Tiebreak
27GMMcShane, Luke J2645ENG1128381984No Tiebreak
44GMNakamura, Hikaru2741USA1027721987Win over Kramnik
53GMKramnik, Vladimir2791RUS1027651975Loss to Nakamura
65GMAdams, Michael2723ENG827251971
78GMHowell, David W L2611ENG425831990
86GMShort, Nigel D2680ENG224221965
______________________________________________________________________________

A Nová mistryně světa je Hou, Yifan