Je celkem přirozené, že každý šachista si své pojetí šachu snaží přetvořit do jakési vlastní teorie, která se dá popsat určitými dobře zapamatovatelnými zásadami. Typická je situace, kdy slabší hráč, který se snaží zlepšit, analyzuje svou partii se silným hráčem. Ten mu rychle odhalí chyby v partii a většinou doprovází jako důkaz ke svým tvrzením připomenutí nějakého strategického pravidla: Například o výhodě dvojice střelců, nebo o blokování volného pěšce, obsazení volných sloupců věžemi a vniknutí na sedmou řadu a tak dále. Každá kniha o zahájení a o strategii šachu je plná takových pravidel a zásad. Obsazování centra, vývin figur, vyvarování se opakovaných tahů jednou figurou v zahájení a podobně. Slabý hráč si možná někdy myslí, že když se naučí všechna ta opisovaná pravidla, tak bude hrát lépe. Proti stejně silným hráčům to možná bude fungovat, ale jakmile narazí na silného hráče, přestane často chápat, co se vlastně na šachovnici děje. Každé pravidlo totiž má své výjimky. Platí v určité situaci a za určitých podmínek. Ostatně hra spoutaná pravidly je mrtvá hra. Silný hráč převyšuje slabšího nejen v lepší taktické pohotovosti, schopnosti přesnějšího propočtu, ale hlavně ve filosofickém pohledu na pojetí šachové strategie, a v hlubším chápání strategických prvků. V šachu na štěstí rozhoduje kombinační tvořivost a tvůrčí aplikace obecných zásad. Znalost podobných pravidel, jako že všechy věžové a dámské koncovky jsou remízové, nebo že dvojpěšci jsou vždy nevýhoda, se mohou ukázat jako málo užitečné.
Užitečná je dobrá znalost teoretických koncovek, znalost správné techniky hry v koncovce ale hlavně přesný konkrétní propočet variant v konkrétní pozici a posouzení koncových pozic. Rozhoduje samostatné myšlení se současnou znalostí dosavadní teorie.
Kniha Secrets of Modern Chess Strategy, kterou napsal John Watson (Tajemství moderní strategie šachu) pojednává o pokrocích v šachové strategie od Nimcovičovy legendární knihy "Můj Systém".
Je to kniha roku 1999 a představuje letmý pohled do filosofických oblastí rezervovaných dříve šachovým elitám. Známý šachový publicista Jeremy Silman pěje velkou chválu na tuto knihu, která relativizuje všechna doposud známá pravidla strategie hry.
Pro představu o tématech probíraných v té knize uvedu pouze závěry na úplném konci knihy, která představuje metody moderní šachové teorie lišící se od klasické teorie šachu a stručný přehled všech nových myšlenek od vydání Nimcovičovy legendární knihy My System:
a) Nové pojmy vývinu, to jest zřeknutí se principu "táhni každou figurou jednou"
b) pragmatický materialismus vyjádřený v sebrání křídelních pěšců v zahájení;
c) Ochota přijetí pohyblivých ale zranitelných centrálních pěšců;
d) vývoj teorie minoritního útoku a postupné snížení důležitosti majority pěšců a volných pěšců ve střední hře;
e) sofistikovanější přístup k dvoj a trojpěšců který zahrnuje ochota přijmnout je na oplátku ke kontrole klíčových centrálních polí, a nové metody využití dvojpěšců v ovládnutí barevných komplexů;
f) vypracování pragmatického přístupu k pozicím s izolovaným dámským pěšcem;
g) zvětšená znalost výměn lehkých figur;
h) mírný vývoj hry věží podél řad;
i) výměny kvůli hře na komplexu barevných polí;
V části 2 byly diskutovány určité posuny v teorii. Mnoho se točilo kolem obecného pojmu nezávislosti na pravidlech, a byla tak popřena klasická stavba pravidel a principů. Jak ukazují moderní tendence v téměř každém případě je založeno pragmatické rozhodnutí na konkrétní analýze a má přednost před takovými pravidly:
a) ignorování vývinu, aby se vytvořily čistě strukurální zisky, nebo pro profylaktické účely;
b) časté připuštění trvale opožděných pěšců;
c) přijetí dvojitých pěšců za dynamické důvody
d) postup pěšců před králem;
e) vývin střelců před jezdci, nebo dámy před ostatními figurami;
f) útočení na přední fronty pěšcových řetězců (na rozdíl proti útoku na bázi řetězce jako u Nimcoviče)
g) postupování křídelních pěšců i když není bezpečné centrum a nebo i když nejsou vyvinuté figury;
h) téměř rutinní přijetí špatných střelců a jezdců na okraji šachovnice;
i) otevření pozice jestliže máme jezdce, a stabilizování pozic když máme střelce;
Toto jsou pokroky ve vztahu k nezávislosti na pravidlech. Širší charakteristiky teorie a praxe hry, která charakterizovala moderní šach, jsou to například:
a) dlouhodobé oběti pěšců;
b) častější používání fiankchet střelců (domečky);
c) řešení problémů dvojice střelců;
d) nové myšlenky o ceně předsunutých postů jezdce a přebytečných figur;
e) všudypřítomné oběti kvality
f) úplně nové chápání dvojice jezdců proti dvojici střelců;
g) zvýšené použití profylaxe;
h) tendence nahradit akumulování malých výhod pomocí dynamické hry;
i) použití pružných systémů zahájení;
j) pokroky ve vytváření asymetrických pozic;
k) hloubka přípravy zahájení; a tak dále
Diskuze "jsou dáma a jezdec lepší než dáma a střelec? Jsou šachy remíza? Jsou věžové koncovky remizové?
Žádné komentáře:
Okomentovat