pátek 30. prosince 2011

Současný nejlepší hráč světa je Magnus Carlsen

poskytl dlouhý rozhovor, který  hodně odhaluje z profilu osobnosti nejlepšího hráče světa. Rozhovor výtečně přeložil S. Hošek na Novoborském serveru a vřele doporučuji si ho přečíst. Překvapil mě Carlsenův vztah k počítačům s ohledem na jeho mládí. Myslím, že v podstatě prozradil, co stojí za jeho úspěchy. Kromě obrovského talentu a šachových znalostí je to 100% soustředěnost a odhodlání bojovat v každé partii. Jeho neustálý tlak na soupeře nakonec vyvolá situace, kdy jeho soupeři chybují. Korčnoi ho podezírá z hypnózy. Magnus dokazuje svými názory a hrou, že je možné hrát šachy na vrcholné úrovni s menším handicapem ve znalostech teorie zahájení. Ačkoliv Grischuk tvrdí, že současné šachy jsou 80% práce na zahájení.
Velikost hráče se pozná podle toho, jak hraje tehdy, když mu to nejde, a nedaří se. Jinak každý hráč občas zazáří. V nedávném turnaji po vítězství na Talově memoriálu to Magnusovi nešlo na turnaji London Classic, ale přesto předvedl solidní hru.

Na ukázku jeho hry uvádím partii s Nakamurou. V poklidu ho pozičně "uždímal" ve vyrovnané pozici.




čtvrtek 1. prosince 2011

Ohlédnutí za Bobby Fischerem

Tak jsem zase zabloudil na zajímavý blog Roberta Cveka. Nebyl jsem tam poprvé a tak to nebyla náhoda. Jeho články jsou perly, například jeho rady Tak na to.
Se zájmem jsem si přečetl článek Šifra mistra Bobbyho i s komentáři pod ním. To mě motivovalo se na zmíněnou partii Portisch - Fischer podívat blíže. Tah 14...Nh5 ?? byl ve velmistrovské partii opravdu prohrávající. Potom  se ale stala řada chyb a Portisch udělal tu poslední. Myslím, že své sehrála i psychologie, nervové vypětí a časová tíseň. Navíc partie se hrála ke konci olympiády a zapracovala i únava. Je zajímavé sledovat partii za asistence chladnokrevného pohledu nekompromisního silného motoru. Partie zastihla budoucího mistra světa v nedbalkách a Portisch propásl životní šanci. Taková partie plná chyb u tak silných hráčů obsahující přesto pěkné nápady může pro průměrného šachistu odhalit skutečnost, že i špičkoví hráči mají slabší chvilky a že naděje umírá poslední. Často se setkávám s tím, že hráč si zjistí ELO soupeře a pokud je vyšší o 200 než jeho, přistupuje k partii jako na popravčí špalek. To je myslím zcela zbytečné a jak radí Boris ve výšeuvedeném článku, je potřeba se na každou partii těšit a přijmout i porážku jako užitečnou lekci, radost z poznání, a nikoli jako potupu (moje poznámka).


Portisch - Fischer, Siegen 1970