úterý 25. září 2012

I supervelmistři dostávají maty

Včera  ve 4. kole turnaje špičkových velmistrů London Grand Prix se stala málo vídaná událost. Čínský velmistr Wang Hao v remízové pozici po pečlivém rozmýšlení udělal tah králem na h7.
Momentka ve 4 hodině 42minut 25 vteřin. Wang staví krále na h7.

A po tahu Borise Gelfanda (Kf7) se okamžitě před jednotahovým nekrytelným matem vzdal. Pravděpodobně Wang přehlédl, že pole g5 je černému králi nepřístupně (pf4). V pozici se nabízel jasný tah... vzetí pěšce f4. Případ pro psychologa.


Bílý zahrál králem na f7 a před matem věží na h1 není obrany.
Po téměř pětihodinové bitvě je to malá tragédie.

London Grand Prix 2012 LIVE!


[Event "London Grand Prix 2012"]
[Site "?"]
[Date "2012.09.24"]
[Round "4"]
[White "Gelfand, Boris"]
[Black "Wang Hao"]
[Result "1-0"]
[ECO "E11i"]
[EventDate "2012.09.24"]

1. d4 Nf6 2. c4 e6 3. Nf3 d5 4. g3 Bb4+ 5. Bd2 Be7 6. Bg2 c6 7. O-O O-O 8.
 Qc2 b6 9. Bf4 Ba6 10. cxd5 cxd5 11. Rc1 Nbd7 12. Nc3 b5 13. a4 Qb6 14. 
axb5 Bxb5 15. Nxb5 Qxb5 16. Bf1 a5 17. e3 Qb7 18. Qc6 Qxc6 19. Rxc6 a4 20.
 Bb5 a3 21. bxa3 Bxa3 22. Rc7 Nb6 23. Rb7 Nc4 24. Bxc4 dxc4 25. Rc7 h6 26.
 Rxc4 g5 27. Be5 Ne4 28. g4 Be7 29. Rxa8 Rxa8 30. Rc2 f6 31. Bg3 Kf7 32. 
Kg2 h5 33. gxh5 Rh8 34. Rc7 g4 35. Ne1 Rxh5 36. Nd3 Rb5 37. h3 gxh3+ 38. 
Kxh3 Ke8 39. Ra7 Rb3 40. Nf4 Nxg3 41. Kxg3 Bd6 42. Kf3 Bxf4 43. Kxf4 Rb2 
44. f3 Rh2 45. Ke4 Rh3 46. Rb7 Kf8 47. Rd7 Ke8 48. Rc7 Kf8 49. f4 f5+ 50. 
Ke5 Rxe3+ 51. Kf6 Kg8 52. Rg7+ Kf8 53. Rh7 Kg8 54. Rh1 Re4 55. Rd1 Kh7 ??
    ( 55. ... Rxf4 56. Kxe6 Kf8 57. d5 Ke8 58. Rh1 Re4+ 59. Kxf5 Re2 60. 
    Rh7 Re7 61. Rh6 Kd7 62. Ra6 Rf7+ 63. Ke5 Re7+ 64. Kd4 Re2 65. Rg6 Rd2+
    66. Ke4 Rf2 67. Rh6 Re2+ 68. Kd3 Rf2 69. Kc4 Rd2 70. Kc5 Rc2+ 71. Kd4 
    Rd2+ 72. Ke5 Re2+ 73. Kd4 Rd2+ 74. Ke5 =)
56. Kf7 1-0

Že to není ojedinělá událost, svědčí partie 2. kola na stejném turnaji, kdy dostal mat Rustam Kasimdzhanov


Pozice po tahu bílého střelce na d3. Přišel šach věží na d2 a po vynuceném Ke1 je mat věží na c1.


A do třetice podobných katastrof přidám ještě kolosální chybu nejlepšího hráče světa Magnuse Carlsena v Brazílii na turnaji v Sao Paulo. Chybu ale vzápětí přehlédl i jeho soupeř, druhý v ratingové tabulce Aronian. Oba snad přehlédli pěkný závěrečný matový obrazec?

V pozici na následujícím diagramu bílý předchozím tahem zahrál střelcem na f4 a "lapil" černou věž f3. Černý přehlédl svou příležitost a zahrál střelcem na c3 napadaje věž. Po výměně věží Dáma bere věž f3 a střelec bere a1 partie pokračovala klidně dál a skončila remízou.


Černý ovšem mohl tahem V8 x f4 okamžitě vyhrát. Bílý by se musel smířit s prostou ztrátou figury a horší pozicí a asi by okamžitě vzdal. Po vzetí věže f4 by se mohl objevit na šachovnici pěkný matový obrazec.

Nyní hrozí mat na g2 a po jeho pokrytí Vg1 následuje oběť dámy na h2 a mat věží na h3 


Jak si vysvětlit takové oboustranné selhání dvou nejlepších hráčů světa? Pravděpodobně oba nebyli naladěni na boj o vítězství a nehledali v pozici kombinace. Věřili soupeři, že vše dobře spočítal. Bílý totiž mohl situaci trochu zkomplikovat šachem na a8 a černý by musel představit střelce na f8, protože po uhnutí králem by černý přišel o dámu vidličkou jezdcem na g5. Možná oba neviděli představení střelce? Nebo nevím jak si to vysvětlit. 

úterý 4. září 2012

Šachová olympiáda v Turecku

je v plném proudu. Našim se daří střídavě. Předevčírem prohráli se Španělskem a dnes v 7. kole remizovali s Bosnou a Herzegovinou.

Přenos partií

Dvě dnešní rozhodné partie skončily plundry a pěknými kombinacemi po na první pohled nenápadných, ale vážných chybách. Ostatní dvě partie skončily remízami.

V partii Navara  - Dizdarevic zahrál černý Věží e8 na c8 ??  a Navara provedl exekuci:


37. Qf3! Qb8 38. Rxc8+ Qxc8 39. Bxd7 Qc1+ 40. Kg2 Qd2 41. Bxe6 fxe6 42. d7
Cerny vzdal
42. ... Kh7 43. Qc6 Qd1 44. Qxe6 h5 45. a4 Qd2 46. Qf5+ Kg8 47. b5 Qd6 48. Qf4 Kh7 49. Qf3 Qxe5 50. d8=Q 1-0

Na 4 šachovnici se karty obrátily v náš neprospěch. V partii Štoček - Kadrič skočil náš hráč ve vyrovnané pozici koněm na d5 (měl zahrát tímto  jezdcem na d1)  a pokud by byl na tahu pak tah Vc7 by byl zvedák. Přišlo překvapení, protože na tahu byl černý a našeho hráče poučně zmasakroval.

33. ... Ra1+ 34. Kg2 Qa6 35. Qd3 Qa7 36. Qc4 Ra5 0-1 

sobota 1. září 2012

Remízy v šachu


Legendární mistr světa Jose Raul Capablanca předpovídal šachu remizovou smrt. 

Tvrdil, že se technika a znalosti hráčů natolik zdokonalí, že nebude možné vyhrát šachovou partii. Historie mu nedala za pravdu. Umění hráčů a šachová teorie se totiž zlepšila natolik, že silní hráči dokáží realizovat i nepatrnou výhodu ve výhru. Přesto jsou rychlé remizy nežádoucím jevem pro diváky šachových turnajů a utkání.

V nedávném zápase o titul mistra světa mezi Topalovem a Anandem došlo k zajímavé předehře, kterou řada lidí kritizovala. Veselin Topalov před zápasem prohlásil, že během zápasu bude hrát až do konce, nebude nabízet ani přijímat remis. 

Jen ze zvědavosti jsem si prohlédl moji megadatabázi partií, kde je až 5 milionů partií od středověku až do posledních měsíců. Vyšel jsem z Megabase 2008, kterou vydal ChessBase a doplnil ji partiemi z posledních turnajů, které jsem si vyzobal na internetu. Dal jsem si vyhledávací tam kriterium - "všechny partie s výsledkem 1/2-1/2 a kratší než 20 tahů". Bylo jich 75000. Prohlédl jsem jejich zápis a některé byly zřejmě vinou nečitelného nebo ztraceného zápisu, ale některé byly zjevně motivovány nechutí hrát, nebo taktickou remizou na jistotu. Například ratingově slabší hráč měl jasně lepší pozici a nechtěl riskovat. Chápu, že si například dají v turnaji za remis kamarádi,  dobří přátelé, kteří se nechtějí "ponižovat" a nebaví je vyhrát nad druhým. Nebo příbuzní. Kdysi byli z těchto přátelských remíz podezírání hráči bývalého Sovětského svazu, aby získávali větší úspěchy pro komunistický režim. Toto podezření nikdo nerozptýlil a existují dokonce matematické statistické pravděpodobnostní rozbory výsledků turnajů, které to potvrzují. 

A podívejte se, co napsal o nabídkách remíz známý a úspěšný ruský trenér Mark Dvoreckij.

Zakázat nabídky remíz!


Mnoho sportů v určitém okamžiku ve své historii dospělo do stádia, kdy lidé museli najít způsoby, jak udělat tyto sporty populárnější a atraktivnější pro diváky. Například byly v tenise zavedeny tie-breaky a moderní systém hodnocení. Nedávno byl změněn bodovací systém ve volejbalu a ping-pongu.

Tento problém je také reálný v šachu, protože naše hra není tak populární, jak si zaslouží. Jak můžeme zlepšit tuto situaci? Šachový svět zažil několik pokusů v posledních letech. Jedním z nich bylo zavádění knockout systému, který je velmi dobrý nápad. Mohlo by se to ještě zlepšit povolením více partií v pozdějších fázích turnaje, ale myšlenka sama o sobě je progresivní. Protikladný příklad je zrychlení hry. Ano, hry nyní trvají méně času, ale šachy nezískaly větší pozornost tisku a Televize. Mezitím kvalita partií utrpěla - a to nejen proto, že se jsou hrubé chyby častější, ale také proto, že nyní je téměř nemožné (není čas!) najít hluboké myšlenky za šachovnicí. Šachoví fanoušci trpí v důsledku toho, protože většina z nich sledují šachy v knihách a časopisech, a ne naživo.

Jiné problémy zahrnují rozpolcenost v šachovém světě, že je třeba pro řádné Anti-dopingové a anti-počítačové kontroly, a přehnaný vývoj teorie zahájení. Existuje mnoho problémů v moderním šachu, nicméně bych se chtěl soustředit jen na jeden z nich - problém rychlých remíz.

Často se stává, že po pracovním dnu, šachoví fanoušci přijdou na turnaj a najdou prázdné jeviště. To je obzvláště bolestivé během zápasů. Například v prosinci 2001 v utkání mezi Kasparovem a Kramnik v Moskvě, 3 ze 4 partií s klasickou časovou kontrolou skončily v rychlých remízách. Samozřejmě to nebyly předjednané remízy - byly spíše výsledkem příliš rozvinutých příprav zahájení, ale přesto se diváci často cítili podvedeni. Podobné ne-li nepříjemnější situace se vyskytují v turnajích také. Například poslední kolo mistrovství USA v roce 2003 přitáhlo mnoho diváků včetně dětí a televizní štáby. A co vidí? Několik minut poté, co kolo začalo, dvojice vedoucích hráčů remizovalo své partie! Netřeba dodávat jakým dojmem to zapůsobilo na diváky, včetně sponzorů.

Byly již pokusy bojovat proti rychlým remízám v šachu. Například někteří navrhli, aby patová situace nebo remíza když jedna strana nemá dostatečný výherní materiál, by výnos byl více (nebo méně) než půl bodu. Není jasné zda by tyto změny učinily šachy dynamičtější, ale jistě by změnily teorii (zejména teorii koncovek) velmi mnoho. Stojí to za námahu?

Další, méně radikální, je opatření, aby se zakázaly remízy před 30.-tým tahem. Obvykle takové pokusy nepřinesly požadovaný efekt. Například, organizátor známého turnaje v Linares Luis Rentero měl zvláštní ustanovení ve smlouvách, říkající, že hráči se nemohli dohodnout na remíze před 30. tahem, výměnou za extra honorář. Přesto někteří dělali remízy a dokonce se urazili a byli pobouřeni když Luis Rentero požadoval extra honorář zpět. Myslím, že Arthur Yusupov udělal nejlepší věc - on prostě šel za organizátorem a předal peníze. Samozřejmě, pan Rentero nepřijal peníze - to nebyl úmysl, který chtěl udělat.

Jistě, v šachu je remíza legitimní výsledek. To je důvod, proč se mi nelíbí myšlenka dát tři body za výhru a pouze jeden bod za remízu - Neměli bychom trestat remízy jako takové - které by mohly být logickým důsledkem dobré hry (a dobře vybojované!). Kromě toho takový systém nemění nic na knockoutech a zápasech. A pomineme-li skutečnost, že takový systém by mohl být otevřen pro manipulaci.

Věřím však, že existuje způsob, jak vyřešit problém rychlé remízy v šachu radikálně a aniž by se změnila povaha šachu. Přišel jsem na to po nedávném rozhovoru s GM Genna Sosonko. Zeptal se: "Proč je šachistům dovoleno, aby se dohodly remizovat v libovolném okamžiku? To neexistuje v žádném jiném sportu."Opravdu si dovedete si představit fotbalový zápas, kde týmy dohodnou na remíze po prvním poločasu? Nebo si představte, zápasníci, kteří vidí, že jejich šance jsou přibližně stejné, kteří si podají ruce a jdou domů!

Takže je pravidlo, které umožňuje šachistům nabízet remis nedotknutelné? Proč nevyžadovat na hráčích, aby hráli v každém zápase až do krajnosti, co to jde? Hráčům by nemělo být dovoleno mluvit spolu v průběhu hry. Hra by ještě mohla skončit remízou - patem, třikrát opakovanou pozicí, nedostatkem materiálu k výhře nebo podle 50-tahového pravidla. Ale ne na základě vzájemné dohody!

Kdy dochází k rychlé remíze? Nemluvím zde o předem dohodnutých remízách. Někdy se rychlé remízy přihodí v rovných mrtvých pozicích, pokud není možnost přehrát soupeře. Ale tyto jsou vzácné. Obvykle, tam jsou různé scénáře. Například, hráč nedokázal dostat nějakou výhodu ze zahájení, tak je zklamaný a nabízí remízu. Někdy se oběma hráčům nelíbí jeho pozice, přeceňuje nebezpečí, a tak se šťastně spokojí s remízou. Slabší hráči někdy nabízí remis silnějšímu (nebo jen s vyšším hodnocení) soupeři, když mají dobré postavení. Někdy jeden nebo oba hráči jsou unavení a chtějí přestávku. Nebo hráč ztratil všechny své šance v turnaji . Je zbytečné obviňovat šachisty za takové remízy - jednají podle jejich významu, uznávaných pravidel a etiky. Neměli bychom je obviňovat, ale jednoduše změnit pravidla!

Domnívám se, že nezbytnou podmínkou pro provádění takové změny pravidel je časová kontrola s přidaným přírůstkem. V opačném případě budeme podporovat nesmyslné posunování dřívek v remízových pozicích, kdy jedna strana se snaží vyhrát pouze na čas. To by ještě více poškodilo šachy než rychlé remízy samotné! Proto by měl být nový systém nejprve testován na turnajích s vhodnými elektronickými hodinami a s kvalifikovanými rozhodčími. Takový experiment bude jistě mít nějaké slabiny v návrhu změny, ale mohl by být stanoven. A teprve poté by nová pravidla měla být široce používána.

Chápu, že můj návrh je poměrně radikální, a je v rozporu s tradicí století starou. V takových případech jsou často nové nápady odmítány. Ale bylo by dobré mít racionální diskuse o jeho opodstatněnosti. A pokud navrhovaná změna bude přijata, pak bychom měli vypracovat podrobnosti o jejím provádění.

Bude tato změna znamenat zmizení předem dohodnutých remíz? Jistěže ne! Ale jsem si jist, že to budou méně časté. Často hráči začnou jednat nikoli před zápasem, ale během něj. To nebude možné. A technicky remizovat bude obtížnější. 'Předem připravené' remízy, i když nejsou formálně povoleny, dnes nezpůsobují žádnou ostudu mezi profesionálními hráči. Ty jsou přijímány jako norma, protože se příliš neliší od rychlých remíz, které jsou v současné době přijaty podle pravidel. Co představuje ostudu je úmyslná prohra. Samozřejmě, existují lidé, kteří to udělají a někteří z nich jsou svým kolegům dobře známí. Zákazy činnosti jsou v těchto případech velmi vzácné (je těžké prokázat tento druh podvodu), ale 'vyjednávačů' se tyto pověsti drží. Pokud se všechny hry hrají až do hořkého konce, pak se předem dohodnuté remízy budou rovněž považovány za neetické, stejně jako je dnes úmyslná prohra. Většina šachistů jsou poctiví lidé a začnou se také vyhýbat předem dohodnutým remízám.

Autor tohoto článku Mark Dvoreckij byl v roce 2007 v Karlových Varech...

________________________________________________________________________

Něco na tomto návrhu změny pravidel určitě je. Za vyzkoušení by to stálo. Za 25 let co jsem měl přestávku v aktivní hře šachů se pravidla poněkud změnila.  Například zákaz používání mobilních telefonů při vážné partii. Zazvonění mobilu znamená pro vlastníka telefonu okamžitou prohru. Nebo povinnost zapisovat tah až po provedení na šachovnici. Povinnost zapisovat i v časové tísni, protože každý  hráč má navíc 30 vteřin ke každému tahu. Nebo zrušení odkládání partií a hra až do samotného konce partie s omezením času - samozřejmě s přírůstkem času na každý tah, aby nebylo možné vyhrávat pouze pomocí hodin. Proč tedy nezakázat nabízení remízy a obecně zakázat jakékoli vyjednávání hráčů během partie?




úryvek z Šachového týdeníku  -  na straně 5

Pro poslední hodinu tréninku, které se zúčastnili již jen čtyři šachisté, měl trenér Dvoreckij připraven malý test. Každý z hráčů dostal papír s osmi vytištěnými diagramy a měl z hlavy najít správné pokračování. Na řešení měli šachisté čtyřicet minut. Překvapivě nikdo ze zúčastněných nenašel správný tah v následujícím diagramu:


Na tahu je bílý. Můžete si sami zkusit, zda během pěti minut, které velmistr Viktor Láznička a ostatní měli průměrně na jeden diagram, tento příklad vyřešíte.

1. Qf4!! c3 2. e7 Rxe7 3. Rb8  +-


Mark Dvoreckij je specialista na šachové končící hry. Vydal velmi populární učebnici. V Karlových Varech také ukázal zajímavou pozici koncovky s věží a pěšci.

pozice 1

  


"Každý silný hráč by bez přemýšlení zahrál Kb5, a pak by začal počítat varianty," řekl Dvoreckij. Jenže postup 

1. Kb5 Kf3 2. a4 Ke4 3. a5 Kd5 4. Kb6

bílého nezachrání. Dostane se tak do pozice, ze které už sice není cesty k remíze, ale která je přesto důležitá:

pozice 2




Kritická pozice. Bílý na tahu prohraje, ale je-li černý na tahu - pak bílý remizuje.

 4. Kb6 Kc4  (nebo 4.a6 Rb2+ 5.Ka5 Kc5 -+ )

A je-li na tahu černý: 4…Kd6 5.Kb6 Vxh7 6.a6 Vh1 7.Kb7 =. Černý již nemá k dispozici obchvat 4…Kc4.

Vzájemná nevýhoda tahu. Řešení pozice 1 je tedy 1.Kb4! Tímto tahem bílý předá černému tah a černý toto udělat nemůže.

1...Kf3 2.a4 Ke4 3.a5 Kd5 4.Kb5 remis  (protože na tahu je černý - pozice 2)



Proč lidé hrají - psychologie šachu


Je třída mužů ve stínu, nešťastní, neskutečně vyhlížející muži, kteří se shromažďují v kavárnách a hrají s touhou, která neumírá a ohněm, který nehasne. Jedni se shromažďují v klubech a hrají turnaje ... ale jsou i jiní, mající nectnosti, kteří žijí na venkově, v odlehlých místech, farách, učitelé, výběrčí daním kteří musí najít nějaký umělý průchod pro svou duševní energii.

-HG Wells, Concerning Chess (Pokud jde o šachy)

Hráči a jejich sekundanti se sešli v Reykjavíku na zápas mistrovství světa nejsou ani stíny, ani neskutečně vypadající muži, ale jsou jen občas nešťastní. Totéž platí o milionech lidí po celém světě, jejichž představivost byla zapálena v bitvě gigantů, Bobby Fischera a Borise Spasského.
Shromažďují se v šachových klubech, pokud jsou ostřílení nadšenci, nebo před televizí v rohu baru, nebo v okolo tranzistorového rádia, pokud jsou v zapadákovech. Křičí instrukce, povzbuzují nebo nadávají soutěžícím se vší prchavou energií diváků ve Světových sériích. Psychologie nováčků fanoušků je v poslední době více v zástupech mužů a žen, kteří mají některé z koníčků a většina z jejich nadšení bude nestálá. Mnohem složitější jsou psychologické základy tiché vášně, které vedly nesčetné miliony hrát hru po staletí a neklidná vášeň, která změní šampionát soupeřů na egomaniaky a monomaniaky.

Šachy vznikly jako válečná hra. Je to dospělý, intelektualizovaný ekvivalent manévrů prováděných chlapci s cínovými vojáčky po celou historii, kdy přitahovala různé národy. Byly hrány kontemplativními hinduisty, svatými bojovníky islámu, galantními rytíři, kteří měli dovoleno navštívit dámy v jejich boudoirech hrát šachy, přes bouřlivé moře tuláků, kteří přinášejí hru na Grónsko (možná i do Severní Ameriky) od 12. století.

Dr. Karl Menninger, agresivní freudovský analytik, kdysi prohlásil: "Zdá se, že je to nezbytné pro některé z nás mít hobby, v němž je agresivitě a destruktivitě dána příležitost k vyjádření, a protože jsem se už dávno vzdal lovu (protože je také destruktivní), zjistil jsem, že se sám stále víc a víc vracím k nejstarší ze všech her. "

Ernest Jones, oficiální životopisec Sigmunda Freuda, zdá se souhlasí s těmi pocity, když napsal v roce 1930: "... Šachy jsou náhradou za umění války." Ale ve stejném eseji, Problém Paul Morphy, kde diskutoval o paranoidě, která trápila amerického šachového génia v roce 1850, i on se blížil k Freudově mnoha debatám k výkladu Oidipa na šachovnici. Morphy, v poněkud pochybné Jonesově teorii musel sublimovat Oedipovo silné nutkání "zabít otce." Jeho vlastní pokrevní otec byl již mrtev, ale Morphy měl náhradního otce, Howarda Stauntona, nekorunovaného šachového mistra světa, kterého musel zabít v šachu. (Bohužel pro psychiku Morphy, Staunton se svou převážně nesportovní povahou odmítl hrát a nechat se "zabít".)