Náš život se často opírá o stereotypy chování a myšlení. Šachy jsou život a tak není divu, že se stereotypy hojně vyskytují i v šachu.
Stereotyp je ustálený, navyklý vzorec chování nebo myšlení. Na jednu stranu nám stereotypy usnadňují život, když děláme některé činnosti automaticky aniž na ně musíme zvláště myslet a můžeme souběžně dělat něco jiného nebo relaxovat. Na druhou stranu však v některých situacích nám právě ten užitečný stereotyp může přinést problémy a uděláme něco nevhodného v dané situaci.
V šachu se začátečník učí opatrovat figurky a pěšce, aby udržel nebo neztratil převahu a tím měl šanci neprohrát nebo vyhrát partii. První co napadne začátečníka, když mu soupeř zaútočí na figurku, tak s napadenou figurou ustoupit, anebo vzít útočící figuru. Časté tahy jsou vzájemné výměny pěšců - "vezme mi pěšce, automaticky vezmu také pěšce". Problém nastane, když takový automatický tah je v dané pozici vekou chybou. Z takových stereotypů vyplývá to, že některé tahy se derou na mysl samy a některé tahy zase člověka těžko napadají. Mezi takové tahy například patří takzvané kolineární tahy. Několik příkladů takových kolineárních tahů pro ilustraci.
 |
| 1. Rb2-b7 ! ...Rxb7 2.Rxb7 Qxb7 3.Nd6+ |
 |
| 1. .. Rd2! hrozí mat na g2 a po 2.Rxd2 Qxe1 |
 |
| 1... Rh3+ 2. Rxh3 Qxd1 |
 |
| 1. .. Rd3! 2.Rxd3 Ne2+ |
Jiné špatně viditelné tahy jsou útočné tahy při kterých, ale útočící figura (často dáma) táhne dozadu, aby se dostala na pole, ze kterého vyvine silný útok na jiné části šachovnice. O takových a dalších špatně viditelných tazích snad někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat