Při četbě jedné ruské knížečky od B.S. Vainsteina - Lovushky Ferzberi (Léčky Ferzberi) o různých kuriozitách kolem léček jsem se pobavil dvěma historkami, kde hrály roli simultánky. Obě se týkaly zahájení královského gambitu a jsou uvedeny na konci článku.
V první historce v simultánce hráli mimo jiné autor knihy a jeho přítel Monov. Byli inspirování jedním případem, který se mezi šachisty traduje a spočívá v tom že jakýsi vtipálek vyzval mistry Laskera a Capablancu (v jiné verzi to byli Aljechin a Bogoljubov) k sehrání korespondenčních partií. Oba mistři o sobě nevěděli a onen vtipálek hrál partii s jedním velmistrem bílými a s druhým černými figurami stejné partie. Zprostředkoval vlastně hru, kdy hráli oba mistři proti sobě, protože ten "korespondenční" hráč pouze přenášel tahy jednoho mistra proti druhému. Tak prý vyhrál nějakou sázku, že udělá 50% v partiích proti oběma bývalým mistrům světa. Je-li to pravda, nejsem si jist a dost o tom pochybuji. Ale vím, že podobnou "techniku" hry zkouší uplatňovat v turnajích někteří korespondenční hráči proti dvěma silnějším hráčům.
Na takovém principu se oba přátelé dohodli v simultánce proti mistru Duz-Chotimirskému. Ten jim dovolil, aby Monov hrál ve své partii bílými. V normálních simultánkách má mistr proti všem bílé figury. Mistr tedy zahájil proti autorovi oné knížky tahem 1.e4 a Monov bílými tento tah proti mistru opakoval. Autor knihy pouze opakoval odpovědi mistra proti tahům Monova a obě partie pak pokračovaly (zrcadlově) a v podstatě hrál mistr sám proti sobě.
Hra pokračovala a v 9-tém tahu zahrál mistr proti autorovi tah 9.g3. Do té doby autor opisoval tahy mistra proti Monovi. Ale autor ucítil možnost vyhrát černými, neudržel se a zahrál 9...Dh3+. Myslel si, že vše je jasné. Král na g1 nemůže pro mat, pokud půjde na f2, dostane mat na g2 a půjde-li na e1, pak Dg2 a jestli věž odejde, sebere dáma pěšce h2 a potom g3. Výpočet však nevyšel a bílý věží z h1 neuhnul, ale zahrál Jf2 a dáma na g2 byla potom chycena tahem Sf1
Ale ve druhé partii mistr místo "samozřejmého" (ale chybného) tahu 9...Dh3+ zahrál 9... De7 a Monov zahrál podle druhé partie 10. Ke1 a následovalo 10..Dxe4 11. Kf2 Dxd4+ 12. Se3 Dxc4 a bílý se vzdal. Trik tak oběma chytrákům nevyšel a prohráli obě partie.
Nedávno na mistrovství Evropy družstev na Islandu zrovna v utkání 3. kola naší reprezentace proti Finsku se stalo něco podobného. Na 3. a 4. šachovnici, kde hrál černými Babula proti Karttunenovi a Štoček bílými proti Nyysti probíhaly obě partie do 7-mého tahu identicky a finský hráč čekal, co zahraje náš hráč na vedlejší šachovnici. V 7-mém se tahu na 4. šachovnici Fin odchýlil, zahrál slabší tah a nakonec prohrál. Vím, že podobnou "techniku" hry uplatňují někteří korespondenční hráči, kde mají dostatek času, v partiích proti dvěma silnějším hráčům. Mohou si tak zajistit 50% z obou partií.
Druhá epizoda se týkala jedné zajímavé varianty z královského gambitu: 1. e4 e5 2. f4 Nc6 3. Nf3 exf4 4. Bc4 Bc5 5. d4 Nxd4!? 6. Nxd4 Qh4+ 7. Kf1 d5 8. Bxd5 Bg4 9. Qd3 O-O-O (černý obětoval figuru, ale ve skutečnosti jsou šance v dynamické rovnováze.)
Diagram
V této pozici časopis "64" v novoročním čísle (1978?) vyhlásil korespondenční simultánku, aby čtenáři navrhli pokračování za bílého, poslali ho poštou a v dalším vydání pak časopis zveřejnil všechny odpovědi černého a tak dále. V 10-tém tahu bylo v této pozici 5 rozumných odpovědí. Pro vítěze byla vypsána nějaká cena. Například tah 10. Jf3 okamžitě prohrával pro Df2 mat. Nějaký čtenář poslal tah 10. b4 !! a dodal "Vzdejte se!". Pozice bílého s figurou navíc vzbuzuje klamný dojem, že je vyhraná. Nejpopulárnější tahy byly Dd3-b5, b2-b4 a Sc1-f4. Byly tam také skromný tah c2-c3 a ostré Sxb7+.
Uvědomme si, že to bylo v době před široce dostupnými počítačovými motory (rok 1979 ?) a taktická kontrola tahů byla závislá na tom, co hráč viděl a hlavou domyslel. Existence dnešních šachových motorů vytváří v jejich uživatelích falešné představy o jejich egu a ti si ani neuvědomují, jak slabí šachisté ve skutečnosti jsou.
V první historce v simultánce hráli mimo jiné autor knihy a jeho přítel Monov. Byli inspirování jedním případem, který se mezi šachisty traduje a spočívá v tom že jakýsi vtipálek vyzval mistry Laskera a Capablancu (v jiné verzi to byli Aljechin a Bogoljubov) k sehrání korespondenčních partií. Oba mistři o sobě nevěděli a onen vtipálek hrál partii s jedním velmistrem bílými a s druhým černými figurami stejné partie. Zprostředkoval vlastně hru, kdy hráli oba mistři proti sobě, protože ten "korespondenční" hráč pouze přenášel tahy jednoho mistra proti druhému. Tak prý vyhrál nějakou sázku, že udělá 50% v partiích proti oběma bývalým mistrům světa. Je-li to pravda, nejsem si jist a dost o tom pochybuji. Ale vím, že podobnou "techniku" hry zkouší uplatňovat v turnajích někteří korespondenční hráči proti dvěma silnějším hráčům.
Na takovém principu se oba přátelé dohodli v simultánce proti mistru Duz-Chotimirskému. Ten jim dovolil, aby Monov hrál ve své partii bílými. V normálních simultánkách má mistr proti všem bílé figury. Mistr tedy zahájil proti autorovi oné knížky tahem 1.e4 a Monov bílými tento tah proti mistru opakoval. Autor knihy pouze opakoval odpovědi mistra proti tahům Monova a obě partie pak pokračovaly (zrcadlově) a v podstatě hrál mistr sám proti sobě.
Hra pokračovala a v 9-tém tahu zahrál mistr proti autorovi tah 9.g3. Do té doby autor opisoval tahy mistra proti Monovi. Ale autor ucítil možnost vyhrát černými, neudržel se a zahrál 9...Dh3+. Myslel si, že vše je jasné. Král na g1 nemůže pro mat, pokud půjde na f2, dostane mat na g2 a půjde-li na e1, pak Dg2 a jestli věž odejde, sebere dáma pěšce h2 a potom g3. Výpočet však nevyšel a bílý věží z h1 neuhnul, ale zahrál Jf2 a dáma na g2 byla potom chycena tahem Sf1
Ale ve druhé partii mistr místo "samozřejmého" (ale chybného) tahu 9...Dh3+ zahrál 9... De7 a Monov zahrál podle druhé partie 10. Ke1 a následovalo 10..Dxe4 11. Kf2 Dxd4+ 12. Se3 Dxc4 a bílý se vzdal. Trik tak oběma chytrákům nevyšel a prohráli obě partie.
Nedávno na mistrovství Evropy družstev na Islandu zrovna v utkání 3. kola naší reprezentace proti Finsku se stalo něco podobného. Na 3. a 4. šachovnici, kde hrál černými Babula proti Karttunenovi a Štoček bílými proti Nyysti probíhaly obě partie do 7-mého tahu identicky a finský hráč čekal, co zahraje náš hráč na vedlejší šachovnici. V 7-mém se tahu na 4. šachovnici Fin odchýlil, zahrál slabší tah a nakonec prohrál. Vím, že podobnou "techniku" hry uplatňují někteří korespondenční hráči, kde mají dostatek času, v partiích proti dvěma silnějším hráčům. Mohou si tak zajistit 50% z obou partií.
Druhá epizoda se týkala jedné zajímavé varianty z královského gambitu: 1. e4 e5 2. f4 Nc6 3. Nf3 exf4 4. Bc4 Bc5 5. d4 Nxd4!? 6. Nxd4 Qh4+ 7. Kf1 d5 8. Bxd5 Bg4 9. Qd3 O-O-O (černý obětoval figuru, ale ve skutečnosti jsou šance v dynamické rovnováze.)
Diagram
2kr2nr/ppp2ppp/8/2bB4/3NPpbq/3Q4/PPP3PP/RNB2K1R w - - 3 10
Uvědomme si, že to bylo v době před široce dostupnými počítačovými motory (rok 1979 ?) a taktická kontrola tahů byla závislá na tom, co hráč viděl a hlavou domyslel. Existence dnešních šachových motorů vytváří v jejich uživatelích falešné představy o jejich egu a ti si ani neuvědomují, jak slabí šachisté ve skutečnosti jsou.
Partie z obou simultánek
Žádné komentáře:
Okomentovat