Hodnocení pozice

Dobré ohodnocení pozice je nutná funkce pro smysluplný propočet variant. Bez hodnocení pozice by jakýkoli propočet neměl smysl. Této funkce se využívá k prořezávání stromu variant, nebo také k takzvanému zpětnému řešení (backsolving). Spočívá v tom, že dojde-li hodnotící funkce k pozici, která je evidentně horší pro stranu na tahu, tuto větev zahodí a dále nepropočítává. Co k tomuto problému píše J. Nunn ve své knize (viz předchozí článek na toto téma). Úryvky z této výborné knihy považuji za velmi upřímné zkušenosti a přesně vystihují mé osobní praktické problémy ve vážných partiích. Špatné hospodaření s časem, přílišné propočítávání variant z důvodu velké odpovědnosti v soutěži družstev a velká nerozhodnost jsou problémy, které mě pronásledují.

Když počítače analyzují pozici, vytvářejí strom analýzy a potom používají poněkud hrubou funkci vyhodnocení k odhadu pozice na konci každé větve. Potom pracují nazpět, mohou ohodnotit aktuální pozici a ustanovit co považují za optimální linii hry. Kdyby měl počítač dokonale přesnou vyhodnocovací funkci, potom by nemusel analyzovat pozici více než na jeden polotah (ply) dopředu – mohl by jednoduše vyhodnotit pozici po každém tahu a vybral to pokračování s nejpříznivějším hodnocením. Efekt analýzy je zvýšit přesnost jednoduché funkce vyhodnocování.

Lidé mají sklon analyzovat jiným způsobem, ale stejně používají vyhodnocovací funkci. Jelikož si nemohou myslet, že mají výhodu 0.32 pěšců, je celkem normální si myslet „Na konci této větve mám mírnou, slušnou, jasnou, drtivou převahu.“ Po přehlédnutí různých linií se člověk rozhodne o té nejlepší. Tento proces je do jisté míry podobný tomu co dělá počítač.

Člověk však také používá vyhodnocovací funkci typicky jiným způsobem. Jestli si myslíte, že máte v počáteční pozici výhodu, potom automaticky odmítáte tahy, které soupeři dovolují úplnou rovnost. Tento typ uvažování je velmi běžný a je mimořádně užitečný v rychlém omezení počtu tahů, které musíte uvažovat, ale to má také svá nebezpečí. Je to téměř opačná logika k počítači; místo používání analýzy k ohodnocení pozice, ohodnocení je použito k prořezání stromu analýzy. Avšak vzhledem k tomu, že počáteční ohodnocení není založeno na konkrétní analýze aktuální pozice, je vnitřně nespolehlivé. Hráči typicky jednoduše přenáší svá ohodnocení z předchozího tahu a používají ho jako výchozí bod pro další tah. Jestliže je vyhodnocení nepřesné, potom se mohou začít dít všechny druhy divných věcí. Příklad: Předpokládejme, že máte tři možné tahy, A, B, a C, a myslíte si, že máte výhodu. Analyzujete A a usoudíte, že vede do vyrovnané pozice: B vychází stejně. Potom uděláte závěrečný úsudek vylučovacím způsobem, že správný tah musí být C a bohužel s velmi povrchními analýzami. Jestliže je však pozice ve skutečnosti vyrovnaná, potom právě ten tah C, který jste téměř neanalyzovali, může skutečně vést k nevýhodě, ačkoli si to okamžitě neuvědomíte. Potom když máte sklon přenášet ohodnocení z jednoho tahu na další tah, opakujete tento postup s vadnou logikou na další tah. Výsledek je celá řada nepřesných tahů; toto je ve skutečnosti co je běžně známo jako „ztráta vlákna hry“. Jestli se vám přihodí ztráta vlákna, pokuste se potom vystopovat problém zpátky ke kořenu příčiny; překvapivě často zdrojem chyby bylo chybné ohodnocení pozice.

Kdy a jak dlouho analyzovat

Jedna otázka, kterou Kotov ve své teorii "stromu analýzy" skutečně neodpověděl, je kdy vůbec analyzovat, anebo jak mnoho analyzovat. To však má velký praktický význam. Kdekdo umí hrát lepší tahy kdyby mohl analyzovat neomezený čas, ale hry před zavedením šachových hodin (a některé korespondenční partie) ukazují, že to nemusí být vždy pravda. Příliš mnoho analýzy může snadno vést k únavě a zmatkům. Dnes je tendence ke stále kratším časovým limitům a to znamená že rozvržení času na přemýšlení se stává kritičtější.

Když analyzujeme danou pozici, je potřeba také říci, že téměř vždy hráč vidí více v prvních pěti minutách, než v dalších pěti minutách. A dalších pět minut je dokonce ještě méně produktivních, a tak dále. Pozoroval jsem, že jestli hráč stráví více než 20 minut nad tahem, výsledek je téměř vždy chyba. Normální proces rozhodování by neměl trvat déle než oněch 20 minut, dokonce v dosti složitých situacích. Jsou ovšem vždy výjimky k takovému empirickému zákonu, ale ty jsou v tomto případě velmi vzácné. Jestliže hráč ztratí dlouhý čas na tah, důvod je obvykle buď v nerozhodnosti nebo neschopnosti najít uspokojivé pokračování. Je velmi nezvyklé, aby byla pozice tak komplikovaná, že vyžaduje více než 20 minut přemýšlení.

Jestli jste přemýšleli o pozici nějaký čas a stále si nejste jisti co hrát, potom je důležité být nemilosrdně pragmatický. Musíte se ptát zda další přemýšlení vám pomůže k lepšímu rozhodnutí; například jsou dva tahy, oba mají zhruba stejnou podstatu. Jestli jste nebyli se mezi nimi schopni rozhodnout, další přemýšlení by mohlo případně odhalit některé jemné rozdíly, ale velmi vzácně by se tato časová investice vyplatila. Především je snadné se zmýlit když se pracuje s takovými jemnými rozdíly a za druhé, získání minimální výhody má malou cenu, jestli ve výsledku spadnete do časové tísně a přehlédnete figuru. Partie rozhodnuté velmi malými výhodami jsou mnohem méně časté, než se obvykle předpokládá. Jsou hráči, jako Capablanca a Karpov, kteří mají schopnost přeměnit malou výhodu do výhry pravidelně, ale tento talent je vzácný dokonce mezi velmistry. Hry ve kterých hráči dělají chyby a výhoda se mění sem a tam jsou mnohem častější; Nakonec rozhodnutí v partii přijde jako důsledek vážné chyby. Moje rada je poslechnout intuici, který ze dvou tahů je lepší, nebo jestli namáte žádnou preferenci, prostě si vybrat náhodně. Příležitostně jsem měl pokušení si hodit mincí u šachovnice, ale to se mi zdálo vůči soupeři nesportovní.

Jestli nejste schopni najít uspokojivé pokračování, potom znovu obvykle nepomáhá přemýšlet stále dále a doufat v zázrak. Ovšem je otázka, která vzniká s rezignací, pak můžete pokračovat, ale to není běžné. Obvykle je lépe hrát to, co se jeví jako nejméně nevýhodné pokračování a šetřit čas pro přesnou obranu a možnou protihru na později. Stojí za to poznamenat, že pokud jste obecně nespokojeni s vaší pozicí, potom by to mohlo obarvit vaše hodnocení. Před výběrem tahu má asi cenu rychle přehlédnout alternativy a důvody proč je pokládáte za neuspokojivé, podívat se jestli jsou opravdu tak špatné, jak si je představujete. Je běžné, že náhle zjistíte, že vaše zamýšlené pokračování pozici mírně horší; potom si prohlédnete více a více nevýhodné možnosti, a hlouběji se ponoříte do pozice ale zapomenete tu první linii, na kterou jste se dívali a nebyla vůbec tak špatná.

Další běžné plýtvání časem je chtít hrát jistý tah a potom strávit dlouhý čas pokoušením se podpořit tento intuitivní pocit konkrétní analýzou. Nedělejte to. Jestli vaše intuice silně říká abyste hrál tah X, potom pravděpodobně ho budete nakonec hrát stejně a další přemýšlení je jenom ztráta času. (Moje poznámka: Určitě je užitečné podrobit tento tah hlavně důkladné kontrole není-li to "blunder"- hrubá chyba. Prohlédnout všechny soupeřovy vynucující tahy (mezitahy, šachy, údery)).
Nejhorší situace ze všeho může nastat, když chcete hrát tah X, ale nemůžete zjistit objektivní důvod pro tento tah; potom analyzujete a analyzujete až najdete něco polopečeného a pochybný důvod proč X je dobrý tah. Potom skončíte zahráním pochybného tahu a strávíte spoustu času. Avšak obvykle stojí za to strávit pár minut pokoušet se najít něco konkrétně špatného v intuitivní volbě, protože poziční intuice neochrání proti možnosti pochybení z taktických důvodů. Jestli během těchto pár minut nenajdete nic špatného, potom byste ten tah měli zahrát.