Ačkoli mi ta zásada je teoreticky jasná a měl jsem v tom smyslu i tendenci někoho poučovat. Možná znáte i z běžného života podobnou situaci. Někoho známého vidíte na druhé straně ulice, komu chcete něco důležitého říci, nebo ho stihnout a vydáte se impulsivně přes ulici, aniž se pořádně rozhlédnete. Stává se to častěji dětem než dospělým, ale já jsem takové šachové dítě.
Jde o to, že mám před sebou pozici a hledám nejlepší tah. Jsem si vědom Tarraschovy nebo snad Laskerovy poučky: "Vidíte-li dobrý tah, podívejte se pozorně a najděte tah ještě lepší". Přesto ale zapomenu a nechám se zaslepit krásou a "silou" viděného tahu tak, že zapomínám na první přikázání před tahem: Zkontrolovat všechny soupeřovy taktické a poziční hrozby, zejména vzniklé jeho posledním tahem. A teprve po vyhodnocení soupeřových hrozeb a jejich závažnosti je možné se zabývat vlastními plány. Je to logické, protože po zahrání našeho sebekrásněji vypadajícího tahu bude potom na tahu soupeř a může ovládnout situaci. Snad mi to někdy přejde do krve a nebudu o tom meditovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat