úterý 17. ledna 2012

Kdo byl Ragozin a Lipnickij?


Obrana, která se nyní skrývá za anonymním index encyklopedie D38 nese jméno Vjačeslava Ragozina (1908-1962), špičkového velmistra a teoretika. Ragozin byl blízký přítel Botvinnika a pomáhal mu v mnoha vysoce důležitých soutěžích, včetně zápasů o mistra světa. Jako praktický hráč Ragozin asi nerealizoval zcela svůj potenciál, ale i tak ve skutečnosti hrál deset mistrovství SSSR (nejlepší výsledek bylo dělení 2-3 místa v roce 1937) říká hodně o jeho nezvyklé síle. Byl mistr Leningradu a bojoval o jeho obranu během II.světové války.  Brzy po válce vyhrál zápas proti Bondarevskému a zajistil si titul velmistra, a v Chigorinově Memoriálu v roce 1947 skončil druhý, před Keresem, Smyslovem, Boleslavským, Kotovem a Gligoričem. Nápaditý analyzátor, který vyhrál druhé mistrovství světa v korespondenčním šachu v roce 1959. 3 roky před svou smrtí.

Vraťme se do těch let, kdy nadějný mladý umělec Ragozin právě začínal vyvíjet svou obávanou zbraň v zahájení.


Je zajímavé, že obrana se objevila ve velké míře s pocity odporu. Ve svém článku "Význam turnaje v New Yorku 1924 pro teorii zahájení" Aljechin diskutoval různé nové ideje v dámském gambitu, a došel k závěru že vývin střelce na b4 nepřináší černému nic pozitivního: ... Stále méně můžeme doporučit vývin střelce na b4 ve 4. tahu - jako v partii Capablanca-Marshall - protože po 5.Da4 bílý vynutí tah Jc6, který dělá problém dosáhnout důležitý úkol v centru. Je pozoruhodné, že mistr světa nevyužil tuto možnost. Vjačeslav Ragozin později připustil  "Podivné že právě tato poznámka sloužila jako pobídka pro černého zkoumat celý obranný systém". Aljechin prohlásil, že po 5.Da4 Jc6 6.e3 má bílý výborný vývin, ale pozdější turnajová praxe ukázala že 5.Da4 je předčasné." Je zajímavé, že Aljechin brzy zmírnil svůj názor na tuto variantu. Ve své partii proti Colle v Hastingsu 1925/26, zvolil variantu černými, a vysvětloval svoji volbu takto:  Ačkoli přísně řečeno tato obrana není zcela korektní, není snadné ji vyvrátit. Vybral jsem ji zvláště proto abych se přesvědčil o praktických šancích které mohou vzniknout v případě nepřesné hry bílého, a v nebezpečí kterým čelí, jestliže bílý hraje správně.

Ať je to jakkoli, genius je z lahve ven, a v roce 1930 nová obrana úsilím Ragozina, ale také dalších Sovětských a evropských hráčů, přitahovala více a více pozornosti a byla testována v turnajích na nejvyšších úrovních.

M. M. Botvinnik si pamatoval svého přítele takto:  Ragozin byl klidný, pečlivý člověk a málomluvný. Kudrnaté vlasy s vážnými rysy ve tváři, vypadal jakoby Matka příroda mu tesala ostrou tvář a byla přerušena a nikdy nedokončila své dílo... Jeho šachový talent byl neobvyklý. Mohlo by se říci, že měl dobrou intuici a kombinační vizi, ale ostatní měli také tyto charakteristiky. Tak v čem spočívala zvláštní schopnost Ragozina?  Šachové figury mají dvě hodnoty. Jedna je dobře známá, můžeme říci jejich nominální hodnota. Před 200 lety velký matematik Euler odhadl hodnotu figur takto: Král 200, dáma 9, věž 5, střelec a jezdec 3 a pěšec 1. Obecně můžeme souhlasit s těmito hodnotami, pouze je třeba udělat korekci. Jestli král má cenu 200, jeho skutečná hodnota není více než 4, zatímco síla pěšce je 1, jeho hodnota se zvětšuje od 2 do 8 - to je 3-1=2 do 9-1=8   - když se přiblíží k 8 řadě.

Tedy můžeme souhlasit s nominálními hodnotami figur. Ale stejně jako nominální průměrné hodnoty, je další hodnota, v závislosti na pozici. Je těžké dokonce dát jméno této hodnotě - mohla by se říci "tržní hodnota. Je jasné že šachový hráč, sedící u šachovnice, by měl pouze znát průměrnou hodntou figur- dokonce začáteční to zná - ale musíte být schopen předpovědět jejich tržní hodnotu.  Tato úloha je velmi komplikovaná a vyžaduje zvláštní schopnost. Ragozin byl schopen se orientovat velmi rychle a obratně v tomto tržišti, a výtečně chápal tržní hodnotu figur v dané pozici. Možná se mýlím, ale zdá se mi že toto byl hlavní hledisko jeho talentu, a následně byl odvážně schopen vstoupit do obětních variant. Mimochodem kdyby nebylo Ragozinovy řečnické dovednosti, a jeho schopnosti přesvědčit lidi, Botvinnik by se nikdy nestal mistrem světa v 1947 FIDE Kongresu v Hague, kde řešili otázky rekonstrukce šachového světa po válce. Před válkou Sovětský svaz nebyl členem buržoázní organizace, ale po smrti Aljechina (s nímž Botvinnik vyjednával zápas o mistra světa) změnila jeho postav ení. Sovětská delegace měla mnoho dobrodružství při příjezdu do Hague a dojela poslední den kongresu. Delegáti již přijali rozhodnutí prohlásit Maxe Euwe mistrem světa - jako jediného žijícího exmistra světa a organizovala zápas mezi američanem Samuelem Reshewsky, ale po Ragozinově řeči, která změnila jejich rozhodnutí, Mezinárodní mistr Mikhail Yudovich vzpomíná:  "Mnoho let později, na olympiádě ve Skopje, když slyšel o tom, že pracuji na článku o mistrovství světa, mi Euwe řekl " Nezapomeňte zmínit, že jsem byl mistr světa dvakrát - od 1935 do 1937 a na jeden den v roce 1947, na kongresu FIDE, než přijela sovětská delegace!"  Euwe řekl to s přátelským úsměvem, ale pamatuji,  že v Hague v tu dobu byl velmi rozčílen a zklamán.

Přidáme-li pouze patnáct let, do smrti byl Ragozin byl aktivně zapojen do práce FIDE a jako jeho místopředseda.

Skončíme tuto krátkou informaci o Ragozinovi se slovy jeho současníka a kolegy, Salomona Flohra:  "V šachu byl Ragozin obávaný bojovník, ale dokonce něco více, v jeho tvůrčím přístupu byl umělec, výzkumník (a velmi úspěšný) pravdy a krásy. U šachovnice nebyl nikdy lakomý, nikdy nemyslel jenom na materiál, a v životě obecně nebyl žádný obchodník.

Na rozdíl od mnoha šachových hráčů, Ragozin nikdy se neobával ztráty kvality. Jestli cokoli, to bylo protiklad - byl často dychtivý obětovat věže za lehké figury! V jeho tvořivosti, bohatství myšlenek, originálního myšlení a ostré fantazii, mohl být podle mého názoru dáván na úroveň M. I Chigorina. Kdykoli vidíme mladého hráče s nápady, ostrým stylem, popisujeme ho jako typický Chigorin. Myslím můžeme stejně oprávněně ho nazvat reálný Ragozinista.!

Habent sua fata libelli - Knihy mají svůj osud.  Toto je staré rčení. Osud Lipnického knihy Otázky moderní teorie šachu nemůže být popsána jaiko šťastná, s nejlepší vůli ve světě. To je legendární kniha, ještě také záhadná a těžko vysvětlitelná. S těmito slovy Anatoly Karpov otevřel předmluvu k druhému vydání Lipnického knihy. Proč je tato kniha pro nás tak důležitá? Stačí říci že tato kniha, její druhá polovina je věnována Ragozinově obraně, udělala takový dojem na mladého Bobby Fischera, že kvůli ní začal hrát Ragozina pravidelně a ve stylu Lipnického a dokonce se naučil rusky. Kyjevský mistr Isaak Lipnitsky (1923-1959 jako dítě studoval šachy ve stejné sekci s Davidem Bronsteinem, pod opatrovnictvím Alexandra Markoviche Konstantinopolského. V 16 hrál již v Ukrajinském mistrovství, ale když mu bylo 18 začala válka, a Lipnitsky byl poslán na frontu. Bojoval u Stalingradu, skončil  cestu od Volgy do Berlína, a byl reprezentant Sovětského komanda v Berlíně kontrolní komise. Skončil válku jako Major a byl odměněn řadou vyznamenání a medailí.

Po válce Isaak Lipnitsky se vrátil k šachu, dvakrát se stal mistrem Ukrajiny. Jeho největší úspěch blo dělení 2-4 míst v mistrovství SSSR 1950, kde skončil před Smyslovem, Petrosianem, Gellerem, Averbakhem... Bylo mu jenom 27, ale již brzy potom,, jeho síla začala klesat, z důvodu osudné nemoci... Znovu nechme mluvit Anatoly Karpova:  Když si uvědomíme co se stalo, Lipnitsky postupně vzdával praktickou hru. Soustřeďoval se na trénování a psaní knih. Objevil se v 1956, ale v mnoho knih publikoval v Kijevě, kde byla malé tisky, a knihy tam byly odsouzeny k zapomenutí. Ale něco divného se začalo dít...

"Lipnitsky doporučuje... Podle názoru Lipnitského... "  takové fráze se nacházely v článcích Botvinnika a Fischera. Dva velcí mistři světa, zcela jiný jeden od druhého, a oba brali knihu Lipnitského velmi vážně. Široce známý v úzkém kruhu, nedosáhla masového čtenáře, kniha zabírala významné místo v knihovnách velmistrů a trenérů. Ale panika byla mezi lidmi, kteří nečetli knihu, a pouze o ní slyšeli a viděli nějaký výtažek někde citovaný.

Kniha se stala legendou. Co je na ní zvláštního?
Je úžasná, fantastická nikoli banální. Jen se prolistovat a číst náhodně pár stránek a přesvědčíte se o tom. Na začátku 21. století kniha dostala druhý život.

Odkazy:
http://www.chesszone.org/lib/books/lipnicki_modern_theory/lipnicki_modern_theory.zip

http://shop.chesscafe.com/images/products/books/3042_excerpt.pdf

Žádné komentáře:

Okomentovat