Základ logaritmu považuje jako nepřímo úměrná konstanta k míře talentu. Logaritmus, neboli exponent, kterým se povyšuje základ je pro něj kvalita hry a podle mne přímo souvisí s výsledným koeficientem ELO hráče. Základ umocněný kvalitou hry dává množství práce, kterou je potřeba k dosažení úrovně hry udělat, zahrnuje čas na trénink, efektivitu a kvalitu tréninku, energii a praxi).
V logaritmických křivkách pro různé základy (talent) vychází různě strmé průběhy, které ve blíží s různě vysokým maximálním hodnotám. Tak nějak to opravdu v praxi vypadá.
Dalo by se to převyprávět i jinak
Rozdíly v míře talentu jsou vrozené a dotváří se možná v ranném dětství.
Tento talent rozhoduje o reálných možnostech dosáhnout určtité absolutní maximální výkonnosti. Úroveň hry kterou dosáhne jeden člověk za 5 let tvrdého tréninku, jiný k tomu potřebuje 20 let tréninku stejné kvality.
Čím větší talent, tím je omezující strop výkonnosti vyšší.
Čím více se hráč blíží ke svému stropu, tím více práce mu dá každé zlepšení.
Talent je dán "zhůry", ale kvalita tréninku a množství věnovaného času šachu je taky velmi významný faktor. Přirovnal bych to k výcviku psa. Jsou rasy, které mají genetické vlohy ke zvládnutí cviků. Pokud se ale náležitě netrénují, nic neumí. Jiní psi můžete cvičit od rána do večera a naučí se toho desetinu. Mezi lidmi jsou v inteligenci a schopnosti pochopit souvislosti, zapamatovat si a rychle si je vybavit, obrovské rozdíly ačkoli se to různými humanisty někdy popírá. Samotní šachisté jsou z 99% svým způsobem elita, protože zbytek aktivní populace se do tak složité hry vůbec nepustí, aby neupadl do fatální deprese, nebo se prostě zaměstnává jinak (jiným sportem, uměním, cestováním atd.).
Otázka je, kde leží reálná hranice výkonnosti pro průměrně talentovaného hráče?
Jako roli hraje kvalita tréninku, vliv trenéra při maximální píli hráče?
Člověk se také v průběhu života trochu mění. Jeho potenciální schopnosti se zlepšovat mohou i růst (ale i klesat).
Praktická otázka, na kterou se snaží dát Žilkův článek odpověď může být: "Má smysl věnovat při daném talentu takové množství času a úsilí k dosažení našeho cíle?"
Pokud se nechceme stát profesionály mezi tvrdou konkurencí ruských a asijských šachistů, kde je to jediná šance těchto velmi talentovaných lidí jak si zásadně zlepšit životní úroveň, tak je to pro nás šachové amatéry otázka irrelevantní.
Smysl má věnovat se šachu takovým způsobem, aby nám to přinášelo radost v malých úspěších na úrovni soutěží družstev krajského přeboru či druhé ligy. Někdo je pilnější a cílevědomější ve studiu a nahradí tím nedostatek vrozeného talentu, jiný zase nerad bádá v teorii a raději tvoří za šachovnicí. Co hráč, to jiný charakter. Lidská radost z vítězství v utkání krajské soutěže mezi hráči s ELO 1400 - 1800 je stejně veliká jako vítězství velmistrů v Extralize. To proto, že:
"Šachy maji schopnost činit lidi šťastnými."
Žádné komentáře:
Okomentovat