Přestal jsem s korespondenčním šachem. Vrcholný korespondenční šach je již hlavně o počítačích, jejich ceně, rychlosti, o procesorech (počtu procesorů) a velikosti pracovní paměti. Špičkový motor Stockfish11 lze dnes získat zadarmo.
Dost dlouho mi trvalo, než jsem k rozhodnutí opustit koršach, dospěl. Hlavní příčinou bylo neustálé zdokonalování šachových motorů (počítačový program na analýzu šachových pozic), které dnes představují v šachu opravdová monstra, proti kterým člověk má jen malé šance zvítězit (elo motoru 3300). Článek Jeremy Silmana "Šachový motor není tvůj přítel" také napomohl k pohledu na roli motorů v šachu.
Překlad části tohoto článku, která mě zaujala:
Před
několik lety jsem navštívil přítele a ten se díval online na
partie v zápase družstev. Jedna partie byla mezi velmistrem (který
měl černé) a mezinárodním mistrem. Spousta lidí tam používali
šachové motory a fantazírovaly o tom jaké má velmistr problémy.
Připadalo mi to legrační, jelikož počítač hodnotil bílého s
malým plusem. Také mi to připadalo legrační proto, že jsem
tento druh pěšcové struktury znal a chápal jsem, že jestli někdo
může vyhrát tuto partii je černý.
Jménem
mého přítele, protože jsem byl přihlášen v jeho profilu, jsem
pozamenal, že černý má volbu jestli remizovat nebo vyhrávat.
Spousta lidí, v dokonalém souhlasu, napsalo: "Jsi idiot!
Ničemu nerozumíš! Copak nevidíš, že bílý má 0.21 výhodu?"
Tak jsem napsal pár instruktivních odstavců proč má černý
šance a byl si jist, že mě ostatně rozcupují na kusy. Nakonec
každý blázen vidí, že tam je +0,21, že? Černý hrál
strategii, kterou jsem popsal, a 20 tahů později bílý partii
vzdal. Všichni diváci opustili partii a začali papouškovat čísla
jejich motorů.
Nechci zpochybňovat smysl korespondenčního šachu. Je to hra, možná sport, jako jiné druhy soupeření mezi lidmi. Korespondenční šach bych snad přirovnal k automobilovému závodění. Není tak riskantní, ale jistou podobnost myslím má. Praktický šach s hodinami a za šachovnicí bych přirovnal k atletice. V šachu se soutěží ve schopnosti mozku řešit složité úkoly samostatně v omezeném čase. Mozek je jako svaly také jedním z tělesných orgánů. Proto praktické soutěžní šachy považuji především za sport.
Šachy mají dlouhou a bohatou historii, která obsahuje spoustu pamětihodných událostí z bojů o mistry světa, řadu krásných partií, nádherných taktických kombinací a hlubokých myšlenek. Jakmile se objevily šachové počítačové programy, lidé podrobily partie z minulosti neúprosné kritice a odhalily spoustu chyb mistrů a nevyužitých šancí. Někoho možná zbavily iluzí o genialitě mistrů světa. Musíme se ale smířit s tím, že s počítači se prostě už poměřovat nemůžeme. Dříve jsem si myslel, že se mohu od počítače něco šachového naučit, ale takové možnosti jsou dost omezené. Naopak jsem dospěl k přesvědčení, že časté používání motoru má dokonce negativní až zhoubný vliv na propočet variant. Analogie k tomu je přehnané používání auta a jeho vliv na tělesnou kondici.
Neslučitelnost počítačového "myšlení" a lidského myšlení se pokusím objasnit ještě dalším příkladem. Člověk se učí šachy, to znamená taktiku z příkladů a také strategii šachu na příkladech z historie postupným chápáním obsahu typických pozic a plánů hry. Z plánů další hry pak vyplývají další tahy, ale ty člověk musí propočtem kontrolovat, jestli jsou funkční - tedy takticky zdravé.
Počítač ale takto neuvažuje, ten počítá všechny tahy a hodnotí vznikající pozice. Počítač hodnotí například nějakou pozici jako s rovnými šancemi 0.00, ale již nedodává, že rovnováha se udrží jen za cenu série jediných a těžko objevitelných tahů z jedné strany, která je pro člověka nepochopitelná. Proto některé pozice jsou sice vyrovnané +-0.2, ale za jednu stranu je plán hry logický a hraje se relativně snadno, zatímco druhá strana těžko nachází tahy a dříve nebo později udělá také často v nedostatku času strategicko-taktickou chybu a prohraje.
Nebo jiný příklad neslučitelnosti hry počítače s lidskou hrou: Je hodně taktických pozic, ve kterých nám nápověda úvodního tahu vyřeší celou úlohu. Avšak je nemalé množství složitých pozic, kde nejlepší tah podle počítače, by nás zavedl do takových komplikací, které bychom u praktické partie v omezeném čase nemuseli vůbec zvládnout a dokonce bychom mohli objektivně vyhranou pozici prohrát. Kterých pozic je víc, to neodhadnu.
Nedávno jsem si zase přečetl článek o tom, co nás může šachový motor naučit a zdály se mi závěry zajímavé. Počítač sice není náš přítel, ale něco se od něho naučit můžeme. Okřídlené úsloví "dobrý sluha, ale špatný pán" tedy zde také platí.
Jak se vyhnout chybám, což může být sama o sobě důležitá strategie. Je zajímavé, že motor dává hodnocení jisté pozice a často navrhuje velký počet hratelných tahů kandidátů. Některé tahy by neměly smysl, ale počítač navrhuje spoustu tahů, které vůbec nemají lidsky pochopitelný smysl. Přesto tyto tahy mají dobré hodnocení. Je to proto, že tyto tahy nejsou chyby! Dokonce tedy nesmyslné (takzvané počítačové) tahy mohou být docela hratelné.
Vyhýbání se chybám také přidává tlak na soupeře. Musí potom ukázat jak zlepší svou pozici. Nenavrhuji abyste dělali nesmyslné tahy a čekali na chybu od soupeře? Ovšemže ne, měli bychom se snažit najít tahy které slouží nějakému účelu. Avšak měli byste chápat, že nesmyslný ale hratelný tah je přece mnohem lepší, než hrubá chyba. Někdy snaha po aktivitě v pozici, kde je potřeba čekat, neoslabovat se, a nezhoršovat postavení figur, nás vede často k chybám.
Nebo to, že objektivita je důležitá, pokud chcete konzistentní výsledky. Počítač není zastrašen psychologickými faktory, které často tak snadno ovlivní člověka. Počítač jednoduše nachází nejlepší tah podle svého algoritmu.
Co se z toho dá naučit. Měli bychom se snažit dělat to samé - pouze se snažit najít nejlepší tah a soustředit se na kvalitu hry místo na výsledek. Slovy Bobby Fischera: "Nevěřím na psychologii, věřím na dobré tahy." Je to užitečná dovednost, kterou můžeme trénovat a nebýt ochromeni naší obavou o výsledek partie. Spíše hrát co nejlépe dovedeme bez ohledu na výsledek. To je objektivita.
Znalost taktických motivů je opravdu velmi důležitá. Taktické vidění je třeba neustále cvičit.
Kdokoli hrál proti silnému počítačovému motoru, dosvědčí nepříjemnou schopnost počítače. Počítač najde zdánlivě malou slabinu v pozici a útočí neúprosnou přesností. Každý pokus obranu slabiny je vyvrácen zcela neočekávaným taktickým úderem.
Je důležité vědět jak se dostat do dobrých pozic, ale jestli přehlédneme taktickou příležitost v pozici, může to velmi dobře znamenat, že výhoda se začne ztrácet. Vyvijení silné taktické a vizuální dovednosti je velmi důležité jestli chcete využít soupeřovy chyby.
Počítač nám ukáže, že v pozici může být více než jeden správný tah. Všimli jste si, že různé motory se neshodují na nejlepším tahu v pozici? První volba stockfishe není stejná jako u Komoda. Nebo Houdini navrhuje jistý tah a ten není dobrý pro Rybku. V mnoha případech všechny navrhované tahy nejsou jen hratelné, ale dokonce dobré. Počítače nám ukazují prostor pro různé styly hry v partii.
Počítač nám taky může ukázat nejefektivnější metodu technické realizace výhody, nebo obranu horší pozice.
A ještě jedna moje falešná představa z počátků používání motorů:
Mylně jsem si myslel, že si vytvořím originální repertoár zahájení tím, že si všechny odpovědi zkontroluji motorem a zvolím ty nejlepší tahy. Takový postup na mě vůbec nefungoval. Je mnohem lepší se naučit pozicím porozumět a hrát v duchu pozice. Z pochopení smyslu pozice lze správné tahy najít logicky. Pamatovat si varianty bez chápání podstaty pozice není pro člověka často ani možné. Jinými slovy: počítač nám může najít objektivně nejlepší tahy a varianty, ale člověk jim často nerozumí a čemu nerozumí, to si nedokáže trvale zapamatovat.
Doporučení na základě rad J. Silmana pro zacházení s motory jsou následující:
Pokud nemáte elo větší než 2100, raději motory ve většině případů nepoužívejte.
Sledujete-li živé partie, snažte se nejdříve si udělat vlastní názor a na motor se podívat až potom
Partie z turnaje si analyzujte bez motoru co nejhlouběji a zaznamenejte si myšlenky a emoce během partie. Motor vám pak odhalí přehlédnutou taktiku. Motor vám neodhalí proč je nějaký tichý tah dobrý, ale pouze nepodstatné číslo 0.21 rozdílu v hodnocení.
Motor je pro amatérského hráče a jeho zlepšování neefektivní a spíše škodlivý. Vytváří jen falešné ego a působí destruktivně na schopnost propočtu variant. Tato schopnost je nejtěžší a energeticky nejnáročnější dovednost v reálném šachu a často rozhoduje o výsledcích objektivně "prohraných" partií.
Žádné komentáře:
Okomentovat