Šachová matematika

Název článku jsem zvolil takový proto, že téma, o kterém chci psát mi opravdu připomíná numerickou matematiku.

Když jsem kdysi dávno chodil na základní školu, učil nás učitel malý postavou, ale velký svými pedagogickými schopnostmi Alois Cinkán. Nevím jak ostatní spolužáky, ale mě naučil mít rád matematiku. Učil nás také počítat zpaměti, malou i velkou násobilku (například 11x11, 12x11 atd. až do 20, násobení 5, 25, 19 atd a druhé mocniny až do 30). Dnes se takové věci asi neučí a žáci by namítli, že na to mají elektrické kalkulačky a počítače. Znalost malé násobilky velmi usnadňuje výpočet složitějších numerických úloh, protože nemusíme se zatěžovat sčítáním a pamatováním mezivýsledků u 7x8, prostě bez složitého myšlení víme, že je to 56.

"stejně důležité jako objevit dobrý tah svůj je objevit dobrý obranný tah soupeře. Možná je to důležitější, protože se může potom ukázat, že náš plánovaný tah není vůbec dobrý."

V šachu je to s počítáním podobné a nazývá se různě: propočet variant nebo technika propočtu, kalkulace.

Považuji tuto oblast šachového řemesla za nejtěžší a nejúnavnější činnost v šachové partii. Jsou různé názory na to, co vlastně šachy jsou, jestli je to hra, sport, věda nebo umění. Já šachy považuji za sport a to mě na nich přitahuje. Samozřejmě i umělecké kvality některých pamětihodných pozic, úloh a studií mě také často přivádí k nadšení. Analogie znalosti malé (velké) násobilky je znalost vzorců pozic (dvojí údery, vazby, odlákání, typické matové vzorce a kombinace) a typické kombinace.

V běžné šachové pozici existuje několik (až 15-20) možných tahů. Po těchto tazích může mít soupeř opět 15 různých odpovědí a tak může po těchto dvou půltazích vzniknout 225 různých pozic. Jak se v takovém množství orientovat a neudělat chybu? Myslím si, že právě úroveň zručnosti v šachovém propočtu je to, co rozděluje hráče na silné a slabé. Můžeme se pilně učit šachové koncovky, seznamovat se s různými druhy taktických úderů, studovat strategii střední hry a teorii zahájení, ale pokud nedokážeme při partii (bez pomocí příruček a počítače) bez chyb zvládnout vznikající komplikované a nepředvídatelné pozice, nemůžeme očekávat úspěch v turnaji.

Téměř vše v šachu spočívá v taktice a taktika je založena na propočtu variant. Existuje ještě jeden problém, který s propočtem souvisí a bývá často přehlížen, nebo si ho hráči neuvědomují. Propočítávání variant je poměrně náročná duševní činnost na představivost a paměť, která bere duševní síly, kterých má každý hráč omezené kvantum. V průběhu času při partii slábne schopnost odhalit skryté možnosti i udržet v paměti počítané varianty. Hráč se často dostane po komplikované střední hře do časové tísně a tam už propočítat složitější kombinaci je v omezeném čase zcela nemožné. Spousta partií po velmi slibném zahájení, objektivně vyhrané střední hře často končí hrubou chybou před časovou kontrolou a prohrou.

Proto racionální technika propočtu šetří síly a má zásadní vliv na výsledky partií i na růst síly hráčů.

Základem techniky propočtu je umět dobře hodnotit pozice. Nejdřív je nutné se naučit "vidět". Zkušený hráč okamžitě po pohledu na pozici může bleskově odhalit motivy šachových kombinací. Má je uloženy v paměti a asociace hodnocené pozice s motivy, které zná mu odhalí a napoví možnosti kombinací (nekryté soupeřovy figury, odhalený soupeřův král, matové hrozby). Neméně důležité je odhalit v představě nejlepší soupeřovy odpovědi, zejména skryté na první pohled neviditelné protúdery.

Není-li řešení pozice očividné, nastoupí technika propočtu. Po logickém zhodnocení situace, slabé a silné body, postavení králů, aktivita figur, vyhlídky v případné koncovce atd., se vytipují Tahy kandidáti (vyplývající z pozice) a nastoupí hledání soupeřových odpovědí.

O všech aspektech propočtu a jeho technice pojednávají zajímavé knihy: Jacob Aagaard - Excelling at chess calculation, a How to calculate chess tactics, autor Valeri Beim. Knihy jsou plné zajímavých taktických úloh ze špičkových partií. Tento článek si neklade za cíl popsat všechny detaily šachového propočtu. Chci jen upozornit na některé zajímavé pasáže z uvedených knih.

Důležité techniky myšlení

Zatím jsme uvažovali tahy kandidáty v kapitolách 1 a 2, a diskutovali kdy musíme v pozici počítat v kapitole 3. V této kapitole půjdu do větších detailů o různých technikách myšlení, které můžeme používat při počítání. V žádném případě si nemohu přivlastňovat hlavní myšlenky uvedené v dalším, ale místo toho se odkazuji na předtím zmíněné autory a teoretiky, zejména Mark Dvoretsky (ačkoli i on, jako každý jiný, vděčí hodně těm před ním). Kdokoli chce znát více o těchto ideách a způsobu vysvětlování Dvoretského, měl by číst School of Chess Excellence 2 - Tactical Play. Je cílena na vysokou úroveň hráčů.

Jak to vidím, jsou dva hlavní způsoby zlepšení propočtu. První je jednoduše trénovat (viz kapitolu 8 o tom jak trénovat), a druhý se týká přístupu a informovanosti. V dalším navrhnu různé techniky, které můžete implementovat v tréninku. Tyto jsou užitečné nástroje navržené tak, aby nám umožnily dívat se na problémy jiným způsobem, a celkem často vytvoření jiného pohledu nám pomůže je řešit.

Mnoho hráčů má velký talent pro různé fáze hry a mají dobrý výkon v taktice, poziční hře, koncovkách a zahájení, ale přesto špatně počítají. Již jsme diskutovali důležitost být schopen jednoduše se dívat na šachovnici a hledat nové myšlenky. Nyní budeme diskutovat jak volit mezi různými tahy co máme k dispozici. První věc, kterou musíme udělat, je stát se konkrétnější v přemýšlení.

Předpoklady, hrubé chyby a další hříchy

"Hloupost nezná věk - Esben Lund"

Sám jsem hrubě chyboval asi tolikrát jako jiný aktivní hráč mého věku a síly, možná i víc, a znám všechno o otázkách jako "na co jsem přemýšlel?". - a také zřejmou odpověď - "na nic"

Jak často jsme slyšeli naše přátele si stěžovat na hrubé chyby, a dvakrát, ale dvakrát, třikrát, den za dnem. Některé z toho jsou z oblasti psychologie: jestli chybujeme a potom ztratíme sebedůvěru, stane se opakování chyb častější. Očekáváme, že chybujeme v určitém okamžiku, a to vyvolává tlak na nás tak, že ačkoli nechceme chybovat, nějak programujeme náš mozek na chyby. Není divu, že je to v souladu.

Také mohou pro hrubé chyby být fyziologická vysvětlení. Jednou jsem odhalil spojení mezi jedením čokolády během hry a vyprchání energie asi za 30 minut s katastrofickými výsledky. Jako výsledek jsem sotva kdy jedl cukrovinky před nebo během partie. Ne každý reaguje tak silně na nestability v krevním cukru, ale myslím většina zjistí, že má jasnější myšlení a je schopna se koncentrovat po delší dobu jestli lépe jí. Být v dobré fyzické kondici také pomáhá samozřejmě. Nemít kocovinu je také dobré, i když velké šachové umění bylo vytvořeno s těžkou bolestí hlavy. Vyspat se před turnajem je také rozumné.

Všechny tyto věci pomáhají eliminovat chyby - což pro mě znamená nepřirozená přehlédnutí, ne jenom taktické chyby - zlepší také kvalitu života. Ale jsou také způsoby myšlení, které vytvářejí chyby, i když hrajeme naše nejlepší šachy. Nazývají se předsudky neboli předpoklady. "

Příklad na takový předpoklad, nebo také jinými slovy "samozřejmý tah":

Bílý na tahu

má na výběr mezi vzetím pěšce na g2 .. Sxg2, ale zvolil tah c6xd7+ . Podle úvahy: Nejdřív si dám mezišach a pak doberu pěšce na g2 - předsudek - šach je víc, který se často potvrzuje, ale ne vždy!! Soupeř odpověděl Jf6xd7! a bílý zjistil, že jeho předsudek byl zhoubný. Má současně napadeného střelce g5 a věž na h1, kam si černý může postavit další dámu. Partie byla pro bílého ztracena.

Jeremy Silman nazývá takový způsob myšlení (s předsudky) slovy "He can't/I can't" (Tohle on nemůže/ Já toto nemohu). V článku "Smrtící myšlení" uvádí příklady ze Světového poháru a na prvním místě z partie Michael Adams (2742) vs. Viktor Laznicka (2676). Viktor si z dřívějších propočtů vsugeroval, že tah Vh6 nejde zahrát kvůli střelci g7 a na Sh6 chtěl pokrýt g7 tahem Vg8. Ale skutečnost byla jiná. Většína chyb končí nakonec "to jsem neviděl" - "to bylo možné?" v prvním tahu kombinace, a tím spíše v propočtu varianty v představách.

___________________________________________________________________________________

V následujícím příkladu nehráli silní hráči, jako ve většině příkladů, ale dva amatéři. Důvod pro zařazení je ten, že ilustruje běžnou chybu v myšlení mnoha hráčů, která jim brání ve zlepšení. Jako mnoho dalších chyb v šachovém myšlení, je způsobena hlavně leností.

Někdy nás překvapení mohou rozhodit z rovnováhy a potom je důležité zůstat ve střehu. Je snadné ztratit rovnováhu když se stane něco překvapivého na šachovnici. Zdá se docela jisté, že černý to nepředvídal.

Bílý zahrál 1O. Nf7?! Tento tah není příliš dobrý. Správné bylo 10. 0-0

Černý odpověděl 10...Qe7? (měl zahrát Kxf7! 11. dxe6+ dxe6 12.Bxb7 (nikoli 12.Qxd8?? Bxg2!! a černý za dámu získá hodně materiálu) 12...Qxd1+ 13.Kxd1 Rd8+ 14.Nd2 Nc5 a černý má iniciativu)

11. Nxh8 Qg7 černý počítal na získání jezdce zpátky ale přišel krutý šok:

12. Nf7! když to funguje jednou, funguje to znovu!

12...Nc5 13. Ne5 a bílý vyhrál, protože měl věž navíc.

Pointa je v tom, že byste neměli slepě důvěřovat soupeři.Vyhráváme partie proto, že soupeři dělají chyby, včetně chyb v propočtu. Zde černý mohl ziskat velkou výhodu s iniciativou - nejpříjemnější formu výhody, kterou máme - po pouhých 10 tazích; místo toho měl o věž méně po 12 tazích, protože přehlédl, že jezdec se mohl vrátit na f7, ne proto že to přehlédl, ale protože předpokládal, že ho nemohl vzít poprvé. Zřejmě viděl že 10…Kxf7 11.dxe6+ by získal bílý střelce na b7 a že bílý střelec potom by napadl věž a jezdce. Ale kdyby počítal trochu dále, viděl by že figury přijdou do hry velmi dobrým způsobem.

Lekce z toho je následující: Přinuťte se být konkrétnější. Nemůžete vidět téma a udělat si o tom předpoklad. Šachy jsou příliš komplikované pro nás abychom naší cestu jenom odhadovali.

Je lepší věřit, že soupeř je hloupý než mu slepě věřit.

Nenucené myšlení

Jeden z hlavních defektů v myšlení, kterého kdybychom se zbavili, tak naše šachové pozice se nám otevřou ve slávě, je nucený způsob myšlení. Toto je úzce svázáno s předpoklady a tudíž také s chybováním. Myslet mimo rámce "logických úvah", (nemít klapky na očích) nespoutaně předsudky, je v zásadě to o čem je nenucené myšlení. Je to řešení problémů konkrétním způsobem místo pouhého následování prvních impulsů na základě předsudků. Nikdy nemůžeme vědět s jistotou, že jsme našli nejlepší tah pokud se skutečně neponoříme do pozice. Nejběžnější forma nenuceného myšlení jsou mezitahy (v podstatě okamžité ignorování aktuální soupeřovy hrozby a vytvoření hrozby silnější - například "mezišach").

To byla jen krátká ukázka z knihy Jacoba Aagaarda, která na téměř 200 stránkách rozebírá všechny stránky a záludnosti šachového propočtu. Přečtením knihy se rázem lepší nestaneme, ale dovíme se, co je důležité a pak už zbývá poctivý trénink, řešení úloh (zpaměti) a nácvik techniky. Při partii pak nebýt líný a hledat "neviditelné" tahy, které se v zápletkách mohou vyskytnout.

Elementární prvky taktiky

Na webové stránce, která se věnuje individuálnímu zlepšování úrovně hry, se takové prvky nazývají "důležitá slova" v jazyce šachové taktiky. Čím větší bude vaše "slovní zásoba", tím bude lepší vaše schopnost vyjádřit myšlenky na šachovnici. Podle mého názoru je však důležitější mít v paměti uloženy typické kombinační obraty založené na základních taktických motivech (dvojí úder, odlákání, odtažný útok, zničení obrany, atd.). Správná funkce těchto motivů dohromady a výběr nejúčinějších prvků v celé taktické kombinaci se kontroluje propočtem s ohodnocením konečných pozic. V komplikovaných taktických pozicích je totiž několik motivů, často lákavých ale nefunkčních (léčky).

1. Hrozby

2. Protihrozby

3. Zisk tempa

4. Hrozby versus zisk tempa

5. Cíle

6. Obránci

7. Taktické motivy

Tato "slova" a pojmy vysvětluje následující příklad:

Hrozby

Bílý na tahu. Černý hrozbí vzít střelce e3.

Protihrozba

Bílý hrozí vzít dámu, protihrozba k Jxe3

Zisk tempa

Tempo znamená tah. Zisk tahu slouží k užitečnému tahu navíc.

Hrozby versus zisk tempa

Hrozba (vlevo) nenutí soupeře dělat obranný tah. Černý táhne Dh5! a zaútočí tak, že vyhrává tempo, protože nutí bílého bránit matu a tím získává tempo (tah).

Cíle

Cíle v pozici bílého: Pole h2 (Dh2mat), Král Kg1, Střelec Se3 může být vzat jezdcem, Pole d4 pro střelce, Sc4 - nekrytá (visící) figura by vždy měla být považována za potenciální cíl, Nc3 - jezdec pod útokem Sg7.

Cíle jsou bráněny obránci.

Obránci

3 možnosti obrany: h3, Dg3, h4

Výměna Jxe3 Dxe3 k vytvoření cíle útoku

Taktické motivy