Šachy jsou bojový sport. Úspěch může dosáhnout jen ten, kdo poráží soupeře. Velmi nadaní hráči, a já některé znám z mládí, zanechali šachu a dali se na bridž, právě pro tu sportovní zrádnost boje v šachu.
V Šachové partii můžete udělat 40 geniálních tahů, brilantně sehrát zahájení, stanovit unikátní strategický plán, soupeře herně úplně převálcovat, mít drtivou materiální převahu a ouha - přehlédnete nakonec vtipný taktický obrat a dostanete 3 tahový mat.
Emanuel Lasker je můj nejoblíbenější mistr světa, který se na šachovém trůnu udržel 27 let potom co porazil pražského rodáka Wilhelma Steinitze v roce 1895. Lasker zastával psychologický způsob boje. Nedělal možná objektivně nejsilnější tahy, ačkoli o nich věděl, ale hrál takové tahy a vytvářel takové pozice, které jsou soupeři co nejvíce nepříjemné a necítí se v nich dobře. Útočného hráče zmrazil do takové pozice, aby se musel bránit - například obětí pěšce za iniciativu. Podobný způsob boje praktikoval i geniální šachista mistr světa 1926 - 1946 Alexandr Aljechin, který zemřel na šachovém trůnu v roce 1946 neporažen.
Taková hra je ale již vyšší škola šachu, ale bezchybná znalost všech základních i pokročilých taktických obratů je nezbytným předpokladem.
Co je to šachová taktika? Definice taktiky, která se mi líbí, je taková, že taktika se zabývá aktuálními problémy, tedy takovými, které je nutno řešit tady a teď. Další velmi důležitý faktor je to, že rozlišení mezi taktickými a ostatními metodami řešení konkretních problémů vyplývá významným dílem z emocionálního vnímání hráče. To znamená, že hráči tradičně považují taktické operace, když jsou na první pohled neočekávané, nestandardní, často ostře mění vývoj akcí na šachovnici. V běžném životě se takové události popisují jako revoluční. Taktika sestává ze dvou základních prvků: taktický úder a kombinace.
Shrnuto a podtrženo pro praxi: šachista musí pravidelně pilovat taktické obraty, aby ho nezaskočila slabá chvilka a nespáchal plundr (blunder = hrubá chyba, která může rozhodnout o výsledku), kterých je ve všech soutěžích stále dost a dost. Dala by se z nich udělat obrovská sbírka. Vykládání potom jak jsem měl vyhranou pozici a přehlédl se a udělal chybu, nikoho už nezajímá a působí směšně. Je zajímavé pozorovat, jaké chyby hráči dělají a co často přehlídnou. Roli v tom hraje také únava po 3-4 hodinách hry, náhlý záchvat "šachové slepoty", nervové vypětí a vznikající přízraky v hlavě při počítání variant. Šachovou slepotou trpí i velmistři, jak ukazuje řada příkladů ze šachové historie. Podstatná příčina bývá většinou v nedostatečné trénovanosti. A také nejsme všichni stejně mentálně a fyzicky vybavení, jsou lidé bystřejší, s lepší pamětí, psychicky odolnější. Kolik procent je vrozený talent k šachu a kolik je možné "nadřít" tréninkem, to si nedovoluji odhadnout.
Zajímavá sbírka hrubých chyb, těch nejhorších, kdy hráč dokonce ve vyhrané pozici vzdá, protože něco totálně nevidí, je v odkazu v článku Šachové paradoxy. Je tam až neuvěřitelné, co dobří hráči při hře nevidí.
Z nedávné doby je příklad příšerného plundru z partie velmistrů: Gelfand - Gashimov 2730. Černý nastavil nepochopitelně dámu na f6 a když mu ji Gelfand vzal, okamžitě vzdal.
Někdo kdysi řekl: Taktik je hráč, který ví co udělat, kdy je co dělat a stratég je ten, kdo ví jak hrát, když není co dělat.
Taktika je věcí vidění, zatímco strategie je záležitost znalostí, studia pozice, a nalezení správného plánu hry vyplývajícího z rozestavení figur. Taktická řešení nakonec vyplývají z pozice a jsou kořením hry. Za hrubou chybu považuji i když hráč přehlédne v jasně lepší pozici taktický obrat, který by mohl udělat a hru okamžitě ukončit. Místo toho nemastnými neslanými tahy nakonec vyhraje o 30 tahů později. Taková slepota je již malým zárodkem prohry.
Hráč by měl tedy pravidelně cvičit svůj taktický ostrovid na různých pozicích tak, jako špičkový houslista dře denně etudy, aby jeho prsty neztratily cit a obratnost. Existují dobré programy, které jsou ale za peníze, například The Art of Chess Tactics.
Lze však trénovat i zadarmo například na Chess Tactics Server, nebo na Chess Tempo, nebo spousta problémů k procvičování řešení je na Chess puzzles.
Minimální šachová rozcvička je vždy aktuálně na stránce Schredder Computer Chess.
Stačí dát do vyhledávače Google heslo Chess tactics training a podobná hesla a určitě se najdou další stránky s problémy k procvičování. Spousta odkazů na stránky je v článku Zajímavé zdroje studijního materiálu. Dobré jednoduché cvičení je rychlým pohledem na šachovou pozici odhalit všechny slabé body v pozici (nekrytí pěšci a figury), uvědomění si všech tahů v pozici a také tahů rychlých figur dozadu (to se často přehlíží), svázaných figur, které jsou v podstatě momentální "mrtvoly" (ale je zajímavé a je nutno si uvědomit, že svázaná figura svou "mrtvou" působností omezuje soupeřova krále). Dobré je představit si na poslední chvíli pozici vznikající po vlastním tahu a zkontrolovat možnosti soupeře. Svým tahem vlastně poskytujete soupeři výhodu, kdy soupeř se dívá na reálnou pozici, kterou vy v reálu nevidíte, ale máte ji více či méně přesně v hlavě. To je podstata plundrů, je to vlastně zanedbání hrozeb soupeře přílišným soustředěním na vlastní plány a představy.
Problém je pouze v ochotě hráče věnovat procvičování taktiky potřebný čas. Kdo ochoten je a poctivě cvičí, má potom lepší výsledky, než ten, kdo hraje "z podstaty", a čeká na hrubou chybu soupeře. Většinou se nedočká a sám je potrestán pilnějším a lépe připraveným soupeřem. Tak je to spravedlivé.
Samotná taktika k úspěchu v šachu ale samozřejmě nestačí. Je potřeba vědět jak hrát, když v pozici není co vtipného vymyslet. Dobrý výběr repertoáru zahájení, napasovaného soupeři na míru, dobré strategické myšlení a chápání pozice, bezchybný taktický ostrozrak, dobrá znalost hry a odhad koncovek. To vše dělá dobrého hráče a také mistra. Ti nejlepší tohle všechno mají v perfektním provedení a mezi nimi rozhodují maličkosti, novinky v zahájení, překvapující nápady a odvážné oběti. Přímo koncert nápadů je v partiích posledního šachového turnaje gigantů Amber 2010. To jsou bojové a vítězné šachy, žádné nudné potahování mrtvých pozic.
Pěkná stránka s mnoha odkazy na různé kvízy je zde:
Improve your Chess with Tactics Training
Vodítka k vytušení možných kombinací a taktických úderů v pozici:
Špatné nebo oslabené postavení krále a s tím související slabá pole kolem krále. Jaké manévry by se daly zahrát, aby se tato slabá pole napadla? Jaké jsou soupeřovy klíčové figury pro obranu? Mohly by být odlákány? Bylo by možné otevřít další linie ke králi? Má soupeř nekryté (visící) figury či pěšce. Bylo by možné přinutit soupeře, aby nekryl některé figury? Přetížené figury soupeře,.... bylo by možné toho využít? Vázané figury, dalo by se toho využít? Mohu vytvořit nové vazby?
Zvláštní rozestavení figur. Je něco divného v rozestavení soupeřových figur., například slabá poslední řada. Jsou některé figury vzdáleny od centra boje? Tyto předpoklady taktického řešení mohou být propleteny vzájemně. Musíme se snažit takové motivy v pozici odhalit a využít.
Některé psychologické příčiny proč dělají hráči hrubé chyby:
1. Když je hráč v časové tísni
2. Když je Hráč mentálně unaven, zvláště v koncovce nebo po dlouhém přemýšlení na předchozí tah
3. Když Útočník je daleko od figury, kterou může vzít (střelci)
4. Když figura musí táhnout dozadu, zvláště po diagonále.
5. Když věž musí vzít do strany, takový tah se přehlédne
6. Když je hráč potopen v plánech, které vymyslel na předchozí tahy, a nekontroluje je aby se ujistil, jestli je plán ještě bezpečný.
7. Když přemýšlí na komplikovanou taktiku často se přehlédne jednoduché braní, které lze provést
8. Soupeř šachuje a často se přehlédne, že lze šachující figuru jednoduše vzít
9. Když je velká převaha materiálu, je čas se zvláště dobře dívat na soupeřovy hrozby.
10. účinek jezdce v území soupeře se přehlédne.
11. Útočící figura je skryta v hroznu ostatních fitgur a vizuálně se neodlišuje1
12. Zapomeneme na důležitou roli figury, která tuto důležitou roli po tahu přestane vykonávat
13. Nevnímáme šachovnici jako celek, ale zaměříme se pouze na omezený úsek šachovnice
14. Podcení se bezpečnost vlastního krále
15. Hráč je nemotivovaný a soutěživý duch nehoří.
Doporučení pro vyloučení větších chyb:
Buďte čerství - dobře se vyspěte
Stále vyvíjejte figury
Po napadení soupeřovy dámy počítejte s mezitahem, protiútokem na dámu atd.
Stahujte figuru z aktivní pozice pouze pokud je přímo ohrožena. Preventivní ústup nebývá dobrý.
Další "pravidla", která mohou být při volbě tahu užitečná pro eliminaci chyb:
- útočný tah, na který má soupeř snadnou obranu nebo dokonce napadená figura odchodem zlepší svou pozici (aktivitu, funkci), potom takový pseudoútočný tah není často dobrý ("plácnutí do vody"). Bránící strana musí dělat poziční ústupky a nikolik si zlepšovat figury. V obraně je obtížnější najít správný tah i z psychologických důvodů
- Pokud již musíme ustoupit s napadenou figurou (dámou), pak ustoupit tak, aby na novém místě plnila užitečné funkce (něco napadala, kryla slabý bod, byla aktivní).
- Honba za pěšci, nebo materiálem vůbec je dobrá jen když neumožníme následující nebezpečné zvýšení aktivity soupeřových figur!!
Zlaté pravidlo je úsilí o aktivitu a souhru vlastních figur - a stojí-li jedna figura špatně, bývá celá pozice špatná. "lepšovat vlastní figury a mrzačit soupeřovy."(GM R. Cvek). "Všechny moje figury se musí potit" (GM Jansa)
Žádné komentáře:
Okomentovat