pátek 31. července 2020

Podstata šachů je taktika

A podstata taktiky je znalost taktických motivů a především propočet variant tahů.

Botvinnik, první mistr světa po 2.světové válce tvrdil, že šachy jsou umění analýzy.

Význačný šachový trenér a velmistr Alexandr Kotov popsal svou cestu do světové špičky jako systematickou přípravu a výcvik v propočtu variant.

Je velký rozdíl mezi tím, když řešíte v klidu u kávičky šachové kombinace a studie a mezi vážnou partií s tikajícími hodinami dokonce v nízkých soutěžích jednotlivců a družstev. Rozdíl spočívá v tom, že u studie a kombinační úlohy vy víte, že se tam skrývá řešení. Ve vlastní partii to nevíte a můžete tušit, že se v pozici skrývá nějaký překvapivý tah. Je často pozdě, když vás přemýšlet o problému pozice donutí nějaký překvapivý soupeřův tah, který spadne jako z nebe. Začnete usilovně propočítávat a zjišťujete s depresivními pocity, že situace je vážná a skoro zoufalá. Strach z prohry a vztek na vlastní nepozornost nejsou dobrými rádci.

V ten těžký okamžik si uvědomíte, že nemáte v propočítávání variant vůbec žádnou praxi, stále se vracíte ke stejné variantě a cítíte beznadějnost situace. Zapomínáte, které tahy jste již propočítali a s jakým výsledkem, až donuceni časovou tísní uděláte nějaký tah, který se zdá být rozumný. Většinou to není ten nejlepší tah a situace se zhoršuje.

Na základě prvních zkušeností z praktického šachu, kdy jsem první partii prohrál na čas, aniž bych si to sám uvědomil, jsem se rozhodl, že s tím musím něco dělat. Sáhl jsem po knize A. Kotova:  Tajemství myšlení velmistra. Její doporučení se mi zdály rozumné a některé pojmy dokonce objevné. Termín  "Tahy kandidáti" je licence Kotova a prý tato kniha je velmi populární. V poslední době jsem narazil na knihu How to calculate Chess Tactics  (objevný pohled na šrouby a matice šachového myšlení). Autor Valery Beim uvádí velmi zajímavé myšlenky a ilustruje je na ještě zajímavějších příkladech šachové historie. Co mě však udivilo, byl fakt, že autor kritizuje a částečně opravuje pravidla A.Kotova v postupu propočtu variant. Své závěry celkem dobře zdůvodňuje. Například uvádí tyto myšlenky:

Je nezbytná předběžná logická analýza pozice před počítáním variant. Začít konkrétní počítání bez předběžné logické analýzy je chyba, protože to vede ke zmatkům a plýtvá to časem a energií. 

Moje poznámka: (EV) Vyšetřování statusu pozice (Viz kniha M. Weteschnika "Understanding Chess Tactics"), pěšců a figur (vazby, úkoly jednotlivých figur ve vztahu k ostatním, ...) to  vše nám může pomoci k orientaci v pozici.

Navrhnout "tahy kandidáty" -  jestli se jeden tah "kandidát" ukazuje, že vede ke komplikovaným a nepředvidatelným následkům, potom je rozumné dát tuto variantu na čas stranou a zkoumat jiné tahy kandidáty. Jestli se ukáže, že z nich je některý jasný a silný, ušetří se čas a energie.

Karpov přiznal v jednom rozhovoru, že když má na výběr přibližně stejné možnosti, volí vždy tu, která zjednodušuje pozici. V době své největší slávy téměř nikdy neprohrával.

Další doporučení V. Beima:

Když je významný počet tahů kandidátů, a nejsou zřejmé důvody jak je rozdělit, je užitečné je rozdělit podle figur, které mohou tyto tahy provést.

Moje poznámka: 

Uvažovat tahy kandidáty takové, aby figury zaujaly aktivnější pozice (s využitím slabých polí soupeře) a zvýšily aktivitu ostatních vlastních figur. To zvýší potenciál dalších tahů. Tahy do pasivních pozic uvažovat až po vyloučení předešlých možností propočtem.

Tahy, které vynucují další vývoj hry (šachy, vzetí figur, vážné hrozby, napadení figur...), by měly být zkoumány především.

Umění propočtu je potřeba cvičit a to pravidelně na studiích a kombinacích, kde je hodně variant. Podobně jako při učení jazyků je lepší  krátkou dobu 15-20 minut, ale spíše každý den, než dlouhé  hodiny jednou za měsíc.

Ale nyní zdánlivě částečně popřu všechno co je uvedeno výše. Propočítávání variant je dobrá dovednost, ale samozřejmě nelze většinou propočítat vše až do matu. Výjimkou jsou vynucené matové kombinace, které jsou v praxi vzácné. Všechno počítání stojí a padá s ohodnocením konečných pozicí, kterých v běžné situaci střední hry může být několik set. Tyto konečné pozice je potřeba ohodnotit v představě, nikoli na šachovnici. Ohodnocení ovšem spočívá na dobrých znalostech pozičních výhod a prvků, na strategických pojmech.

Takže vlastně všechno hodnocení spočívá na pozičním citu a strategii. Je to rozpor s názvem článku?  Zřejmě nikoli, ale je to jen důkaz, že strategie a taktika jde partií ruku v ruce, jedna bez druhé nemůže žít.  Richard Réti, geniální myslitel a hráč v Československé republice mezi dvěma světovými válkami, odpověděl na otázku jak daleko počítá tahy:  Většinou ne více než 1 tah.  Tohle charakterizuje velmistry, kteří často nepočítají, ale prostě dobré tahy a pokračování přímo "vidí". Taktické vidění se asi dá nacvičit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat