pátek 31. července 2020

Paradox dlouhého přemýšlení

Tento paradox jsem si objevil u sebe a potom mě příjemně překvapilo, že tím trpí i jiní hráči.

V šachové partii se hra odvíjí v podstatě ve 3 fázích. Zahájení, ve které se hráč orientuje podle určitých strategických principů (centrum, vývin, rošáda) a také podle moderní teorie. Teorie zahájení se historicky vyvíjela a názory se měnily. S touto fází mají šachové motory asi nejvíc problémů, zřejmě pro velkou složitost pozice a množství variant.

Vývinem figur a úklidem krále do bezpečí se současným vývinem věže začíná fáze střední hry, kde se začáná většinou v partii "lámat chleba"..

Koncovky podléhají poměrně propracované teorii a v dnešní době jsou již pozice se 7 kameny exaktně analyzované až do matu.

Zatímco v zahájení se hráči řídí také podle svého naučeného repertoáru, kde mohou mít připraveny nějaké nové tahy, které nikdo před nimi nevyzkoušel, tak ve střední hře se hráči řídí podle hodnocení pozice, příslušného plánu hry a propočtu variant. Spolu s chybami v hodnocení a plánech další hry, nastupují také chyby v taktice a propočtu variant a jejich správné hodnocení. V této fázi střední hry často hráč v kritické pozici přemýšlí někdy i desítky minut na nalezení konkrétního tahu. Přesto i po dlouhém přemýšlení hráč občas vyprodukuje velkou chybu. Přemýšlel jsem, proč k tomu dochází. V tomto článku se tohoto problému a příčin pokusím dotknout.

Tím paradoxem, který je v názvu článku, je čas věnovaný na jeden tah a to, že tomu neodpovídá výsledek přemýšlení - špatný tah.

Proces správného propočtu variant je podle mne nejnáročnější disciplína v šachu. Je náročná na představivost virtuálních koncových pozic variant a jejich správné hodnocení. Problém je v jejich počtu a výběru těch relevantních variant. V tomto ohledu se schopnosti hráčů diametrálně liší. Svou nezanedbatelnou a mnohdy přehlíženou roli hraje únava mozku z předešlé hry. Schopnost vybavování, paměti, představivosti se únavou zhoršuje. Hráč si toto ubývání schopnosti myslet někdy ani neuvědomuje.

Právě ta skutečnost, že se hráč na dlouhou dobu zamyslí, signalizuje problémy a váhání, co v pozici podniknout. Někdy je relativně správných cest několik, někdy je správný tah pouze jediný a ostatní vedou do záhuby. To ale hráč často netuší. Rozmanitost vznikajících pozic je nekonečná a někdy právě šablonovité myšlení, kdy se rozhoduje podle zkušenosti a podobnosti známých motivů, někdy vede ke konkrétním chybám.

Co proti tomu, abychom nechybovali, dělat?

Často hrát a trénovat. Trénovat řešení neznámých taktických úloh, pozic z partií, kde došlo k chybám. Časté hraní zvýší vytrvalost a schopnost odolávat únavě. Trénovat schopnost koncentrace myšlení. Také přehrávání kvalitních partií a snaha o pochopení originálních plánů hry a různých taktických obratů.





Žádné komentáře:

Okomentovat